Christian neustále zatínal ruce v pěst. Jeho dcera utekla. On tomu nezabránil. Zklamal ostatní, kteří mu tak důvěřovali. Sice to bylo teprve jen pár hodin, co zmizela s Ruby a jejími přáteli. Vypařila se v rubínově červeném oblaku. Společenstvo se samozřejmě brzy dozví, že on pochybil, a trest ho nemine. Ale on jim odporovat nebude.

V klidu přijme svůj trest, když zklamal. Diamond před lety unesl s tím, že se mu ji podaří ochránit před ostatními. Celou dobu žil s tím, že prožijí celý jejich život zde. V 18. století. Nic je neohrozí, oni dva s Alice ji v klidu vychovají a předají své zkušenosti. Ona se v klidu vdá a přijme svůj úděl manželky a matky.

To ale netušil, jaká z ní vyroste dívka. Od doby, co řekla svá první slova, mu hlasitě odporovala. Na veřejnosti ventilovala na povrch svoje názory. Přitahovala k sobě nežádoucí pozornost. Vynesla si pověst nezkrotné dívky. Bylo mu jasné, že někdo brzy se brzy začne vrtat v tom, odkud se přistěhovali. Diamond se chovala jako teenager z dvacátého prvního století, kde ženy dávají najevo svůj názor.

Celý svůj život zasvětil její ochraně a změně její chování. Jeho manželka a její náhradní matka Alice s ní navštěvovala různé výstavy, chodily na výstavy do galerií, vedla ji k tomu, aby vyšívala a chovala se způsobně. Ani tohle na zkrocení její povahy nestačilo.

Neměl ji podceňovat, když z půdy zmizel deník i diamant. Měl si uvědomit, že v tom má prsty jeho adoptivní dcera. Kdo taky jiný, když si Alice omotal kolem prstu? Utlačil její odporující část, předělal si ji k obrazu svému na dokonalou manželku, která mu splní všechna přání, co mu na očích uvidí.

„Pane?" proťalo ticho oslovení od jeho velitele stráží.

Někteří muži z jeho ochranky pocházeli přímo ze Společenství. Byli plně informováni o situaci jeho dcery a o tom, co se stane, když oni selžou a ona uteče do svého domova. Bouchnul pěstí do stolu.

„Arttocu, vy se mi ještě opovažujete podívat do očí, když jste ji nechal zmizet? Buď okamžitě odejdete, nebo vám rovnou nechám setnout hlavy po středověkém způsobu. To udělám vašim mužům, ale vás nechám nejdříve postřelit a poté pohřbít zaživa. Souhlasíte se mnou? A teď vypadněte!" zavrčel na něj Christian s vyceněnými zuby. Velitel jeho stráží se ani nepohnul.

„Pane," bránil se, „mám pro vás něco, co vás bude zajímat. V zahradě jsme našli vaši ženu. Lady Jamesová ležela postřelená na cestě," polkl a zavřel oči. „Udělal to jeden z mých mužů. Vystřelil kulku, která zasáhla paní Alice. Obávám se, že je...pozdě."

Christianovi z očí sršely blesky. Přešel k muži. Chytil ho za límec a přitiskl na zeď. Christian se na svým velitelem hrozivě tyčil, Arttoc strachy ani nedýchal. Raději se před jeho hněvem krčil.

„Jasně jsem vám vydal rozkaz, ať nestřílíte. Na nikoho! Měli jste mou dceru jen chytit. Střílet se mohlo pouze na tu černovlasou holku. Kde je Alice teď? Okamžitě přiveďte doktora!"

Velitel stráží zděšeně přivřel oči. Musí mu říct tu nevyhnutelnou větu. „O-obávám se, že je pozdě. Lady Jamesová umírá," vykoktal ze sebe.

Christian ze sebe vydal bolestné zavytí jako poraněné zvíře. Uhodil velitele pěstí do čelisti a nosu, ze kterého se mu spustila horká krev. Muž si přitiskl ruku na obličej.

„Doktor. Ona bude žít, jestli ne, víte, co vás čeká. Jestli to Alice nepřežije, sám vykonám váš trest. Ona mi zbyla jako jediná po tom, co dcera utekla. Okamžitě ho najděte a Alice ošetřete. Ihned!" Christian rozezleně rozrazil dveře.

Na podlaze, kterou zakrýval tmavý koberec, ležela jeho manželka. Z úst jí vytékala krev. Její rukáv už nachytal červenou barvu. Její pleť bledla čím dál více, jak ztrácela spoustu krve. Ze rtů jí místo dýchání vycházelo pouze tiché chroptění. Její poslední minuty se blížily.

Co na to říkáte? Myslíte si, že to Alice zvládne, nebo se dostane do osidel samotné smrti? 😊

OPRAVENO: 24.03. 2019