Zbytek cesty se Bezzubkovi dařilo celkem úspěšně Cloudjumpera ignorovat. Ačkoli za tu dobu, kdy bylo slyšet jen šustění větru a občasné mávání křídel, přemýšlel. Ano, udělal chybu. Ale to mu nebránilo, aby ji později třeba neudělal znovu. Jen tak, pro jistotu. Byl si stoprocentně jistý, že i Stormcutter musel nadělat spousty chyb, jenže byl také starší. A mladí draci měli snahu se do všeho hrnout spíše po hlavě, a až potom zapojit mozek. Toho si ale Bezzubka ve službách Rudé Smrti moc neužil, takže to musel dohánět teď.

Cloudjumperovi neušlo, že se Noční Běs chvílemi chová jako mládě. Skotačí a hraje si, což by nebylo tak divné, ale je mu už dvacet let! Je to dospělý drak s povinnostmi! On sám sice dělal chyby, stále je dělá, ale učí se z nich. Však on už Bezzubku naučí, jak se to má dělat. Ale pro tuto chvíli věděl, že bude lepší nechat draka rozjímat o svých chybách, protože kdyby zasáhl, jeho slova by nepřinesla ovoce.

Škyťákovi se v posledních minutách cesty sedělo na Bezzubkově hřbetu značně nepohodlně. Nedal to ale nijak najevo. Tak nějak měl nepříjemný pocit, že se oba draci pohádali, vzhledem k tomu, že se teď nepodívali jeden na druhého a očividně trucovali. Mladík vypustil neslyšný vzdech a trochu natáhl krk, aby viděl na síť, kterou draci drželi.

Z dračího hřbetu měl skvělý přehled o tom, jak má který drak předmět uchopený. Cloudjumperovy dlouhé nohy způsobovaly, že byla síť trochu nakloněna, takže hoch pobídl Bezzubku o trochu níže, aby ztráty vyrovnali. Za tu dobu, kterou se znali, už dokázali natolik předvídat pohyby toho druhého, dokonce i Bezzubka reagoval na slabý tlak koleny. Vždy to ale používali, jen když měli trable. Ne že by se daná situace dala označit za průšvih, což vlastně ano, když uvážíme rozzuřenou Astrid, ale tohle bylo poprvé, kdy tuto schopnost využili někde jinde, než v nějaké jeskyni (a že se tam dostávali hodně často) nebo na tajné výpravě.

Letěli těsně pod mraky, aby náhodou nepřeletěli domov. A to se mohlo celkem dobře stát. Přece jen draci letěli ze začátku hodně rychle, takže by tam už mohli být. Zkusmo se zadíval před sebe. Ostré ranní slunce mu přitom zasvítilo do očí, takže si je musel zastínit rukou, aby dobře viděl. V dálce se něco zablýsklo. To by mohl být Blp, pomyslel si Škyťák a dál napínal zrak. Nechtěl popohnat Bezzubku, aby se ještě víc utahal, a tak mu nezbylo nic jiného než čekat, až se draci více přiblíží, což při této rychlosti nebyl problém.

Navíc to vypadalo, že Noční Běs a Stormcutter instinktivně zrychlili. To mladého náčelníka usvědčilo v přesvědčení, že pevnina před nimi je Blp. Draci se už těšili domů. Potom si vzpomněl na matku a trochu zesmutněl. Právě ona, Astrid a Bezzubka mu pomáhali překonat tyhle dny, pomáhali jeden druhému a to mu vyhovovalo. Cloudjumper taky pomáhal, jenže on ho teď bude muset poslat zpět na Dračí Horu, kde se odehrála bitva Bewilderbeastů. A tím přijde o značnou část podpory.

Vlastně se ze šoku vzpamatovávali všichni obyvatelé Blpu. Nebylo to totiž tak běžné (cca jednou za pět let), aby si to přimašíroval obrovský drak a zaútočil na ně, ať už byl někým ovládán nebo se svobodně rozhodoval.

Škyťák se trochu naklonil a podrbal Bezzubku mezi ušima. Tam to měl obzvláště rád.

„Už tam budeme," zašeptal spíše pro sebe než pro něj. Zaznamenal pohyb drakova ucha a dovtípil se, že to samozřejmě slyšel. Potichu se pokáral za to, že zapomněl na výborný dračí sluch, a sledoval cestu.

Tyrkysově modré moře se brzy změnilo na pískové útesy, které byly dál od pobřeží, až na skalnaté útvary při břehu.

„Letíme do akademie," oznámil drakům Škyťák a ani jeden nezaváhal ve změně směru. Vyhnuli se hlavní části vesnice, ačkoli na některých odlehlých místech rádi bydleli místní podivíni. Ale od té doby, kdy zmizel Hníva, se takových osamělých vlků moc nevyskytovalo. Všichni byli spíše společenští tvorové, a hlavně – všichni měli rádi draky.

Draci doletěli do arény. Už delší dobu nechávali střechu vysunutou, takže mohli volně vylétat i odlétat. Cloudjumper zpomalil a Bezzubka ho napodobil. Oba se teď snášeli jen s pomocí malého máchání křídel. Nebyla to nijak namáhavá práce, ale pro vyčerpaného Bezzubku to představovalo téměř peklo.

Nakonec jemně složili síť s dračicí na zem a Bezzubka konečně sklouzl na zem vedle ní. Nikdy by nečekal, že po takovém letu bude tak vyčerpaný. Potřásl hlavou, aby si pročistil myšlenky, že si ani nevšiml Škyťáka, jak stojí u sítě a sundavá ji z draka. Noční Běs si olízl čenich, než spatřil Cloudjumpera pochodujícího směrem k němu. Ale ne, už to začíná, prolétlo mu hlavou, než přelétl očima jeden konec arény na druhý. Nikde nebyla žádná skrýš, kde by se mohl schovat.

„Dobře, musíme dát dolů střechu," oznámil Škyťák a přišel k ovládání. Ozvalo se zaskřípění a střecha propletená pruhy oceli se spustila dolů. Těžce dosedla na vrch kruhové arény a dolů se snesl kus prachu. Ale ani tahle sprška nebyla to, v čem by se mohl Bezzubka před Stormcutterem schovat. Z vzniklé situace prostě nebylo úniku. Tolik o tom být Alfa, pomyslel si Noční Běs a s velkým povzdechem se vydal vstříc osudu.

Naštěstí pro něj se ozvalo mávání křídel a koutkem oka mohl zahlédnout matný modrý flek. Stormfly s Astrid, o tom nebylo pochyb.

„Ale ne," slyšel vydechnout Škyťáka, zčásti hrůzou a radši ani nechtěl hádat, čeho byla ta druhá část. Ovšemže měl jeho kamarád svou přítelkyni rád, ale někdy byly chvíle, kdy by nejradši zmizel z povrchu zemského. A tahle byla jednou z nich.

Stormfly vletěla téměř neslyšně do arény a Astrid ještě napůl za letu seskočila.

„Škyťáku Strašný Tresko třetí!" vykřikla nahněvaně a rozběhla se doprostřed arény, kde stál mladík provinile před sítí s drakem. Stormfly to nebrala tak vážně, ale na znamení pozdravu sklonila před Bezzubkou hlavu. Noční Běs jí odpověděl stejným gestem.

„Tohle bych nedělal," naklonil se k němu Cloudjumper. To je přece moje věc, jak pozdravím kamarády, ne? pomyslel si nejmenší drak naštvaně, ale nahlas nic neřekl. Ještě by ho to stálo několik hodin lekce o slušném chování. Raději sledoval scénu před sebou.

Tři draci tam tiše seděli s očima vykulenýma, když Astrid začala svůj proslov. „Ty si klidně odletíš beze mě a vrátíš se s..." vytáhla krk, aby viděla rasu draka.

„S Nočním Běsem!?" vyhrkla, teď spíše překvapeně než rozzlobeně. Aby se taky hněvala, že? Najít dalšího zástupce dost vzácné rasy. Škyťák, který se zjevně přepnul do módu, kdy jedním uchem vnímal a druhým informace vypouštěl, se probral a levou rukou si prohrábl vlasy.

„No, našli jsme ji v Dragových lodích," vysvětlil opatrně, ale byl přerušen dívkou.

„Vy jste byli v Dragových lodích?! Jsi normální, mohlo se ti tam něco stát!" Astrid byla už zase v plné ráži.

„Tohle se asi připíše na seznam jeho největších hříchů," poznamenala suše Stormfly, jak je sledovali.

„Však my taky máme svoje hříchy," zabručel Bezzubka, ale aby se nějak pohnul a šel svému jezdci pomoct, to ho – no, napadlo, ale nechtěl snášet ten křik. Sám měl svých starostí dost, jenže po chvilce toho bylo i pro citlivé dračí uši příliš.

Tak už dost, řekl si pro sebe a jedním mávnutím křídly se přesunul před Škyťáka. Nestál zrovna v bojové pozici, ale výhružné to bylo dost. O to víc ho ani nepřekvapilo, že Astrid jen položila ruku na jeho čumák a řekla: „Drž se stranou, Bezzubko, tohle je jen mezi námi dvěma."

„Fajn," zavrčel drak a ohlédl se na Škyťáka s výrazem: promiň, ale budeš si to muset vyřešit sám.

„Zrádce," zamumlal náčelník a tak trochu se na černého draka, který se momentálně vrátil ke svým dvěma druhům, zlobil. Ale stále měl před sebou Astrid, jejíž hněv pomalu, ale jistě, slábnul. Navíc se v ní začala budit zvědavost a zájem o nového draka a situaci, v níž ho našli. Nedávala to na sobě ale moc znát.

„Nechápu, proč jsi musel sehrát tohle divadlo," zamručel Cloudjumper, když si Bezzubka zase sedl mezi něj a Stormfly. Noční Běs od něj odvrátil hlavu a cosi nesrozumitelně zamumlal. Cloudjumper se pro sebe usmál.

„Ty jsi vážně mladý drak," ohodnotil ten výstup. On nebyl sice zrovna nejmladší, ale pamatoval si na svá raná léta. Taky byl až nerozumný. Jenže on nebyl Alfa a naštěstí ho to asi nikdy nečeká.

Stormfly to nevzala s takovým klidem jako Bezzubka. Byli přátelé a navíc Stormcuttera až tak dobře neznala. Vždyť si jen tak přijde a naváží se do jejího kamaráda, ba co víc – Alfy! To už na Nodra bylo prostě příliš. Dračice vstala a na ocase již měla připravené ostny.

„Jak to mluvíš s..." zastavila se a váhavě se zadívala koutkem oka na černého draka, který ji stejně se zájmem sledoval. A Stormfly najednou nevěděla, jak ho má oslovit. Co kdyby se na ni naštval? Je vlastně stále jeho kamarádka? Musí být, řekla si a hodila tvrdý pohled na Cloudjumpera, kterého to z míry ani trochu nevyvedlo. „Jak to mluvíš s Bezzubkou?!" rozčilila se a měla co dělat, aby nezaútočila. Naprosto přesně věděla, že TO by Bezzubka určitě neocenil.

Cloudjumper se na ni jen podíval se zájmem. To Stormfly poznala, protože měl drak povytažené části na vrcholu hlavy. Neměla s tím mnoho zkušeností, navíc dokud nepotkala Cloudjumpera, nikdy předtím žádného Stormcuttera neviděla. Byla to poměrně vzácná rasa draka.

Zato Noční Běs měl spíš šokovaný výraz. Rozzlobila jsem ho, pomyslela si Stormfly, ale za pokus to stojí. Takhle s ním nemá co mluvit. Bezzubka po několika sekundách zklidnil svůj výraz a už nevypadal nijak naštvaně.

„To je v pořádku, Stormfly," řekl s naprostým klidem. Tohle dračice nechápala.

„Ale vždyť jsi Alfa," namítla, „a on by se k tobě měl chovat s respektem." Už je to tu zase, pomyslel si Bezzubka, všichni mě najednou vidí jen jako Alfu. Nikoho ani nenapadne smýšlet o mně zase jako o Bezzubkovi. Vrhl letmý pohled na Stormcuttera. Drak světle oranžové barvy jen vyčkával, co řekne. Dnes je vážně den nemožných úniků, prolétlo mu hlavou trpce.

„Já jsem ho o to požádal," vysvětlil a Nodr zmlkl. Ostny na jeho ocase se zase stáhly a Stormfly se uklidnila.

„Proč?" zeptala se, ale než mohl Bezzubka odpovědět, přišli Škyťák s Astrid, což ho zachránilo od dalšího výslechu.

„Takže vy jste našli v Dragových lodích dalšího Nočního Běsa," žasla nad tím dívka, když odlétali od arény. Koneckonců to bylo jediné místo, které nebylo poškozené Bewilderbeastovým řáděním, stejně jako Hnívova chata a rokle. Všichni tři draci teď letěli v jedné řadě, ačkoliv Cloudjumper měl tendenci letět napřed.

„Přesně," přitakal Škyťák. Astrid se k němu obrátila ve Stormflyině sedle.

„Víš ty vůbec, že tě všichni hledají?" řekla mu ustaraně.

„Všichni... hledají?" užasl náčelník. Nečekal, že by ho vůbec někdo hledal, když byl tolik let tím moulou, co nic nedokázal.

„Jakmile Tlamoun zjistil, že nejsi doma, tak zburcoval celou vesnici," vysvětlila mu s klidem Astrid a prohrábla si blonďaté vlasy. Jak draci letěli, tak jí slabě vlály. Bezzubka trochu natočil hlavu a významně se na hocha podíval s pohledem já-ti-to-říkal.

„Ale jdi ty," zasmál se v jeho směru Škyťák a podrbal ho za ušima. Bezzubka v protestu trhl hlavou a potom s ní zatřásl.

„Vypadá to, že s tebou nesouhlasí," smála se hlasitě Astrid.

Cesta od arény uběhla hrozně rychle. Škyťák navedl Bezzubku za jeho dům. Byl sice poničený, ale to stejně nevadilo, protože by ho stejně čekalo rozšíření, když tam teď budou dva velcí draci a časem možná i tři.

Astrid pokračovala se Stormfly dál, k Velké síni, kde se po ránu většinou všichni scházeli, aby prodiskutovali program na další den plný oprav. Nodr proletěl kolem rozestavěné sochy Kliďase a přistál hned před vchodem. Dívka sesedla a rozrazila dveře. Kolem stolu tam seděli Tlamoun s Gothi a několik starších občanů.

„Škyťák je tady!" informovala je Astrid a přišla k nim.

„Vážně?" zeptal se Tlamoun, „a určitě byl s Bezzubkou zase někde venku." Gothi souhlasně přikyvovala, ale Astrid věděla, že až tak jedovatě to nemyslel. Jenom přikývla.

„V tom případě mohl aspoň něco říct," zabručel bývalý kovář, „a jeho máti byla s ním?" Astrid znovu přikývla. Tušila, že jejího přítele čeká dost dlouhé vysvětlování, jak a proč.

„Fajn," řekl Tlamoun a zvedl se. „Však já jim zakroutím krkem, oběma!" láteřil, když odcházel. „Takhle si lítat jenom tak – mohlo se mu něco stát!" Rázným krokem si to zamířil ke zbytkům stavení. Když teď byl Kliďas pryč, snažil se chlapci pomáhat, jak jen mohl.

A opravdu – za domem seděl Cloudjumper, ale po Bezzubkovi nebylo ani stopy. Tlamoun trochu zaváhal. Valčina draka zatím moc dobře neznal – to ostatně nikdo – takže nevěděl, jestli se s ním bude ochotný bavit. Ale za zkoušku to stojí.

„Kde je Škyťák?" zeptal se ho. Stormcutter se na něj dlouze, zvědavě zadíval a potom sklonil hlavu, aby na něj mohl nasednout. Bylo to tak rychlejší, než kdyby šel.

Neletěl ale dlouho. U malé chaty stál Bezzubka a čekal na jezdce. Škyťák mezitím vevnitř sháněl všechny různé věci, co měl poslat zpátky Valce. Tlamoun spěšně pochválil Cloudjumpera a vydal se k chatě, jenže v tom mu zabránil Bezzubka. Dostal totiž za úkol hlídat.

„Ale no tak!" zaškaredil se Tlamoun a snažil se ho obejít, ale drak to nedovolil. „Přerostlý hlídací kotě," ucedil muž a opřel se zády o stěnu. Holt bude muset počkat, až vyjde.

Škyťák věděl, že venku kdosi je a věděl přesně kdo. Byl moc rád, že nakázal Bezzubkovi, aby hlídal. Protože jinak by ho Tlamoun zpražil hned na místě. Ale tomu se stejně nevyhne. A tak posbíral všechno potřebné a s hlubokým nádechem se vydal ke dveřím.

„Kde jsi k čertu byl?!" vybafl na něj Tlamoun hned, jak vyšel ze dveří. Škyťák se tak lekl, že málem upustil všechno, co si vzal ve skladu.

„Fuj, tohle mi nedělej!" vydechl vyděšeně. Tlamoun vzdychl a stočil oči k nebi, než na něj zase vyjel: „To mě nezajímá, kdes byl a kde máš svojí máti?!" To, že nebylo úniku, chlapci došlo už na začátku, když mu Astrid řekla, že ho hledají. Jenže teď, když tomu čelil, to bylo mnohem horší, než čekal.

„My jsme byli na Dračí hoře," začal. Tlamoun zvědavě povytáhl obočí, ale zůstal zticha.

„No a... Bewilderbeast je stále naživu," vysvětloval, „takže se máma rozhodla, že ho vyléčí." Odmlčel se a tázavě se na Tlamouna zadíval. Ten lehce pokýval hlavou, že rozumí, ale stejně ho nenechal mít poslední slovo.

„A to tě nenapadlo, že tady z toho budou na větvi?" zeptal se vědoucně. Tentokrát Škyťák pokrčil rameny. Napadlo, samozřejmě že ho to napadlo! Jenže nepočítal s tím, že se tam tak dlouho zdrží. „Fajn," založil si Tlamoun ruku v bok a druhou rukou, na které měl násadu, shodou okolností zrovna hák, téměř zvedl mladého náčelníka.

„Co to děláš?" zeptal se Škyťák celkem zděšeně, protože nevěděl, co se chystá udělat. Jedno bylo ale jisté – za tohle ho kázání nemine. Připadal si jako předtím, když draci byli jejich nepřátelé a on jen pouhý kovářský učeň.

Tlamoun ho položil na zem, když slyšel ten vyděšený tón jeho hlasu.

„Na draka," nařídil, „letíme zpátky." Cloudjumper trpělivě vyčkával, Tlamoun si nebyl jistý, jestli na něm může znovu letět, ale nakonec se rozhodl, že ještě jednou ho to nezabije. Bezzubka už netrpělivě poskakoval na místě, i se Škyťákem na hřbetě.

„Ty jsi opravdu jako mládě," zavrčel otráveně Stormcutter. Udivovalo ho, jak rychle Noční Běs zase nabral síly po vyčerpávajícím letu. On sám sice nebyl vyčerpaný, ale v tomhle směru se vždy hodilo nabrat nějaké síly, takže hodlal ještě tak hodinu na Blpu zůstat.

Bezzubka nepřestával tancovat nedočkavostí na místě a to Cloudjumpera hrozně otravovalo. Měl už toho po krk, a pokud by nezamručel a sklonil hlavu, aby Tlamoun mohl nasednout, nikdy by se toho nezbavil. S ním to bude dlouhá cesta, pomyslel si trpce. Uvědomil si, že aby ho mohl učit, bude nejdřív potřebovat vědět víc o jeho minulosti, a tak se během krátkého letu začal vyptávat.

„Eh... Bezzubko," začal. Noční Běs se na něj zvědavě podíval a čekal. „Víš, že abych tě mohl učit, potřebuju vědět něco o tobě a tvé minulosti," vysvětlil Stormcutter. Nebylo mu zrovna příjemné pokládat tuhle otázku, ale nemohl jinak. Bezzubka se rozmýšlel, co řekne – aby zase neudělal chybu jako posledně.

„Z minulosti víc než pět let si nepamatuju," řekl a Cloudjumper si na chvilku myslel, že zahlédl v jeho očích záblesk lítosti. Co tedy dělal? vleklo se mu hlavou. „Byl jsem v hnízdě Rudé Smrti a na Blp jsme byli posíláni plenit a přinášet jí potravu. V podstatě byla něco jako Dragův Bewilderbeast," vysvětloval drak a zahlédl Cloudjumperovu zvědavost.

„Zastrašovala nás, vždycky," vzpomínal Bezzubka, „když jsme neuposlechli, tak nás snědla." Při té vzpomínce se zatřásl. „A potom – potom mě jednoho dne Škyťák sestřelil. Tím jsem získal tohle," obrátil hlavu a ukázal na levou ocasní ploutev, tu náhradní, která už byla zašle červená, ale znak Blpu na ní zůstával jasný. Cloudjumper si toho všiml a slyšel to říkat Škyťáka, ale když se to slyší od poškozeného, to je jiná. A Bezzubka pokračoval: „Už jsem byl smířený s tím, že až mě najde, tak mě zabije, podle toho, co nám vždycky říkali o lidech. Ale..." odmlčel se a pohlédl na stromy ubíhající pod ním.

„Když přišel a chtěl mě zabít, byl jsem hrozně vyděšený." To by byl každý, pomyslel si Cloudjumper. Nikdy by neřekl, že zrovna tenhle drak má tak neobyčejný příběh. Ale neobyčejný drak – neobyčejný příběh.

„Jenže on zrovna tak. A když jsem ho takhle poprvé viděl, byl stejně vyděšený jako já," pokračoval Bezzubka. A v tu chvíli ani netušil, že vlastně říká ta samá slova jako tenkrát Škyťák. „A místo, aby mě zabil, tak mě pustil. A díky tomu jsem ho nezabil já," řekl Noční Běs.

Cesta se blížila ke konci a takhle z výšky mohli vidět některé Vikingy. Většina se jich už stihla vrátit, když se Astrid vydala se Stormfly říct jim to, takže tam byli už i Snoplivec s Rybinohou a dvojčaty. A samozřejmě jejich draci. Tyhle dva dny se odmítali hnout od svých pánů na více než tři kroky. Kromě Stormfly – ta se už cítila v bezpečí. Věděla, že se Bewilderbeast jen tak nevrátí.

Bezzubka s Cloudjumperem hladce přistáli před domem. Tlamoun urychleně sesedl z Cloudjumpera, zatímco někteří Vikingové vítali Škyťáka. Draci sklonili hlavy na důkaz respektu a Bezzubka taky lehce pokýval hlavou, ale jinak to bylo všechno v normálu. Zase je čeká den plný námahy a žádné legrace.

„Tak pokračuj," vybídl Nočního Běsa Cloudjumper.

„Chtěl jsem odletět, ale kvůli zraněné ocasní ploutvi jsem nemohl. A tak jsem skončil na dně rokle, kde bych umřel, kdyby nebyl Škyťák tak zvědavý," zasmál se Bezzubka. Stormfly se k nim potichu přikradla a teď právě sdělovala Tesákovi: „Zase vypráví ten svůj příběh."

„No a co?" zareagovala Flákota, „ať si ho klidně vypráví, my stejně víme, jak to bylo." Tesák švihnul ocasem.

„Já vím perfektně, jak to bylo," řekl trochu nafoukaně, ale než se mohl začít s Flákotou hádat, zasáhla Stormfly.

„A dnes ráno našli dalšího Nočního Běsa!" Začepýřila se, spokojená, že jim to řekla jako první. Ozvalo se čtvero ‚COŽE?' a potom se čtyři draci dívali zvědavě na Bezzubku, který si jich sice všiml, ale ze všeho nejdřív musel dovyprávět ten příběh. Brk s Hrkem se k tomu všemu zatím moc nevyjádřili, protože byli unavení. To víte, dvě hlavy, jedno tělo a dva jezdci, kteří běhají sem a tam... Bylo pro ně dost těžké zůstávat stále s nimi, takže byli uhonění a chtěli si dopřát odpočinek.

„A dovezli mě přímo k hnízdu Rudé Smrti," říkal právě Bezzubka, „vyhnali všechny draky, jenže já byl svázaný na lodi, takže mě vysvobodil až Škyťák spolu s... Kliďasem." Při vyslovení jeho jména se trochu zadrhl, stále vzpomínal na tu situaci, kde nemohl nic dělat, kde byl tak bezbranný. Kde se nechal ovládat a zabil ho.

Chudák, zamyslel se Cloudjumper, bude muset žít celý život s tím, že zabil otce svého nejlepšího kamaráda. Taková situace mnoho draků nepotkávala, docela dobře možná proto, že prostě draci nikdy dřív s lidmi nežili.

„Takže jsme proti Rudé Smrti bojovali a vyhráli jsme. Jenže mi začala hořet ta náhradní ploutev a ještě nás k tomu srazil ostnatý ocas královny. Škyťák spadl a já ho prostě nedokázal zachránit. Díky tomu má protézu," dokončil Bezzubka vyprávění. Cloudjumper se zamyslel a nakonec poznamenal: „Ty se asi rád vzpouzíš vyšším silám, co?" Dřív by si nedovedl představit, jak by mohl drak jako Bezzubka porazit někoho tak velkého jako je Rudá Smrt – jenže po tom, co viděl, jak porazil Bewilderbeasta, se nad tím už ani nepozastavoval. Ten drak vlastně přišel o celé dětství, pokud byl pod královnou. Takže teď se to snaží nevědomky dohnat, zakončil proud myšlenek Stormcutter.

Stormfly a ostatní si chtěli jít s Bezzubkou promluvit, ale předběhla je mláďata Scuttleclawů. Ti drobečci, na kterých Škyťák s ostatními přiletěli. Ten malý, žlutý, přesně ten, který se před dvěma dny na Dračí Hoře zakousl do Bezzubkova ocasu, se teď přihnal dřív než ostatní a už za běhu se ptal: „Budeš si s námi hrát?" Noční Běs si povzdechl. Měl snad na výběr? V hloubi duše ale přiznával, že si s nimi hraje docela rád – pokud ho ovšem zrovna nekoušou nebo ho netahají za uši. A tak zaujmul všeobecnou pozici – skrčil přední nohy a zamával ocasem. Tím dal mláďatům jasně najevo, že je ochotný si s nimi hrát.

„Skvěle!" vypískl malý Scuttleclaw, „budeme hrát sever!" Hra na sever byla oblíbená hra malých draků – jeden z nich se vydal na severní stranu a po dvaceti krocích se otočil a hádal, kde jsou schovaní ti zbylí. Byla to vlastně velká hra na schovávanou – akorát v dračím podání.

Jenže Bezzubka se zarazil.

„To neznám," přiznal se provinile.

„TY TO NEZNÁŠ?!" vyletěli ostatní draci překvapeně. To bylo neuvěřitelné – dokonce i Stormfly se zhrozila.

„Ty to vážně neznáš?" zeptal se ještě s nadějí v hlase zlatý Scuttleclaw. Bezzubka zavrtěl hlavou.

„Ale vždyť na Dračí hoře to zná každý," namítl fialový Scuttleclaw. Jenže potom si uvědomil svoji chybu a dodal: „Ale tys nevyrůstal na Dračí hoře, že jo?" A Bezzubku zahrnuly stovky otázek.

„Tak kdes vyrůstal, že to tam nikdo neznal?" překřičel ostatní ten zlatý Scuttleclaw.

„Sunrisi, zklidni se," zašeptal tmavě zelený Scuttleclaw.

„Já nevím," udělal Bezzubka gesto, které by se dalo považovat za pokrčení ramen, „byl jsem v hnízdě Rudé Smrti a tam byly jakékoliv hry zakázané."

„ZAKÁZANÉ?!" zhrozili se všichni draci z Dračí hory, kteří konverzaci slyšeli a chtěli vidět, jak si nový Alfa s hyperaktivními mláďaty poradí.

„To je pravda, byly zakázané," přidala se do hovoru Stormfly, „a je tady hodně draků, kteří to potvrdí." Sunrise poraženě sklopil hlavu.

„Takže si s námi nebudeš hrát?" zeptal se smutně. Musel sám uznat, že cítí soucit k Bezzubkovi, ale pokud ty hry nezná, nemá cenu to hrát. To ale Noční Běs nemínil jen tak přejít.

„No, mám ještě chvilku čas," řekl, „co kdybyste mě to naučili?" A pokusil se usmát, ten samý úsměv, co se naučil, když potkal Škyťáka.

Fialový Scuttleclaw vyskočil.

„Tak na co čekáme?" zvolal a začal zarputile vysvětlovat: „Sever se hraje tak, že jeden jde na sever, nesmí se ohlížet a po dvaceti krocích se otočí. Mezitím se ti ostatní schovají a koho sever najde první, ten příště hledá. Chápeš?" Bezzubka váhavě přikývl a Sunrise oznámil, že on je první sever. Vydal se tedy k poničenému závodišti.

„Rychle, dělejte!" rozběhl se tmavě zelený Scuttleclaw a snažil se najít nějaký vhodný úkryt. Bezzubka se rozhlédl, kam by se asi tak mohl schovat, ale nic pro jeho velikost nenašel. A tak v rychlosti oběhl dům a skočil na střechu. Nebyl to zrovna ten nejlepší úkryt, jenže nic jiného takhle rychle nemohl najít. A to žil prosím na Blpu už pět let a za tu dobu si ani nenašel úkryty. Proč by, že? Stále byly nějaké potyčky, boje s Alvinem, Dagurem, Dragon Edge spolu s Viggem a lovci draků a nakonec dračí závody.

Sunrise ušel dvacet kroků a otočil se. Zamával ocasem a rozhlédl se po vesnici pokryté ledem. Většina procházejících draků si ho nevšímala, ale postřehl, že Stormfly a její kamarádi tam stále stojí. Nepovažoval to za moc důležité, ale třeba by mu mohli říct, kde jsou ostatní schovaní. Nakonec to ale nebylo třeba. V záři slunce zahlédl odlesk tmavě zelené šupiny.

„Firefly, jsi za tím sudem!" zavolal a hned nato zelený Scuttleclaw vyšel z úkrytu.

„Proč mě musíš vždycky najít jako první?" zaprskal vztekle.

Zlatý Scuttleclaw potom našel světle modrého. Se dvěma kamarády po boku se rozhlédl, když vtom uviděl jen lehký pohyb na střeše.

„Alfa na střeše!" zavolal. Bezzubka vystrčil hlavu.

„Jsem Bezzubka," napomenul ho jemně, „co mě vlastně prozradilo?"

„Ucho," odpověděl Sunrise a hledal dál.

„Ty nevděčný ucho," zavrčel Bezzubka a snažil se zuby svoje levé ucho chytit. Namísto toho se jím jen propleskl, což ho naštvalo ještě víc.

Znovu natočil hlavu, ale když se mu to stále nedařilo, vzdal to. Zahlédl Cloudjumpera, jak mu gestem hlavy dává znamení, aby šel k nim. Bezzubka zkontroloval rychlým pohledem hrající si mláďata a několika dlouhými skoky byl u Stormcuttera.

„Někdo si tady pustil pusu na špacír," zabručel meruňkový drak a ukázal na skupinku draků, kteří stáli hned za ním. Stormfly v čele, hrdá jako vždy, vedle ní Tesák a Flákota. Hrk a Brk stále leželi, ale měli otevřené oči a pozorně naslouchali.

„Takže jak je to s tím Nočním Běsem?" zeptala se nedočkavě Flákota. Oči všech čtyř draků s pěti hlavami celkem vyzařovala čirá zvědavost. Bezzubka protočil oči v sloup.

„Našli jsme ho," odpověděl prostě. Stormfly si protáhla křídla.

„Nebo bys snad měl říct ‚ji'?" podotkla, aby tak dala najevo, že zrovna neřekl všechny detaily. Bezzubka si dal tlapu na hlavu v gestu ‚to snad není možné'. Už teď si moc přál, aby konečně přišel Škyťák a on se mohl pustit do oprav.

„Takže brzy máme očekávat malé Noční Běsy?" zeptal se trochu posměšně Tesák. Bezzubka měl štěstí, že měl černé šupiny, ale i tak některé nabraly rudý nádech. Jediný, kdo si toho všiml, byl Cloudjumper. Naštěstí byl natolik chytrý, aby nic neříkal.

Bezzubka se znovu posbíral dohromady a řekl: „Tesáku, doteď byla u Draga. Nevíme ani, jak bude reagovat. Možná bude chtít odejít a -"

„Ale jakmile uvidí tak sexy draka jako jsi ty, tak určitě zůstane," namítl Brk. Byla to první věc, kterou řekl, a ne zrovna nejgeniálnější. Sotva Bezzubka ovládl svoje emoce, tak mu jeho uši zčervenaly, že si toho všimli i ostatní. Tesák otevřel tlamu, aby měl nějakou nemístnou poznámku, ale vtom si uvědomil, že naštvat Alfu by možná nebylo zrovna nejvhodnější.

Škyťáku, kde jsi, když tě potřebuju? bědoval v duchu Bezzubka a dovolával se všech možných i nemožných bohů. Dokonce by uvítal i Dragova Bewilderbeasta, jen aby se zbavil tohoto. Klid, řekl si. Pokud se tohle stane pokaždé, nebude se moct svým přátelům podívat do očí.

„To možná," odpověděl klidným hlasem. Musel se hodně ovládat, aby se mu hlas netřásl. Flákota si jeho rozpaků všimla, takže – k jeho velké úlevě – začala přemlouvat ostatní, aby už šli.

„Tak my jdeme spřádat plány!" zavolala ještě Stormfly, než odletěla. Sice letěli všichni jen k Velké síni, ale i tak byl Bezzubka rád, že si ho přestali všímat. Jenže mu bylo jasné, že teď mu to budou podle a zákeřně připomínat.

„Uch," oddechl si nahlas. Cloudjumper viděl, jak moc se mu ulevilo.

„Nikdy jsi neměl takovou zkušenost?" zeptal se. Jeho zvědavost byla jasně najevo.

„Ještě ty s tím začínej," zavrčel Bezzubka podrážděně a máchl ocasem. Stormcutter to vzal s naprostým klidem. Věděl, že až na to bude mít chuť, tak mu to Noční Běs sám řekne. Zatím to ale vypadalo, že nemá náladu absolutně na nic.

Bezzubka sledoval, jak Stormfly něco vykládá ostatním drakům. A jak se potom hlasitě smějí.

„Možná jsem je měl požádat, aby si to nechali pro sebe," zamumlal, ale ne dost potichu, takže ho Cloudjumper slyšel. Velký Stormcutter ležel na zemi a byl rozhodnutý co nejvíce si odpočinout, než se zase vydá zpět za Valkou na Dračí horu.

„Stejně by se to dřív nebo později dozvěděli," odpověděl a protáhl si levé křídlo.

Bezzubka mu musel dát za pravdu. Opravdu bylo lepší, když se to dozvěděli teď, než kdyby to uchovávali v tajnosti. Ovšem náhle ho něco napadlo. Něco, z čeho by každému přeběhl mráz po zádech. Když si to uvědomil, ve vyděšeném výrazu spustil uši i spodní čelist a v jeho tváři se objevil horor.

„Co se děje?" zeptal se Cloudjumper. Ačkoli se chystal spát, měl jedno oko otevřené, dle pudu sebezáchovy. I když to na Blpu nepotřeboval, vždy bylo dobré hlídat si záda. Líně zívl a čekal na odpověď. Bezzubka nasucho polknul.

„No... V Dragových lodích nebyli žádní další draci," řekl mu. To mu dělalo starosti. Pokud totiž neměl Drago víc draků, kteří zůstali na lodích, kde byli? Mohli být svázaní stejně jako Noční Běs, ale pokud nebyli, kde tedy jsou? A vtom si vzpomněl na poslední ze tří lodí. Moc se tam při průzkumu nedíval, ale teď pochopil, že i při tom spěšném pohledu byla záď lodi roztřískaná. Utekli snad ti draci?

S novým poznatkem pohlédl Cloudjumperovi přímo do zlatých očí.

„Myslím, že se tam ten Bewilderbeast vrátil, aby si vzal zbylé draky," pronesl a z jeho hlasu zazníval nádech varovného tónu. Ale Stormcutter věděl, že není určen jemu, nýbrž velkému, tmavému draku s jedním zlomeným klem, který byl momentálně někde, kam ani jejich nejdivočejší představivost nedosáhla. Bewilderbeast možná sháněl novou dračí armádu, aby se mu mohl pomstít.

Cloudjumper souhlasně pokyvoval hlavou, sám tušil, že by se možná něco takového mohlo stát.

„Nemáš důkaz," poznamenal. Bezzubka přikývl.

„Já vím," informoval Cloudjumpera, „právě proto bych tě chtěl požádat, jestli by ses neporozhlédnul po čemkoliv neobvyklém." Já to věděl! řekl si vítězně Cloudjumper, ale nedal to najevo. Pro Bezzubku spíše vypadal, že se rozmýšlí, i když on sám věděl, že by měl splnit rozkaz Alfy. Jenže tohle by mohlo vzejít v další lekci, jak být Alfou. Přeci jen – Bezzubka řekl ‚chtěl bych tě požádat' a to není rozkaz.

Jeho zlaté oči studovaly světle zelené. Neviděl tam rozhodnost. To by se mělo změnit. Pokud Alfa něco chtěl, vždy musel být přesvědčený, že to opravdu chce.

„Ty to opravdu nechceš, že ne?" vybafl na mladého draka znenadání. Bezzubka se lekl a trochu couvnul. Jeho dýchání se zrychlilo, ale vzápětí sklopil uši a nasadil výraz iritace.

„No," protáhl, „Valka tě bude potřebovat, takže si nemusíš dělat škodu." Jeho oči na chvilku zabloudily k nebi, aby potom Cloudjumperovi pohlédly zpříma do očí. Stormcutter vypadal, že musí přemáhat smích a Noční Běs se přistihl, že vlastně zvedá obočí v tázací otázce.

„Tak chceš, abych to udělal, nebo ne?" zeptal se pobaveně meruňkový drak. Trochu zvedl hlavu a zachytil velkou šmouhu, ve které při zaostření poznal Škyťáka. Jeho čas zde na Blpu se krátil, ale on přitom chtěl ještě odpověď od mladého Alfy. Bezzubka vypadal nerozhodně.

„No, ano, chci," vylezlo z něj, jenže to přesvědčení stále chybělo.

„Nevzpomínám si, že by ten drak, kterého jsem před třemi dny poznal, byl tak plachý," ušklíbl se Stormcutter trochu zlomyslně a jedním plynulým pohybem se zvedl. Bezzubka věděl, jak to myslí. A právě teď ho chtěl vyprovokovat, aby on získal to přesvědčení. Noční Běs ve vzpomínkách rychle zalétl k boji s Bewilderbeastem. To, jak hrozně ho štvalo, že proti němu nemůže nic dělat, to, jak byl šťastný, když se konečně díky Škyťákovi vymanil z jeho vlivu, to, jak ho zachránil a hlavně to, jak zabil Kliďase. Hlavně to ho nakonec utvrdilo v názoru, že proti tomu vodnímu drakovi musí zakročit. Znovu a znovu se v jeho mysli opakovala ta scéna, kde viděl svůj vlastní pohyb, kde nemohl dělat absolutně nic, než se jen dívat jako nevýrazný divák, jak se jeho nohy samy od sebe pohybovaly směrem k jeho nejlepšímu kamarádovi, aby mu ublížil. A nakonec zabil jeho otce.

S nově nalezenou silou zvedl hlavu.

„Cloudjumpere, chci, abys prozkoumal ty zbylé lodě a potom mi podal hlášení," řekl a pohledem zabodnutých do zlata jeho očí. Starší drak se usmál. Přesně tohle chtěl, v tohle doufal, a potěšilo ho, že se Noční Běs učí velmi rychle. Navíc to byla velice protektivní rasa draka a ti by udělali všechno na světě, aby ochránili vlastní rodinu.

„S radostí, Alfo," odpověděl Cloudjumper, aby ho trochu podráždil, a potom se vydal vstříc Škyťákovi. Náčelník třímal v ruce celkem velkou tašku se znakem Blpu, která měla vzadu přezku, díky které se mohla nastavit velikost popruhu. Cloudjumper si brašnu nechal pohodlně natáhnout přes hlavu na krk, kde ji Škyťák dotáhl.

„Doufám, že máma bude vědět, jak to používat," řekl si pro sebe, když ustoupil od draka. S Bezzubkou po boku potom sledoval, jak se jeho svaly napřahují k letu. Cloudjumperovi stačilo jedno mávnutí čtyřmi obrovskými křídly, aby nabral slušnou rychlost.

Škyťák sledoval Stormcuttera, jak odlétá, ale když mu zmizel z dohledu, vzpomněl si na svou vlastní práci. Sklonil ruku, která dopadla na hlavu Nočního Běsa. Ten k němu vzhlédl.

„Tak co, bráško? Taky se pustíme do práce, ne?" zeptal se a s Bezzubkovým kývnutím na něj nasedl a i on roztáhl křídla a vzlétl.

el���B�