Bezzubkovy oči se rozšířily překvapením, vzápětí ale Noční Běs sklonil smutně hlavu. Neví? Jak to, že neví? honilo se mu hlavou. Rask se k němu přiblížila, a když viděla jeho zoufalý výraz, řekla: „Není to tak, že bych nevěděla, ale já si prostě nepamatuju, co bylo před Dragem. Byla jsem u něj moc dlouho."

V jejím hlase zaznívala bolest, ale i lítost. Co se stalo? Bezzubka chápal, že si to nepamatuje, ale nechtěl se s ní o tom bavit. Nebylo by to správné, zrovna když se odtamtud dostala, takhle ji zase zranit. Ale potřeboval něco vědět. Nutně.

„Poslyš, Rask," začal trochu váhavě, ale potom si byl už víc jistý sám sebou. „Když Drago s draky vyrazil před třemi dny pryč, vrátil se Bewilderbeast?" Hned, jak to vyslovil, zalitoval svých slov. Rask se zase stáhla dovnitř a v očích se jí odrážela čistá bolest. Stejně tak i v jejích pohybech byla vidět neochota odpovídat. A tak zvolila dračice hodně vyhýbavou cestu.

„Proč... Proč to chceš vědět?" zeptala se plaše. Bezzubka pohodil hlavou.

„Ale nic, nech to být," řekl rychle a otočil se k východu. Už chtěl vyjít ven, ale napětí v hlase dračice ho zastavilo.

„Ty mě tady necháš?" vyjekla vyděšeně. Na jednu stranu byla plachá, ale na tu druhou byla zase odvážná a bojovná. Ta druhá část její povahy Bezzubku mátla. Řekl si ale, že bude nejlepší zodpovědět její otázku.

„Musím se vrátit do vesnice podat Alfovi hlášení," odpověděl věcně. V duchu se proklínal za tu lež, protože - jak se říká - lež má krátké nohy. A Bezzubka věděl, že dřív nebo později se to provalí, a tím si asi kompletně zničí její důvěru. Jenže když s tím divadlem už začal, musí ho dokončit a nést následky.

Proč se mi zdá, že v těchto dnech dělám samé špatné rozhodnutí? pomyslel si trpce. Sám byl často svědkem Škyťákových nepovedených pokusů, když zastával Kliďase, jenže on nedával pozor. Upřímně, proč taky, že? On neměl být náčelník, takže kamaráda jen sledoval a čas od času mu trochu pomohl. Jenže tohle bylo jiné. Nikdy nevěděl, že jednoho dne bude Alfa, a ani za mák na to nebyl připravený. Když vyzval Bewilderbeasta na souboj, jeho primární instinkt mu říkal, aby chránil Škyťáka. Ale jak mohl vědět, že potom nastane tohle peklo? Takže se musí učit za pochodu. A Tlamounova technika se někdy nevyplácí. A nejlepší Škyťákův nepovedený pokus být náčelníkem skončil u dračích závodů. Úplně opačně, než to chtěl Kliďas.

Kliďas... To jméno začínalo Bezzubkovi lézt na mozek. Nikdo si kvůli tomu nestěžuje, protože vědí, že byl v Alfově kontrole. Jenže Bezzubka věděl, že mohl udělat víc. Cítil ten tenký hlásek, který ho mohl z hypnózy vytrhnout. On věděl, že si mohl postavit hlavu a Kliďase tak zachránit, jenže neudělal to. A jeho rozhodnutí ho stálo život. Naproti tomu Valka, Škyťák a nikdo další ho nevinili. A Bezzubku zajímalo, jestli by se chovali jinak, kdyby o tomhle věděli.

Z myšlenek ho vytáhla zpátky na tvrdou zem Rask.

„Nevypadáš jako typ draka, co by se jen tak podřídil Alfovi, ať už je to kdokoliv," prohlásila, stále schovaná v přístěnku. Teď se to určitě provalí, trhlo v Bezzubkovi. Ale naproti tomu se dračice rozesmála. Co je tady tak k smíchu? dumal Bezzubka, když za něj odpověděl druhý Noční Běs.

„Tvůj výraz!" vykřikla, „měl ses vidět! To se toho Alfy bojíš?" A Bezzubku nenapadlo nic jiného, než pokývat hlavou. Vlastně to není lež, přemlouval se. Od té chvíle, co se Alfou stal, se mu zdálo, že se víc a víc vzdaluje od toho původního Bezzubky, kterého Škyťák sestřelil a který přemohl Rudou Smrt. Bál se, že až ten rozdíl mezi jeho různými stranami vyjde najevo, už nikdy nebude takový, jako byl dřív. A co kdyby vyplulo na povrch to tajemství s Kliďasem? Ano, Bezzubka se bál své Alfa strany. Té odlišné. Byla tak nová, že nevěděl, co s ní dělat, nebo jak se chovat. A ze všeho nejvíc se děsil toho, že by ho Škyťák opustil, kdyby se dozvěděl ‚tamto'.

„Navíc ty bys neměla přijít do kontaktu s lidmi, i když jsou to přátelé," konstatoval a tentokrát s jeho názorem Rask souhlasila. Co ho však překvapilo, byla její stručná věta, kterou řekla, když se otočil a odcházel.

„Slib mi, že se vrátíš... Bezzubko," prosila ho. Noční Běs otočil hlavu. Bylo jen logické, že Rask nechtěla zůstat sama, po všech těch strašlivých zážitcích. Potřebovala někoho, kdo by jí pomohl překonat překážky všedních dnů, které ještě přijdou.

„Slibuju," řekl rychle a vyskočil z arény.

Vyběhl na kopec, kde se zastavil a pohlédl zpátky. Arénu zahalovalo jasné sluneční světlo, takže se moc dál nepozastavoval a vběhl do lesa.

Cesta mu uběhla rychle, když se nemusel štvát, a i tak dorazil do vesnice dřív, než se Škyťák probudil. Celý Blp už osvětlovalo slunce a zbytky ledu působily majestátně, když je protly ranní paprsky. Někteří draci už byli vzhůru, třeba mláďata. Ranní ptáče dál doskáče, platilo v jejich případě. Bezzubka docela obdivoval jejich noční režim. Každý den chodili malí Scuttleclawové spát ve stejnou dobu a ve stejný čas se také probouzeli. Zato Bezzubka chodil spát pozdě (a ještě nemohl usnout) a byl vzhůru brzo ráno. Normálně by teď byl se Škyťákem už někde nad oceánem a oba by prozkoumávali neznámá místa. Ale teď se to drasticky změnilo, a tomu budou muset oba přivyknout. Nyní mají své povinnosti.

Bezzubka si to namířil rovnou k Velké síni. Cestou ho někteří draci pozdravili skloněním hlavy, ale jinak to bylo všechno v pořádku. Noční Běs si hlavou otevřel dveře a vstoupil do tmavé místnosti. Tam se zastavil a se zvednutou hlavou hledal svého jezdce. Když ho konečné zahlédl, otráveně sklopil uši. Škyťák ležel na druhém konci haly. Každý jiný drak by tu krátkou vzdálenost prostě přeletěl, ale Bezzubka samozřejmě nemohl. Zlostně prásknul ocasem o zem, až málem probudil některé Vikingy ležící blízko u něj. Musel jít po svých.

Noční Běs našlapoval tak opatrně mezi ležící Vikingy, některému čas od času přišlápl vousy, ale naštěstí se ani jeden neprobudil. Až když byl Bezzubka šťastný, že to přešel, polevil v ostražitosti. A díky tomu se pořádně nepodíval.

Jeho tlapa najednou došlápla na něco měkkého a - k jeho obrovskému zděšení - živého. Polekaně uskočil od Vikingova dosahu, ale narazil do jednoho ze štítů na zdi. Kovový předmět se s rachocením svalil na zem a vydal nepříjemný zvuk, díky kterému se všichni probudili. Bezzubka se rozhlédl, kde by se mohl před zuřivými Vikingy schovat. Věděl, že probudit Vikinga ze spánku se rovná téměř sebevraždě.

Někteří dospělí se prosadili a už to vypadalo, že je Bezzubka zachráněný, když mu na rameno dopadl tvrdý předmět. Drak málem leknutím nadskočil, protože si myslel, že je to sekera, ale potom zjistil, že je to jen Tlamounův hák. Noční Běs se na něj už normálně podíval a viděl, že si zavalitý Viking tře břicho druhou rukou.

„Až příště bude chtít ctěnej Alfa za Škyťákem, tak bych prosil, aby si ze mě nedělal pohovku," zívnul Tlamoun a Bezzubka si uvědomil, že to byl on, na koho šlápnul. Sklonil hlavu v omluvném gestu, než ho Tlamoun udeřil do zad. „Tak už mazej," pobídl ho a sám se opřel o sloup.

Noční Běs došel ke Škyťákovi se skloněnou hlavou. Mladý náčelník se posadil, a když viděl drakův zničený výraz, vztáhl k němu ruku. Bezzubka nečekal a strčil mu do ní čumák.

„Hej, bráško, jak se má naše nová kamarádka?" zeptal se a mínil tím Rask. Bezzubka pomalu přikývl a trpělivě čekal, když se o něj Škyťák celou váhou opřel a vstal. Přes záda měl přehozený kožešinový plášť, podobný tomu, který nosíval Kliďas. Díky tomu zasáhla Bezzubku vlna viny. Jak by se teď mohl vůbec podívat Škyťákovi do očí? Vždyť jen on ví, jak to bylo.

Vikingové v síni zvolna vstávali a drak sem tam zaslechl nespokojené brblání jako: „Už zase práce." „Další opravy." Muži i ženy postávali v síni, ale Škyťák se s Bezzubkou v závěsu vydal ven, k jeho domu.

„Počkej tady," zastavil Nočního Běsa chlapec a sám se vydal do poničeného domu. Vikingové sice trvali na tom, že se tenhle dům opraví a rozšíří jako první, ale Škyťák si postavil hlavu s tím, že nejdřív jdou na řadu ostatní budovy. Však náčelník má sloužit pro svůj lid.

Netrvalo dlouho a svoji cestu tam si našla Stormfly.

„Dobré ráno, Alfo," řekla s úsměvem. Bezzubka něco zamrmlal o oslovení, ale nestačil to říct nahlas. Stormfly totiž hořela nedočkavostí zjistit víc o tajemném Nočním Běsovi.

„Už se probudila?" zeptala se rychle a tím Bezzubku předběhla. Drak nepatrně přikývl, jen aby to Nodr mohl vidět.

„To je skvělé, jak je to dlouho?" zeptala se nadšeně a Bezzubka pochopil, kam tím směřuje. „Stormfly, sotva ji znám," protočil oči v sloup a Stormfly poraženě ztichla.

Od dalšího výslechu byl naštěstí zachráněn a Stormfly jen sledovala, jak Škyťák vyšel ze dveří s automatickou ploutví v ruce. Ignoroval Bezzubkovy smutné pohledy, i když drak velice dobře chápal, že to tak musí být. Jenže tu ploutev bral jako symbol jejich přátelství a zbavit se jí by byla blbost. Ale trpělivě vyčkával a neuhnul, když si Škyťák klekl k jeho ocasu, aby mu sundal všechny ty výrobky, které ho udržovaly ve vzduchu.

Zatímco se tím zabýval, tak na Bezzubka pořád mluvil. Konejšivě a klidně, až mu to začalo lézt na nervy.

„Já nejsem kočka, abys na mě furt mluvil," zavrčel nepříčetně.

„To je na debatu," poznamenala Stormfly věcně a užívala si moment, kdy za ní Bezzubka nemohl vyrazit, protože kdyby to udělal, pravděpodobně by získal on i Škyťák pár škrábanců navíc. A ona by mu stejně uletěla.

Noční Běs se nespokojeně zavrtěl, ale počkal, než mu Škyťák sundá sedlo. Mrzelo ho, že ode dneška ho bude jen nosit stejně jako ostatní draci. Právě tohle byla jedna z věcí, které ho doteď činily výjimečným. A Bezzubka si toho vážil.

„Tak a je to," poplácal ho Škyťák na krku, když se zvedl s rukou plnou kovových tyčí a sedlem.

„To sedlo bys mi možná nemusel sundávat," namítl Bezzubka, ačkoli věděl, že mu Škyťák nerozumí. K jeho překvapení a souhlasu rychle přikývl, když se náčelník zamyslel a řekl: „To sedlo jsem ti možná nemusel sundat."

„No neříkal jsem to?" usmál se drak spokojeně a spatřil přibližující se Astrid.

Nová ploutev ho ani tak nezajímala, ale už při jednom pohybu ocasem zjistil, že funguje, což ho ještě víc rozčílilo. Navenek ale zůstával v klidu. Škyťák konečně dopnul popruh na jeho sedle, takže alespoň tohle mu zůstalo. Smutně si připomněl, že tohle by se nikdy nestalo, pokud by ho Škyťák nesestřelil. A on by možná také nežil moc dlouho. Začínal totiž Rudé Smrti lézt na nervy, protože byl jediný drak, který se jí nechtěl pořádně podřídit.

Také si začínal pomalu uvědomovat, že se pomalu, ale jistě, blíží zima. Brzy budou svátky a draci zase odletí, ale tentokrát to bude jiné. To Noční Běs moc dobře věděl. Většina draků totiž létala klást vejce na místo, kde se sami narodili, takže dračí populace Blpu se rozdělí na dvě poloviny a Bezzubka si nebyl jistý, jestli tohle zvládne. A začínal se prázdnin docela obávat.

Nebylo to poprvé, co Astrid přišla takhle ráno, ale dnes pospíchala.

„Škyťáku!" zavolala už zdálky a náčelník vzhlédl. I draci zvedli hlavy, aby přivítali novou příchozí, a někteří si k ní došli pro pohlazení.

„Máme problém dole ve vesnici! Na Škopka tam spadl kus ledu." Škyťák se plácl do čela.

„Říkal jsem mu, ať to nedělá sám," povzdechl si a vylezl Bezzubkovi na hřbet. Drak jeho váhu sice skoro ani necítil, ale i tak byl připravený vyrazit.

S pořádným odrazem a mávnutím křídly doplachtil rychle do dolní části vesnice, kde se sbíhali Vikingové u nebohého Škopka. Ten měl nohu uvězněnou v ledu a Mulch se snažil obrovskou kru zvednout. Bezvýsledně. Bezzubka si svým příletem zajistil volný prostor na přistání. Nikdo z obyvatel už z něj hrůzu neměl, ale když na to přišlo, naštvat Nočního Běsa by znamenalo velký problém, i když byl Bezzubka většinu času v dobré náladě.

Škyťák v rychlosti sesedl a kleknul si k ledu. Stormfly přiletěla brzy po něm, jenže s přibývajícími zvědavci už tady pomalu nebylo místo. A toho ještě ubylo, když se přišel podívat Eret, co se stalo, v závěsu se Skullcrusherem. Rumblehorn si ostře prořezával cestu. Stejně jako v posledních dnech i on strávil posledních pár dnů s Eretem, aby se vzájemně seznámili. Přece jen mu chyběl Kliďas.

Škyťák skončil s pozorováním, jak špatně na tom Škopek je, a postavil se.

„Rozejděte se! Potřebujeme tady prostor a kus provazu!" Jeden z mladých Vikingů zvedl ruku.

„Já ho přinesu!" Náčelník kývl a všichni se začali rozcházet. Až na Mulche, Astrid a Ereta. Toho zajímalo, co se děje a jestli nebudou potřebovat pomoc.

Bezzubka chápal, že budou potřebovat každého draka, který by jim pomohl, ale Skullcrusherovi se snažil vyhýbat. Zkuste hádat, proč.

Mladý Viking se vrátil a Škyťák s Eretem uchytili konce ledu a nějak se jim podařilo protáhnout lano i veprostřed, takže teď přišel chlapec k Nočnímu Běsovi a ten uchopil lano do zubů. Eret ho přivázal za sedlo, byl si jistý, že tohle zvládne jeho drak jako nic. Stormfly držela konec lana v drápech a všichni tři draci čekali jen na pokyn, aby se stejně vznesli a vytáhli led nahoru.

„Tak... Teď!" rozkázal Škyťák a Stormfly vyrazila jako první. Bezzubka letěl jako druhý a Skullcrusher, který se na tuhle práci hodil nejvíc, letěl líně vzadu. Všichni tři draci byli dost silní, aby celou ledovou kru zvedli, jenže teď se udržovali ve vzduchu a nevěděli, co s ní dál.

„Tak ji hoďte do moře!" zavolala na ně Astrid. Přebytečný led házeli do ledových vod oceánu, dost daleko od pobřeží, aby do nich lodě nevrazily a nepotopily se. A tak Rumblehorn, Noční Běs a Nodr vyrazili.

Neuletěli toho moc, když se Skullcrusher nadechl se záměrem něco pěkného říct.

„Bezzubko, víš, že jsem ti ještě neodpustil," prohlásil tvrdohlavě.

„Já vím," povzdechl si jmenovaný drak, „ale nemohl jsem nic dělat." Už zase lžu, peskoval se, ale vypadalo to, že Rumblehorn už stejně ví, co chce říct.

„Já vím, že mohl! Každý z nás cítil na začátku ten hlas, co nás volal zpět do reality, a ty jsi mu vzdoroval víc, dokázal by ses z toho vytrhnout!" I když to byla jen jeho teorie, bylo v ní tolik pravdy, až to Bezzubku bodlo u srdce. Už se nadechoval, aby něco odpověděl, když k němu Skullcrusher obrátil hlavu. Po tom tvrdém výrazu už v ní nebylo ani stopy.

„Vzpamatuj se, zavraždil jsi mi jezdce a přítele přímo před mýma očima, a já mám důvod být na tebe naštvaný, i když ostatní nejsou," řekl. Bezzubka si to uvědomoval, sám by asi nereagoval jinak.

„Poslyš, vážně mě to mrzí-" začal, ale byl přerušen Rumblehornovým zařváním. Chudák Skullcrusher se asi nechal užírat žalem a nezajímalo ho, že za takové chování k Alfovi by z toho mohl mít pořádný malér. Takže tohle se stane, když se budu moc dlouho trápit? Pomyslel si Noční Běs.

Vypadalo to, že chce Skullcrusher zaútočit, ale tomu zabránila Stormfly. „Uklidněte se, oba dva! Máme před sebou úkol a to není zrovna vhodná doba na hádání se!" K výslednému efektu přidala ostny na ocase, a když na ně oba draci pohlédli, zmlkli a se sklopenými hlavami pokračovali. A Stormfly vypnula hruď, potěšená, že dokázala umlčet i Alfu.

Poučení z tohoto incidentu letěli zpět také bez řečí, netěšíc se na den plného práce. Brzy po návratu na Blp se rozdělili, každý si šel po svých povinnostech. A Bezzubka se už těšil na večer. Pouze z jednoho důvodu. Bude se konečně moct vytratit z Blpu a navštívit Rask v aréně. A ani si neuvědomil, že právě to chce v danou chvíli ze všeho nejvíc.

Ale nejdřív si musel spolu se Škyťákem poradit s kusy ledu, hádkou několika draků na pláži, přežít oběd, popichování Stormfly a na závěr si dal jednu hru s dračími mláďaty, která se hodně těšila na čas, až budou dospělá, a budou se moci účastnit dračích závodů. Bezzubka je dokonce nachytal, jak se snažili jednu nebohou ovci zvednout. Museli se na to podívat tři najednou, aby jim ovce šla zvednout.

A konečně nastal soumrak. Už se stmívalo celkem brzy, takže si Bezzubka sedl vedle Škyťáka. Našel ho u Velké síně, většina Vikingů byla unavená, ale tvrdá práce přinášela ovoce. Led byl za dnešní den téměř odstraněn a zbývalo už jen opravit domy. Nehledě na to, že každého draka, kterého potkal, chválil za práci. S dračí pomocí šly opravy jedna radost, ale tahání těžkých kusů ledu vyčerpávalo i ty nejvytrvalejší draky. Bezzubku nevyjímaje. Pro dnešek záviděl mláďatům, že si můžou hrát, zatímco se ostatní dřou.

Stále mu však v hlavě zaznívala Skullcrusherova slova. Vzpamatuj se, zavraždil jsi mi jezdce a přítele přímo před mýma očima, a já mám důvod být na tebe naštvaný, i když ostatní nejsou. Takhle to řekl. Sice ho Skullcrusher uznal jako svého Alfu, jenže s tímhle jejich vyhroceným vztahem bude ještě víc problémů, než si Bezzubka zpočátku myslel.

Během odpoledne také přemýšlel o té noční můře. Zdalipak se zdají nějaké i ostatním? Třeba Skullcrusherovi? Stane se to i mně? uvažoval. Bude také tak zničený, když se uzavře do sebe? Upřímně řečeno, Bezzubka měl z těch snů strach, a tak nějak tušil, že každou noc to bude horší a horší. Nemusel by v noci spát. Je přece Noční Běs, noc je jejich živel. Ale uvědomoval si, že je tak unavený, že by to celou noc nevydržel. Za pokus to stojí, řekl si a zadíval se na západ slunce. Ten byl tak nádherný, mohl by se na něj dívat pořád. Normálně by létali se Škyťákem někde blízko Blpu, tak daleko, jak je to jen možné. A Bezzubka znal nejkrásnější místa, odkud je západ slunce vidět.

Počkat... Západ slunce? Rask! Vyletěl Bezzubka, nevšímal si Škyťákova: „Bráško!" a namířil si to ke skladům. Musí přece Rask dopravit nějaké to jídlo. A tak sháněl koš ryb, zatímco náčelník nahoře pokrčil rameny a zamumlal: „Zase nějaká Alfa záležitost."

Kde to je? Sakra, kde ten koš je?! Ryb bylo dost, ale ten koš nemohl nikde sehnat. Pravděpodobně si je všichni vzali, když se chtěli postarat o draky. To je ono! Stáje! Bezzubka si uvědomil, že všechny musí být tam. A i když tam moc nechtěl jít, protože to bude samé Alfa sem, Alfa tam. Sklady byly blízko stájí a jako jedno z mála míst na Blpu byly i dobře chráněné, takže nebyly během Dragova útoku poškozeny. Noční Běs z nich vyběhl plnou rychlostí a zamířil si to do stájí. Hladce se protáhl vchodem a schody bral po dvou. I když, uvědomil si, by to mohl splachtit. Ještě nebyl pořádně zvyklý na tu ploutev, ačkoliv mu mohla dodávat falešný pocit svobody.

Hlouček Nodrů vzhlédl, a za chvíli se draci mohli ukřičet, jen aby ho pozdravili. Bezzubka jim odpovídal, i když jedním uchem vnímal a tím druhým to zase vypouštěl. Zoufale se rozhlížel, ale koše nikde nezahlédl. A tak se vydal k Fanghookovi, který se během těch pěti let stal trvalým Gustavovým drakem, a ti dva spolu sdíleli takové nepopsatelné pouto. Na jednu stranu bylo tajemné, ale na tu druhou zase kamarádské. A na tu třetí... Netřeba říkat.

„Nevíš, kde jsou koše s rybami, prosím?" zeptal se ho a Děsovec se načepýřil.

„Jsou vzadu v sedlovně," odpověděl, potěšen, že mu může s něčím pomoct. Bezzubka tam obrátil hlavu, a potom se podíval zpátky na Fanghooka.

„Díky. Mimochodem, jak ti jdou vývrtky? Je to lepší?" zeptal se, když si vzpomněl, že to je jedna z mála věcí, co mu nejdou. Fanghook pokýval hlavou.

„Mnohem lepší," řekl spokojeně. Bezzubka udělal stejné gesto a rozešel se tam, kde by ty koše měly být.

V sedlovně žádný drak nebyl. Někteří jezdci sice brali draky na noční let, ale dnes byli všichni tak vyčerpaní, že tu nebylo živé duše. Vzal do zubů největší koš a teď čelil výzvě. Musel se probojovat zpátky přes všechny draky. A tak se hluboce nadechl a vyšel ven, stále s košem v zubech.

Razil si cestu mezi různými Nodry, Děsovci, Zipáky a dalšími různými dračími rasami, než se na něj začaly pálit otázky typu: „Nechcete s tím pomoct?"

„My vám to odneseme!" Noční Běs odmítavě zavrtěl hlavou a pokračoval dál. Někteří draci si vyměnili zaražené pohledy, ale zase se pustili do svých věcí, když se Bezzubka dostal k východu.

Fajn, teď musím sehnat ty ryby, pomyslel si a podíval se na slunce, které už zapadlo. Už se snášela tma, a Bezzubka doufal, že Rask nebude v nějak špatné náladě. V nejhorším případě se stále může vymluvit s opravami. Ve skladech rychle nabral ryby (odolával nutkání si pár ryb nechat pro sebe) a už mu jen zbývalo dopravit je do arény. Vzal koš plný ryb do nohou a vyrazil.

Jak vzletěl, viděl obyvatele Blpu, jak se odebírají do svých domovů (ti, kteří je měli opravené), a několik draků, kteří si ještě nešli do stájí odpočinout. Když to takhle sledoval, chyběla mu ta uklidňující tíha Škyťáka na jeho hřbetě. Prostě jako kdyby měl jen polovinu duše. Možná by mohla stačit jen polovina ploutve, ne? připomněl si a soustředil se na let. Těch několik malých zatáček zvládnul jako nic, ale počasí ho začínalo zklamávat. Už vycházel měsíc, takže to vypadá, bůhvíjak nejde pozdě.

Se slabým zašustěním křídel přistál na plácku před arénou. Znovu vzal koš ryb do zubů a vnesl dovnitř. Ukázalo se, že dračice na něj už čekala, protože se schovávala za vchodem a vyhrkla: „Kde jsi byl?!"

Bezzubka položil koš na zem a sledoval, jak Rask slabě začichala.

„Promiň," omlouval se, „měli jsme spoustu práce s opravami po Bewilderbeastově útoku." Dračici se slabě rozšířily oči, když si uvědomila, že mluví o jejím předchozím Alfovi.

„Jak je to vlastně dlouho, co na vás zaútočil?" zeptala se podezřívavě. Bezzubka by nemusel ani myslet, aby věděl, kdy se mu slovo Alfa obtisklo do hlavy.

„Jsou to čtyři dny a předvčírem jsme tě našli," odpověděl.

Vypadalo to, že se Rask rozmýšlí, a tak k ní přisunul koš s rybami.

„Máš hlad?" zeptal se. Dračice se zašklebila.

„Kdybych se musela s krmením spoléhat na tebe, tak už dávno umřu hlady." Švihla ocasem, ale jednoho sledě chytila zuby a ihned skončil v její tlamě.

Bezzubka si sedl a uvažoval. Rask měla pravdu, opravdu na něj nebyl spoleh s krmením. Pravděpodobně přes den sešla k oceánu a nachytala si nějaké ryby sama. Ale on měl stále ještě hodně otázek. Jak dlouho asi byla u Draga, když si nic předtím nepamatuje? Je to něco jako on u Rudé Smrti? Zná ji sice jen jeden den, ale už tak zjistil, že toho mají tolik společného, a přece jsou stále odlišní. Zvedl hlavu, jen aby spatřil srpek dorůstajícího měsíce, který i takhle nádherně ozařoval oblohu. Jeho zář se také odrážela na jeho šupinách a vytvářelo to nádherný efekt. A Bezzubka to měl rád.

Rask dojedla a jen se olizovala. Měla stejně růžový jazyk jako Bezzubka. Odstrčila koš k tomu druhému. Musím je zase přinést zpátky, poznamenal si Bezzubka v duchu, protože by si někdo jistě všiml ‚záhadně mizejících košů'. Dračice si lehla a obtočila kolem sebe ocas. Sice ho měla otočený ke zdi, ale i tak Bezzubka tušil, že tady něco nehraje. Žádný rozumný drak by nikdy nezkřivil ocas do takového nepřirozeného úhlu. Ale nechal to být a radši se zeptal: „Jak jsi strávila den?"

Rask se protáhla a několikrát zamrkala.

„Většinu jsem prospala," řekla líně, „a co říkal tvůj Alfa?" V Bezzubkovi trhlo. On si nepromyslel odpověď, i když už předem věděl, že se na to zeptá. Ty jsi vážně neužitečnej plaz, propleskl se v duchu a honem se snažil něco vymyslet.

„Ehm... Má moc práce, ale počká, než se uzdravíš a, ehm... potom můžeš Blp opustit nebo tady zůstat," vykoktal nakonec a ze všech sil se snažil ignorovat pohled dračice, který ho doslova propichoval.

„Ty máš vážně divného Alfu," poznamenala a olízla si přední tlapu, kde jí zůstal kus ryby. „A jak vlastně může vědět, že se potřebuju uzdravit?" zeptala se zničehonic a Bezzubkovi došlo, že asi řekl příliš. Sklopil uši a honem se snažil něco vymyslet.

Vtom ho napadla spásná myšlenka. Když s ní bojoval, vypadalo to, že nemůže létat! To znamená, že může mít něco s křídlem! A teď se mu tenhle malý detail bude hodit.

„No, všiml jsem si, že jsi nějak nemohla letět," odpověděl trochu zdráhavě. Možná je to pro ni nepříjemné téma, napadlo ho. „Říkal jsem si, že možná máš něco s křídlem," dodal.

Dračice se zatvářila překvapeně.

„Já s křídlem nic nemám," řekla a na důkaz se postavila a křídla roztáhla. V rychlém přeletu pohledem Bezzubkovi došlo, že se asi dopustil chyby, protože její křídla rozhodně byla v dobrém stavu. Tak co tedy...?

„Promiň, asi jsem se musel splést," uznal svou chybu a podíval se na Rask, která křídla zase složila s vítězoslavným úsměvem.

Bezzubka sice neplánoval nic vyčerpávajícího, ale zoufale se o ní potřeboval dozvědět něco víc. Třeba by jí mohl pomoct. A tak vstal.

„Nechceš na noční let?" nadhodil, „znám tady skvělá místa." Rask se nejdřív tvářila zdráhavě, ale potom odpověděla: „Myslím, že na let ještě nemám dost síly. Odložíme to na jindy, ano?" Bezzubkovy uši zklamáním poklesly, ale potom drak chápavě přikývl a vrátil se na místo.

Druhý Noční Běs navíc poznamenal: „Navíc, nevypadáš dobře, potřeboval bys trochu spánku." V tomhle jí musel Bezzubka dát za pravdu. Teď kdyby se jen nebál spát. Ale to se nikdo kromě něj nesměl dozvědět. Kromě Cloudjumpera, protože ten už to stejně věděl. Stormcutter měl takovou zvláštní schopnost vycítit starosti ostatních. Mohla to být sice užitečná schopnost, jenže to Bezzubkovi moc nepřidávalo, vzhledem k tomu, že Cloudjumper řekl, že ho bude učit. A když učitel ví, co jeho žáka trápí, může ho tím psychicky vydírat tak dlouho, dokud všechno nevyklopí.

„Zůstaneš tu přes noc?" zvedla hlavu náhle Rask. Bezzubka se na ni podíval a trochu povytáhl obočí v tázací otázce.

„Když jsi tady, tak se cítím... v bezpečí," vysvětlila dračice, „uklidňuje mě, když vím, že je tu někdo další." Bezzubka se nerozmýšlel a přikývl. Rád létal v noci, ale takhle by musel spát ve Velké síni, která byla přecpaná Vikingy, a do stájí se mu nechtělo.

„Tak tedy dobrou noc," řekla Rask a složila si hlavu na přední tlapy. Bezzubka pokýval hlavou.

„Dobrou noc," odpověděl a udělal to samé.