Toho dopoledne moc neudělali. Víceméně jen museli dovážet materiál, ale odpoledne se mělo zpestřit dračími závody. Škyťák věděl, že alespoň tuhle radost musí obyvatelům dopřát. Poučil se z doby před čtyřmi lety, kdy ho Kliďas udělal úřadujícím náčelníkem v době jeho absence a tenkrát ho přemluvili, aby uspořádal dračí závody. Když si teď vzpomněl, jak hrozně moc o ně Vikingové stáli, rozhodl se, že navzdory všem podmínkám, které na Blpu panovaly, závod uskuteční. Tím se aspoň ti pracující Vikingové rozptýlí.

Navíc ho zajímalo, jestli se dračích závodů někdy zúčastní i Valka. Ale ta byla momentálně na místě, kde se jí nemohl zeptat, a ptal se sám sebe, jestli se jí vůbec podaří těžce zraněného Bewilderbeasta vyléčit.

Bezzubka naopak myslel na úplně jiné věci. Třeba na hrozbu Dragova Bewilderbeasta vracejícího se k lodím. Ačkoliv neměl žádný důkaz, byl si docela jistý, že to udělal. V duchu spoléhal na Cloudjumpera, že se brzy vrátí.

Jak sklouzl dolů ze střechy, Škyťák seskočil. Byl čas velmi pozdního oběda. Náčelník se sklonil k drakovi a rychle ho pohladil. Možná, napadlo ho, bych měl Bezzubkovi dát volnost pohybu. Nad tímhle zapřemýšlel a rozhodl se, že jakmile se stane něco, kdy on nemůže jít spolu s ním, vytáhne starou ocasní ploutev. Tu, kterou Bezzubka zničil. Škyťák strávil mnoho dnů opravami, ale nakonec se mu to zdárně podařilo a on se rozhodl nechat ploutev uschovanou pro další případy. A tohle to určitě bylo. Nebude moct být s Bezzubkou pořád. A on s ním také ne. Budou si prostě muset zvyknout na nový řád.

Bezzubka si lehl před Velkou síň. Vikingové, kteří při boji s Bewilderbeastem přišli o střechu nad hlavou, zde přespávali, alespoň dokud si neopraví domovy. Dračí stáje naštěstí nebyly moc poničeny, lépe řečeno skoro vůbec, maximálně pár škrábanců na laku, a byly tak velké, že tam mohli v klidu přespávat všichni draci.

Chvíli tam jen ležel s hlavou na předních tlapách, než přiletěla Stormfly. Vypadala vyděšeně a rychle dýchala.

„Vypadáš, jako kdybys viděla ducha!" zasmál se Bezzubka, než si uvědomil, že je jeho Nodří kamarádka nejspíš zcela vyplašená.

„Alfo," pozdravila rychle. Bezzubka se už chystal namítnout, že je jen Bezzubka, ale při dalších Stormflyiných slovech dočista ztratil řeč.

„Ten Noční Běs!" vyhrkla, „je pryč!" Bezzubka byl v okamžení na nohou.

„Co?!" téměř zděšeně vykřikl. Co kdyby se někomu něco stalo?

Někteří draci k němu zděšeně vzhlédli. Ti, kteří byli v Dragově armádě, se rozpačitě stáhli. I ti ostatní se po sobě podívali a začali se vzdalovat. Všichni věděli, že přijít do cesty naštvanému Alfovi není dobrá volba. Jenom zvědavá mláďata tam zůstala. A natahovala krky, aby se dozvěděla víc.

Bezzubka je přelétl pohledem, ale něco se mu nezdálo. Bylo jich nějak... málo. Ale to ho v tuhle chvíli nezajímalo. Podíval se na Stormfly.

„Sežeň ostatní," rozkázal. Dračice zbledla a trochu ucouvla.

„Ti asi nepůjdou," řekla váhavě, „jsou stále vyděšení a nechtějí opustit vesnici. Dokonce i Tesák." Poslední slova rychle dodala. Bezzubka si povzdechl. Dnes je asi rozhodně nepřemluví. Roztáhl křídla.

„V tom případě jsme to jen ty a já," řekl. Stormfly zbledla ještě víc.

„Ale..." začala, „je to Noční Běs." Námitka zněla dost zoufale (i když byla Stormfly jedním z nejstatečnějších draků, které měl Bezzubka tu čest potkat) a tón jejího hlasu Bezzubka postřehl. Otočil se k ní a zpříma se jí podíval do očí. Stormfly do těch jeho upřeně zírala. Čekala, že v nich uvidí hněv.

„Ale jdi ty," řekl Noční Běs, „už jsi bojovala i proti horším protivníkům. Navíc – tady budu bojovat jenom já, pokud na nás zaútočí." Nodra to přesvědčilo. Navíc měla Stormfly podivný pocit, že se vzpírá rozkazům Alfy. Na to nebyla pořádně zvyklá, protože se s Bezzubkou přeci jen znala už docela dlouho. Tam vzadu v mysli ji něco šimralo, to byl ten pocit. A dračice dobře věděla, že Bezzubka by mohl i draky ovládat pomocí mysli, jenže ona si nemyslela, že by byl jako Bewilderbeast. Ne, pokud se někde bojovalo, on vždycky bojoval fér, ať už zvítězil, nebo prohrál.

A tak bezděky polkla a několika kroky byla vedle Bezzubky.

„Nebylo by lepší letět, Alfo?" zeptala se, úplně zapomínajíc, že on nemůže. To mladý drak přešel velkoryse.

„Právě proto se budeš z oblohy dívat ty," řekl jí její úkol a Stormfly přikývla. Věděla, že by Bezzubka nikdy neudělal nic, co by jí bezprostředně ublížilo.

Alfa se rozběhl kolem mláďat, jenže něco ho zastavilo. A to Nodr, který se již vznesl, dobře viděl. Světle modrý Scuttleclaw ho kousl do ocasu. Starší draci se trochu zděsili. Bezzubka se zastavil a přeměřil si je pohledem. Stále mu tam něco nehrálo a on měl špatné tušení. To se vzápětí potvrdilo.

„Sunrise šel prozkoumávat ostrov," řekl ustaraně, „nestane se mu nic, že ne?" Ostatní mláďata se přidala.

„Bude v pořádku, že?"

Bezzubkovi spadla čelist.

„Rychle, kam šel?" zeptal se. Bylo mu jasné, že Noční Běs bude jistě hodně hladový a možná i rozzuřený. Vysílený. A nebude váhat, aby zabil mládě, jen kvůli hladu.

„Šel na východ," oznámil mu tmavě zelený Scuttleclaw – jakže se to jmenoval? Bezzubka zapátral v paměti.

„Díky, Firefly," pochválil mládě a rozběhl se. „Jdeme na východ!" zakřičel na Stormfly letící kousek před ním. Hnal se jako smršť vesnicí a potom do lesa. Ani tam nezpomaloval, jen hlídal, jestli tam náhodou neuvidí pohyb. Doufal, že je Stormfly nad ním, protože ji přes stromy pořádně neviděl. Ale zato dobře věděl, kam míří – k dračí akademii.

Les se před ním rozprostíral, ale s každým druhým tempem řídnul a bylo více vidět. Dorazil na menší mýtinku, kde se k němu připojila Stormfly.

„Viděla jsem ho," informovala Alfu, „ale krade se k němu ten Noční Běs a nevím, za jak dlouho tam budeme." Pokud běžel rychle, teď Bezzubka přímo letěl. V nějacích úsecích si dopomáhal křídly a pohyboval se o to rychleji.

Za několik dalších šílených temp zpozoroval na louce před ním velký stín. O tom nebylo pochyb – Noční Běs. Zároveň viděl Stormfly, jak snižuje výšku a připravuje se ke střele. Instinktivně zrychlil. Nesnesl by, kdyby musel na svých bedrech nést další smrt.

Z lesa vyskočil na mýtinu přímo před Nočního Běsa. S mohutným zařváním a výhružně roztaženými křídly zkontroloval Sunrise. Malý Scuttleclaw se krčil u pahorku a bylo mu vidět strachy bělmo.

Druhý Noční Běs vypadal na chvíli překvapeně, ale potom zaujal útočnou pozici a zavrčel. Schylovalo se k boji, to si Bezzubka dost dobře uvědomoval. Ale na druhou stranu to nevypadalo, že by dračice měla dost sil na to, aby bojovala. Vždyť se sotva potácela na nohou!

„Drž se zpátky," zavrčel na mládě, které bez váhání uposlechlo. Přece jen si ho chtěl dát divoký Noční Běs k obědu. Přitom stále sledoval dračici, která vypadala, že spíš bude vrhat plazmy, než aby bojovala normálně.

Stormfly to celé ze vzduchu sledovala a byla připravená Alfovi kdykoliv pomoct. Nakonec se ukázalo, že to asi nebude třeba. Jakmile se drak vzpamatoval, zavrčel a odrazil se od země v zoufalém pokusu uletět. Jeho křídla ho však neunesla, a tak skončil drak opět na zemi. Nezbývalo mu nic jiného, než čelit Bezzubkovi. I tak ale našel něco – ten nejslabší článek.

Noční Běs se poťouchle ušklíbl. Už věděl, co udělá. Za tím druhým Nočním Běsem totiž bylo mládě. A dračice byla hladová. Nejedla už snad celé věky. Přikrčila se k zemi a to její protivník přijal jako výzvu. Stále se na ni alespoň jedním okem díval. Jenže místo, aby skočila směrem k němu, mířila k tomu malému žlutému klubíčku za ním.

Bezzubku její tah ani tak moc nepřekvapil. Nějaký šestý smysl mu napovídal, že s ním nebude chtít bojovat. A on byl schopný rychle zareagovat. Postavil se jí do cesty. Neudělal nic jiného, ale dračice nebyla schopná zastavit, a tak do něj vrazila. Teď to byl už vyloženě souboj. Váleli se v trávě, vrčeli, drápali a kousali.

Teď už toho měl Bezzubka dost. Co si pamatoval, nikdy s žádným jiným Nočním Běsem nebojoval, takže tenhle byl první. Silnýma zadníma nohama dračici odkopl a pod nohy jí střelil plazmu. Úplně slyšel, jak těžce dýchá. Souboj byl pro ni určitě dost namáhavý a Bezzubka nebyl zrovna nejslabší. A potom, co jí pod předníma nohama přistála plazma, se už na nich neudržela. V podstatě spadla na zem a jen tam ležela.

Bezzubka k ní přišel blíž, stále ve střehu, nebyl si jistý, jestli ještě zaútočí. Mohla to také jen předstírat, ale vypadalo to, že už opravdu nemůže. Když přišel až úplně k ní, zjistil, že má zavřené oči a už zase je v bezvědomí. Obrátil hlavu ke Scuttleclawovi.

„Proč jsi neuletěl?" zeptal se přísně. Sunrise sklopil hlavu.

„Byl jsem hrozně vyděšený, že to prostě... nešlo," odpověděl zarmoutile. Bezzubka mu to nemohl mít za zlé. Strach paralyzoval všechny.

„Stormfly!" zvedl Noční Běs hlavu k nebi, kde Nodr vyčkával, „vezmi ho do vesnice a přiveď Škyťáka!" Viděl, jak přikývla, a postrčil Scuttleclawa jemně nosem. Ten rozpačitě vzlétl a následoval Stormfly.

Bezzubka si sedl ke spícímu Nočnímu Běsovi. Sám tam zůstával, kdyby se probral. A nebylo by zrovna příjemné, kdyby zaútočila na vesnici. Zjevně byla tak vyhladovělá, že by to klidně i udělala. Ale teď, když spala, vypadala vcelku mírumilovně. Drak si ji prohlížel. Na celém těle měla jizvy a byla jí vidět žebra. Byla o trochu menší než on, jenže to byl rozdíl v pohlaví. A také neměla tak mohutnou stavbu těla. Drago jí musel hodně uškodit, pomyslel si Bezzubka, jak se na ni díval. Ale nyní jí pomůžou. Bude v bezpečí.

Dával dobrý pozor, jestli se nevzbudila. Ale to se při jeho krátkém čekání nestalo. Zato se brzy vrátila Stormfly spolu s Astrid a Škyťákem.

„Aha, tohle je tak důležité, že mě to vytáhlo od oběda," zakroutil Škyťák nevěřícně hlavou, ale vzápětí se sklonil ke dračici. Z očí mu přímo sršela zvědavost. A Astrid jakbysmet.

„Co budeme dělat?" zeptala se, „nemůžeš tu takhle zůstat. Blp potřebuje náčelníka." Škyťák věděl, že Astrid má pravdu. V těchto dnech byl Blp zranitelný a potřeboval někoho, kdo by ho vedl.

„Já ne," obrátil se a pohlédl jí do očí, „ale Bezzubka ano." Drakovi se oči rozšířily překvapením.

„Ale já mám taky své povinnosti!" namítl rozhořčeně a trochu zavrčel. Jenže Škyťák měl zjevně i něco dalšího na srdci. Ignoroval jeho vrčení a dodal: „Kromě toho mu neuškodí strávit nějaký čas se zástupkyní jeho rasy."

Tak takhle ty na mě, uvědomil si Bezzubka směr konverzace.

„Vždyť ještě ani není vzhůru," zavrčel spíš pro sebe. Astrid mu položila ruku na hlavu.

„S tím návrhem asi není moc spokojený," řekla náčelníkovi, který si toho samozřejmě všiml, ale už měl vymyšlenou další odpověď.

„Jenom zapírá, abychom ho víc přemlouvali," usmál se, „a já se mu vůbec nedivím." Schválně se snažil Bezzubku popichovat – a dařilo se mu.

„Nedivíš, nedivíš, jen počkej, až bude Astrid znova naštvaná!" zavrčel Noční Běs nevrle a obrátil se ke Stormfly. Ta přemáhala smích.

„Je to pravda, Alfo?" zeptala se uličnicky, „opravdu tady chcete zůstat?" Hned je to zase o – Alfo sem, Alfo tam, pomyslel si drak, ale při Nodřích nezbednických poznámkách si uvědomil, že se mu do tváře znova hrne krev. A on nesnášel tyhle chvilky. Měl sto chutí říct Stormfly: „Sklapni, jinak se ti nebudu moct podívat do očí," ale neudělal to.

Místo toho řekl: „Jak chceš, můžeš tady klidně zůstat sama." Při jeho prohlášení Stormfly nadobro zmlkla. Bezzubka švihnul ocasem a popošel ke Škyťákovi. Jeho dlouholetý kamarád vypadal, že nad něčím přemýšlí. A už to nebylo jenom to, jak ho dál provokovat.

Jakmile se nosem otřel o jeho ruku, mladík ho už instinktivně pohladil.

„Víš, bráško," začal po chvíli, „asi bych ti měl dát tu druhou náhradní ploutev." Drak si rychle uvědomil, co má na mysli. Moc dobře věděl, že ji stále schovává. Ale rozhodně po ní netoužil. Měl rád kontakt se Škyťákem, to pouto, které se mezi nimi díky jeho neschopnosti létat vytvořilo. Proto odmítavě zavrtěl hlavou, že ji nechce.

„Díky za odpověď, ty tvrdohlavý plaze," zamručel Škyťák, ale s povzdechem se dal do vysvětlování, proč. „Já tady nebudu vždycky, když zrovna ty budeš potřebovat být někde jinde, to bys už měl vědět. Prostě tu ploutev dostaneš," ukončil rozhovor. Bezzubka sice nespokojeně protestoval, ale v hloubi duše věděl, že jeho kamarád má pravdu. Co kdyby to příště nestihl a měl na svědomí něčí další smrt? Koneckonců, v křídlech měl několikanásobně větší sílu než v nohou, i když běhat uměl taky dost rychle.

„Zůstanu tady," zamumlal poraženě. Stormfly náhle sklonila hlavu a čistila se. A to proto, aby zakryla úsměv. Škyťák jeho svěšení hlavy pochopil, že se drak vzdává, a nasedl na Stormfly hned za Astrid.

„Tak se uvidíme večer, bráško," zamával, „přinesu nějaké ryby!" Bezzubka hlavu znovu zvedl.

„Počkej! A co tady mám celé odpoledne dělat!?" zakřičel ještě, ale Stormfly už byla ve vzduchu a jeho slova odvál vítr.

Noční Běs se sklesle otočil a chvíli se dlouze díval na spícího draka. Potom se celý sehnul a nabral ho na záda. Alespoň si zkrátí čas. Moc dobře to nešlo, protože na to byl sám. Ale když to dokázal Cloudjumper, zvládne to on taky. Dračice se na jeho hřbetě dost nebezpečně nakláněla a Bezzubka musel stále vyrovnávat rovnováhu. Hodně pomalu postupoval zpět do arény.

Za celou dobu, kdy se ji tam snažil dostat (to byla asi hodina), mu dračice ze hřbetu třikrát spadla a on ji musel nabrat znova. Měl štěstí, že se ani při jednom pádu neprobudila a Bezzubka děkoval za to, že je tak unavená. Teď by ji neprobrala ani mrtvola.

Hodiny ubíhaly. Noční Běs nechal samici v aréně a sletěl, no, spíš doplachtil, k pláži, aby tam ulovil nějakou rybu. Jako všichni draci mohl být dlouho pod vodou, i když nikdo vlastně netušil, jak dlouho tam vydrží. To věděl jen on. A rozhodně to nebylo jenom pět minut, jak se domnívali lidé. Bylo to mnohem víc.

Pokud vydržel pod vodou, nemohl se Bezzubka pyšnit tím, že by byl bůhvíjaký lovec. Na ryby byl moc velký a ve vodě nebyl zdaleka tak mrštný a rychlý jako na souši. Teď by se mi hodil nějaký Bewilderbeast, pomyslel si, když vylezl z vody s tlamou plnou ryb. Jenže ty nebyly pro něj. Protože pokud se Noční Běs, který byl momentálně tam nahoře v aréně, probudí, bude je potřebovat mnohem víc než on.

Dorazil do kruhové arény a položil několik ryb na hromádku vedle spícího Nočního Běsa. Neměl absolutně tušení, proč se o něj vlastně strachuje víc než o ostatní. Možná je to jenom součást mě jako Alfy, napadlo ho. Nebo protože je to celkem dobře jediný Noční Běs, kterého za celý svůj život uvidíš, začal mu napovídat vnitřní hlásek. Ne, setřásl Bezzubka tuhle myšlenku. Nechtěl se smiřovat s tím, že by tam venku už nebyli žádní další Noční Běsi. Možná to je proto, že byla u Draga, uvažoval dál. Když neměl co na práci, zabavil se tím. On taky byl u Draga, i když jen krátce, a odnesl si z toho vzpomínky, které ho budou až do konce jeho života strašit.

Nastal večer a Bezzubka už vyhlížel Škyťáka. Nebo kohokoliv jiného. Už tady z toho začínal šílet. Nehledě na to, že měl jako jedinou společnost spícího Nočního Běsa. K jeho obrovské lítosti se zatím nikdo neukázal. Ale on věděl, že by ho tady jen tak nenechali. Vždyť se kdykoliv může vrátit do vesnice! Ovšem pokud je ochotný vzít na sebe to riziko, že by se ten drak, co teď tak poklidně spí pár kroků od něj, probudil. A tentokrát by za to už někdo mohl zaplatit.

Když se začala snášet tma, už si myslel, že nikdo nepřijde, ale zmýlil se. Měl sice perfektní zrak jako většina draků a velice citlivé uši, ale i tak ho překvapilo, když se přímo za ním ozvalo: „Zdravím, Alfo." Ten hlas okamžitě poznal. A upřímně doufal, že ho v té tmě neviděli hrůzou nadskočit.

„Stormfly, takhle mě neděs!" vyhrkl a bleskově se postavil, aby čelil Nodrovi, který přivezl jak Astrid, tak Škyťáka s košem plným ryb.

„Já myslela, že mě slyšíte, Alfo," usmála se medově Stormfly, až Bezzubka úplně zapomněl na oslovení.

„Asi jsem zívnul," odsekl podrážděně a skočil ke Škyťákovi. Už se ho chystal radostí olíznout, ale jeho slabé ruce zastavily drakův čumák v poslední chvíli.

„Máme jen málo času, musíme se vrátit," informoval ho Škyťák nevesele. Bezzubka ztrápeně zavrněl. Nechtělo se mu strávit tolik času odloučeně od něj. Ale až nebude muset hlídat Nočního Běsa a nejhorší škody ve vesnici budou zažehnány, stráví spolu mnohem víc času. Ale i tak si byl vědom toho, že zezačátku s ním bude létat Astrid. Ale to už vlastně teď bylo jedno – dostane přece tu zvláštní ocasní ploutev, ne?

Koš s rybami postavil Škyťák ke dveřím arény, spěšně Bezzubku pohladil a znovu nasedl na Stormfly za Astrid.

„Dobrou noc, Alfo," popřál mu Nodr.

„I tobě," odpověděl Noční Běs, ale to už byla Stormfly i s oběma jezdci v tahu.

Snesla se tma. Bezzubka zkontroloval Nočního Běsa, ale vypadalo to, že dnes už se neprobudí. Košík s rybami byl z poloviny prázdný, protože si Alfa myslel, že by mohl mít mnohem větší hlad, než na jen pár ryb. A tak se Bezzubka uložil ke spánku blízko vchodu. Uvažoval o tom, že by se mohl pověsit na strop, určitě by jeho váhu vydržel, ale co kdyby se dračice probudila? Drak si lehnul a položil hlavu na přední tlapy. Brzy se ponořil do světa snů.

Bezzubka stál u Dračí hory na místě pokrytém ledem. Byl tam vlastně jedinou živou duší a ledové kry jako by ho osvětlovaly a dávaly mu za vinu vše, co se jim stalo. Drak bezděčně stáhl uši a ocas. To místo nahánělo hrůzu dokonce i jemu. Rozhlédl se po únikové cestě, ale ta tam nebyla. Byl kolem dokola obklíčen ledovci a i nebe bylo moc daleko. Pro něj bylo absolutně nedosažitelné. A potom se zničehonic objevila postava, kterou chtěl Bezzubka nejmíň ze všeho vidět. Vikingská helma, kožešinový plášť a rudé vousy, někde prorostlé šedivými pruhy, jasně vyzařovaly postavu Kliďase. Nejdříve byla nezřetelná, ale jak starý náčelník vystupoval z ledovce, byly rysy vidět stále zřetelněji. Bezzubka polkl a zacouval. Duch Kliďase se přibližoval a nyní už bylo vidět jak tělo, tak obličej. Drak chtěl utéct, zbavit se toho, ale nemohl. To si uvědomil už předtím, jenže teď, když narazil zadkem do ledovce, pochopil, že nemá žádnou šanci na útěk.

„To ty jsi mě zabil," prolomil ticho Kliďas. Bezzubka ještě víc stáhl uši a opřel se zády o ledovec.

„Ale já nechtěl! Nemohl jsem nic dělat!" vykřikl v obraně. Se zděšením zjistil, že mu člověk rozumí.

„Ty jsi nechtěl? Chtěl jsi ublížit Škyťákovi!" vinil ho otec jeho nejlepšího kamaráda.

„Já opravdu nemohl nic dělat!" zařval Bezzubka. Už nevěděl, co má dělat, Kliďas se stále blížil a v ruce se mu objevila sekyra. Nasucho otevřel tlamu, aby mu pod nohy střelil plazmu, jenže jakmile to udělal, zase ji zavřel, protože po oku viděl, jak se Kliďas mračí.

„Mohl jsi něco dělat, kdybys byl alespoň o trochu silnější!" řekl náčelník rozhořčeně.

„Nezasloužíš si žít, ty zrůdo," zvedl sekyru do vzduchu, „já sám tě zabiju, ďáble." A sekyra se spustila dolů.

„Ne!" vykřikl Bezzubka zmateně, než se obraz znovu změnil.

Byli na Blpu. Ale co se to tam stalo?! Všechny domy byly nově prošpikované ledem a všude se válela lidská těla. Ke své hrůze v jednom z nich poznal Škyťáka. Úzkostně se k němu rozběhl, ale něco ho popadlo za ramena.

„Pusť mě!" vykřikl zoufale, než se podíval, kdo ho to vlastně nesl. Oči se mu rozšířily hrůzou. V drápech ho totiž nedržel nikdo jiný než Cloudjumper. Jeho oči byly bez života, zrovna jako když...

„Tak tady tě máme," uslyšel pohrdavý hlas. Jen vzhlédl, aby věděl, kdo to je, bylo mu to jasné. Dragův Bewilderbeast stál uprostřed Blpu, i když by Bezzubka přísahal, že tam předtím nebyl. Z jeho očí přímo čišelo pohrdání.

„Co tady chceš?" zavrčel Bezzubka.

„Ale ale, myslím, že zrovna nejsi ve vhodné pozici, aby ses ptal," ušklíbl se obrovský tvor a vykřikl: „Držte ho!"

Bezzubku okamžitě popadli další draci. Do obou zadních nohou mu vystřelila bolest, když se do nich zakousli Tesák se Stormfly. Všichni vypadali úplně bez života. Neměli už svobodnou vůli. A za to všechno mohl drak před ním. Brk a Hrk ho chytili za křídla, i když se už tak Bezzubka nemohl hýbat. Bohužel věděl, co teď přijde. A příjemné to rozhodně nebude. Bewilderbeast ohrnul horní pysk znechucením a prohlásil: „To máš za neuposlechnutí Alfy." S těmi slovy zamířil zbývajícím klem na jeho tělo. Noční Běs cítil, jak se stisk všech draků zvýšil. Zadíval se Dragovu přisluhovači do očí. Nebylo v nich nic jiného než pomsta.

A potom Bewilderbeast vyrazil vpřed. Už při prvním pohledu věděl Bezzubka, že nemine, a tak jen bezduše v zoufalé snaze vyprostit se z Cloudjumperova sevření vykřikl: „NE!"

Bezzubka se s trhnutím probudil. V mysli mu stále vířila slova, která mu řekl Kliďas. I když jen ve snu. Potom s úlekem zjistil, že se nad ním někdo sklání. Zatřepal hlavou, aby setřásl všechny myšlenky. Muselo se mu to jen zdát. Jeho myšlenka se nepotvrdila, když uslyšel Cloudjumperovo tiché zavrčení: „Alfo?"

„Bezzubka," opravil ho automaticky, ani si neuvědomil, že mluví k němu.

„Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě starší drak.

„Jistěže," odvětil Noční Běs, i když se tak ve skutečnosti necítil. „Proč?" zeptal se. Cloudjumper se uchechtl.

„Protože ses právě válel na zemi a křičel." Aha. To bylo jediné, na co se nebohý drak zmohl. Už se chystal Stormcuttera zeptat, co tady vlastně dělá, když se mu vyjasnil ranní rozhovor. Cloudjumper měl přece prohledat ty lodě! Aby zakryl fakt, že na rozkaz zapomněl, zeptal se ho: „Hledal jsi mě dlouho?"

Stormcutter zavrtěl hlavou. „Moc dlouho ne," odpověděl, ale se zájmem se zadíval na ležícího Nočního Běsa.

„Co se stalo?" zajímalo ho. Bezzubka si neslyšně vzdychl. I když na to Cloudjumper nevypadal, byl hrozně zvědavý, a to ho v některých okamžicích otravovalo. Jenže věděl, že z téhle situace se nevykroutí. Cloudjumper si to zasloužil vědět.

„Probrala se a málem zabila jedno z mláďat," vysvětlil smutně a znovu si položil hlavu na přední tlapy.

„A potom mě nechali tady, abych ji hlídal, protože nemůžu sám lítat," stěžoval si. Cloudjumper pohodil hlavou. Už od chvíle, kdy toho malého Nočního Běsa viděl poprvé, uvažoval, jak může létat s falešnou ocasní ploutví. Musí to být hodně těžké, honilo se mu hlavou, moci létat jen s pomocí. On sám vládnul oblakům s takovou silou, jak to umí jen Stormcutteři, jako vládci nebes se čtyřmi křídly, kterými dokázali zkrotit i ty nejdivočejší bouře a odvát nejhustší mraky.

„Ale je to mládě v pořádku, že?" zeptal se s hlavou mírně nakloněnou. Bezzubka přikývl.

„Naštěstí jsem doběhl včas, ale pro příště musím zapracovat na rychlosti," zasmál se sám sobě. Vždy bylo nejlepší dělat si legraci ze svých vlastních nedostatků, a ne nedostatků ostatních. Tak to alespoň viděl Bezzubka. Ten mírumilovný potomek blesku a samotné smrti. I když tohle už pro něj dávno neplatilo.

Cloudjumper se posadil rovně a Bezzubkovi neušlo, že se chce vrátit k tématu, kvůli kterému byl tady.

„Ty lodě," začal drak, „jsou všechny prázdné. Ale druhá loď má otevřený zásobovací prostor a záď té třetí je rozervaná na kusy." Bezzubka vytřeštil oči. Byla tedy loď, odkud zachránili dračici, jedinou lodí, kterou neznámý nechal na pokoji?

„Ale jen na pravé straně," dodal Cloudjumper tajemně. „A my víme, kdo by to mohl být," ukončil zprávu.

„Díky, Cloudjumpere," řekl Bezzubka a olízl si nohu, protože mu tam dopadla studená tekutina. Ne, ať neprší, zvedl hlavu k nebi. Jenže tady na Blpu byly bouře docela časté, a tahle nebyla výjimkou. Za několik vteřin se spustil obrovský liják.

Noční Běs se znechuceně obrátil ke Cloudjumperovi. „Nesnáším déšť," zamumlal otráveně, ale zvedl se a šel ke dračici. Po šupinách mu stékaly potůčky dešťových kapek a na chvilku záviděl Škyťákovi, Stormfly i kterémukoli jinému, že jsou hezky pod střechou a nemrznou venku. Samozřejmě že každý z draků by mu rád přenechal svoje místo, jenže přeci jen měl Bezzubka vyhrazené místo vedle Škyťáka. Nebo Astrid se Stormfly. Ale nebyl si jistý, jestli by ho měl i u Valky s Cloudjumperem. U Stormcuttera určitě, ale u Valky? Přece jenom zabil jejího manžela. Nenáviděl se za to. Věděl zdroj té noční můry. Bude jich víc, tím si byl jistý.

Nenechávej se sebou takhle zmítat, napomenul se ostře. Protože pokud by se tím až tolik užíral, uzavře se do sebe a už nikdy se toho nezbaví. Sklonil hlavu k bezvládnému tělu draka a šťouchnul do něj nosem. Potom vzhlédl a podíval se na Cloudjumpera.

„Pomůžeš mi s ní?"

Velký drak nepotřeboval kývnout a rozešel se k němu. Bezzubka skočil k jedné z klecí, už ani nevěděl, čí bývala, ale uchopil ovládání do zubů a pověsil se na ně celou svou vahou. Páka zaskřípala, když s protestem sjela dolů a dveře se trhaně otevřely. Cloudjumper mezitím nabral dračici a teď vlezl dovnitř, kde ji zase položil. Bezzubka se tam za nimi rychle vydal, ale nejdřív se u vchodu pořádně oklepal. Voda postříkala jak Stormcuttera, tak Nočního Běsa. Cloudjumper nespokojeně zamručel a vodu vylil pomocí speciálně tvarovaných šupin. To byla další z jeho vlastností. Možná proto mu nevadil déšť.

Nato si drak všiml neveliké tabule popsané křídou. Byl na ní vyobrazen drak chrlící oheň, a různé nákresy rozdílných draků Cloudjumpera zaujal.

„Na co je tohle?" zeptal se Bezzubky. Noční Běs pohodil hlavou.

„Tady se dříve zabíjeli draci," začal a při těchto slovech Stormcutter znechuceně svraštil čelo.

„A potom se to změnilo na dračí akademii. Děti všech věkových kategorií se tady učí o dracích," vysvětlil Bezzubka rychle a přidal bezzubý úsměv. Cloudjumper se opřel o stěnu. Všude tady byl cítit pach draků, ale to pravděpodobně souviselo se zaměřením akademie. Ale bylo tu ještě něco, o čem si chtěl s Alfou promluvit.

„O čem byl ten sen?" zeptal se jemně. Bezzubka odvrátil hlavu.

„O ničem," zamumlal. Už je to tu zase, pomyslel si Cloudjumper, musí se zopakovat lekce, kterou jsme už probrali.

„Jsi špatný lhář," nadhodil. Noční Běs zavrčel, ale stále se na něj nedíval. Když konečně obrátil hlavu, naštvaně prohodil: „No a co?" Zamrskal ocasem a i v té tmě bylo vidět, jak se mu lesknou oči.

„Ale nikdy dřív jsi zlé sny nemíval," trefil Stormcutter hřebík na hlavičku. Bezzubka sklopil zrak.

„Jednou," zamumlal, „když jsem byl ještě u Rudé Smrti." Rudá Smrt musela být vážně hrozná, usoudil Cloudjumper v duchu.

Vzpomněl si, jak byl vyslán, aby zjistil, co se děje. Jeho Alfa cítil volání královny, takže se pod jeho ochranou vydal zjistit, odkud se to bere. Jenže dorazil na Blp uprostřed jednoho náletu. To byla ta noc, kdy poznal Valku. A díky ní nezvládl splnit úkol, který mu zadal Alfa. Ale i ten uznal, že ‚zachránit' Valku bylo přednější. Smečka musí držet při sobě.

Cloudjumper ani nechtěl vědět, o čem byly sny u Rudé Smrti, ale tušil, co se mladému drakovi zdálo dnes.

„Bylo to o..." na chvilku se odmlčel a potom dopověděl: „O Kliďasovi?" Bezzubka sklonil hlavu a starší drak poznal, že se nemýlil.

„Nejenom to," řekl, „byl tam i Dragův Bewilderbeast a vy všichni."

„Nemusíš mi to vypravovat," řekl spěšně, ale to Noční Běs stejně neměl v plánu.

„Já vím, že jsem špatný lhář," začal Bezzubka sám od sebe, „ale momentálně mi vrtá hlavou důležitější věc než se zbavit toho zlozvyku." Nebylo třeba říkat, jaká věc. Dragův Bewilderbeast byl stále někde tam venku a právě teď možná spřádal plány, jak se pomstít. I to bylo špatné samo o sobě, nehledě na to, že nevěděli, zda byl Drago stále s ním, nebo jestli se muž utopil, když nemohl s náhradní rukou plavat.

Cloudjumper sklonil hlavu a vyhlédl do deště. Nechtělo se mu letět zpátky v tomhle počasí, ale věděl, že by se Valka zbytečně strachovala. Proto odletěl v noci, aby ji neznervózňoval, jenže co z toho bude, když se nevrátí do rána? Jediné, co ho alespoň trochu potěšilo, byl fakt, že na tom byl Bewilderbeast mnohem lépe a jeho dýchání bylo mělké a pravidelné. Jinak zůstával obrovský drak v umělém spánku nebo chcete-li, v dračím kóma, kdy se zranění draci léčili a nevykazovali žádné známky života. Možná to byla jediná věc, která ho zachránila, že do něj včas upadl a rána se začala hojit ihned. Kdyby tomu tak nebylo, už by byl dávno mrtvý.

Cloudjumper se trochu zachvěl při pomyšlení, že by jeho starý Alfa byl mrtvý. Jenže on měl teď Alfu nového, ale to neznamenalo, že stále necítí pouto k tomu starému. Navíc doufal, že by Bewilderbeast mohl žít později s nimi tady na Blpu.

Podíval se na Bezzubku sedícího vedle něj. Je mladý, ale bude z něj dobrý Alfa, pomyslel si, když si všiml pár jizev, které Noční Běs měl. I v téhle tmě byly vidět, a protože byly světlejší než zbytek těla, bylo snazší je vidět. Bezzubka měl jizvu na rameni a na krku. Nakonec měl ale stejně nějaké další, schované jizvy, které si hlídá. Ani ho nezajímalo, jak je získal. Mohli to vědět ostatní draci, kteří ho už znali, ale ani od nich to nechtěl vědět. Mohlo to být dost osobní.

Chvíli se dívali, jak dešťové kapky smáčí arénu, když oblohu pročísl blesk. A vzápětí hrozivě zahřmělo.

„To je ale počasí," zamumlal Noční Běs a očima bloumal po prázdnu. Měl by na to být zvyklý, ale na něco takového si zvyknout prostě nedalo. Měl radši noci, kdy byl měsíc krásně vidět, to byly perfektní podmínky pro létání. Teď si smutně pomyslel, že nočnímu létání je konec. Situace to prostě nedovolovala.

Zvedl nos do vzduchu a nepatrně zavětřil. Dokázal tak přibližně odhadnout čas, ale v deštivém počasí se odhad zhoršoval.

„Jsou tak tři hodiny," řekl Cloudjumperovi, „a jestli se chceš vrátit, než se Valka probudí, asi bys měl letět." Na Stormcutterovi byla úplně vidět nechuť k letu v tomhle. Oblohu rozzářil další blesk.

„Ty aspoň nemáš kovovou ploutev, do které by tě zasáhl blesk," nadhodil, aby odlehčil situaci. „To se mi mnohokrát nevyplatilo," zasmál se spíš sám pro sebe.

Cloudjumper si vzal jeho nadnesenou poznámku k srdci a vyšel do deště. Musí se dostat k Valce. Otočil hlavu a zadíval se na Bezzubku.

„Zatím nashledanou, Alfo," řekl a na poslední slovo dal větší důraz, než vyletěl celý zmáčený ven z arény.

Fajn, pomyslel si Bezzubka v duchu a nasadil otrávený výraz. Stále si pamatoval Škyťáka, jak sledoval Astrid odcházející z rokle a potom k němu říká: „Ta da, a je po nás." Bylo mu jasné, že dnes v noci už asi neusne, takže zůstal sedět se zády opřenými o stěnu a sledoval déšť.

Pět hodin ráno. To byl přibližný čas, kdy přestalo pršet, ale hlavně, kdy se dračice probudila. Bezzubka z nudy přetáhl pod střechu i koš s rybami, který sice svojí nešikovností vysypal, ale to nikomu nevadilo. Snad.

Bezzubkovy uši se nepatrně zachvěly při zvuku. Celé jeho tělo se napjalo, když se po očku podíval na dračici, která se trochu pohnula. Podle světlého odlesku Bezzubka poznal, že je vzhůru a má otevřené oči. Pořádně nevěděl, jak se zachovat. Může zaútočit, nebo může být tak vysílená, že se ani nezvedne.

Zdálo se, že ho dračice zpozorovala, protože se z jejího hrdla ozvalo táhle zavrčení. Ale nic nepodnikla. Bezzubka byl ale stále ve střehu, i když se otočil a čelil jí. Možná že nakonec bude muset přiznat, že je Alfa. Tu výhodu ale prozatím nechtěl používat. Noční Běs znovu vydal hrdelní zavrčení, které tentokrát znělo trochu úzkostněji. Jako kdyby věděl, že se odsud nedostane.

Bezzubkovi se příčilo zabraňovat jí cestu ke svobodě, ale nemohl si pomoct. Napadla jednoho z JEHO draků – a jeho povinností bylo je chránit. Dračice, která si ho zjevně pamatovala ze včerejšího odpoledne, se skrčila, ale stále tlumeně vrčela. Byla rozhodnutá se bránit, i kdyby ji to mělo stát život.

Bezzubka opatrně popošel o krok vpřed. Noční Běs vycenil zuby, až drak na chvíli zapochyboval, jestli může nějak získat její důvěru.

Nakonec se ale přece jen dočkal nějakých slov.

„Co jsi zač?" vyštěkla, „jsi zase nějaký další drak, kterého sem poslal Drago?! A kde má tentokrát Bewilderbeasta!?" Zjevně si myslí, že je stále na lodi, pochopil Bezzubka a pomalu svěsil křídla. Díky tomu byl v méně výhružné pozici, ale to neznamenalo, že nedával pozor na jakýkoliv sebemenší náznak, že zaútočí.

„Uklidni se," řekl jemně a ten klidný tón ho samotného překvapil.

„Zachránili jsme tě z Dragovy lodi, teď jsi na Blpu," vysvětlil jí, ale nezdálo se, že by mu věřila. „A proč jsme tady, v té kleci?!" vyhrkla a obtočila si ocas kolem těla. Bezzubka ucouvl. Tuhle dračici absolutně nezajímalo, kde je, chtěla jen volnost.

„Tak pojď ven," pobídl ji a čekal. Dokonce trochu zacouval ven do arény. Jenže dračice se ani nepohnula. Seděla tam a vyčkávala.

„Jak ti říkají?" zkusil to znovu Bezzubka, ale dočkal se stejného výsledku. Noční Běs tam jen seděl a zíral na něj s vyceněnýma zubama.

„Tamhle máš ryby," pokynul hlavou ke koši, který sem přitáhl, „najez se." Sám si sednul ke dveřím a nespouštěl z ní oči. Až draci na Blpu vstanou, bude je zajímat, kam zmizel. A jenom Stormfly a ostatní originální draci vědí o dalším Nočním Běsovi. Navíc jenom jeho Nodří kamarádka ví, kde právě je. A Škyťák s Astrid, samozřejmě. V noci tolik doufal, že se s ním ráno shledá, ale teď, když už měl o neúnavnou zábavu postaráno, mu to nepřišlo jako dobrý nápad. Vždyť ta dračice ani nedovolí, aby se trochu přiblížil, jak by to mohla dovolit Škyťákovi?

Na chvíli zatoužil, aby tam byla Valka. Ta by mu s ní určitě pomohla. Jenže ona je zrovna tam, kde ji potřebují víc. A stejně tak Škyťák. Takže teď je to jen na něm. Z jeho hrdla se vyrval dlouhý povzdech.

Při tom zvuku sebou dračice trhla. Podle toho, jak se přiblížila ke koši, byla zvyklá jíst ryby, ale nyní vzhlédla od opatrného očichávání pěkného lososa, jako by čekala něco otráveného, a zeptala se: „Co to bylo?" Byl v tom zaznívat strach, ale i zvědavost.

„To jsem jenom já," řekl Bezzubka tiše. S tímhle uspokojením se dračice ještě jednou ujistila, že v těch rybách opravdu nic není, a hladově se do nich pustila.

Netrvalo dlouho a po rybách, co byly v koši, nebylo ani památky. Jenom Noční Běs olizující si tlamu.

„Ty asi nejsi s Dragem. Neútočíš a dokonce mi dáváš najíst," usoudila a Bezzubka vzdychl.

„Ale to jsem ti říkal," namítl. Dračice couvla a vycenila zuby, ačkoliv už věděla, že není nebezpečný.

„Já jen... Nevěděla jsem, jestli ti mám věřit," přiznala prostě, ale Bezzubku to nepřekvapilo. Kdyby on strávil u Draga takovou dobu a ještě s ním tak zle zacházeli, určitě by se choval stejně. Nedůvěřivě.

„Jak se jmenuješ?" zkusil jí položit otázku a doufal, že tentokrát by už mohla odpovědět. Dračice se na něj dlouze zadívala a Bezzubka si už myslel, že se spletl, když vtom promluvila: „Rask." Rask? To jméno Bezzubkovi nic neříkalo. I když... Zamyslel se. Možná ho jednou slyšel říkat Škyťáka, ale už nevěděl, co znamenalo.

„Pěkné jméno," pochválil a snažil se zoufale nevypadat, že neví, co znamená. Za to by mě Cloudjumper určitě nepochválil, pomyslel si. Stormcutter někdy bral věci až moc vážně a on jen doufal, že se nestane takovým drakem, až bude starší.

„Já jsem Bezzubka," představil se jediným jménem, které mu bylo vlastní. Naopak Rask to tak skvělé nepřipadalo. Polevila v ostražitosti, přestala cenit zuby a téměř neznatelně se usmála.

„Kdo ti to jméno dal?" zeptala se pobaveně.

Bezzubka neodpověděl, jen sklopil uši, které mu tak trochu zčervenaly. Ale on opravdu doufal, že ve tmě nejsou vidět.

„Lidé," odpověděl stručně. Na tohle dračice reagovala tím, že zavrčela a vycenila zuby. „Drago?" zeptala se.

„Ne, to díkybohu ne," řekl Bezzubka s obrovskou úlevou, „ale není to tak dávno, co na nás zaútočil se svým Bewilderbeastem a celé nám to tu rozmlátil." Otráveně sklopil uši ještě víc. Toho si Rask všimla. Byla zmatená. Právě teď ten nový drak řekl, že je napadl Drago s Bewilderbeastem. Tak jak je možné, že...

„Ale... Jak jste se dostali zpod jeho nadvlády?" zeptala se překvapeně. Nikdy by nevěřila, že se někdo může vymanit z Bewilderbeastovy kontroly.

Zato Bezzubka nevěděl, jak pokračovat. Mám jí říct, že jsem Alfa? Zauvažoval. Jenže nechtěl, aby ho viděla jen jako Alfu. Chtěl, aby ho viděla jen jako normálního draka, jako kamaráda. Nebo možná něco víc? Ne, rozhodl se, nechci, aby to věděla.

„Jeden drak ho porazil," řekl odhodlaně.

Rask otevřela tlamu, aby něco řekla, jenže ji znovu zavřela, neschopna slova. Při pomyšlení, že celou dobu byl někdo schopný porazit ho, se stáhla zpátky.

„Takže teď máte nového Alfu," odtušila šeptem. Bezzubka jen přikývl.

„A to on ti nařídil, abys mě hlídal?" zeptala se plaše. Noční Běs znovu pokýval hlavou. Trochu mu připadalo špatné, že lže, ale co se stane za nevinnou lež s dobrým důvodem? Navíc, uvažoval, Škyťák je teď náčelník, ale u nás to znamená vlastně Alfa, takže je vše v pořádku. S tímto vědomím už bylo lehčí pohlédnout dračici do očí.

„Proč tě vlastně Drago neposlal do bitvy s ostatními?" zeptal se zvědavě. Zvídavost byla v jeho povaze, ať už si to přál, nebo ne. Když si Rask odfrkla, bál se, že na to šel moc zhurta a zeptal se jí moc brzy. Ale jakmile promluvila, ulevilo se mu.

„Nechtěla jsem poslouchat Bewilderbeasta," odpověděla, ale Bezzubkovi neušlo jemné zachvění uší. Něco mi skrýváš, pomyslel si, ale chápal, že se dračice musí nejdřív seznámit s prostředím. Ale polknul a poznamenal: „Tak to máme zrovna společné." Jeho slova ale vyšla tak tiše, takže je Rask neslyšela. Naštěstí. Teď ses málem prořekl, ty neužitečnej plaze! peskoval Bezzubka sám sebe. Proč věci vypadají tak jednoduše, když se řeknou, ale proč to je tak složité, když se to má udělat?

Bezzubka se zvednul a vyšel ven do arény. Při pohledu na mraky zjistil, že už začíná svítat, a to znamenalo, že se lidé brzy probudí. Měl by se vrátit do vesnice. Ale na druhou stranu se mu nechtělo nechávat tam Nočního Běsa samotného. Ještě netušil, že jsou na ostrově lidé, a on by ji na to měl připravit.

„Víš, na ostrově tady s námi žijí lidé," obrátil se ke dračici a dřív, než mohla stačit něco namítnout, dodal: „Ale jsou přátelští. Už dlouho s nimi žijeme." I to ale způsobilo, že se Rask zase stáhla zpátky pod střechu, do rohu místnosti. S tímhle moc daleko nedojdeme, pomyslel si.

„Nemusíš se s nimi setkat. Alespoň zatím ne. Já se ale budu muset vrátit do vesnice," řekl, „ale potom přinesu ryby."

Rask sklonila hlavu.

„Proč mi vlastně pomáháš? Nezabíjeli snad draci každého slabého nebo zraněného jedince?" Bezzubka se zarazil. No ano, někteří zabíjeli ty slabé, ale to se na Blpu nikdy nestalo. Moc dobře si to ale pamatoval z hnízda Rudé Smrti. Ona to cítila. Cítila, že tam jsou lidé. A lidé znamenali v tom světě slabost. Nebo možná cítila, že je zraněný a nemůže sám létat. Kdo ví? Teď už se to asi nedozví.

„Zabíjeli," poznamenal, „ale tady ne." Při jeho konstatování se Rask odhodlala vyjít z místnosti. Zastavila se a prohlížela si střechu. Pravda, řetězy už nebyly to, co bývaly, ale stále by dokázaly udržet draka uvnitř.

„Asi se budu muset setkat s tvým Alfou, že?" zeptala se opatrně. Bezzubka přikývl. Dřív, než si myslíš, blesklo mu hlavou a šel pomalu z arény ven. Už si byl jistý, že dračice neuteče. Ale sám se divil. Copak byli tam někde ještě další Noční Běsi, nebo si prostě jen neuvědomila s přívalem nových informací, že je taky Noční Běs? Třeba to neviděla. Bezzubka se přistihl, že doufá, aby si toho všimla. Přiznával tím, že nechtěl, aby byl jediným zástupcem své rasy. Ale teď nejsi sám, napovídal mu hlásek v hlavě, jste dva.

Nakonec to ale vypadalo, že se bude muset zeptat on.

„Poslyš," začal. Rask zvedla hlavu a zvědavě se mu podívala do očí. Takhle na světle viděl, že má trochu jemnější výraz a modré oči.

„Jsou někde ještě další Noční Běsi?" zeptal se Bezzubka a čekal. Dračice vypadala, že si musí odpověď pořádně rozmyslet. „Nemusíš odpovídat hned," dodal rychle.

Vtom ale Rask zvedla hlavu a prohlásila: „Já... Nevím."