Diamond proklouzla do místnosti s tapetou květin. Brada jí klesla, když poznala, že se tam nenachází jen Ruby s tím chlapcem. Přesto se ale zatvářila sebevědomě. Dveře se za ní samy zaklaply a ona s sebou trhla. Zavřel je vysoký hnědovlasý mladík s vlasy v culíku. Odhadovala ho tak na dvacet tři let.

Rozhlédla se po všech, co se zde nacházely, a polkla. Ten blonďák, co držel Ruby okolo pasu, vypadal dost děsivě a odhodlaně. Druhému mladíkovi se u pasu houpal kord. Dívka se stejnými vlasy jako Ruby svírala v ruce svícen. Diamond svitlo.

Považovali ji za hrozbu. Mysleli si o ní, že jí rodiče řekli o všem, ale přetáhli si ji na svou stranu, aby uvěřila jim. Považovali ji za špeha. Z blonďákova výrazu poznala, že se mu nelíbí. Jasně jí dával najevo, že si o ní myslí, že ji sem nastrčili.

Diamond k němu zkusila vyslat myšlenku. Netuším, jak se jmenuješ, ale rozhodně pro tebe nejsem žádná hrozba. Přišla jsem vám pomoci. Už mě nebaví žít tady svázaná. Někoho mi připomínáš. Asi podle očí. Lucas Tower, bratr Sapphire, že?

Lucas s vykulenýma očima přikývl a něco zašeptal Ruby, která se zatvářila obdivně. Černovláska přešla k těm dvěma zbývajícím, kterým to zopakovala. Starší dívka se na Diamond mile usmála.

„Tvůj dar se vyvíjí poměrně rychle. Ruby vidí duchy jako já, ale nechce si to přiznat. Odmítá v tom vidět něco víc. Patří to k ní jako k tobě čtení myšlenek. Jak ses o tomhle všem dozvěděla? Co jsem se doslechla, tak vy ostatní nic nevíte, ale ty patříš mezi výjimku. Jmenuji se..," nedokončila větu, protože ji Diamond přerušila.

„Gwendolyn Shepherdová, rubín, a Gideon de Villiers, diamant. Poslední dva cestovatelé časem ve své linii. Vyčetla jsem to z tvých myšlenek. Měla by ses je naučit více chránit. Dozvěděla jsem se o vás z deníku, který jsem našla na půdě našeho domu s diamantem."

Poté zavládlo mlčení. Diamond se na chvíli ztratila ve svých myšlenkách. Cítila se zmateně a na pochybách z toho, jak na ni reagovali. Doufala, že to půjde hladce, ale s tím Lucasem si nevěděla rady. Bál se jí. Div, že nezačal Ruby přemlouvat, ať ji nejprve prohledá.

„Poslyš, Diamond, chceš se s námi vydat zpět domů? Dvacáté první století čeká jen na tebe. Budu ráda, když půjdeš z vlastní vůle, ne když tě k tomu budu muset nutit. Rozhodni se, jak chceš," pokývala hlavou Ruby a odstoupila od ní.

„Samozřejmě že chci. Tady mě všechno svazuje. Potřebuju žít naplno bez jakýkoliv omezení. Ale musím si domů skočit pro pár věcí, které potřebuji. Vím, jak se odtud dostat, aby si nás nikdo nevšiml."

Vítejte u dnešní kapitoly. 😃
Diamond se nám začíná pěkně vybarvovat. Už poměrně zvládá své čtení myšlenek. Co si o tom myslíte? V příští kapitole se vrheme na trochu akce. 😜

OPRAVENO: 23.03. 2019