Náhle se ozvala hrozná rána. Oběma dospělým drakům vystřelila hlava vzhůru a tím směrem, odkud se ozvala. Následně si mohli vydechnout, protože to jen mláďata převrátila krabici s náhradním sedlem pro Nodry.

„Už to můžete míchat," řekl Bezzubka Skullcrusherovi a povzdechl si. „Já jdu pomoct těm nezbedům." Mohlo to sice vyznít unaveně, na tváři mu však stále hrál ten veselý úsměv a měl takový pocit, že si ještě dnes užije spoustu zábavy se Scuttleclawy. Jen si přál, aby všechno tohle mohla zažít i Rask. Pokud Škyťákova předpověď vyjde, řekl si v duchu, brzy si to bude užívat spolu s námi. Při tom pomyšlení se mu ulevilo. Nechtěl žádného draka na Blpu nešťastného, zvláště proto, že věděl, jaké to je. Rozhodl se, že za Škyťákem zajde později. Konec konců, ani on by neměl být sám, hlavně v tuhle chvíli, kdy potřebuje podporu.

Čumákem opatrně nadzvedl krabici. Sice by se z ní Scuttleclawové dostali sami, ale Bezzubka měl obavy, protože sedlo bylo těžké, i když bylo jen základní, bez žádných vymožeností, které si na ně lidé zvykli dávat. Vykoukl na něj Sunrise a vzadu se choulila Firefly. Noční Běs krabici odhodil a tlapami sedlo shodil z mláďat na zem. Scuttleclawové natáhli krky, aby si prohlédli jeho obří tlapy.

„Takže my skončíme s tímhle na zádech?" zeptala se nevěřícně Firefly a měřila si sedlo. Sunrise to nezajímalo, jen sklonil hlavu a zobákem uchopil uvolněnou kůži na sedle. Ostatní Scuttleclawové se o celou scénu nezajímali, až na fialového Mistrála.

Bezzubka se nad jejich přístupem k lidem na hřbetech zasmál.

„Můžete i nemusíte," vysvětlil jim trpělivě, „ale když najdete člověka, se kterým si vytvoříte pouto a budete kamarádi, můžete ho nosit, závodit s ním, hrát hry a dělit se s ním o starosti." Sunrise se na něj podíval velkýma očima.

„Takže nás musí nějaký člověk svázat k sobě provazem?" nechápal. Bezzubka se rychle ohlédl a houkl na ostatní Scuttleclawy, aby k nim přišli. Nechtěl, aby vyvedli ještě něco jiného.

„Ne, vytvořit pouto znamená skamarádit se," vysvětlil mu a Mistrál mu skočil do řeči: „Ale pouto je, když se někdo něčím sváže!" Firefly mu horlivě přikyvovala. Bezzubka obrátil oči k nebi – nebo spíše ke stropu stáje.

„Tak poslyš," obrátil se k Sunrisovi a začal vysvětlovat od začátku, „třeba když hrajeme Sever, tvoříte se mnou pouto – stali jsme se kamarády. A to je ono."

Vypadalo to, že mláděti konečně začíná svítat. Radostně na místě poskočilo a zadívalo se do Bezzubkových očí.

„Díky, Bezzubko!" vykřikl nadšeně. Noční Běs se mu trochu (komicky) uklonil.

„Bylo mi potěšením," odpověděl žertovně. Ze Scuttleclawů se mu zdál Sunrise nejvíce vyzrálý a už pomalu dospíval. Možná jen mentálně, ale i tak. A Bezzubka se obával, že pokud by Dragův Bewilderbeast někdy našel cestu zpět na Blp, bude už i on ovládnut. Možná sice jen částečně nebo vůbec ne, ale Bezzubka se domníval, že za těch několik dnů postoupil mentálně na vyšší úroveň než jeho vrstevníci. Měl za to, že třeba Firefly by ještě nepodléhala vlivu Bewilderbeasta.

„Můžeme si jít hrát s těmi barvami?" zeptal se netrpělivě Mistrál, protože ho všechny ty záležitosti se sedly a pouty přestaly bavit. Jako všechna mláďata neposeděl na jednom místě příliš dlouho. Bezzubka se rozhlédl po místnosti. Několik draků s jezdci tam stále bylo, ale jinak byly barvy namíchané v miskách položených v jednom koutě.

„Dobře, ale jen s těmi v rohu," ukázal na ně švihem ocasu a mláďata se tam rozběhla jako jeden muž. Firefly s Mistrálem zabořili zobáky do žluté a modré barvy. Další si do barev rovnou lehli. Bezzubka se chtěl unaveně protáhnout, ale potom si vzpomněl na ránu na břiše a usoudil, že by to asi nebylo nejmoudřejší.

„Odvádíš s nimi dobrou práci," pochválil ho Skullcrusher a následně zavřel oko, aby mu Eret mohl kolem něj namalovat kruh. Noční Běs si ho prohlédl. Na rohu měl různé pruhy a na ocase též. Křídla měl jednoduše zbarvená modrou barvou. Uznale pokýval hlavou. Nevypadalo to vůbec špatně. A Eret, u toho to bylo trošku horší, protože byl od barvy celý špinavý, ale dle jeho úsměvu to nevadilo.

„Díky," přijal pochvalu a odešel ke stěně, odkud měl dobrý výhled na mláďata. Ty malé čertíky totiž nikdy nemůžete nechat o samotě. Lehl si a opřel se zády o stěnu. Když si prohlédl kout, kde dováděla mláďata, okamžitě zalitoval svého rozhodnutí nechat je hrát si s barvou. Byla totiž naprosto všude. Jak na dracích, tak na zemi, stěně, možná i na několika sedlech, která byla opodál.

To byl ten okamžik, kdy do stáje přišli Ťafan s Rafanou. Hrk a Brk s nimi nebyli, ale protože jezdci byli pomalovaní a připravení na závody, Bezzubka logicky předpokládal, že čekají venku. Jakmile dvojčata zahlédla spoušť na zemi, Ťafan nadšeně křikl: „Počkejte na mě!", Rafana se jednou ohlédla na Ereta, jak stále maluje na Skullcrushera, a potom se rozběhla za svým bratrem.

Vrazili do hloučku draků a během chvilky zavládl totální chaos. Protože je rozrazila neznámá síla, Scuttleclawové se rozprchli, většina se jich choulila za Bezzubkových zadkem, kde měli pocit bezpečí, zatímco dvojčata řádila místo nich.

Mistrál poznal jako první, že to jsou jejich noví kamaráda, kteří si chtějí hrát. Se zvukem podobným slepičímu kdákání se poskokem vydal mezi dva dvounožce a ocasem mrskal kapky barvy na každého, kdo by se jen pokusil přiblížit. Mláďata to ale pochytila jako novou, zábavnou hru a brzy se zapojila do hry, která se proměnila v bitku, kde ten, kdo bude mít na sobě nejméně barvy, vyhraje.

Bezzubka zůstal na svém bezpečném místě, kde k němu doputovalo pár kapek barvy, ale v součtu zůstal čistý. Rafana na něj sice zavolala, ať si s nimi jde hrát, ale Noční Běs ji ignoroval. Chtěl odpočívat, byl naprosto vyčerpaný.

Jediný, kdo u něj zůstal v bezpečí před hrozící sprchou z barvy, byl Sunrise. Bezzubka se na zlatého Scuttleclawa podíval. On mu pohled opětoval.

„Jak si mám vytvořit pouto s člověkem?" zeptal se najednou. Aby pravdu řekl, Bezzubku jeho otázka ani nepřekvapila. Vlastně dumal, proč se na ni nezeptal už dřív.

„To záleží jak na tobě, tak na člověku," odpověděl a nadzdvihl křídlo, aby uvolnil pro mládě místo. „Třeba já byl zraněný a vydán napospas smrti v rokli." Při té vzpomínce se zasmál, i když si pamatoval, že měl jistotu, že zemře. Když si na to vzpomněl, už mu to tak vtipné nepřipadalo.

„Tys byl někdy zraněný?" zeptal se nevěřícně Sunrise. Pro něj bylo pravděpodobně hodně výjimečné, když viděl, že i Alfa je jen drak podléhající všem fyzikálním zákonům, smrtelný a může dělat chyby. Bezzubka mu ukázal náhradní ocasní ploutev.

„Neměl jsem jednu polovinu," vedl doprovodnou řeč, „ale potom mě tam Škyťák našel a vlastně díky tomu jsme se spřátelili. Pouto jsme upevnili, když jsme se naučili společně létat."

Vynechal takové ty nepodstatné detaily typu: No, Škyťák byl vlastně ten, kdo mi to zranění způsobil, ale už je to v pohodě. Nemělo smysl mládě zatěžovat s nepotřebnými věcmi. Potom se obrátil na Scuttleclawa. Už předtím si říkal, kde mají všichni ti drobečci matku, ale nikde na Blpu ji nenašel. A ptát se mu nechtělo, pokud se jí něco stalo, jen by to vyvolalo nepříjemné vzpomínky. Teď se o něj Sunrise opřel a Bezzubka ho nechal. Bylo mu jedno, jak ho vidí, jestli jako náhradní mámu, kamaráda nebo jen jako Alfu – nepotřebnou součást dračí společnosti, ale staral se o ně všechny, jak nejlépe uměl.

„A třeba Stormfly, ta se s Astrid – svojí jezdkyní – poprvé setkala v dračí aréně, kde se Vikingové trénovali v zabíjení draků." Při zmínce o zabíjení draků Sunrise zděšeně vykulil oči. Náhle se na nich rozprskla žlutá barva. Bezzubka rozzlobeně zavrčel a obrátil pozornost k viníkovi. No ovšem. Ťafan se smál v předklonu, ani nemohl pořádně stát.

Alfa zavrčel a z lehu se vymrštil doslova skokem. Dával ale pozor, aby neublížil Sunrisovi, který z jeho napnutého těla vycítil, že se nějak pohne, a včas se odtáhl. Viking se přestal smát a než drak překonal těch několik metrů, které je od sebe dělily, popadl do ruky další masu žluté barvy. Ta zasáhla Bezzubkovi křídlo, když vyskočil a přišpendlil Ťafana k zemi.

Muž se ani nesnažil vyprostit.

„Měli bysme Škyťákovi říct, že jeho drak je bez něj nějak citlivý," zasmál se na Rafanu a odhalil přitom krk, což by ve společnosti divokého draka rozhodně nebyl dobrý nápad. Bezzubka neměl nějaké zuřivé plány. Ale jeden ďábelský se mu právě v hlavě vylíhl.

Než to mohl kdokoli normální čekat, natož pak Ťafan, mu Bezzubka jedním pohybem růžového jazyku olízl obličej. Sliny se mu dostaly i do otevřené pusy a Viking začal prskat. Noční Běs ale nepovolil stisk a pokračoval v hrozivé mučící zábavě.

„To stačí!" chytila ho Rafana za rameno a snažila se ho odtáhnout od bratra. Ani si nevšimli, že je přitom sledoval Eret s připitomělým úsměvem na tváři. Bezzubka si sedl vedle Ťafana a s jazykem venku oddechoval. Kdyby chtěl, nikdo by ho neodtrhl, ale měl pocit, že už dostal za vyučenou. Teď musel jen vymyslet, jak se zbavit té žluté barvy, kterou měl na křídle a čumáku. Přes celý čumák a polovinu hlavy, prosím pěkně.

Mláďata si zase začala hrát s barvami, ale vystoupení, které se zde odehrálo, je drželo v ostražitosti. Nikdo nechtěl mít na kontě zuřivého (nebo snad hravého?) Alfu.

Dvojčata spěchala ven ze stájí a poslední jezdci s draky se taktéž vytráceli. Závody už brzy začnou, došlo Bezzubkovi, a pokud je chtěl sledovat, nemohl marnit čas mytím. Prostě tam bude muset přijít tak, jak je. Ať ho to stojí ostudu, o tohle prostě nemůže přijít!

„Chcete se jít dívat na závody?" zeptal se Scuttleclawů. Všichni do jednoho si přestali hrát a téměř rychlostí světla vyletěli ven. Bezzubka si povzdechl. Tak teď už je nikdy nenajde. I kdyby se snažil sebevíc. Bude prostě jen doufat, že se budou chovat slušně a nevyvedou žádnou neplechu.

Hbitě vyskočil ze stájí a zamířil k závodišti. Protože se předtím vždy jen účastnil, nevěděl, kde bude mít nejlepší výhled. Obří dřevěná konstrukce byla zaplněná lidmi a menší draci poletovali sem a tam. Bezzubka nechtěl vyvolat moc rozruchu, takže se potichu plížil stíny pod závodištěm a hledal příhodné místo. Konečně, když byl u strany, která směřovala k Raven Pointu, a tudíž i k rokli, kde byla Rask, našel příhodné místečko, odkud měl skvělý výhled na skóre.

Už věděl, že nebude nahlas fandit nikomu, ale v srdci si přál, aby to vyhrála Stormfly. I když měl asi zbytečné starosti, protože Stormfly vyhrála vždy, když on nezávodil. Hlavně proto, že byla s Astrid dokonale sladěná a nebála se do toho jít naplno.

Vikingové se hlasitě překřikovali, když Tlamoun vyšel na místo, kde měl být náčelník. Bezzubka našpicoval uši. Nebyl si jistý, nevěděl, jestli u každého dračího závodu musí být náčelník přítomen. Mlhavě zaslechl něco o tom, že Škyťák není ve Velké síni a Noční Běs začal tušit problém.

Jako blesk vstal a vyletěl na náves ke kovárně. Žár vycházející z ní byl dost nesnesitelný – minimálně pro člověka. Drakovi to nevadilo, ale i přes ochranu svých šupin Bezzubka přemítal, jak tam vlastně může Škyťák vydržet.

Netušil, jak jinak by na sebe mohl upozornit, takže zařval a přineslo to ovoce. Škyťák vykoukl ven a při pohledu na jeho čumák se rozesmál.

„Nová ozdoba?" zeptal se v záchvatu smíchu a Bezzubka dotčeně zavrčel. Velmi vtipné.

Drak se otočil několikrát na místě a nakonec zůstal stát s hlavou směrem k závodišti. Škyťák si povzdechl. Určitě ho potřebují zase někde jinde, konec konců, Bezzubka nebyl pomalovaný barvou jen tak.

„Ty nechceš závodit, že ne?" ujistil se a vrátil se do kovárny uhasit oheň. Bylo by opravdu nepěkné, kdyby budova vzplála, zatímco on je pryč.

Bezzubka kýval hlavou, ale nebylo poznat, jestli ano, nebo ne. Každopádně si přitom olízl čumák a chtěl se barvy zbavit. Škyťák namočil hadr do vody a otřel mu ho. Díky šikovným lidským ručičkám šla barva hladce dolů a Bezzubka vděčně zavrněl. Potom nastavil hřbet. Potřeboval tam Škyťáka dostat dřív, než se po něm začne shánět Astrid. A to by byly potíže.

Když bezpečně nasedl, Bezzubka skočil do vzduchu a nesl ho kolem závodních tyčí, vlajek a dalších nepotřebných věcí na místo, kde byl Tlamoun. Ten při jejich příletu roztáhl ruce.

„Tak sem ses nám zatoulal!" vykřikl tak, že ho mohli všichni slyšet. Bylo dost možné, že Škyťák zrudl. Bezzubka se na jeho výrazu doslova pásl a málem se kousl do jazyka, jak se pokoušel skrýt chichot. Náčelník se brzy vzpamatoval a stoupl si k okraji.

„Všichni připraveni?" zvolal hlasitě. Jeho hlas se rozléhal prostranstvím a jezdci mu odpověděli všichni stejně. Ozývalo se k tomu i vrčení a řvaní draků.

„Do vzduchu!" vykřikl Škyťák a pár draků s jezdci se vzneslo. Škyťák se usmál na Astrid, posunkem ruky pozdravil Ereta a dvojčata, Rybinohu a Gustava. Jako jeden z mladších jezdců závodil, i když se druhá generace dračích jezdců těchto závodů většinou neúčastnila. Přesto v nich mohl soutěžit. Fanghook netrpělivě házel hlavou. Stormfly, Hrk, Brk a Flákota – ti zkušení draci – byli naprosto v klidu a nic je nevzrušovalo. Bezzubka se podíval na Stormfly, Nodr mu pohled neopětoval. Skullcrusher byl také klidný, ale to se nedalo říct o jeho jezdci. Eret si zvykne.

Bezzubka seděl hned vedle sedadla pro náčelníka. Z druhé strany byl Tlamoun a Škyťák se k nim přidal, když zahájil závod. Draci se rozlétli pomalu – první kolo bylo jen zahřívací. Teprve potom se vypustí ovce. Fanghook byl nedočkavý a hned zaujmul první místo. Eret nechal Skullcrushera, ať si zvolí tempo. Žádný z draků neletěl tak rychle, protože šetřili síly.

I tak proletěli první kolo velice rychle. Astrid byla v sedle Stormfly předkloněná a ve tváři se jí zračilo maximální soustředění. Ozvalo se zatroubení rohu. Ovce byly vypuštěny.

Draci se okamžitě rozlétli blíže k zemi. Skullcrusher sice moc nezávodil, ale byl svědkem mnoha bitev o kořist a tohle bylo úplně stejné jako všechny ostatní závody, které zatím viděl. První ovci ukořistil jako první, ale věděl, že ostatním nebude trvat dlouho ho dohonit a začnou se rvát. Rumblehorn zamířil nahoru.

Hned, jak vystoupal, do něj tvrdě narazila Flákota. Skullcrusher se zatřásl, ale podařilo se mu zůstat víceméně v rovnováze, aby Eret nespadl. Přitom upustil ovci a Rybinoha si až teď uvědomil, že zvíře bude padat dolů a on na něj nedosáhne, protože ho Rumblehorn držel v pařátech, neměl ho Eret.

„Sakra!" zaklel Rybinoha, když ovci chytil Gustav. Mladý Viking si ji dal do rameno a pobídl Fanghooka k větší rychlosti. Měl by šanci, že s rychlým drakem dokáže uletět, ale to ještě neviděl Stormfly. Nodr se přihnal odnikud a vzápětí měla ovci v rukou Astrid. Nikdo pořádně neviděl, jak se to celé seběhlo, protože to bylo všechno ďábelsky rychlé.

První ovce a bod tedy připadl Astrid. Draci se opět všichni navzájem dohonili a další kolo začínali v jedné rovině. Bezzubka ze své pozice zahlédl další ovci, jak se choulí v jednom z výklenků. Závodníci si jí pravděpodobně taky všimli, protože tam zamířili Rybinoha s Flákotou a Astrid se Stormfly je následovaly.

Bezzubka si nakonec musel přiznat, že je tohle pěkné místo. Dokonce ho tam nikdo neotravoval, zvláště proto, že Škyťák potichu klimbal a Tlamoun sledoval závod. Dokonce i vyhlašoval skóre, protože viděl, jak je mladý náčelník unavený a nechal ho spát.

Druhá ovce skončila v síti dvojčat. Vikingové na tribunách řvali nadšením a pobízeli svoje favority. Bezzubka měl nutkání se k nim přidat, ale odolal mu, když začal přemýšlet o všech věcech, co se budou muset vyřešit. Postavit dům, svatba, navštívit Valku s Cloudjumperem, přivést tam za nimi Rask, taky to nějak zaonačit, aby to vypadalo, že Cloudjumper je Alfa, určitě jim tam přivézt nějaké další obvazy... A Snoggletog. Bezzubka naštvaně udeřil tlapou o prkennou podlahu a vysloužil si udivený pohled Tlamouna. Drak se o to nezajímal. Vůbec totiž nevěděl, jak to o svátky udělá. Hlasitě si povzdechl a od tlamy se mu zvedl obláček páry. Bylo vidět, že začíná zima, ani ne za měsíc přijde Snoggletog a všichni se rozdělí. Být Alfou je těžké.

Ani netušil, jak ten čas ubíhá. Tolik času strávil sezením a sledováním závodu, že mu to ubíhalo před očima a vůbec to nevnímal. Až když se rozezněl zvuk rohu, který vyhlašoval poslední kolo, trhl sebou, aby zjistil, že jako obyčejně vede Astrid se Stormfly s devíti ovcemi, za nimi je Rybinoha s Flákotou se čtyřmi ovcemi a hned za nimi dvojčata s Gustavem. Nemohl se hádat, Astrid byla bezesporu nejlepší.

Ale vzápětí se v jeho zorném poli objevila šmouha, která tam rozhodně neměla co dělat. Bezzubka zatřásl hlavou – ne, bylo to stejně opravdové jako draci, kteří kolem nich prolétali do posledního kola. Noční Běs vstal a zaclonil svým tělem Škyťákovi výhled.

Tlamoun se podíval stejným směrem, kde Bezzubka viděl tmavou skvrnu. Teď už tam nebyla, zato ji zahlédl jinde – o hodně blíž. Doslova nekontrolovaná střela. Vtom mu to došlo – tohle byla Rask! Letěla úplně sama, ale přímo na dračí závody! Co dodat – možná to, že už vlétala do prostoru závodiště a byla nezadržitelná. Bezzubka si uvědomil, že musí něco udělat, takže zděšeně zařval a seskočil z pódia.

V ten okamžik jako by všechno ustalo. Lidé se na něj zadívali s krajním zděšením, draci, kteří byli v publiku, doslova ztuhli, stejně jako ti, kteří závodili. Černá ovce, kterou vypustili vteřinu předtím, než dračí Alfa zařval, se setrvačnou silou vynášela nahoru, aby ji nikdo nechytil. Zvíře vyděšeně koulelo očima.

I pro Bezzubku se čas zpomalil. V jednu chvíli skákal, v té druhé se k sobě s Rask blížili – ale srážka byla v nedohlednu. Noční Běs se snášel k zemi s křídly úplně u těla, zatímco ten druhý nemohl zastavit a letěl stále dál. Bezzubka vycítil, že to nestihne, takže střemhlavý pád vyrovnal a trochu zatočil. Nemohl nechat Rask, aby nárazem zbořila tribunu a ještě se sama zranila. Prostě nemůže.

Musel mávat křídly, aby ji dohnal. Sice měl počáteční rychlost, ale už takhle viděl, že tímhle tempem se jejich osy sice střetnou, ale draci už budou kdovíkde.

Stormfly si uvědomila jako první, co se děje. Probrala se ze strnulosti, která ji naplnila při Alfově řevu, a i s Astrid na hřbetě se vydala vstříc oboum drakům. Náhle její pozornost zachytila černá ovce. Zvíře bezmocně začínalo padat a Nodr vyrazil raději k němu. Byl si jistý, že Bezzubka má všechno pod kontrolou.

Jenže Bezzubka neměl. To byla ta hlavní potíž. Koutkem oka sice viděl, jak Stormfly vyrazila zachránit nebohou černou ovci, ale stále zaostával za Rask, která se snažila brzdit, ale nešlo jí to. Nakonec udělala jedinou správnou věc – zatočila a ve tváři měla výraz čistého zděšení. Bezzubka ještě přidal. Zatoč ještě trochu, pobízel ji v duchu. Kdyby dračice ještě trochu zaostřila úhel, může ji vyrazit pryč z dráhy a sledně zastavit (nebo shodit do moře, oboje se počítalo jako zastavení).

K jeho úlevě to Rask opravdu udělala. Bezzubka si v duchu oddechl. Sice si takhle její přílet nepředstavoval, ale teď nebyla vhodná chvíle rozebírat, jak si kdo co představoval. Noční Běs zamával křídly. Už byl skoro u ní, už jen kousek...

Ramenem do ní tvrdě narazil a vychýlil z dráhy. Ozvaly se dva zvuky – Rask, jak zděšeně vykřikla: „Bezzubko!" a lidé na tribuně, jak zatajili dech. Škyťák s Tlamounem nahoře na tribuně děj sledovali, napjatí jako struny.

Oba draci teď padali. Bezzubka si myslel, že slyšel něco křupnout, a zoufale doufal, že to není část jeho náhradní ploutve.

„Roztáhni křídla!" vykřikl za vzdalující se Rask, která stále padala. Sám svá křídla roztáhl a zrychlil za ní.

Škyťák viděl, že dnes už dračí závody nedohrají. Stormfly s Astrid chytily černou ovci, ale situace byla taková, že se nedalo vyhlásit, kdo je vítěz. Lidé se zajímali o nového draka. Jezdci se shromáždili u pódia, kde s Tlamounem stáli.

„To bylo drama," oddechl si Eret a hřbetem ruky si přejel po čele. Rybinoha natahoval krk a se zájmem se ptal, jestli je tohle ten nový Noční Běs, dvojčata se překřikovala a chtěla vidět, jak by to dopadlo, kdyby dopadli oba draci na zem. Astrid se natáhla a Škyťákovi do náruče dala černou ovci a se slovy: „Tady máš, já jim jdu pomoct," se vytratila.

Bezzubka se dostal těsně pod Rask. I pouhým okem bylo vidět, jak se dračice třásla strachy.

„Co tě to napadlo?" zakroutil hlavou. Rask se na něj podívala, stále přitom dávala pozor na cestu.

„Nechtěla jsem tam být sama," přiznala a sklopila zahanbeně uši, „tak jsem chtěla letět sem, ale neuvědomila jsem si, jakou mám v křídlech sílu."

Bezzubka ukázal čumákem na malé prostranství, kde stál Eretův nově postavený dům. Byl dost velký, aby se tam vešel i Skullcrusher, popřípadě někdo další, protože nemůžete čekat, že mladý, pohledný Viking jako Eret by zůstal sám, že?

„Přistaneme tam," prohlásil a Rask se zachvěla. Možná z toho, že bude muset přistát, ale i tak si Bezzubka všiml, že se už tolik netřásla a vypadala spokojeněji. Vzápětí sebou trhla, když kolem nich něco prosvištělo. Stormfly ukázkově při letu zabrzdila.

„Jste oba v pořádku?" zeptala se a už chtěla k tomu dodat ‚Alfo', ale včas se zabrzdila, protože by to stejně ničemu nepomohlo. Bezzubka přikývl. Potom se obrátil k Rask.

„Jo, a mimochodem, vítej na Blpu," usmál se a dračice ho plaše oplatila. Stormfly se k vítání přidala.

„To máš pořád na čumáku tu žlutou barvu?" zeptala se Stormfly a naklonila se, aby na Bezzubku lépe viděla.

„Pravděpodobně," potřásl hlavou Bezzubka, „není to lehké, když ti pár nejmenovaných osob hodí barvu do obličeje a ty to nemůžeš jen tak jednoduše slíznout. Pomáhal mi Škyťák." Nodr se zasmál. Astrid ho navedla k přistání na plácku před Eretovým domem a poslouchala, jak oba draci tiše vrčí.

„A my oba víme, kdo ty nejmenované osoby jsou," připomněla Stormfly a obrátila se k Rask.

„Promiň," řekla, „ty barvy využíváme na dračí závody, na které ses připletla." Spokojena se svým vysvětlením zavřela oči. Rask se zájmem nastražila uši.

„A vy s něčím takovým souhlasíte?" zeptala se udiveně. Ještě si plně nezvykla na to, že tady draci žijí společně s lidmi a také na to, že by s nimi trávili svůj volný čas. Bezzubka se pro tentokrát ujal vysvětlování.

„Ano, draci i jezdci se můžou dohodnout, jestli chtějí závodit nebo ne. Když ne, můžou jít spolu třeba létat. My se Škyťákem většinou závodíme, ale třeba dnes jsme na to oba moc unavení." Aby tomu dodal na věrohodnosti, mohutně zívl.

„Jasně, a proto si dnes v noci bereš hlídku," popichovala ho Stormfly. Trefa. Bezzubka se na ni zamračil.

„To je z osobních důvodů," prohlásil a Nodr i Noční Běs se na něj zadívali. Bezzubka protočil oči. „Ve Velké síni to hrozně smrdí," řekl první věc, co ho napadla. V hlavní budově vikingské vesnice obvykle nezapáchalo, ale teď, když tam několik nocí přespávali Vikingové, neumytí a zpocení, se zaplnila odporným smradem.

„V tom případě jsem ráda, že mám hlídku s tebou," poznamenala a hladce přistála. Bezzubka ji napodobil a podíval se po Rask, která měla stejně jako předtím menší problémy.

„Klidně ti budu dělat podložku," nabídl se Bezzubka, ale díky tomu, že si z ní dělal legraci, se Rask podařilo přistát normálně, až na jeden háček v podobě obvázané nohy, kterou držela ve vzduchu. Nevypadala zrovna moc nadšeně z toho, že je ve vesnici plné lidí.

Bezzubka netušil proč, ale měl takový nepříjemný dojem, že z téhle konverzace Rask poněkud vytlačují. Díky tomu si našel další vinu, na které by měl zapracovat.

„Chceš provést po vesnici?" zeptal se dračice a ta zdráhavě přikývla. Astrid seskočila a pohladila Bezzubku po hlavě, nevnímala u toho malé ostny.

„Tak jsi nám zkazil další vítězství," zasmála se, ale bylo znát, že to nemyslí zle. Alfa se též usmál.

„Bylo mi potěšením," zavrněl žertovně.

Potom se zatvářila vážněji. „Kde jsi Škyťáka našel? Ve Velké síni nebyl." A jéje, už je to tady, zatvářil se Bezzubku jako u mučení a pokrčil rameny s tím nejroztomilejším výrazem, jaký dokázal na tváři vyloudit. Jejich plány byly prokouknuty. Samozřejmě že byly ďábelské, ale nemohl Astrid prozradit, kde Škyťák byl. Prostě nemohl, ona by ho potom odvlekla zpátky do Velké síně a tam ho stáhla zaživa z kůže.

Nebo by nejdřív prohledala kovárnu a přitom našla tu sekeru. Ne, Bezzubka jí prostě nemohl dovolit, aby cokoliv zjistila. Už jen z principu.

Vtom Noční Běs našpicoval uši. Stejně jako druhý drak téhož plemene a Nodr obrátil svoji pozornost k závodišti. Bylo to slabé, ale rozhodně to bylo ono. Škyťákovo volání Nočního Běsa. Poznal by to kdekoliv. Přes rámus, který vydávali Vikingové na tribunách, bylo slabé, ale bylo tam. Bezzubka se otočil na Rask a Stormfly.

„Počkejte tady," řekl hlasem, který nepřijímal námitky, nato zavolal nazpět a skokem se odlepil od země.

Věděl, že Škyťák chce jen zjistit, jak to celé dopadlo, ale nebyl si jistý, jestli to je zrovna moudrý nápad, být tváří v tvář Astrid, která věděla, že nebyl ve Velké síni. Přesto poslušně letěl.

Doletěl na tribunu a draci, kteří tam stáli, se nepohodlně zavrtěli. „Všechno je v pořádku," sykl Bezzubka směrem k Flákotě. Jeho dlouholetá kamarádka to pojala spíš jako rozkaz k uvolnění se. Bokem se přitiskla na Skullcrushera a sdělila mu tím zprávu. Draci měli tak krásnou komunikaci beze slov. Nepotřebovali zbytečně otevírat tlamu, když chtěli něco říct.

Noční Běs se pro sebe pousmál. Pak se rozešel ke Škyťákovi, s hlavou majestátně nataženou. „Vezmeš mě tam?" pohladil ho Škyťák po celé délce tlamy. Bezzubka se nepokusil vykroutit, ale přesto si okraj tlamy důkladně olízl.

Nechal Vikinga nasednout. Než se kdo nadál, byli na cestě zpátky. Brk s Hrkem se na sebe podívali.

„Ten nikdy nikde nepostál v klidu," odfrkl si Brk a Hrk mu začal oponovat.

„Ne, on postál, ale hned zase odletěl," hádal se trochu netradičním způsobem, protože obě věty vlastně vyjadřovaly úplně to samé. Flákota si povzdechla a šla za Rybinohou pryč, protože tušila, že závody už pokračovat nebudou. To samé si uvědomili i Vikingové, co seděli na tribunách, takže se vytráceli za každodenními povinnostmi.

Drak s jezdcem přistáli přesně tam, odkud před chvílí Bezzubka odletěl. Škyťák seskočil, ale na Astrid se nepodíval. Ze všeho nejdřív natáhl ruku k Rask.

„Pojď sem, děvče," nabádal ji s rukou nataženou. Dračice už neváhala a hlavou se otřela o jeho ruku. V blízkosti těch, které znala, si připadala v bezpečí.

„Jsi opravdu rychlá," poznamenal Škyťák a Bezzubkovy uši vystřelily vzhůru. Neznal všechna slova z norštiny, kterou Vikingové mluvili, ale tohle postřehl. Rask znamenalo rychlá. Pokýval hlavou. Opravdu dobře zvolené jméno.

Rask stála na třech nohou, ale když se mazlila se Škyťákem, nevypadalo to, že by jí to nějak vadilo. Nakonec se náčelník přece jen zvedl.

„Astrid, nebude ti vadit, kdybychom ji přes noc nechali u tebe doma?" obrátil se na přítelkyni, ale ta zavrtěla hlavou a překřížila si ruce na prsou.

„Nejdřív mi řekneš, proč jsi nebyl ve Velké síni," řekla nesmlouvavě. Bezzubka sledoval, jak se výraz jeho jezdce změnil. Přešel přes vyděšený, zmatený, zvědavý, smutný výraz a ještě přes mnoho dalších. Astrid ho přitom pozorovala a Stormfly se tyčila hned za ní jako morální potvora.

Škyťák si dal jednu ruku zezadu na hlavu a rozcuchal si vlasy.

„Víš, Astrid... To ti asi nemůžu říct, je to velmi důležité," usmál se trochu trpce a přešlápl z nohy na protézu. Mladá žena naproti němu se otočila.

„V tom případě je mi líto, že ta dračice bude muset spát spolu s vámi ve Velké síni," řekla a vyhoupla se na Stormfly. Ve skutečnosti by si ji ráda vzala k sobě, aby měla další dívčí společnost. Stejně by si pro ni přišla, ale trochu ji zklamalo, že jí to Škyťák odmítl říct.

Než odletěla, podívala se na něj smutnýma očima.

„Víš přece, že mi můžeš říct úplně všechno," řekla pevně, ačkoliv se cítila trochu podvedená, hlas se jí netřásl, naopak se zdál mnohem silnější, než kdy jindy. Škyťák jí opětoval pohled.

„Slibuju, že se to dozvíš co nejdříve," odpověděl a v mysli byl už znovu u sekery, která ležela na stole v kovárně.

Zavál vzduch a Stormfly byla pryč. I s Astrid. Bezzubka přišel ke Škyťákovi a studeným nosem mu nadzdvihl dlaň. Jezdec ho beze slova hladil, zatímco zimní slunce pomalu začínalo sestupovat z oblohy. Dny se krátily. Bezzubka se při pomyšlení, že hlídka bude mnohem delší, než by byla v létě, zachvěl.

„Půjdu to dodělat," zašeptal oběma drakům a Noční Běs hrdelně zavrněl. Věděl, že Škyťákovi musí dopřát čas. Nový náčelník byl stále ještě v šoku z toho, že nějaké takové pravidlo existuje, takže se s tím musel vypořádat po svém. Mimochodem, Bezzubka stále doufal, že něco takového neexistuje i v dračím světě.

Otočil se k Rask. Její modré oči ho bedlivě sledovaly. „Chceš si prohlédnout vesnici?" zeptal se, už znovu veselý. Aniž by čekal na pořádnou odpověď, začal nedočkavě poskakovat směrem k dokům. Rask si povzdechla a taktéž poskakováním (v tomto případě ale odůvodněným zraněnou nohou) ho následovala.

Sešli pouze kousek dolů, když se Rask zeptala: „Proč vlastně jdeme dolů, když vesnice je nahoře?" Bezzubka musel uznat, že v něčem má pravdu. Opravdu bylo nepraktické, aby nejdříve sešli dolů a potom šli zase nahoru, a letět? On klidně, ale neměl nejmenší tušení, jestli by Rask zvládla letět nahoru zpět do vesnice. Tam bylo moc budov.

„V tom máš pravdu, ale prohlídka vesnice znamená prohlídku od zdola až nahoru," zasmál se tomu, co právě řekl. Rask ho dohonila. Bylo štěstí, že na doky dopoledne svítilo sluníčko a všechna možná námraza už roztála, takže přístupová cesta byla vysušená a neklouzala.

„Máš na tohle vůbec čas?" zeptala se dračice starostlivě. Bezzubka zatřásl hlavou.

„Čas se najde vždycky," řekl a v zamyšlení trochu zaklonil hlavu, „i když bych možná měl pomáhat s opravami."

Upřímně doufal, že Stormfly řekne aspoň některým drakům, jak to s Rask je a že potřebuje ‚speciální péči'. Ale ne zase až tak speciální, draci by si to mohli špatně vyložit. Přece jen do téhle doby byl jediný Noční Běs na ostrově a nikdo včetně něj neměl tušení, kam se poděli ti zbylí.

Bezzubka našlapoval na suchá prkna a někdy do nich přitom zarýval drápy. Rask šla hned za ním a byla zticha. Sledovala vlny, jak se hrnou do doků, Vikingy a několik draků, kteří tady byli nebo přijeli na lodích. A také lodě. Rask se zastavila. Její poslední vzpomínka na dobu u Draga byla, jak ji svázali v té odporné lodi, kde to páchlo zatuchlinou a solí.

Dračice se otřásla a toužebně se zahleděla nahoru, kde ty příšery nebyly. Bezzubka šel kus před ní, takže si toho nevšiml. Rask ho zase nechtěla rušit, ale... ty vzpomínky byly příliš silné. Všema zdravýma nohama se zapřela a odmítla jít dál.

„Bezzubko?" zavolala na druhého Nočního Běsa, který si při chůzi vesele pohazoval hlavou. Bezzubka se okamžitě zastavil. Ohlédl se a první, co zaregistroval, bylo to, jak Rask křečovitě zatíná drápy do dřeva. Ani se nemusel ptát, aby uhodl, na co myslí. Dragovy lodě se ani jemu nelíbily.

„Možná ty doky vynecháme, co ty na to?" zeptal se jen ze slušnosti, ale přitom si už rázoval zpátky k vesnici. Rask hodila ještě jeden pohled na přístav a vděčně ho následovala. Prošli branou zpět k malé návsi, kde stál Eretův dům. Bezzubka se jal vysvětlování. Rask se sice zatvářila podezřívavě, když se dozvěděla, že Eret býval lovcem draků a pracoval pro Draga, a ani v nejmenším ji neuklidnil fakt, že má svého draka a skvěle si s ním rozumí.

Prošli pod dračím závodištěm, kde ještě byli draci. Scuttleclawí mláďata, která se předtím někam zatoulala, na ně vyletěla se zjevným zájmem.

„Kam jste se to ztratili?" zeptal se jich káravě Bezzubka. Sunrise si stoupl do úhlu, kde jeho už tak zlatavé šupiny osvětlovalo slunce, a řekl: „Před nedávnem jsme našli pěkný výhled." Bezzubka si povzdechl. Neměl jim to za zlé.

Firefly se přiblížila k Rask. Samice se nervózně ohnala ocasem a mládě mělo dost rozumu, aby nepřišlo blíže.

„Tohle je Rask," představil ji Bezzubka, za což mu byla docela vděčná, protože si nevěřila, že dokáže promluvit normálně jediné slovo s cizími draky, byť mláďaty.

„To je ta, co byla na lodi toho obřího draka, který po té nakládačce už neměl roh?" zeptal se Mistrál. Bezzubka už věděl, že ten byl zrovna všímavý, ale nechápal, jak se to mohli dozvědět.

„Kdo vám to řekl?" zeptal se překvapeně. Mládě povyskočilo.

„Pan Tesák!" prozradilo viníka a se samolibým úsměvem se na Bezzubku podíval. Rask měla vytřeštěné oči. Copak všichni vědí, kdo jsem a proč jsem tady? honilo se jí hlavou. Bezzubka se zadíval do země a zaryl do ní drápy.

„Já toho Tesáka jednou zabiju," zavrčel nazlobeně, „taková drbna." To dodal už tišeji, aby od něj mláďata nepochytila tu květnatou řeč.

Sunrise zvedl hlavu. „To bys vážně udělal?" zeptal se s maximálně vážnou tváří. Bezzubka zavřel oči a trpělivě mu vysvětlil, že ne, nikdo se zabíjet nebude. Ani i kdyby to rád udělal. Rask ho přitom sledovala, a když Noční Běs poslal mláďata si hrát, usmála se.

„S mláďaty to umíš," prohlásila. Bezzubka se trpce zasmál. Tohle mu říkali všichni.

Pokračovali s Rask kolem mlýnu, ukázal jí, jak se draci mohou mýt v myčkách, nakrmit se sami, kde je sklad jídla, zbraní a všeho možného. Vedl ji uličkou mezi nově postavenými domy. Ukázal jí sochu Kliďase, kterou tam Vikingové postavili po Dragově útoku, až nakonec skončili před kovárnou neboli výrobnou sedel, na tom nezáleží.

Škyťák vystrčil hlavu. „Á, to jste vy," řekl s úlevou, „já už se bál, aby nešla Astrid." Bezzubka zakroutil hlavou ve stylu: co tě to vůbec napadlo? Vypadalo to opravdu komicky. Rask stála opodál a pokoušela se nevšímat si draků, kteří chodili kolem. Někteří byli opravdu společenští – nebo by se dalo říct vtíraví, takže téměř neustále vrčela na ty, kteří byli tak bláhoví a pokusili se k ní přiblížit.

„Chceš to vidět?" ztišil Škyťák hlas, kdyby je náhodou někdo odposlouchával, i když něco takového by mu přišlo spíše podezřelé. Bezzubka nadšeně pohodil hlavou, až mu uši létaly ve vzduchu. Muž se vytratil zpět do budovy a než se vrátil, Bezzubka pokynul Rask, aby přišla blíž.

„Víš, jak v rokli bylo to děvče?" zeptal se jí, a když dračice přikývla, pokračoval: „Škyťák a ona jsou..." Odmlčel se a nemohl najít vhodné slovo. „Je to jeho družka," řekl nakonec. Rask váhavě pokývala hlavou na srozuměnou.

„A oni teď chtějí upevnit to pouto něčím, čemu tady říkají svatba," vysvětloval Alfa. Nebyl si jistý, zda to Rask všechno pobere najednou, ale on sám s tím míval zezačátku taky problémy.

„Takže Škyťák vyrábí pro Astrid dárek," poznamenal, když zaslechl kroky, které se k nim vracely, „a právě nám ho nese ukázat." Rask zastříhala ušima a zvědavě natáhla hlavu. Byla moc zvědavá. Náčelník se vynořil z útrob kovárny a sekeru nesl v ruce. Doby, kdy nemohl pouhou sekeru unést, byly dávno pryč a Škyťák výtvor pyšně držel v pravé ruce.

Rask při pohledu na zbraň trochu couvla a sklopila uši. Dokonce vycenila zuby. Bezzubka nereagoval, ani se na ni nepodíval, neřekl žádná uklidňující slova, jen vypadal více unaveně, když mu kov odrazil světlo zapadajícího slunce do očí.

Škyťáka to nechalo naprosto v klidu. Mohl tušit, že Rask bude při pohledu na něco, co může zabít, vyvádět. Proto dokončenou sekeru odložil a s nataženou rukou se k ní přiblížil. Když jí dal najevo, že nemá v úmyslu jí ublížit, Rask se poddala a ruku mu očichala.

„Tak co na to říkáš?" zeptal se hrdě Bezzubky. Noční Běs popošel o několik kroků k ležící zbrani. Rukojeť byla ze dřeva, v místě úchytu byla omotaná kusem kůže. V místě, kde se většinou nasazovala kovová část, byla z kovu slitá hlava Nodra, do detailů (až na nejmenší šupiny) vytvarovaná. Měla typický smějící se výraz. Jinak byla čepel úplně normální, možná až na pár přidaných proužků kovu, které lemovaly okraje.

Bezzubka uznale pokýval hlavou. Škyťáka to muselo stát mnoho úsilí, aby to tak skvěle vytvaroval. I Rask se zvědavě, avšak stále trochu váhavě, přiblížila, aby si to umělecké dílo prohlédla. Očima jela po okraji, potom se její pozornost stočila na rukojeť. Když si zbraň prohlédla, ustoupila a hrdelně zavrněla.

Náčelník se zasmál. „Tak tvojí dračí dámě se to líbí, doufám, že i Astrid to ocení," prohlásil s úsměvem a Bezzubka něco zavrčel o tom... Vlastně téměř o ničem, nebylo mu rozumět. Muž vzal sekeru zpět do ruky.

„Vy asi nevíte, kde je, že ne?" zeptal se a rozhlédl se po návsi. Bezzubka zavrtěl hlavou. Od té chvíle, kdy se Stormfly odletěly, ani jednu z nich neviděl. Škyťák si povzdechl.

„Já to tady nechám, potřebuju jít ještě něco vyřídit," řekl těžce a atmosféra, doteď taková uvolněná, se náhle napjala. Bezzubka si sice povolil zadní nohu, jak to dělával, když odpočíval, ale ve skutečnosti byl napnutý jako struna. Nevynechal on něco ze svých povinností?

Rask si změny atmosféry mezi nimi všimla a sama od sebe přistoupila ke Škyťákovi a hlavou se otřela o jeho břicho. Slastně u toho přivřela oči. A bylo jí jedno, že na ni oba samci zírají, jako kdyby byla z jiného vesmíru. Bezzubka říkal, že je lidský Alfa, takže mu to Rask chtěla trochu usnadnit. Nebo minimálně přivést lepší náladu. Byl to Alfa, ať už lidský nebo dračí, nikdo neměl rád Alfu ve špatné náladě či smutného.

Škyťák ji pohladil po hlavě a sklonil se, aby jí viděl do očí. Rask jako by se proměnila. Neuhnula pohledem, jen se dívala náčelníkovi do očí a z těch jejích vyzařoval naprostý klid. Škyťák ji opět pohladil.

„Díky," zašeptal a zvedl se. Jednou rukou stále přejížděl po hlavě Rask a tou druhou dal gesto Bezzubkovi, aby přišel dřív. Není nad to mazlit se s oběma Nočními Běsi, že? Pokud možno když to jsou jediní dva na ostrově.

Bezzubka předl. Vážně předl, nepřestal, ani když Škyťák oznámil, že odchází. Noční Běs měl stále přivřené oči, ale Rask nevěděla, jestli je při vědomí nebo jestli usnul.

„Bezzubko?" zeptala se tiše a nosem do něj dloubla. Druhý Noční Běs otevřel skelné oči.

„Hm?" podíval se na Rask, než si uvědomil, že byl pravděpodobně na chvilku mimo.

Zatřepal hlavou. „Promiň, poslední dobou moc nespím," omluvil se. Dračice chápavě přikývla. Věděla, že dnes v noci křičel ze spaní, a když se probudil, šel se zchladit do jezera. Nebylo zapotřebí mu to říkat, nechtěla mu přidělávat starosti.

„Předtím jste říkali něco o hlídce," poznamenala Rask a v očekávání se na Bezzubku zadívala. „Proč?" Noční Běs přenesl váhu z nohy na nohu a ztěžka odpověděl: „Pár dní po vyhnání Draga nás napadlo pár draků, takže teď na Alfův příkaz držíme hlídky." Dračice vedle něj nadzdvihla obočí.

„Já myslela, že váš Alfa je mimo vesnici," prohlásila. Bezzubka přikývl.

„Jednu noc jsem za ním letěl s novinkami," řekl.

Páni, Bezzubko, nadával si v duchu, proč ty to musíš vždycky tak zpackat? Takhle to půjde dál a tvoje divadélko půjde k zemi rychleji, než nadvláda Dragova Bewilderbeasta nad tebou. Noční Běs se rozešel a jeho oči se rozzářily.

„Ale dost takových pesimistických řečí," řekl zvesela, „pojď, ukážu ti stáje."

Vedl ji ke vchodu, kterým před pár hodinami též prošel. Oba Noční Běsi se jím protáhli a Rask se naskytl pohled na spousty různobarevných draků, z nichž většina se ukládala ke spánku. Bezzubka se jim nedivil – byl to další den plný námahy a draci byli vyčerpaní z oprav, takže si chtěli dopřát co nejvíce spánku.

Byli tam i Tesák a Stormfly. Bavili se mezi sebou a Bezzubka tiše zavrčel kletbu pro Tesáka. Měl sto chutí jít Děsovce praštit po hlavě něčím tvrdým. Většina pohledů se stočila na nově příchozí. Blpští draci potom zase sklonili hlavy nebo si šli po svém. Ti z Dračí hory ještě stále nevinně postávali, ale Bezzubka téměř nepostřehnutelně kývnul hlavou, takže se taky uvolnili. Bezzubka by nikdy neřekl, že být Alfou znamená postavit se tváří v tvář každému drakovi, ať už s ním měl jakýkoliv vztah, a pomoct mu s jeho problémy. Ale změna je život.

Bezzubka nechal Rask sestoupit jako první. Zpočátku měl obavy, jestli to s její nohou zvládne, ale dračice si počínala jako profesionál. Její instinkty se prosadily a ona bez přemýšlení skákala ze schodu na schod, a ani na vteřinu se nepozastavila, i když víceméně dopadala jen na jednu přední nohu. Však to vyrovnávala těmi zadními, když se zapřela a zachytila drápy.

Jakmile byli dole, draci, kteří byli zvědavější, než ti, kteří si chtěli odpočinout, a byli ochotni se ještě zvednout, se přiblížili k oboum. Se Stormfly a Tesákem v první řadě. Bezzubka od Rask trochu ustoupil.

„Teď je to na tobě," střihl levým uchem a zařadil se mezi své kamarády z akademie. Noční Běs viditelně polkl.

„Eh..." začala, neschopná jiného slova. Mohla cítit, jak jí nějaký drak očichává ocasní ploutev a přitáhla si ocas blíže k tělu.

„Já jsem Rask," představila se a následovala dlouhá odmlka. Stormfly šťouchla do Bezzubky.

„Jdi jí pomoct," zašeptala, „jinak se nikdy neuloží ke spánku." Noční Běs se na ni koutkem oka podíval. A co bych měl jako říct? Ahojky, tohle je Rask a já doufám, že tady s námi odteď bude bydlet? Bezzubka se v duchu sarkasticky zasmál a kdesi zdaleka se ozýval i smích Alfa strany.

I přesto vystoupil vpřed a Rask vysvobodil. Netřeba dodat, že ji do toho hlavně sám zatáhl.

„Rask už se vám představila," zvolal, aby ho slyšeli všichni draci, co byli ochotní poslouchat, „já doufám, že tady s námi na Blpu nějakou dobu pobude." Mezi draky to vzrušeně zašumělo a někteří se hned pustili do živé diskuze.

Rask ještě zůstala v osudném kruhu draků a Bezzubka se plácl do krku uchem. Skvělá věta, přesně to, co jsi nechtěl říct, ozval se posměch druhé strany a Bezzubka ji okamžitě umlčel. Díky, dnes nechtěl žádné nabídky na zkaženější den.

„Co se to tady děje?" procpal se někdo mezi dračími těly. Bezzubka vzhlédl a uviděl jednoho z draků, kteří přišli od Draga. Zapátral v paměti po jeho jméně. Ah, ano, Lax, to je jeho jméno. Drak byl šedý a měl rozložitou stavbu těla. Možná to patřilo k jeho rase.

Důležité teď bylo, že se podíval na Rask a zavrčel. Dračice mu zavrčení oplatila a draci, kteří se tady tak rychle seběhli, se teď vzdalovali; začínali tušit nepříjemnost. Některé pohledy prosily Bezzubku, ať zasáhne teď, dokud se ještě nic nestalo.

„Ty!" zavrčel výhružně Lax a nasadil bojový postoj. Rask se neobtěžovala nic říkat, protože by to byla ztráta času. Ale i ona zaujala postoj – spíše obranný než útočný, drápy zaryla do země, aby se na třech nohou lépe udržela, a švihla ocasem ze strany na stranu. Těla obou draků se napjala, když se připravili ke skoku.

Bezzubka mezi ně přesně v ten okamžik skočil. Nevšímal si zavrčení, které přicházelo od Laxe, ani toho od Rask. Tihle dva draci teď byli ve svém vlastním světě. Noční Běs se jim postavil přímo do cesty, takže když vyskočili, mířili přímo na něj. Bezzubka nevnímal přidušené výkřiky pocházející od přihlížejících draků, které umlčela Stormfly, když draky okřikla.

Do Alfy narazili draci z obou stran, z jedné Rask, která si už za letu uvědomila, co dělá, a snažila se z bitvy vymanit, a z té druhé Lax, který byl naprosto hnán zuřivostí. Bezzubka cítil, jak se mu nárazem otevřela rána na břiše, ale teď nebyl čas se prostě jen zastavit a olízat si zranění. Noční Běs prosadil svoji převahu a odkopl Laxe.

Šedý drak skončil na zádech na zemi, a než se kdo nadál, Bezzubka měl tlapy na jeho břichu. Zuby měl vyceněné. Rask se krčila hned za ním. Ta ležela tiše na břiše a na zádech měla Bezzubkův ocas a cítila jeho náhradní ploutev. Ačkoli by to nikomu nepřišlo, Bezzubka vkládal do ocasu velkou sílu a tlačil jí tím k zemi.

Alfa ještě jednou zavrčel na Laxe. Drak si byl dobře vědom toho, co udělal, ale stejně nenávistně pokukoval po Rask. Dračice mu tyhle pohledy neoplácela. Bezzubka složil nohy z jeho břicha a seskočil na zem na všechny čtyři.

„Co vás to pro Thora napadlo?!" vykřikl na ně oba. Rask se krčila u země a nebyla s to odpovědět. Jen poníženě sklopila zrak. Bezzubka to křikl nahlas a ani v nejmenším ho nezajímalo, že někteří draci už pokojně spali.

Lax se Alfovi podíval do očí. „Je to starý boj, byli jsme na Dragově lodi a nepřátelství, které mezi nás zaseli, stále trvá," odpověděl vzdorovitě a nespouštěl oči z Rask. Noční Běs se sice cítil zahanbeně, ale nepodnikl žádný tah jako pokusit se vycouvat z kruhu toho všeho. Ne, Rask si prostě počkala na pokárání. Přednáška od jejího nejlepšího kamaráda.

Bezzubka se mezi ně postavil a tím jim zakryl výhled na toho druhého, ačkoli svojí velikostí nepřesahoval Laxe a nemohl mu tak zabránit ve výhledu na Rask úplně.

„Poslyšte, teď už nejste pod nadvládou Draga. Já chápu, že staré vazby stále trvají, ale ten tyran je pryč a vy můžete začít znovu," řekl Bezzubka zvučně. „Dostali jste druhou šanci! Kolika z vás by se to jinak povedlo?"

Podíval se jak na Laxe, tak na Rask. „Myslím, že vy dva byste hned mohli zkusit tu svoji druhou šanci," prohlásil a o krok ustoupil, aby k sobě oba draci měli cestu. Noční Běs to vzal sportovně. Kulhavě přišel ke druhému drakovi.

„Omlouvám se," řekla Rask a ukázala jen odhodlanost. Neobjevily se žádné znaky podřízenosti. Lax zopakoval větu, ale Bezzubka si všiml, že z jeho hlasu nezaznívala upřímnost.

Nazlobeně švihnul ocasem, ale jinak nepodnikl nic dalšího.

„Rask, počkej prosím venku," nařídil jí ostřeji, než měl v úmyslu, ale dračice to přijala zodpovědně.

„Dobrou noc," popřála drakům, kteří byli svědky boje, a po třech zase šikovně vyšplhala nahoru po schodech.

Bezzubka se díval, jak odchází, a potom se obrátil k Laxovi. Šedý drak stál a zíral na Alfu.

„To nebylo zrovna upřímné," poznamenal Bezzubka a bokem ho donutil otočit se a oba zamířili víc do útrob stáje. Lax šel neochotně s ním. Noční Běs se zastavil až za linií spících draků, kde už byla jen vrata do stáje.

„A co bych měl dělat?" rozčiloval se Lax, „prostě jen říct: ‚Nazdárek, jmenuju se Lax a rád bych to zkusil odznova, i když jsem ti v minulosti proved pár fakt hnusných věcí?' Měl jsem, Alfo?" Jeho oči byly ohnivé a Bezzubka v nich viděl jen malou podřízenost. To mu nevadilo. Jediné, co mu vadilo, byl jeho přístup.

„Ne," připustil Bezzubka, „ale mohl ses aspoň snažit zapomenout na to, že jste byli nepřátelé. Nebo jimi snad chcete zůstat do konce života?" Laxovy napnuté svaly se povolily.

„Ne. Nechci, abychom byli nepřáteli, Alfo. Byla to jen síla zvyku," řekl svým drsným hlasem, který zněl najednou mnohem poddajněji. Bezzubka kývl.

„Dobrou noc," popřál mu a obrátil se zase ke dveřím stáje.

Když procházel kolem Stormfly s Tesákem, kteří stáli uvolněně u schodů a o něčem diskutovali, Stormfly se rozloučila s Tesákem, popřála jemu i ostatním drakům dobrou noc a vyšla ven za Bezzubkou. Venku už padla tma a Noční Běs v ní nebyl skoro vůbec vidět, ale všimla si ho, když zamířil ke dvoum velkým modrým očím, které ve tmě zářily jako žárovky.

„Promiň," svěsila hlavu Rask. Bezzubka si naproti ní sedl. Nevěděl pořádně, jak se zachovat. Stormfly si přisedla vedle něj. Kdyby teď někdo zaútočil na vesnici, dokázali by ji snadno ubránit, takže nešla hned na své místo, kde měla držet hlídku přes noc.

„Doufám, že nejsem zvědavý a nevtírám se ti do soukromí, ale co se stalo mezi tebou a Laxem?" zeptal se Bezzubka a opravdu v duchu doufal, že není vtíravý. Ale aby tenhle drobný problém vyřešil, potřeboval vědět, co se mezi nimi odehrálo.

Rask se zhluboka nadechla. Nechtělo se jí mluvit o svém životě u Draga. Všechno to teď byla jen velká zamlžená vzpomínka a ona na to chtěla kompletně zapomenout. Už pomalu začínala kroutit hlavou, že ne, když ticho přerušila Stormfly.

„Jestli o tom nechceš mluvit, dobře, ale uleví se ti, když se někomu svěříš." Bezzubka se na ni vděčně podíval, i když takhle ve tmě to každému nemuselo být dobře vidět.

Noční Běs se podíval nejdřív na jednoho, potom na druhého draka. Potom začala.

„Drago neměl jen Bewilderbeasta. Dračí společnost tam byla rozdělená na více skupin a každá z nich měla Dragem vybraného Alfu, kterého kontroloval Bewilderbeast. Byli to ti nejkrutější draci," vyprávěla Rask a Bezzubka měl uši vztyčené vzhůru. Tohle mu až nebezpečně připomínalo Rudou Smrt.

„Lax byl jedním z nich," řekla Rask a tázavě se zadívala na Bezzubku, který ji vybídl, aby pokračovala. V duchu si udělal poznámku, že si na šedého draka bude muset dávat dobrý pozor.

„Někteří draci vylétali se svými skupinami na mise, kdy měli za úkol přivést ještě více draků. V jedné takové misi jsem byla a tam jsem se konečně vytrhla z kontroly," vyprávěla Rask a hlavu měla unaveně svěšenou až dolů. Bezzubka se zavrtěl. Slyšel dobře, že vylétali na mise? V tom případě Rask dříve musela umět létat, jen to později pravděpodobně zapomněla. I když létání nebylo něčím, co by se dalo snadno zapomenout, v těch řetězech musela být hrozně dlouho, aby se to stalo.

„I předtím jsem se dokázala dostat z kontroly, ale ne úplně. Takže když jsem měla šanci, pokusila jsem se utéct," prohlásila dračice a Bezzubka kývl. Asi by udělal to samé.

„Ale nepovedlo se mi to," řekla dračice a oči se jí leskly. Stormfly se přiblížila k ní a jemně se o ní otřela hlavou. Cítila, že Rask potřebuje podporu, aby mohla dál vyprávět.

„Od té doby jsem se vždycky, aspoň na chvilku, snažila vymanit se z kontroly, ale... vůbec to nešlo," povídala dál Rask a hlas se jí nebezpečně třásl. Bezzubka se zařídil podle příkladu Stormfly a přitiskl své tělo z druhé strany. Cítil, jak se Rask napjala a zase uvolnila.

„A potom, když jsme byli na jedné misi na nějakém pustém ostrově, tak se mi to podařilo a znovu jsem se pokusila o útěk," řekl Noční Běs a hlavu měl svěšenou a pohled zabodnutý do země.

Bezzubka s ní soucítil. Začal přemýšlet o tom, že kdyby on byl u Draga, možná by skončil ještě hůř. Ale obdivoval Rask za to, že se jí podařilo vůli Alfy přemoct, i když jen krátce.

„Dobře," řekla Stormfly a roztáhla křídla. V noci s chabým osvětlením vypadala jako netopýr. „Ale co to má společného s Laxem?"

Rask pohnula hlavou a naznačila tím, že ještě neskončila. Oba draci u ní ztichli.

„No právě. Lax byl jedním z těch, kdo mě pomáhal spoutat do řetězů. Dál už si nic nepamatuju a vím jen, že potom jsem se probudila tady na ostrově." Trpce se zasmála. „A překvapuje mě, že jsem si vůbec na tolik věcí vzpomněla. Jen se mi nechtělo je nikomu říkat, ale opravdu to je pravda, že když se svěřím, bude mi líp," prohlásila tiše.

Bezzubka vycítil, že je namístě nějak zareagovat. Proto (aniž by se nějak zajímal o to, co přesně dělá) se jí hlavou otřel o krk. Rask překvapeně rozevřela tlamu, ale nechala si od něj víceméně ‚hladit' šupiny. Stormfly ji přikryla křídlem.

Po chvilce se oba draci odtáhli.

„Možná by bylo dobré, aby sis šla odpočinout," poznamenal Bezzubka a starostlivě se zahleděl na oblohu. Dnes večer bylo jasno. Obloha byla bez mráčku. Bezzubka předpokládal, že brzy se přiženou mraky a začne hustě sněžit. Takhle to bylo každý rok, nejdříve začala být zima a několik dnů poté už byl Blp pokrytý sněhem. Nečekal, že by to letos bylo jiné. A poté přijdou svátky a doba, kdy se draci odletí rozmnožovat.

Rask následovala Stormfly k domu Astrid, který Vikingové dostavěli během odpoledne. Byla v něm cítit vůně borového dřeva. Astrid jim otevřela a Nočního Běsa navzdory svému tvrzení, že si ho za žádnou cenu na noc nevezme, pustila dovnitř. Rask se ještě jednou ohlédla na oba draky, kteří zůstávali venku, ale potom se obrátila a vešla dovnitř za Astrid.

„Co na to říkáš?" zeptala se Stormfly. Než se rozejdou na stanoviště, můžou si ještě chvíli popovídat a rozebrat vše, co se teď dozvěděli. Bezzubka pokrčil rameny.

„Hodně mi ten způsob připomíná Rudou Smrt," odvětil, „jenže ta své Alfy jen zastrašovala, neovládala je silou, jakou mají Bewilderbeasti."

„A kterou máš i ty," připomněla mu Stormfly a Noční Běs podrážděně odfrkl.

„Já ji neumím používat," odsekl, ale hned se vrátil k závažnějšímu tématu.

„To by znamenalo, že někteří z těch Dragových Alfů musí být na Blpu, ale je otázkou, zda byli úplně pod kontrolou nebo jestli to všechno dělali jen ze své vlastní vůle," přemítal Bezzubka a Stormfly mu musela dát za pravdu. Odteď si budou muset dávat opravdu velký pozor. Na všechny draky, kteří pocházeli od Draga, možná i na ty z Dračí hory. Bezzubka si sice nemyslel, že by mezi draky, kteří žili s Valkou, byl nějaký z Dragových zvědů, ale být pozorný se vyplatilo.

„Pokud mě tedy omluvíš, půjdu držet hlídku na severu vesnice," řekla Stormfly a než odkráčela, vesele pohodila hlavou a nějak nadšeně řekla: „Ale nepopírej, že se ti nelíbilo být u ní tak blízko!"

Bezzubka cítil, jak mu rudnou uši. Musel přiznat, že to bylo příjemné a byl rád, že v noci je nikdo nemohl vidět, ale stejně, i tak se bál, že se na Rask začíná moc upínat. Rozhodl se, že si bude muset udržet nějaký odstup.

S povzdechem se vydal na své místo v jižní části vesnice.

Rask sledovala oba draky z okna. Viděla, jak se chvilku o čemsi bavili a také to, jak se rozešli, každý na jinou stranu vesnice, Stormfly s hlavou vysoko zdviženou a čile mávajícím ocasem, zatímco Bezzubka se loudal na jih se svěšenou hlavou, ušima i ocasem. Potom se Rask obrátila a sešla dolů po schodech.

Astrid seděla na své posteli, stále plně oblečená, ale už se připravovala, že půjde spát. Zadívala se na Rask a při jejím pohledu si dračice vzpomněla na sekeru, kterou jí udělal Škyťák. Rask k dívce přišla a otřela se jí hlavou o nohu. Byla ráda, že nemusí zůstat přes noc sama.

I Astrid za to byla celkem vděčná. Věděla, že od útoku drží draci hlídky, a dnes, zrovna když nový dům potřeboval trochu toho dračího zápachu, ji musela mít Stormfly. Natáhla ruku, aby Rask pohladila. Přitom přejela dlaní přes několik jejích jizev.

„Víš, jsem ráda, že bude mít Bezzubka někoho ze své vlastní rasy," řekla jí potichu a Rask při zvuku jejího hlasu vzhlédla a její pomněnkové oči se střetly s Astridinými modrými. Oheň rozdělaný o kus dál v místnosti vléval do nitra jejích očí rudou záři.

Rask si sedla na dřevěnou podlahu a uvolnila tak své zraněné noze. Položila Astrid hlavu na klín.

„Škyťák mi mohl aspoň říct, kde je, nemyslíš?" sklonila k ní hlavu Astrid, ukazujíc více ze své ženské stránky. Její strýc byl doma, spal dole v ložnici, jen dnes měla Astrid postel zde dole, protože ji nestihli přenést do horního pokoje, kde bylo okno pro draky a kde před chvílí Rask pozorovala Bezzubku a Stormfly.

Drak zavrněl. Znamenalo to souhlas, a Astrid si to dobře uvědomovala. Také si byla vědoma toho, že tohle byl divoký drak a jen dočasná náhrada za jejího vlastního. Rask mohla s pobytem u ní nesouhlasit, pokud jí bylo příjemnější strávit noc u svých druhů. Ale Noční Běs byl spokojený s hlavou na jejím klíně.

Astrid ji přestala hladit a rozvázala si cop. Její zlaté vlasy jí spadly dolů na záda a v záři ohně vypadaly mnohem krásněji než jindy. Potom se mladá válečnice zarazila a sáhla na stolek vedle postele pro zrcadlo. Několik vteřin si ho podržela před obličejem a pak ho obrátila proti Rask.

Když dračice uviděla svůj odraz v zrcadle, které dal Astrid Škyťák jako dárek k poslednímu Snoggletogu, překvapeně vyskočila a odhalila zuby. Její vrčení se rozlehlo po místnosti, ale Astridina strýčka to neprobudilo. Žena se zasmála a zrcadlo stáhla blíž k sobě, naopak natáhla ruku, aby se Rask mohla přesvědčit, že neznamená hrozbu.

„Neboj, děvče," oslovila ji, „je to jen zařízení, které vyrobil Škyťák. Ten drak v něm jsi byla ty."

Rask krátce zaváhala, ale viděla, že ta věc nepůsobí Astrid ani jí žádná zranění, takže opatrně přistoupila. Když se opět objevila v zrcadle, vykoukl na ni zpět téměř naprosto černý drak s modrýma očima a několika jizvami, které byly světlejší než šupiny na hlavě. Upřímně se Rask při pohledu na ně zděsila, ale jinak potěšeně švihla ocasem.

Astrid věc zase odložila na stolek. „Pěkné, že?" zeptala se a Rask zavrněla. Docela se sama sobě i líbila. Až teď si uvědomila, jak si jsou vzhledem s Bezzubkou podobní.

„Jak ti vlastně budeme říkat?" pohladila ji Astrid znovu po hlavě. Rask se po dračím způsobu zamračila. Vždyť ona už přece má jméno! Nesouhlasně zavrčela. Mladá žena nestáhla ruku, ale ani se nepokusila o nic rychlého a nečekaného.

„Mohla bys být třeba Mwezi?" zeptala se Astrid a Rask zavrčela. To jméno se jí ani trochu nelíbilo.

„Tak třeba Else?" zkusila to znovu Astrid. Tentokrát Rask rázně zavrtěla hlavou. Ne, nepřijme žádné nové jméno!

„Karin?" Ne. „Elv?" Jedno rázné zavrtění hlavou. „Brann?" Rask několikrát švihla ocasem a zavrčela.

Astrid zkusila ještě spoustu dalších jmen, ale u každého to vypadalo stejně. Rask nesouhlasila ani s jedním, vždy zavrčela nebo začala vyvádět. Astrid s povzdechem zaklonila hlavu a podívala se na strop.

„Škyťák říkal, že jsi hrozně rychlá," prohlásila, spíš ve svých myšlenkách než k drakovi. Rask ale napřímila uši. Že by? Mohlo tohle být to, co chtěla slyšet?

„Co třeba Fart?" vyslovila Astrid norské synonymum pro rychlost. Dračice zklamaně zavrtěla hlavou a očima se zabodla do země. Ne, to nebylo ono. Tentokrát ale v jejím chování bylo cosi, co oddělilo tohle jméno od těch ostatních. Astrid si té změny všimla, a tak zkusila další jméno spojené s rychlostí.

„Bevegelse?" zkusila Astrid a vyhoupla nohy na postel. Rask opět zklamaně zavrtěla hlavou a zvedla se. Na třech nohách přehopsala místnost. Na to, že byla omezená zraněním, se pohybovala velice rychle. Doufala, že to Astrid trkne.

„Rask?" zeptala se Astrid a Noční Běs vesele kývl. Rask dokonce zatáhla zuby a pokusila se o úsměv, jakým ji pořád obdarovával Bezzubka. Předtím by si nikdy nedovolila zuby zatáhnout. Astrid na posteli se taky usmála.

„Takže ty jsi Rask? Vítej," řekla a dračice si dala přední nohy na hranu postele. Astrid ji znovu pohladila a podívala se ven z malého okna, které v místnosti bylo. Venku byla černočerná tma. Dívka se protáhla.

„Asi bychom měly jít na kutě, co, Rask?" zeptala se, hrdá, že uhodla její jméno.

Rask jí odpověděla dlouhým zívnutím a stočila se u ohně. Ocas si obtočila kolem těla a zavřela jedno oko. Stále nebyla vyrovnaná s tím, že tady na Blpu to je bezpečné, ale poté, co viděla Laxe, se bála. Musí blpského Alfu upozornit na to, že má ve stádě pár nebezpečných draků.

Čas plynul, ale Rask stále neusínala. Místností bylo slyšet plynulé oddechování Astrid, která spala jen pár metrů od ní pěkně pod peřinou. To ale Rask nevadilo. Ve skutečnosti oceňovala tvrdou podlahu. Vzhlédla a očima se ponořila do odlesků vyhasínajícího ohně.

Kolik času už asi uběhlo? ptala se sama sebe. Přes okno viděla stále jen tmu. Ačkoliv na to nechtěla myslet, v duchu zaběhla zpět k setkání s Laxem. Toho draka nesnášela. Proč taky? Byl krutý, ale Bezzubka si myslí, že je to jeho druhá šance. Rask věděla, že ne. Hodní draci mohli páchat pod vedením zlých lidí zlo, ale draky, kteří mají duši prohnanou až do morku kostí a slouží zlým lidem ze své vlastní vůle, z těch se dobří draci nestanou.

V myšlenkách zabloudila zpět do doby strávené s Dragem. Neměla by si toho tolik pamatovat. Nechce si toho tolik pamatovat! Rask zavřela oči. Cítila, jak se jí v koutku tvoří slzy. A teď jí bylo úplně jedno, jestli tím zahanbí všechny Noční Běsy, když dá najevo své emoce. Bezzubka taky plakal – z jiného důvodu, ale ten se o to taky nestaral.

Rask tiše vzlykla. Celou tu dobu si všechny ty ošklivé vzpomínky, které se jí ve snech vracely, nechávala pro sebe, a teď, když je konečně mohla předat dalším, z jejího srdce spadla taková tíha, že to neunesla. Položila si hlavu na přední tlapy.

Dračí vzlyky se chvilku rozléhaly po místnosti spolu s Astridiným dechem. Byla to nekonečná chvíle; čas jako by se zastavil. Rask se dívala do země a nechávala slzy volně stékat po šupinách.

Noční Běs po chvíli pevně zavřel oči. Vzchop se, Rask, říkala si sama sobě, teď máš lepší domov, lepší rodinu, tady jsi v pořádku. Věřila tomu, že Blp pro ni znamená nový začátek. Dračice otevřela oči a podívala se na svoji obvázanou nohu. Musí si to zranění nějak vyléčit.

Vzpomínala, jak si u Draga draci ošetřovali vlastní zranění. Nikdo by jim nikdy nepomohl, a pokud by se jim do ran dostala infekce, brzy by zemřeli. A Rask si takových ran léčila hodně, vzhledem k tomu, že jako jeden z nejsilnějších draků byla vysílána na ty nejhorší mise. Tedy dokud ji měli pod kontrolou.

Jejich zdrojem léků byly byliny. Čas od času museli přistát někde u ostrova, aby nalovili zvěř a udělali zásoby. Často museli o území pro lov bojovat s jinými draky (kteří posléze taktéž skončili pod kontrolou Bewilderbeasta, hned jak se jim je podařilo dotáhnout blíž k lodím), takže poznali různé druhy léčivých rostlin.

Rask věděla, že přímo ve vesnici jich pár roste, viděla je, když ji Bezzubka provázel. Trochu zkoprněle vstala a slzy si otřela o rameno. Dračí šupiny neposkytovaly zrovna tu nejlepší osušku, takže bylo vidět, že brečela, ale počítala s tím, že ji nikdo neuvidí. Jen si vezme rostliny a půjde zase hned sem.

Šouravým krokem se vydala ke dveřím.

Bezzubka si svou hlídku ani v nejmenším neužíval. Byl unavený, v břiše mu kručelo hlady a celkově se chtěl jen vrátit v čase, kdy jejich dům ještě stál, a natáhnout se na svém příjemném placatém kameni, který mu sloužil jako postel.

Už asi posté zkontroloval polohu měsíce. Instinkt mu napovídal, že je přibližně jedna ráno. Jedna ráno. Celou dobu, co tady stál, se nic nedělo, a Bezzubka čelil pokušení uložit se ke spánku. Možná by se mohl projít – zkontrolovat i západní část vesnice. Proto zavolal jeden ze smluvených signálů na Stormfly.

Z druhé strany vesnice mu odpověděl její hlas. Bylo rozhodnuto. Oba draci věděli, že se po cestě dvakrát setkají v místě, kde se předtím rozešli. Potom se Bezzubka vydá na západ a Stormfly na východ, projdou to tam a potom se vrátí přes tento bod zase zpět na severní a jižní stanoviště.

Noční Běs se ohlédl na oblohu. Nikde nebylo nic, co by ho mohlo zajímat, takže vykročil zpět k severu. Uši držel vzhůru, aby zachytil každý nepatrný zvuk, a nohama pohyboval tiše, jak to dokázal jen Noční Běs.

Na návsi čekala Stormfly. Vypadala spíš znuděně než unaveně. Při jediném pohledu na vyčerpaného Bezzubku prohlásila: „Možná by sis měl vzít zítra dopoledne volno a pořádně se vyspat. Klidně za tebe vezmu Alfa povinnosti." Noční Běs ještě víc unaveně svěsil hlavu. Jeho oči jí jen dávaly za pravdu.

„Už dnes dopoledne jsem byl pryč," řekl tiše, „nemůžu si vzít volno na další den." Ocasem u toho znaveně pohupoval za strany na stranu.

„Dnes je všechno čisté," poznamenal Bezzubka a hlavou se zadíval na oblohu. Stormfly přitakala.

„Škoda, že už nevylétáme na průzkumy tak jako kdysi," zapojila se a poukazovala tím na tajné výpravy za účelem poznání dračích ras. Tajně samozřejmě.

Vtom se Bezzubkovy uši nepatrně pohnuly. Zachytil zvuk a Stormfly si ho všimla hned po něm. Tohle rozhodně bylo skřípání dveří.

„Pojďme," svěsil uši zase Bezzubka, „to jen nějaký Viking jde ven." Nodr Smrťák se ohlédl směrem, odkud zvuk přicházel. U Vikingů bylo tradicí panty u dveří nemazat, aby skřípání bylo prvním varováním, které dotyčný při případném útoku dostane. A tohle byly nové domy, panty byly nové, neměly by vydávat takový zvuk.

Najednou to Nočnímu Běsovi došlo. Tohle bylo skřípání dračích drápů po podlaze. Se svou domněnkou se svěřil Stormfly.

„Půjdu to zkontrolovat," oznámila, „stejně se jen nějaký drak potřebuje nadýchat čerstvého vzduchu, protože nemůže vydržet smrad vikinských nohou." U posledních slov dodala nechutný úšklebek. Bezzubka se zazubil, čímž nedělal čest svému jménu.

„Fajn," odpověděl a jeho oči zabloudily za její záda, jestli by tam něco neviděl, „stejně je to tvoje území." Stormfly se beze slov obrátila a začala pochodovat na východ. Bezzubka udělal to samé směrem na západ. Pokud šlo o části vesnice, na západ byla rozšířená víc než na východ, ale tam byly zase doky, takže když se vše sečetlo, dohromady byly obě strany stejně velké.

Bezzubka při odchodu hodil pohled na Velkou síň, kde teď spal Škyťák. Jako jeden z posledních Vikingů neměl postavený dům a také ho nehodlal postavit, dokud nebudou mít všichni obyvatelé na Blpu útulný domov. Ve Velké síni také dočasně skrývali Dračí oko, tajemný artefakt, díky němuž v minulosti nalezli mnoho nových zemí a dračích ras. Jeho sílu dokázal rozproudit jen dračí oheň. Noční Běs se trochu otřásl na vzpomínku, kdy ho našli na jedné z Dagurových lodí. Potom se drak otřepal a pokračoval v obchůzce dál.

Stormfly zamířila rovnou k místu, kde předtím zvuky slyšeli. Samozřejmě tam nikdo nebyl. Měsíc, který až dosud slabě osvětloval oblohu, byl nízko a navíc ho zakrývaly mraky. Nodr věděl, že bude pršet. Nebo sněžit, to bylo v zimě pravděpodobnější.

Dračice švihla ocasem a sklonila hlavu k zemi. Raději by si byla jistá, že to opravdu byl jen drak potřebující na vzduch, než aby je čekalo nemilé překvapení.

Když nasála pach, na zemi byla spousta prachu, takže se jí jeho částečky dostaly do nosu a drak zafrkal. Nodr zkušeně rozlišil různé pachy. Kus patřil drakovi, ale Stormfly v tom cítila známý pach Blpu. Po letech strávených na ostrově byl naprosto nezaměnitelný. Trochu se uklidnila.

Nasála pach znovu a rozlišila další jednotlivé pachy. Jeden z nich určitě patřil Astrid, což ji nutilo k závěru, že venku je Rask. Další složkou byl totiž její pach. Každá dračí rasa měla svůj, a vzhledem k tomu, že Bezzubka s Rask byli jediní Noční Běsi na Blpu, nebylo těžké uhodnout, který to byl.

Stormfly neklidně přivřela oči. Věděla, že se nemusí bát žádného útoku, ale na druhou stranu byla svědkem potyčky ve stáji a Rask mohla klidně jít hledat Laxe, aby si to s ním vyřídila. Dle jejího vyprávění toho provedl opravdu hodně, takže by se tomu ani nedivila.

Nodr opět pohodil ocasem ze strany na stranu. Nevěděla, zda má opustit své místo na hlídce a jít ji hledat, ale kdyby se něco stalo v této části vesnice, nesla by za to zodpovědnost ona. Stormfly pohodila hlavou. Bezzubka se o to postará, řekla si a snažila se, aby to znělo přesvědčivě. I když by mu spíše dopřála pořádný odpočinek, musela se na něj spolehnout. Konec konců, už několikrát dokázal, že je tvrdší, než se zdá.

„Rask?" křikla do noci, ale ne tak hlasitě, aby někoho vzbudila. Když někdo probudil Vikinga ze spánku, mohl se dočkat hodně nepříjemného vysvětlování.

Rozhlédla se po potemnělé vesnici. Nikde nebyla ani šupina, pokud nepočítala ty svoje. A těch měla opravdu dost. Bohužel, žádné černé se mezi nimi nenacházely, ty potřebovala mnohem víc. Bála se, že Rask provede něco hrozného. Proč by jinak byla sama venku?

Stormfly popošla o několik kroků. Louče osvětlovaly vesnici řídkým světlem, takže byla celkem malá pravděpodobnost, že by se nažloutlé světlo odráželo od šupin, ale i tak dodržoval drak smysl pro detail.

Vtom se něco náhle pohnulo, jako by sebou trhlo, a Stormfly věděla přesně, že to je Rasčina hlava. Uši se jí houpaly nahoru a dolů a v očích se odráželo slabé světlo ohně. Stormfly k ní zamířila.

„Hm?" zeptala se Rask, když Nodr přišel blíž, a až teď bylo vidět, že má tlamu plnou rostlin. Na zemi před ní ležela hromádka dalších a leskly se, jako by na nich byla vrstva slin.

„Co tady děláš?" zeptala se Stormfly a pohled držela na rostlinách. Byly to obyčejné květiny, které zdobily Blp, ale nikdy pro ně nenašli větší využití než okrasné. Rask vyplivla rostliny k ostatním.

„Napadlo mě, že bych nemusela spoléhat na lidi s tou zraněnou nohou," řekla. Nevypadala vůbec unaveně, spíše čile, když tlapou srovnávala květiny na různá místa a potom je rozmělčila do kaše.

„U Draga jsem se naučila, jak vyléčit různá zranění," pokračoval Noční Běs, „takže bych vám to mohla trochu usnadnit, když jste na mě tak hodní a já vám to oplácím dalšími starostmi." Rask sehnula čumák a přičichla ke směsi. Vzápětí trhla hlavou vzhůru a nos měla nakrčený.

„Copak?" zeptala se Stormfly, „nevoní?" Rask po ní šlehla pohledem.

„Ne, podle zápachu víš, že je to správně," odvětila chladně. Vytáhla zuby a překousala obvaz, kterým ji ráno Škyťák tak pečlivě nohu obvázal. Rána nehnisala, ale byla nateklá. Rask přimhouřila oči. Bolelo to jako čert. Jen doufala, že všechny infekce, které se do ní dostaly, tahle zázračná směs jen zahubí.

Druhou tlapou nabrala kus rozmělčených rostlin a hodila je plnou vrstvou na odhalenou ránu. Zuby bolestně zatnula bolestí, když směs přišla do kontaktu s ránou. Potom směs hrdinně napatlala i na zbytek rány.

„Bolí to hodně?" naklonila hlavu Stormfly, aby si ránu pokrytou rostlinami prohlédla. Rask se na ni vlídně podívala.

„Už jsem měla i horší," odvětila a nohu položila jemně na zem. Očima sjela ke zbytku směsi z okrasných rostlin. Zbyla zhruba polovina a Rask neměla tušení, co s tím udělá.

„Nemůžeme to tady takhle nechat," poznamenala si spíš pro sebe. Nodr vedle ní zívl.

„Já mám jeden nápad, co s tím udělat," prohlásila Stormfly a zavrtěla ocasem, opatrně, aby neuvolnila žádný osten. „Mohla bys s tím zbytkem napatlat Bezzubkovu ránu na břiše. Potřebuje něco, co by ho probralo z polospánku." Při poslední větě se zlomyslně uculila.

Ani nečekala na odpověď jednoho Nočního Běsa a už volala druhého. Předpokládala, že Bezzubka by teď mohl být na cestě zpátky, takže jen slabě imitovala volání Nočních Běsů. Za ty roky se všichni draci naučili volání těch druhých a kolikrát už jim to zachránilo život.

Netrvalo dlouho a Bezzubka se řítil k nim. Letěl jako o závod a před dopadem prudce zabrzdil.

„Co se děje?" zeptal se téměř bez dechu. Byl zadýchaný a oči měl dokořán otevřené, nebylo tomu divu. Tento signál se měl využívat jen v případech nebezpečí, jindy ne. Chvatně se rozhlédl. Při prvním letmém přelétnutí pohledem si ani nevšiml Rask, nejdůležitější byl fakt, že nikde jinde nebyla ani noha. Až když si tím byl jistý, si dovolil posadit se a zákeřně se podívat na Stormfly.

„Proč jsi mě zavolala, když se nic neděje?" zeptal se vyčítavě. Alespoň se dal na chvilku klasifikovat na víc než na živou mrtvolu. Jak ostatně vypadal posledních pár dní, dnes v noci ale extrémně.

„Takhle ani nemá hlídka vypadat?!" láteřil dál Noční Běs a od nozder mu téměř stoupal rozhořčením dým. „Máme se tady jen poflakovat a klábosit?! Co kdyby se něco stalo?! Potom by to nebylo tak bezstarostné!" Bezzubka málem řval a nestaral se o to, jestli někoho vzbudí. Potřebovali být ve střehu každou minutu, každou sekundu, co byli vzhůru, nemohli si nechat nic propásnout. Jít se bavit s přáteli a opustit přitom své povinnosti byla hrozná nezodpovědnost.

Stormfly zaskočeně sklopila hlavu. Pohledem doslova provrtávala zem. Zahanbeně stáhla ocas mezi nohy. Bezzubka se na ni ohnivýma očima díval. Mohl sice chtít, aby ho oslovovala jen Bezzubko, ale stále to byl její Alfa a ona k němu chovala hluboký respekt. A v neposlední řadě byla povinna jeho rozkazy poslouchat. Což jí po těch letech nedělalo problémy, když byl vlastně vůdcem akademie, akorát se k němu nechovali s takovým respektem.

„Za to můžu já," ozvala se tiše Rask. Bezzubka jí až do této chvíle nevěnoval pozornost. Teď jeho ohnivé oči propíchly svým rentgenovým pohledem i ji. Dračice vyděšeně ucouvla, Bezzubkův pohled doslova spaloval. Bylo jen dobře, že mu nezačaly svítit modře. Rask nasucho polkla.

„Já vám jen chtěla trochu ulehčit práci s tou svou nohou," pípla nesměle. Bylo až pozoruhodné, jak rychle se její osobnost dokázala měnit. Dokázala být rozzuřenou saní a hned nato vystrašeným kuřetem. Bezzubkovy oči při pohledu na ni, jak moc je vyděšená, trochu zjihly. Noční Běs teď vystupoval mnohem uvolněněji.

„A to nemůže počkat do rána?" zeptal se unaveně. S napůl zavřenýma očima vypadal starší, než doopravdy byl. Rask se zahleděla na směs z rostlin, která jí ležela u nohou. Potom se podívala někam za Bezzubku.

„Mohlo," řekla tiše, „ale myslela jsem, že by ti ta léčivá směs mohla pomoct a tou ránou na břiše. Koneckonců je to hlavně moje vina." Ocas si obtočila těsně kolem sebe.

Stormfly měla hlavu stále zahanbeně skloněnou, teď ji zvedla a sledovala rozhovor mezi Nočními Běsy. Byla dost rozumná, aby jej nepřerušovala, protože Bezzubka se potřeboval dozvědět, o co tady vlastně jde, a nejlepším způsobem, jak na to, je zjistit to od samotné Rask.

Bezzubka přivřel oči. Nevěděl, co si o tom má myslet. Na jednu stranu bylo pěkné, že mu Rask chtěla pomoct se zraněním, které má vlastně její zásluhou, a byl v ohromném pokušení nabídku přijmout (což by v dobách, kdy ještě nebyl Alfa, bez váhání udělal), ale nějaký vnitřní hlásek mu velel vrátit se na místo, kde měl držet hlídku a pokračovat v nepříliš nutné obraně vesnice a jejích obyvatel. Nakonec se rozhodl poslouchat raději svůj instinkt.

„Měl bych se vrátit," vstal a roztáhl křídla. Rask nechtěla, aby odletěl. Chtěla mu prokázat malou službu za to, co všechno pro ni udělal. Rostlinné směsi měla opravdu dost a mohla snadno udělat další. Bezzubkova odpověď ji neskutečně mrzela, až zapomněla i na slabé pálení v místě, kam si před chvílí mast sama nanesla.

Noční Běs obrátil hlavu směrem na jih, aby se vrátil na svou výchozí pozici, když před něj skočila Stormfly. Křídla měla taktéž roztažená, ale ne tak, aby si případný pozorovatel myslel, že chce Alfu vyzvat na souboj. To by bylo ve vesnici velké pozdvižení.

„Stormfly, dokonči prosím obhlídku a vrať se na své místo, to toho chci tak moc?" zavrčel Bezzubka otráveně a nosem odstrčil její křídlo. Nodr ale ustoupil o pár kroků zpět a cestu mu zatarasil zase o kousek dál.

„Měl bys o starost míň," začala ho přesvědčovat. Bezzubka nejdřív nechápal, o čem to mluví, ale hned se dovtípil, že to bude o té nabídce napatlání nějakou směsí (pravděpodobně), které by podle Rask pomohly vyléčit jeho ránu na břiše. Noční Běs přimhouřil nebezpečně oči a záře ohně z loučí překrývala jejich zelenou barvu oranžová. Stormfly cítila z jeho pohledu tichou hrozbu, ale přešla to jednou úsměvnou myšlenkou, když si ho představila s tím jeho pitomým bezzubým šklebením se. Tipovala, že ani neví, proč má zatahovací zuby.

„To by tě to tolik bolelo, kdybys to přijal?" pokračovala Stormfly a ďábelsky se na něj podívala, „navíc Rask by to určitě udělalo obrovskou radost, že?" Rask za nimi chvatně kývla.

Jediná Stormfly na ni viděla a kývnutím hlavy dračici pobízela, aby se k tomu vyjádřila i slovně. Ale byla si jistá, že zmínkou o Rask má o vítězství v téhle slovní bitce vystaráno. Bezzubka byl totiž Alfa a jeho nynější základní instinkt mu nevelel přežít, ale starat se o své druhy a až potom se postarat sám o sebe. A odepření radosti některého z draků se jemu vnitřnímu hlasu příčilo.

Noční Běs si to nechtěl příliš přiznávat, ale bitvu se svojí Alfa stranou pomalu, ale jistě prohrával. Koutkem oka se podíval na obě dračice a v duchu doufal, že si z něj jeho vlastní představivost dělá šprýmy. Rask na jedné straně zuřivě kývala hlavou a Stormfly na druhé jen malinko přikyvovala, ale respektive dělaly obě to samé.

„To snad není možné," protočil oči v hravém gestu Bezzubka. Na chvilku byly jakékoliv povinnosti zapomenuty, jelikož si jeho větu vyložily obě samice jako souhlas. Kterým skutečně byla.

Bezzubka se poslušně vrátil na místo naproti Rask a až teď si všimnul malé hromádky něčeho, co vypadalo jako rostliny v dost bídném stavu. Doteď o nich nevěděl, protože nepředpokládal, že tam budou. Nakonec dospěl k názoru, že nechce vědět, z čeho se celá směs skládá. Odtrhl pohled od té podívané a vyčkával.

„Na co čekáš, myslíš, že tě bude muset Rask překulit? Nebo já?" zeptala se pobaveně a zároveň vyčítavě Stormfly. Bezzubka se zatvářil trochu zahanbeně, ale opravdu nechtěl dvě samice, aby ho násilím přetočily. Příčilo se to jeho důstojnosti a legendární povaze Nočních Běsů, ale všichni, kteří Bezzubku (nebo teď i Rask) znali, mohli s jistotou potvrdit, že tahle báchorka je silně nadnesená.

I tak se Bezzubka svezl na kolena a jedním pohybem se převalil na záda. Zranění na břiše opět zaprotestovalo. Drak zatnul zuby. Neměl jsem se pouštět do té potyčky s Laxem, říkal si v duchu. Nohy nechal volně ve vzduchu a Stormfly se postavila nad oba draky a bystrým pohledem skenovala oblohu. Kvůli případnému nebezpečí. Nebylo by dobré, kdyby zrovna teď, když je Alfa naprosto bezmocný, někdo zaútočil na vesnici.

„Asi to bude dost pálit," varovala Bezzubku Rask. Větší Noční Běs si to uvědomil už předtím, že to pravděpodobně nebude zrovna bezbolestná léčba, ale chtělo to zaléčit. Aby se to neotvíralo při každém větším pohybu. A Rask věděla, co dělá. Zvedl hlavu a podíval se na ni roztomilým, zvídavým pohledem. Dračice si prohlížela jeho břicho a to Bezzubkovi bylo trochu nepříjemné a hlavně trapné.

„Máš tady zaschlou krev," prohlásila nešťastně, vědoma si toho, že je to částečně její vina, „a abych to mohla nanést, potřebuju tu ránu čistou." Bezzubka málem zaúpěl. Už nechtěl žádnou krev v životě vidět, takový pocit měl vždy, když utrpěl nějaké zranění, ale hned, jak bylo vyléčené, byl opět samý úsměv.

„Takže se mám jít umýt?" zeptal se v naději, že léčebná kúra bude odložena na dobu neurčitou. Rask naklonila hlavu a rozmýšlela se.

„To zvládnu, pokud ti to nevadí," prohlásila po chvilce a sklonila se k jeho břichu. Drsným jazykem přejela kolem rány. Bezzubka se zachvěl při prvním dotyku, ale vzápětí se mu oči rozšířily překvapením. Rask opravdu dělala něco takového a Bezzubka se cítil dosti nepohodlně. Pocit to byl sice příjemný, i když rána bolela a štípala jako čert, ale nedělají tohle jen draci... spolu? Jen při té myšlence mu zčervenaly uši, ale naštěstí to nebylo ve tmě vidět.

Rask pokračovala v čištění rány, když najednou zvedla hlavu a trochu plaše se zeptala: „Nevadí ti to, že ne?" Jen těžko skrývala rozpaky. Bezzubka zvedl hlavu a jeho rána zaprotestovala proti pohybu. I tak ale Noční Běs vytrval v pozici.

„Ne," řekl po dlouhém rozmyšlení a zase se odmlčel. Hlavu držel stále nahoře, takže bylo celkem jisté, že bude pokračovat. Rask se mu zadívala do očí a hledala v nich náznak jakéhokoliv nesouhlasu. „Ale nedělají tohle jen draci... spolu?" zeptal se a zrudly mu i tváře. Rask se okamžitě odtáhla.

„Pro-promiň!" vydechla zděšeně, „já nechtěla... já to nevěděla... Odpustíš mi to?" Byla očividně velice zmatená a Bezzubka jí věřil, když tvrdila, že to nevěděla. Koneckonců u Draga se spíš učili, jak bojovat a dle jeho předpokladu na nějaké banality jako tohle vůbec nedošlo. Spíš se proklínal sám proto, že ji nezastavil včas. Teď by si tady nemuseli odpykávat tuhle trapnou scénku.

„Jistě že ti to odpustím, nemohlas to vědět," řekl a sklopil pohled. Rask tudíž měla za to, že je na ni naštvaný, jen to nechce říct.

„Promiň!" omlouvala se znovu a znovu, „doufám, že tvoje družka nebude moc naštvaná." Dračice se smutně obrátila ke směsi z rostlin a tlapami jí kus nabrala. Možná to udělala proto, aby se nemusela dívat na Bezzubku.

Stormfly sklonila hlavu k Bezzubkovi a pronikavě se mu zahleděla do očí.

„Tos jí musel kazit iluze?" zeptala se rázně, aby to Rask taky slyšela. Její uši se nepatrně pohnuly, ale potom je sklopila až ke krku, ale ani to ji nemohlo ubránit před tím, aby neslyšela vůbec nic.

„Ale je to tak, ne?" odpověděl Bezzubka otázkou. Stormfly si nebezpečně odfrkla.

„Samozřejmě že to tak je, ale i kdybyste vy dva byli spolu, tak sezóna už je stejně dávno pryč!" vypouštěla dým. Jakékoliv povinnosti byly jednou provždy zapomenuty.

„Ale toho sis ty ani nevšiml!" pokračovala směrem k Nočnímu Běsovi. Aby bylo jejich divadlo věrohodnější, nehráli stylem ty jsi Alfa a já jsem nikdo, ale stylem věčné pošťuchování Bezzubky a Stormfly.

„Čeho jsem si nevšiml?" nechápal Bezzubka, naprosto zmatený. Nemluvili teď náhodou o tom, co draci dělají a co ne, když jsou pár?

„Brzy odletíme vyvést mladé," odfrkla si Stormfly, více než otráveně. Bezzubkovi svitlo, ale Nodr si sedl k jeho hlavě a břicho přitiskl na jeho tvář. Noční Běs měl sto chutí jí rozkázat, ať toho nechá, ale to by jim zničilo výstup, který Rask bedlivě sledovala. Stormfly jí tím chtěla ukázat, že Bezzubka žádnou družku nemá, když ani neví, kdy je pro samice ta nejvhodnější doba, a taky to, že brzy odletí mít mláďata.

Bezzubkovi se to nelíbilo. Naprosto to nepovažoval za vhodné. Stormflyino bledě žluté břicho se mu nořilo do tváře a tlačilo ho to. Ne Nodří břicho, ale Stormfly se letos chystala vyvést mladé, takže cítil vejce, které v něm měla. Bezzubka navíc celkem dobře věděl, kdy byla dračí doba na rozmnožování, ale vzhledem k tomu, že v té době byl jediným Nočním Běsem na ostrově, nijak ho to neovlivnilo. Stále se choval normálně. Stormfly mu po bitvě s Bewilderbeastem zaujatě vyprávěla, jak udeřily mateřské pudy a ona brala Ereta jako mládě. Společně se tomu všichni smáli a na bývalého lovce ukazovali, což ho dost otrávilo, když netušil, o čem se draci baví.

„Dobře, dobře, vzdávám se!" vysoukal ze sebe drak, když se pomalu začal dusit, protože ho Nodr tlačil víc a víc k zemi. Když viděla, že se dusí, Stormfly spokojeně zakrákala a odtáhla se. Zahleděla se na Rask.

„Doufám, že tě to moc nevyděsilo," řekla s úsměvem. Rask zavrtěla hlavou, ale nebylo to přesvědčivé.

„Každý Snoggletog, jak to lidé nazývají, odlétáme na místo, kde jsme se narodili, abychom měli mladé," vysvětlila Stormfly, „ale vzhledem k tomu, že většina draků se narodila v hnízdě Rudé Smrti nebo si nepamatuje, kde přesně se narodili, létáme hromadně na ostrov bývalé královny. Ale vy se asi na Dragovy lodě nevrátíte, že?"

Rask nahrbila hřbet a nechala směs z rostlin volně spadnout na zem. Temně zavrčela.

„Vrátit se na loď toho tyrana?!" téměř vřískla. Když byla rozzuřená, rozhodně naháněla strach, ale její hněv nebyl mířen ani na Bezzubku, ani na Stormfly. Jen a jen na Draga samotného.

„Ani za milion let!" zavrčela dračice rozhodně a tím bylo tohle téma uzavřené. Bezzubka si v duchu udělal poznámku, že téma svátků, kde je stráví, s ní probere později, třeba u Cloudjumpera, aby zjistil, jestli bude ochoten ho zastupovat na místě Alfy. Potom si vzpomněl, že on i Stormfly zanedbávají své povinnosti.

„Nemůžeme to vyřešit až ráno?" zeptal se znaveným tónem, „protože já i Stormfly se musíme vrátit na hlídku." Dal tím naprosto jasně najevo, že tohle nebude žádná další protáhlá konverzace. Navíc se mu nechtělo takhle dlouho ležet s odhalenými citlivými partiemi. Břicho bylo totiž nejzranitelnější částí dračího těla.

„Takže ti to můžu potřít tím lékem?" zeptala se Rask nejistě, „ta rána už je čistá." Bezzubka kývl, nemělo cenu toho teď nechávat. Dračice nabrala směs znovu na tlapy, když jí před chvilkou sklouzla na zem, a opatrně ji nanesla na Bezzubkovu ránu.

Noční Běs zavřel oči. Pálilo to jako čert, ale byl si jistý, že to brzy přestane bolet. Vždy to nakonec přestalo bolet. Rask navíc dělala práci svižně a nevynechala jediné místo. Bezzubka by si pohyb jejích tlap po břiše docela užíval, kdyby do toho ta rána neustále neprotestovala.

„A je to," odtáhla se znovu Rask. Bezzubka se vymrštil a vstal. Bylo docela působivé, jak rychle to dokázal. Stormfly se usmála.

„Dokončím prohlídku vesnice," řekla a popřála všem dobrou noc. Bezzubka se díval, jak v dobré náladě odchází a nechává jeho a Rask samotnou. To se mu moc nelíbilo, zvláště poté, co si řekl, že se od ní musí nějak odloučit.

„Chceš doprovodit zpět k Astrid?" zeptal se jí Bezzubka a musel uznat, že v duchu doufá v kladnou odpověď. Rask jako by vycítila jeho myšlenku, přikývla. Noční Běs byl rád, že bude v něčí společnosti. Samota mu lezla na nervy.

Oba draci mlčky vyrazili zpět na náves. Nebyli od ní daleko, ale i tak zvolnili tempo a šli velice pomalu. Bezzubka sledoval oblohu a Rask měla pohled zabodnutý do země. Konečně došli k domu, kde spala Astrid. Větší drak se zastavil a čekal, až Rask vejde dovnitř, ta si ale sedla a obtočila ocas kolem těla. Odvrátila pohled.

„Ty se na mě zlobíš, že?" zeptala se, i když to vyznělo spíše jako fakt, „za to, jak jsem ti očistila tu ránu." Bezzubkovo srdce se tím prohlášením málem zlomilo. Jak si mohla myslet, že se na ni zlobí? Jen neměl dobrou náladu, byl přepracovaný a možná to tak vypadalo, ale rozhodně se na ni nezlobil.

Přišel k ní a čumákem jí podebral čelist. Naposled to takhle udělal před několika dny, kdy jí v bezvědomí dávali se Škyťákem napít. I teď cítil, jak polkla. Tímhle ji donutil podívat se mu do očí.

„Jak tě napadlo, že bych se mohl zlobit?" zeptal se vlídně. Nevěděl, že teď převzala kontrolu Alfa strana, která ji chtěla uklidnit, on prostě cítil, že je to namístě. Rask potřebovala uklidnit a obě jeho poloviny v tu chvíli splynuly v jednu, protože chtěly přesně to samé.

„Jsem trochu přepracovaný, posledních pár nocí jsem moc nespal, jsem jen unavený a podrážděný," vysvětlil a jemně se tváří otřel o tu její. On sám to používal, když se potřeboval uklidnit, i když většinou tohle gesto daroval jen Škyťákovi. Co to s ním v poslední době bylo?

Rask uhnula pohledem, ale Bezzubka jí znovu podebral čelist. Dračice se neochotně zadívala do jeho hypnotizujících zelených očí.

„Ale... Určitě se na mě zlobíš, za to, co jsem udělala. My dva nejsme draci spolu," řekla tiše, ale Bezzubka ji přesto slyšel. Nemohl tomu uvěřit. Aby pravdu řekl, dokonce si to chvílemi i užíval.

„Nezlobím," ujistil ji. Rask tentokrát neuhnula pohledem, jen její hlas byl smutný.

„Ale co tvoje družka? Ta se na mě určitě zlobit bude," prohlásila a následně hlavu sklopila. Bezzubka si sám obtočil ocas kolem těla. Jak jí to má jen vysvětlit?

„Já žádnou družku nemám," řekl po chvilce. Rask se ani nepohnula. Pravděpodobně se o to moc nezajímala. Chtělo se omluvit, ale teď nevěděla, jak má reagovat.

„Ale Stormfly -" začala neurčitě. Bezzubka ji přerušil: „Stormfly je moje dobrá kamarádka, ale není to moje družka." Olízl jí čumák – další z uklidňujících gest, které fungovaly na něj, ale Rask to spíš frustrovalo, jak se zatím zdálo.

„Opravdu se na tebe nezlobím, ale uděláš nejlíp, když si pořádně odpočineš," vstal a malým pokývnutím hlavy naznačil Rask cestu ke dveřím. Dračice se na něj váhavě zadívala a nakonec vstala a zamířila ke vchodu.

„A Rask?" ozval se za ní ještě Bezzubka a ona obrátila hlavu, aby na něj viděla. „Děkuju," usmál se Noční Běs vesele. Dračice mu opětovala pouze slabý náznak úsměvu a nosem otevřela dveře, které při svém dobrodružství dostat se ven nechala pootevřené.

Bezzubka vzdychl, když v místnosti zmizel i její ocas, nevrle zaklel: „Povinnosti. Vítejte zpět," a potom se vydal zpět na své místo s jedním velkým máchnutím ocasem.

s