Bezzubka pošlapával před Škyťákovým domem. Byl nervózní. Už tam byli příliš dlouho. A on tam nesměl. Jediné, co ho alespoň trochu povzbuzovalo, bylo to, že Cloudjumper taky musel zůstat venku. Oba draci teď stepovali před domem. Zevnitř se ozval křik. Bezzubka sklopil uši a Stormcutter se nad jeho přístupem musel zasmát.

„Vyvádíš, jako by to dítě bylo tvoje," řekl mu a Noční Běs svěsil ocas mezi nohy.

„Já vím, jenže je to tak... zdlouhavé," odpověděl Bezzubka. Cloudjumper si protáhl záložní křídla. Ani on nečekal, že to bude tak dlouhé. S porodem neměl žádné zkušenosti (jako kdyby mít mohl, že?) a o Astrid se bál stejně jako Bezzubka. Někde slyšel, že to je hodně rizikové.

Stormfly (která k jejich úlevě taky nebyla vpuštěna dovnitř) si razantně dupla. Její jezdkyně tam trpí a ona za ní nesmí! Co to je za společnost?

Už tady popocházeli sem a tam několik hodin, od útlého rána. Ani jeden z nich nešel na snídani a Bezzubka jen jednou na chvíli odběhl, aby vyřešil nějaký menší problém ve stájích. Jinak se nehnuli ode dveří.

Trvalo další hodinu, než se z pokoje ozval dětský pláč. Byl pisklavý a draky z toho bolely uši, ale bylo to dobré znamení. Nakvartýrovali se před vchod. Když jim Gothi otevřela, div že ji neporazili. Stormfly spěchala za Astrid a Cloudjumper šel hned za ní. Chtěl se podívat na to dítě. Jen Bezzubka, který šel jako poslední (sice se chtěl podívat na svojí ‚neteř', když ho Škyťák často nazýval strýčkem, ale byl natolik rozumný, aby věděl, že se tam všichni tři draci současně nedostanou), ji zachytil. Léčitelka se na něj usmála a jeden z jejích Terrorů jí přistál na rameni.

Bezzubka později, když už nehrozilo bezprostřední nebezpečí od Bewilderbeasta, Terrory odvolal, takže Gothi měla zpátky své domácí mazlíčky a ti ji rozhodně nešetřili. Možná i proto vypadala stařenka unavenější než kdy předtím.

Noční Běs pokračoval dál do domu. Dětský pláč mezitím ustal a Cloudjumper vykouknul z jedné místnosti.

„Kde jsi, strýčku? Všichni tu na tebe čekáme!" pokáral ho s úsměvem. Bezzubka hravě protočil oči. Teď se to z ‚Alfy' změní na ‚strýčka'. Toho se celou dobu nemohl dočkat.

I tak zrychlil a Stormcutter mu uvolnil místo, když vyšel ven. Noční Běs vešel dovnitř a uviděl Astrid v jednoduché košili a s rozpuštěnými vlasy (sice jen rodina ji mohla vidět s vlasy rozpuštěnými, ale i tak si je většinu času nechávala zapletené) a v náruči držela malý uzlíček. To muselo být dítě.

Škyťák Bezzubku pohladil po hlavě. Drak se na něj podíval vykulenýma zelenýma očima.

„Jmenuje se Karin," řekla tiše Astrid a políbila malou holčičku na čelo. Bezzubka se opatrně přiblížil. Možná se bál, jestli ho žena pustí, víc se ale obával, že by se jí mohly vrátit některé z extrémních výkyvů nálad. Astrid se ale sklonila a ukázala mu dítě.

Nebylo na něm moc vidět, spalo. Drak ho očichal a to tělíčko uvnitř látky se pohnulo. Bezzubka vzhlédl a podíval se na Astrid. Věnoval jim všem bezzubý úsměv. To ho neviděli dělat už hodně dlouho, jen několikrát od doby, co zmizela Rask.

Stormfly se postavila za Astrid a celou dobu sledovala malou holčičku, jak spí. I v ní se probudily mateřské instinkty.

Tohle by Rask určitě viděla ráda, pomyslel si Bezzubka a poněkud zesmutněl. Poslední výprava se vrátila před dvěma měsíci. Ten den si vybavoval naprosto jasně.

Vracel se z doků, kde došlo k menší bitce. Přestávalo se mu líbit, že funguje jako policie. Kdyby alespoň měl někdy volno, ale tahle služba byla snad nekonečná. Na závodišti vlály různobarevné vlajky a draci létali kolem vztyčených bodů. Cvičili na nadcházející závod, které se měly uskutečnit za týden. Všichni se na to těšili a trénovali opravdu pilně. Škyťák je s Bezzubkou taky přihlásil, aby se trochu odreagovali od každodenních povinností, ale byli jediní, kdo neměl čas na nějaký trénink. Museli jen doufat, že se nezahanbí před celou vesnicí.

Bezzubka doletěl do dolní části vesnice, když mu jeden z procházejících draků vyřídil, že na něj čeká pár draků u Velké síně. Když Noční Běs zvedl hlavu a uviděl známý oranžový a modrý odstín, hned věděl, kdo se vrátil. Stormfly s Cloudjumperem byli zpět ze své poslední výpravy. Bezzubka posmutněl, když zjistil, že s nimi není Rask. Věděl, že tu noc před dvěma roky udělal jednu chybu. Těch udělal už tisíce, ale nikdy za ně nezaplatil tak draze. S povzdechem se vydal k nim nahoru.

Jeho pohled skýtal mnoho otázek, na které Cloudjumper dokázal odpovědět jen jedním slovem.

„Promiň," sklopil Stormcutter poraženě hlavu. Bezzubka se podíval do země.

„Už to jsou téměř dva roky," zašeptal a znovu vzhlédl. „Nemohla jen tak zmizet."

Stormfly s ním z hloubi duše souhlasila, nemohli ji prohlásit za mrtvou, dokud neměli hmatatelný důkaz, že už opravdu nežije. Nejen Bezzubkovi její odchod zlomil srdce, Cloudjumper se dokonce sám ujišťoval, že je jenom naštvaná a že se vrátí, i když všechno svědčilo proti tomu. Leslie se první půlrok s nikým nebavila, jen s Bezzubkou, když se ho snažila přimět, aby s ní závodil na jedné z těch tratí, které s Rask vymyslely. Všichni si říkali, že Noční Běs jí má nahradit toho ztraceného. Jenže věděli, že jeden drak se jiným prostě nahradit nedá.

„Je mi to líto," řekl Cloudjumper a vytratil se, aby si odpočinul po dlouhé cestě.

„Nevadí, snažili jste se. Díky," reagoval Bezzubka, ale než jeho poslední slovo doznělo, byl už Stormcutter pryč.

Ze vzpomínek ho vytrhla malá Karin. Ze všeho toho hluku v místnosti se probudila a netrvalo dlouho, aby si vyzkoušela hlasivky. Bezzubka sklopil uši a ze všech sil se snažil její pláč nevnímat. Jen Škyťák s Astrid byli radostí bez sebe.

„Má tvoje oči," podíval se Škyťák na svou manželku láskyplně. Nočního Běsa Valka už předem upozornila, že na něj po porodu nebudou mít tolik času jako dřív, ale teď to bylo, jako kdyby na něj rázem zapomněli. Vrhl ještě jeden pohled na Karin, kterou Astrid právě uklidňovala, a nikým nepovšimnut vycouval z místnosti.

„Upřímně nevím, na co jsme celou dobu tak čekali," prohlásil Cloudjumper, když se oba draci vymotali z prostorného domu. Bezzubka jen přitakal. Ani jeden z nich se ještě nesetkal s ČERSTVĚ narozeným lidským mládětem a Karin jim připadala trochu divná. Ne jako dračí mláďata, která se narodila a hned uměla chodit. Bezzubka si někdy říkal, jestli lidi vůbec někdy pochopí.

Co se zprvu zdálo jako snesitelné, se teď už stalo tím druhým. Naprosto nesnesitelným. Od narození Karin uběhly téměř dva měsíce a Astrid se Škyťákem jako by na své draky úplně zapomněli. Podobně na tom byla i Valka, která se Cloudjumperovi stále trochu věnovala. Každý den se po ránu a k večeru byli proletět. Starší žena se na svou vnučku dost upnula, asi hlavně pro to, že sama nedostala šanci vychovávat své vlastní dítě. Stormcuttera za to ale nikdy nevinila.

Stormfly se tomu přizpůsobila líp než Bezzubka. Jako samice plně chápala mateřské starosti a byla schopná to vydržet. S Nočním Běsem to dopadlo nejhůř. Škyťák teď měl povinnosti otce a ještě byl náčelníkem. Jejich lekce výuky dračí řeči se nekonaly a Bezzubkovi to chybělo. Vadilo mu, že je tak dlouho odloučený. Možná dokonce trochu žárlil na Karin, kterou od jejího oficiálního představení vesnici zbožňovaly snad všechny dračice a vikinské ženy.

Sama holčička si neuvědomovala, kolik starostí navíc všem dělá. Měla Astridiny modré oči a její vlásky kopírovaly naprosto přesně Valčinu a Škyťákovu barvu. Dokonalá kombinace od obou rodičů. Bezzubku si oblíbila. Když měl drak čas a Astrid ho k ní pustila, ráda mu ocumlávala uši. On ji naopak lízal a v ty chvíle zapomínal na všechnu závist, kterou vůči tomu malému tvorečku cítil.

Astrid ho někdy nechala Karin hlídat. Kojence položila na břicho na zem a Bezzubka si vždy lehl naproti ní, s hlavou položenou až na prkenné podlaze. Ocasem ohraničil prostor, kde se dítě mohlo pohybovat (což bylo vlastně skoro zbytečné, protože Karin se jako dvouměsíční kojenec nikam nechystala), a většinu času ji jen sledoval, jak se na něj směje. V jeho přítomnosti zapomínala na pláč a jen se usmívala. V těch případech Bezzubka zvedl hlavu a sám se bezzubě usmál na Astrid.

Po těch dvou měsících už byl Bezzubkův denní program tak zažitý, že ho mohl vyprávět zpaměti. Vstát, najíst se, vyřešit ty nejnutnější problémy, které se ve stáji vyskytly, potom se bezcílně procházet až do oběda. Po něm většinou hlídal Karin, když unavení rodiče odpočívali. Dál následovaly zase problémy celé dračí populace na Blpu a mnohdy i bezúčelné klábosení s Cloudjumperem nebo Stormfly.

Dnešek byl jiný. To poznal už tehdy, když se na své dopolední procházce potkal s udýchaným Garvanem. Na první pohled vypadal vyděšeně. Bezzubka se lekl, že se něco stalo. Nechybělo k tomu málo.

„Nebezpečí, Alfo!" vyhrkl hned, co ho spatřil, Noční Běs nevěděl, o čem mluví, takže ho vyzval, aby si sedl a uklidnil se. Jenže Garvan na nějaký oddech neměl ani pomyšlení.

„Na to není čas! Viděl jsem toho obřího draka, po kterém jste asi před rokem pátrali," řekl. Uprostřed věty se musel zastavit, aby nabral dech. Bezzubkovi spadly uši. O Dragově ztraceném Bewilderbeastovi neslyšeli snad celé věky a najednou ho jen tak spatří?

„Byl jsem jen v dálce, ale takový kolos nešlo přehlédnout," vysvětloval Garvan a Bezzubka koutkem oka viděl, jak od Škyťákova domu Cloudjumper zvědavě vykoukl a už si to rázuje k nim.

„Kam mířil?" zeptal se Bezzubka, ale nepříjemně ho šimralo na zádech. Měl dojem, že ví, jaká bude odpověď.

„Sem!" vykřikl zděšeně Garvan. „Zachraňte se všichni, dokud máte ještě šanci! Má s sebou celou armádu."

Bezzubka se bezradně podíval na Cloudjumpera. Ve válce Blp nebyl sedm let a oni doufali, že to tak mohlo vydržet. Dragův útok jako válku nepočítali, ale stále zůstávalo faktem, že nemají potřebné zbraně. Sice se Vikingové cvičili v jejich ovládání a i za Škyťákovy vlády byly poměrně zachovalé, ale proti drakům neměli lidé šanci.

„Kolik jich je?" zeptal se naléhavě Garvana, který se už pomalu vydýchal.

„Hrozně moc!" vypískl a k jeho mohutnosti se jeho vyděšený a pisklavý tón absolutně nehodil.

„Co znamená ‚moc'?" zajímal se Cloudjumper. Ani on nebyl ze zpráv zrovna nadšený. No uznejte sami, jen tak se v jeden den dozvědět, že na vás táhne jeden šílený drak gigantických rozměrů a vede si celou armádu!

„Asi třikrát víc draků, než je tady!" odpověděl Garvan a celý se třásl. Navíc tak křičel, že se k nim začali otáčet i kolemjdoucí. Bezzubka s Cloudjumperem si vyměnili další pohled. To nebylo dobré. To zatraceně vůbec nebylo dobré!

„Jak je to dlouho, co jsi vyrazil?" zeptal se Bezzubka s cílem alespoň určit vzdálenost, která dělí Bewilderbeasta od Blpu. Nedalo se počítat, že by přiletěl nějaký další drak s informacemi, protože je pravděpodobně všechny naverboval.

„Včera večer," řekl Garvan a Noční Běs v duchu počítal. Dragon Edge už určitě minuli. Doufal, že je Smidvarg se svým stádem v pořádku. Tam to od Dark Deepu nebylo zas až tak daleko. Tenhle Garvan určitě byl z Dark Deepu. S armádou se mohli pohybovat pomaleji, tak to jim zbýval asi den, než sem dorazí. Noční Běs viditelně zbledl.

„Cloudjumpere, myslíš, že by nám Ice byl ochotný pomoct?" zeptal se Stormcuttera, kterého jeho výraz dost vyděsil. Cloudjumper s Valkou se teď už dobře orientovali v prostředí kolem Blpu i Dragon Edge, takže si také uměl spočítat, kolik času ještě mají. Oceňoval, že další Bewilderbeast bylo to první, co Bezzubku napadlo.

„Určitě. Sám prohlašoval, že by si další příležitost bojovat s ním nenechal ujít," odpověděl. Bezzubka si protáhl křídla.

„Tak ho najdi a přiveď sem. Spěchej, prosím," nařídil mu. Cloudjumper se chtěl ohradit proti tomu ‚spěchej', sám věděl, že pokud mají tak málo času, bude zázrak, když Ice dovede zpět včas. Nezdržoval se ani informováním Valky, byl si jistý, že to zvládne Bezzubka sám. Stal se z něj opravdu dobrý Alfa a on si byl jistý, že se s tímhle problémem popere, jak nejlíp umí. Na nic nečekal a roztáhl všechna svá křídla. Už teď věděl, kde má Bewilderbeasta hledat. Nejvyšší rychlostí tam zamířil.

Bezzubka se obrátil a vyběhl ke Škyťákovu domu. Vřítil se tam jako velká voda, nestaral se o to, jestli rámus spojený s jeho příchodem vzbudí Karin. Jak se dalo očekávat, z horního pokoje se ozval dětský pláč.

„Bezzubko!" zvolala Valka a odvrátila se od plotny, ani si nevšimla jeho zděšeného výrazu. Škyťák zjevně sdílel stejný názor jako ona, protože to vykřikl ve stejné chvíli.

„Tak co je tak důležitého?" zeptal se s povzdechem náčelník, vědom si toho, že jeho dcera už nejspíš neusne. Noční Běs vykulil oči.

„Bewilderbeast!" zařval. Už měl dost toho, jak ho v téhle domácnosti ignorovali. Nevadilo by mu to za každé jiné okolnosti, ale teď, když je to tak vážné?

„Táhne na nás s celou svojí armádou a jsou asi den cesty odsud!" vyhrkl a Valka překvapením upustila vařečku, kterou se mu před chvilkou chystala dát co proto. Škyťák zanechal všech svých papírů (nebo nad čím se tam celou dobu skláněl) a podíval se na něj výrazem, který prosil, aby řekl, že si jen dělá legraci a že chce víc pozornosti. Jenže nic takového Bezzubka neřekl.

„O něčem takovém bych nežertoval," zavrčel drak a rozčileně mávl ocasem. „V mém zájmu je – stejně jako ve tvém – ochránit vesnici."

Valka odstoupila od plotny. „Co hodláš dělat?" zeptala se a Noční Běs jen pokrčil rameny.

„Teď jsem se to dozvěděl, ještě jsem nic pořádně neudělal. Tedy, vyslal jsem Cloudjumpera pro Ice," řekl a žena jen mávla rukou nad tím, že její drak se možná nevrátí. Nevadilo jí, že její dlouholetý přítel je někde pryč a nemusí se vrátit včas, ale stále podle jejího názoru bylo lepší být pryč a živý, než být tady a případně zemřít. Vesnice nebyla na boj připravená a proti drakům se mohlo bojovat jedině draky.

Navíc byl Škyťák neustále unavený, protože se v noci budil. Nebo lépe řečeno, Karin budila jeho i celý dům. Astrid měla velké černé kruhy pod očima a Škyťák na tom nebyl o mnoho lépe. Babička Valka na tom byla ještě dobře, když si kolem hlavy večer omotala kožešinu, aby křik dítěte neslyšela.

„Na takový nečekaný útok se nestihneme připravit," dumal Škyťák a mnul si přitom bradu a několikadenní strniště, které si ještě nestačil oholit.

„Asi bude nejlepší vesničany odvést někam do hor," řekl nakonec, asi po třech dlouhých minutách, kdy ho drak a žena nechali přemýšlet.

„Nebo do rokle," dodal Bezzubka. Všichni věděli, že rokle je jedno z nejbezpečnějších míst na Blpu.

„Co do té tvé podzemní jeskyně?" zeptal se Škyťák, ale to Valka rázně zamítla.

„Bewilderbeast je hrozně těžký, Blp by to nemusel udržet a byli byste všichni mrtví," objasnila jim a oni s tím chtě nechtě museli souhlasit. Neměli by to pokoušet.

Bezzubka švihl ocasem. Něco museli vymyslet. Evakuaci vesnice si už stanovili jako prioritu, ale jak by měli bojovat s Bewilderbeastem? Ten Garvan říkal, že mají asi tak třikrát méně draků, než Bewilderbeast ve svojí armádě. Dobře, Garvan možná trochu přeháněl. Ale i tak to byla přesila. Měli by zvolit jednotný útok, nebo využít schopnost všech draků na Blpu?

„Mohli bychom jim vyletět naproti," navrhl drak ještě. Vikingové byli válečníci, ale za Kliďasovy vlády se na nějaké plánování tak trochu vykašlali a jen zařvali: „Na ně!"

„Uvidíme," rozhodl Škyťák, „jestli oni nepřijdou dřív, než to tu vůbec zařídíme. Mami, mohla bys sbalit ty nejnutnější věci a říct to Astrid? Bezzubko, potřebuju, abys mě vynesl k rohu."

Noční Běs vystřelil z místnosti. Za tak dlouhou dobu, co se znali, nikdy Škyťákovi nedovolil, aby na něj nasedl ještě vevnitř. Náčelník za ním spěchal ven, a za pár sekund už letěli k velkému rohu, který využívali na dračích závodech.

Bezzubka tam doletěl maximální rychlostí, když letěl kolem plošiny, na kterou jinak Vikingové museli pracně stoupat, zpomalil a Škyťák seskočil z jeho hřbetu. Noční Běs zase nabral rychlost a zakroužil kolem ostrova. Díval se hlavně směrem, kde byl Dragon Edge. Odtamtud by měla armáda přijít. Ještě nikdy nebyl tak nervózní, ani když ho zajal Dagur.

Jenže nikde nic neviděl. To bylo jediné relativní štěstí. Upřímně nevěděl, co by v takovém případě dělal. Asi by byl hysterický. Vesnicí se rozezněl zvuk rohu. Neustával a Bezzubka si říkal, že Škyťák asi má velké plíce. Troubení trvalo tak dlouho, dokud zvědavě nevykoukli všichni Vikingové a draci. Bezzubka zamířil zpět k plošině.

Náčelník na něj naskočil (kupodivu správně, nenarazil do křídelního kloubu jako minule, když to trénovali). Noční Běs sletěl blíž a k nim se začali hrnout lidé. Už tušili, že jde o něco mimořádného.

„Obyvatelé Blpu!" vyhlásil Škyťák a Bezzubka se zachvěl. Ještě si úplně nezvykl, že Škyťák byl náčelníkem. Mnohé se změnilo, jeho řeč byla jen jedním ze spousty bodů.

„Bylo nám oznámeno, že na nás táhne Dragův Bewilderbeast se svojí armádou. Je to nevídaný požadavek, ale chci, abyste si sbalili to nejdůležitější a odebrali se s Astrid a Valkou do rokle. Dračí mláďata půjdou s nimi," řekl nahlas Škyťák a dal si záležet, aby si prohlédl všechny Vikingy, že pochopili. Jenže jak je znal, neobešlo se to bez protestů.

„Jsme silní dost!" vykřikl kdosi. „Dokážeme se tomu postavit!" Jiní v rukou třímali bojovou sekeru.

„Víš dobře, jak to dopadlo minule. Ten drak by nás rozšlapal! Poslechněme náčelníka!" dohadoval se jiný. Byli tvrdohlaví jako mezci. Někteří si zastávali, že půjdou do rokle, ti další chtěli mermomocí bojovat. Zajímavé na tom bylo, že všichni, kteří chtěli zůstat, si pamatovali poslední bitvu s Bewilderbeastem. Asi si s ním chtěli vyřídit účty.

„A co Drago?" zeptal se někdo.

„O něm nevíme," pokrčil rameny Škyťák. Pár Vikingů se zaradovalo. Pravděpodobně se domnívali, že bez Draga to bude ještě lepší.

„Já vím, že se smrti nebojíte, ale prosím, tentokrát si své nevyřízené účty nechejte pro sebe," začal se rozčilovat Škyťák. Dostalo se mu nečekané pomoci.

„Teď ho poslechněte a až se vrátíme, můžete mu dát do nosu," zazubil se Tlamoun z předních řad a Škyťák se plácl do čela.

„Tohle nepomáhá, Tlamoune," procedil skrze zuby, ale nadmíru ho překvapilo, když se Vikingové začali jeden po druhém rozcházet, aby si připravili věci. Kovář si prohrábl vousy.

„Vážně? V tom případě tu nepomoc nevidím," řekl s předstíraným nezájmem. „Jářku, jdu si sbalit ty spodky." S tím se obrátil a zamířil ke svému domu.

„Jak se mu u Odina povedlo je přesvědčit?" zůstal Škyťák zírat na Bezzubku. Ani drak tomu nemohl uvěřit. Jen Škyťák to bude mít těžké. Tlamoun jim přece slíbil, že mu můžou dát do nosu.

Noční Běs přelétl pohledem všechny draky. Tvářili se rozpačitě z toho, že byli tak nepozorní a nevšimli si, že se něco děje. Obřího Bewilderbeasta tu znali snad všichni a nikdo se s ním nechtěl znovu setkat.

„Mláďata půjdou s Vikingy," rozhodl matně černý drak. Samice začaly postrkovat své mladé dopředu. Malí Děsovci, Nodři, Garvani a ostatní dračí mláďata vystrašeně pištěli. Byli ale už dost velcí na to, aby mohli jít sami. Od posledního Snoggletogu uběhl už měsíc a jako všichni draci i tihle malí už byli přírodou vybaveni k boji. Ale s Vikingy se jim nic nestane... nebo ano?

„Neměli by s nimi jít staří draci?" zeptal se jeden Děsovec. Bezzubka jeho návrh zvážil. Jenže potřeboval každého, kdo mohl bojovat.

„Jsem si jistý, že u Vikingů budou v bezpečí," prohlásil pevně. „ Půjde s nimi Gruff. Navíc potřebuju každého z vás."

Mezi draky to zašumělo.

„Stormfly povede Nodry. Střílejte po nich ostny. Je jich přesila, potřebujeme taktickou výhodu. Tesáku, ty povedeš Děsovce. Obletíte armádu a zezadu do nich vrazíte. Vyvoláme tím zmatek a oni se rozdělí na dvě strany. Můžete přitom vzplát," chvilku počkal, dokud v Tesákových očích nezachytil zlomyslný záblesk.

„Flákoto, vezmi Garvany a Hotburply a... eh... nechci to vyjádřit neslušně..." Bezzubka mávl tlapou. „Prostě na ně padejte." Většina draků se zazubila, i přes očekávané nebezpečí. „Zipáci je napadnou ze strany. Udělejte tolik výbuchů, kolik to jen půjde." Ze své vyvýšené pozice viděl, jak do sebe Brk s Hrkem narazili hlavami. Tohle bude jejich parketa. Ani on si neodpustil úsměv.

„Gejzírníky budeme potřebovat, aby na nepřátele útočili zespodu. Hromohlasové zaútočí za stran." Bezzubka opravdu zoufale potřeboval využít dovedností každé rasy. Navíc bylo i v zájmu vodních draků a těch, co nežili na Blpu, aby zvítězili, protože jinak by se tyranské vlády Bewilderbeasta už nikdy nezbavili. Mláďata se mezitím vytratila i s Vikingy, jen Škyťák zůstával na Bezzubkově hřbetě a u jeho domu na něj čekala Valka. Astrid vedla Vikingy s Karin v náruči až do rokle.

„A co Žíravci? Ti nám nepomůžou?" zeptala se Leslie, která vytušila, co Bezzubka potřebuje. Tihle sytě červení draci by mohli být velkou výhodou, jenže Noční Běs zavrtěl hlavou.

„Není pořádně čas je přesvědčit. Ale jestli chceš, můžeš to zkusit. Jen dávej pozor," řekl Bezzubka. Ještě chtěl dodat, že Žíravci jsou tak tvrdohlaví, až to není možné, ale ve skrytu duše doufal, že se to Leslie povede. Bleděmodrá dračice se vznesla do vzduchu a vyletěla k ostrovu, kde Žíravci žili.

„Všichni ostatní budou v oddílu se mnou," vyhlásil Bezzubka. „Terroři budou dělat zmatek, ostatní budou krýt záda skupinám. A pro Scuttleclawy mám jeden malý speciální úkol."

Draci jmenované rasy zvedli hlavy. Sunrise poskočil dopředu a se širokým úsměvem se podíval na Firefly. Ta mu ho oplatila a sama se podívala na Mistrála. Bora, další Scuttleclaw, tentokrát téměř bílý, se už netvářil tak nadšeně.

„Budete spojky. Kontrolovat, kdo je zraněný, když ano, odnesete ho k lesu. Budete mi dodávat zprávy, jak to vypadá nebo kde je třeba pomoc," mrkl na ně Bezzubka. „Toť vše. Připravte se."

S těmito slovy doplachtil na zem a nechal Škyťáka, aby sesedl. Ten ho důvěřivě pohladil po hlavě.

„Promiň mi to, bráško," řekl smutně. Bezzubka se zamračil. Co mu má prominout? Myslí si snad, že všichni umřou?

„Ale co?" zeptal se drak s tichým předením, když ho Škyťák podrbal pod bradou.

„To, jak jsem tě zanedbával přece," odpověděl náčelník a jeho hnědé vlasy spadly Nočnímu Běsovi do tváře. Drakovi se rozšířily zorničky.

„To vůbec nevadí," prohlásil a myslel to vážně. Malá Karin byla přece jen dítě a on věděl, že potřebuje neustálou péči. Jen na ni žárlil, že má víc pozornosti. Navíc brzy vyroste a on bude létat nejen s ní, ale i se Škyťákem. Na to se těšil, jen musel být trpělivý. Proto všechnu žárlivost vypustil a myslel to upřímně.

Jeho dlouholetý kamarád ho objal. Příčilo se mu, že musí jít a chránit lidi z vesnice, ale ani on neměl jinou možnost, jak se tomu vyhnout. A tak tam setrvali, Alfa a náčelník, a v tom jediném momentu dodávali jeden druhému sílu.

„Dávej na ně pozor," pustil ho Škyťák a rozběhl se k Valce. Jeho matka držela v rukou ranec, ve kterém bylo pár věcí. Škyťák vlezl do domu a rychle se převlékl do leteckého oblečení, vzal Inferno a štít, a vyběhl spolu s Valkou k lesu. Museli dostihnout ostatní Vikingy a dračí mláďata.

Draci osaměli ve vesnici. Většina jich byla vyděšená, zbytek zmatený. Nebyl tam snad jediný drak, který by se nebál. Dragův Bewilderbeast byl těžký soupeř a oni doufali, že je Bezzubka ochrání. Noční Běs věděl, že on zvládne uniknout Alfovu vlivu, zvláště teď, co si spolu se Škyťákem všechno vyjasnili. Byla by hrozná škoda, kdyby prohráli kvůli malému miminu!

Nečekali dlouho. Byla to asi hodina, když Sunrise vykřikl: „Blíží se!" Bezzubka dole zaklel. Nečekal, že budou takhle rychlí. Původně měl v plánu zachránit Blp a všechny jeho budovy zachovalé, nyní se ale zdálo, že na to už je pozdě. Nepřesunuli se na jiný ostrov, aby v případě potřeby měli únikovou cestu. Jen pomyslel na to, jak všichni budou muset dřít, aby to dali zpět do pořádku... Vzchop se, Bezzubko, okřikl sám sebe. Když Vikingové bojovali proti drakům, měli vesnici zničenou téměř pořád, všechno bylo na cucky, tak to zvládnou opravit znovu! Nebyli přece z cukru.

Skupina Děsovců na Bezzubkův pokyn vyrazila, velkým obloukem letěli až kolem armády, téměř na vodní hladině. Mazaně kličkovali mezi útesy, aby si jich nepřátelé nevšimli. Nemohli si pomoct, ale když viděli Bewilderbeasta, odpojili se od původního oblouku a udělali ho větším. Kdyby to neudělali, viděli by skupinu několika po zuby ozbrojených draků, jak vyráží opačným směrem, než kterým letěli. Vypadalo to, že Bezzubka nebyl jediný, kdo měl plán.

Scuttleclawové se seskupili za Bezzubkou. Sunrise netrpělivě poskakoval, Firefly strachy stáhla ocas mezi nohy, Mistrál stál nehnutě na místě a sledoval, jak se Bewilderbeastův obrys přibližuje, Bora se dívala na svého kamaráda, červeného Reida. Dalšími v řadě byl modrý Zawadi, žlutý Glatt a světle zelená Nyasi. Všichni byli připraveni a stačilo jen dát rozkaz. Když se na ně Bezzubka podíval, nemohl skoro ani uvěřit, že to jsou ti samí zloduši, kteří mu před dvěma lety tak otravovali život. Jenže tenkrát to byli mláďata a Bewilderbeast nad nimi neměl žádnou moc. Teď ale byli v nebezpečí stejně jako ostatní draci. Uvědomil si, jak málo stačí a oni všichni padnout pod hypnotickou nadvládu obřího draka.

Zipáci, Hromohlasové a Garvani vylétli na své pozice. Bewilderbeast sice uvidí, že je jich žalostně málo, ale potřebovali využít překvapení. Gejzírníci byli stále ponoření, dál od místa, kam předpokládali, že popluje nepřátelský Alfa. Bezzubka nechtěl, aby se jim něco stalo. Bylo tu totiž riziko, že je Bewilderbeast zašlápne jako mouchy.

Konečně se dočkali. Mohutný drak se vynořil z vody – vůbec ne majestátně. Kapalina z něj rychle opadala a jeho armáda se zastavila za ním. Bezzubka se celý napnul. Scuttleclawové za jeho zády se netrpělivě pohnuli. Zbytek draků – Snafflefangové, Hobblegrunti, všichni, kteří zbývali, byli seřazení za Nočním Běsem. Bewilderbeast se napřímil a sešpulil pysky.

„Tak se to k vám doneslo," řekl škodolibě. Obrátil hlavu ke svým přisluhovačům. „Přišli jsme o moment překvapení." Podíval se opovržlivě na Bezzubku.

„Ale pro tebe ještě jedno překvapení mám," informoval ho zlomyslně a pár draků za jeho zády se zasmálo – stejně odporně, jako on sám. Bezzubka sice nevěděl, jaké překvapení má na mysli, ale byl přesvědčený, že se to brzo dozví. Stejně jako že to nebude příjemné.

Měl pravdu. Bewilderbeast téměř s vražedným potěšením pootočil hlavu a zavolal: „Rask? Drahá, měla bys čas?" Nemusel na nic čekat, a matně černý Noční Běs byl hned vedle něj. Bezzubkovi se rozšířily oči překvapením. Vzápětí ale zjistil, že to celé dávalo smysl. Když jste chtěli porazit Nočního Běsa, potřebovali jste dalšího Nočního Běsa. Bezzubka ale nevěřil, že by Rask něco takového dovolila.

„Poznáváš tohohle draka?" zeptal se jí Bewilderbeast téměř mateřským tónem, ze kterého drakům přeběhl mráz po zádech. Rask naklonila hlavu na stranu, modré oči, které dřív bývaly tak živé, zely prázdnotou. Dračice si Bezzubku prohlížela a on cítil, že se mu snad zlomilo srdce. Ona ho nepoznává?

„Ne, pane," otočila se Rask konečně na Bewilderbeasta. Sunrise za Bezzubkou zalapal po dechu. Tahle dračice si s ním přece hrávala! Byla tady tak šťastná! To prostě jen... zapomněla?

„Vidíš?" prohlásil sladce velký drak a vychutnával si jeho moment bezradnosti. „Zapomněla na tebe. Na vás všechny." Musel se pochválit, vymazání paměti Rask byla jedna z jeho nejlepších prací. Ani při pohledu na ten svůj milovaný ostrov se jí vzpomínky nevrátily! Bewilderbeast měl co oslavovat.

Bezzubka se ještě podíval na Rask, ale neustoupil. Pokus s ní bude muset bojovat, tak ať! Třeba se mu podaří uvolnit ji z hypnózy. I přesto pocítil napětí, když na něj Bewilderbeast ukázal zbývajícím klem a řekl: „Zabij."

Bezzubka věděl, že je to poslední příležitost spustit plán. Potom by totiž už možná nemusel žít.

„Teď!" zařval a masa draků za jeho zády se dala do pohybu. Už ale neslyšel první výkřiky, protože ho k zemi srazila Rask. V krku se jí formovala plazma a Bezzubka ji odkopl zadníma nohama. Obratně se překulil a postavil se na nohy. Druhý Noční Běs už taktéž stál. Bezzubka si pro sebe zavrčel. Rask byla rychlejší, mrštnější, než ta, kterou znal. A tahle nová lačnila po krvi.

Po jeho krvi.

Bezzubka odkryl své dvojité ostny. Většinou je používal jen za letu, ale měl díky nim i zvýšený limit střel. Každá výhoda byla dobrá.

Rask kolem něj obkroužila jako šelma svoji kořist. Bezzubka ji sledoval, nikdy se k ní neotáčel zády.

A pak Rask skočila. Bezzubka zareagoval rychle, hbitě uskočil do strany a otočil se. Vrhl po ní plazmu a dračice uhnula. Větší Noční Běs se zamračil. Nechtěl jí ublížit, ale rozhodně nechtěl, aby ho zabila.

„Rask!"vykřikl. Dračice mu věnovala jen krátký, pohrdavý pohled.

„Musíš se z toho vykroutit!" pokračoval Bezzubka opatrně a znovu uskočil. „Jen tě ovládá! To nejsi ty!" Jenže s Rask to ani nehnulo. Pořád měla jediný cíl. Zabít. Jako to po ní chtěl Bewilderbeast.

Ten mezitím působil ve vesnici zmatek. Znovu tam byly poházené kusy ledu, zranění draci se hromadili na zemi. Terroři zmateně létali sem a tam, ze strategického plánu se stával chaos. Scuttleclawové obtěžovali Bewilderbeasta ve snaze trochu zmírnit jeho kontrolu nad Rask. Zoufale potřebovali Alfu zpátky. Bez něj to nedokážou vyhrát.

Sunrise obletěl Bewilderbeastovu hlavu. Nebál se na něj pokřikovat i sprosté věci. Většinou ho urážel, jak nejvíc to šlo. Jenže drak se rozzuřil. Možná měl proč. Po prohlášení, že je přerostlá sardinka, by se namíchl každý.

Jako první se toho odporného zlatohnědého draka pokusil ovládnout. Peprně zaklel, když zjistil, že Bezzubka ho velmi dobře chrání a do jeho mysli se prostě nedostane. Ten Noční Běs ho štval. Rychle pohlédl na místo, kde spolu bojovali jeho Noční Běs a blpský Alfa. Zatím to vypadalo jako kočkování, jen s tím rozdílem, že Alfa se snažil Rask přesvědčit, že tohle není ona. Bewilderbeast si odfrkl. Kdyby ji získal zpátky, zničil by jeho dvouletou práci! Ujistil se, že má dračici stále pod kontrolou. A teď se zbavit toho Scuttleclawa.

Sunrise obletěl jeho hlavu. Už věděl, že mu jde o život. Obratně se vyhnul proudu, který po něm Bewilderbeast střelil. Místo toho zasáhl jeden z domů, kde se okamžitě vytvořily ledové rampouchy.

„Jo!" zajásal Scuttleclaw, než ho pořádná rána Bewilderbeastovým klem srazila k zemi. Poslední, co si pamatoval, byl náraz do těch obřích rampouchů a prudká bolest v křídle. A po ní nicota.

„Sunrisi!" zakřičel Bezzubka a otočil hlavu k místu, kde velký drak ležel. Další Scuttleclawové zapomněli na své pozice a slétli se na Bewilderbeasta jako dravci na mršinu, aby pomstili zraněného (nebo dokonce mrtvého) druha.

Rask skočila po Bezzubkovi, který se ještě stále staral o Sunrise. Skolila ho k zemi a drápy mu přimáčkla ke krku. Tohle možná byly jeho poslední chvíle. Jen s vypětím sil Rask shodil a střelil jí pod nohy plazmu, aby si držela odstup.

On sám ji obkroužil s temným vrčením. Zatímco po očku sledoval Rask, zbytkem pozoroval situaci. V armádě zavládl chaos. Desítky draků padaly a stejně tak desítky draků bojovaly. Nebylo poznat, kolik draků Blp ještě má. V jednom momentu viděl Tesáka, ve druhém Stormfly. Firefly ležela zraněná u lesa, stejně jako Brk s Hrkem.

Garvani odváděli dobrou práci. Draci padali jako hrušky, jenže tím zabírali prostor pro Gejzírníky, kteří dole ve vodě kličkovali, aby se jim vyhnuli.

Jeho ostražitost polevila. Rask toho využila a znovu vyrazila do útoku. Křídla používala jen k držení rovnováhy, Bezzubka ale pomýšlel, že by ji vylákal do vzduchu. Potom ten nápad zavrhl. On sám měl sice výhodu dvojitých ostnů, ale Rask byla rychlejší a mrštnější. To zjistil už dávno. Ne. Jít do vzduchu nebyl dobrý nápad.

„Rask! To jsem já! Bezzubka!" zvolal znovu, zoufalý, že ho dračice nepoznává. Se samicí to ani nehnulo.

„Tvůj kamarád," pokračoval Bezzubka a nechal se od ní přitlačit k zemi. Teď pozoroval, jak se výraz v jejích očích změnil. Trochu zjihl a už nevypadaly tak prázdné. Bohužel, tahle chvilka poznání nevedla k jejímu osvobození od vlivu Bewilderbeasta. Ten vypálil směrem k armádě – ke své vlastní armádě – proud ledu. Zasáhl střed a draci na mstě zmrzli. Bezzubkovi se skoro zastavilo srdce, když mezi nimi uviděl Stormfly a Fanghooka. Potřeboval se Rask zbavit. Hned.

„Rask, ty si nevzpomínáš?" zkusil to znovu. Dračice mu přiložila zuby ke krku. Tohle byla poslední možnost.

„Jsem Bezzubka, tvůj kamarád. Nikdy jsi mě neopustila. Potřebuju tě. Miluju tě," zašeptal Bezzubka. Možná to znělo jako zasípání, ale o to se nestaral. Čekal jen na okamžik, kdy mu Rasčiny zuby prokousnou hrdlo.

Ale to se nestalo. Místo nicoty viděl, jak se její oči vrátily zpět do normálu. Ta dvě slova zapůsobila přímo magicky. Rask na něj zůstala zírat, vypadalo to, že neví, kde je. Několikrát zamrkala.

Všechny vzpomínky, všechny dny, které na Blpu strávila, ji zasáhly plnou silou. Pamatovala si na každý okamžik strávený na Blpu, na podzemní jezero, Auroru borealis, všechny draky... Bezzubku.

„Bezzubko?" zeptala se unaveně.

„Ano, jsem tady," odpověděl Noční Běs a Rask jen zamumlala: „To je dobře."

Bezzubka definitivně přebral kontrolu nad její myslí. Bewilderbeast jí už nemohl ublížit, ale zdálo se, že je tak slabá, že se ani nemůže pohnout. Tíha výcviku v posledních dvou letech bez možnosti odpočinku na ni dolehla plnou silou. Bolelo ji celé tělo a ona měla dojem, že se nezvládne pohnout dalších tři sta let.

Bewilderbeast si ztráty své hlavní síly všiml. To ho ale nezajímalo. Vyhrával. Draci se řítili k zemi, někteří zmrzlí jen částečně, někteří úplně.

Rask cítila jeho přítomnost. Bála se ho. V její mysli už jen slabý hlásek prozpěvoval: zabij. A ona nezabila. Jenže stále stála nad Bezzubkou v pozici, která jí přinášela nevýhodu. Draci chtěli ochránit svého Alfu. Rask už jen z obavy, že přepadne a Bezzubkovi své zuby do krku opravdu zanoří, je zatáhla. Hned vypadala mnohem mírumilovněji. Bezzubka si všiml i jizev na obou jejích ramenech.

Vtom do Rask cosi prudce narazilo a odmrštilo ji to stranou. Dračice vyjekla a zůstala ležet bezvládně na zemi, kus od Bezzubky, který se vymrštil na nohy. Byl překvapený, když uviděl zakrváceného Cloudjumpera. Jeden jeho pohled stačil.

„Vikingy chtěla napadnout menší skupinka, ale nedali se," zazubil se Stormcutter. „S Gruffem jsme jim to nandali." Bezzubka ani nechtěl vědět, jestli je všechny pobili. Místo toho jen vystřelil pár plazem na Dragova bývalého stoupence. Vyskočil pár kroků směrem k němu a zařval. Zbývající draci, kteří byli ve vzduchu a mohli dál bojovat, na jeho pokyn přiletěli zpět a teď stáli za Bezzubkou. Noční Běs si všiml, že je jich žalostně málo.

„Do vzduchu!" vykřikl a s Cloudjumperem po boku se rozletěli. Kličkovali mezi proudy ledové vody, které na ně chrlil Bewilderbeast, a zanořili se přímo do středu jeho armády. V záchvatu zuřivosti si Dragův Bewilderbeast nejprve neuvědomil, že své vlastní podřízené vězní v ledu, ale když procitl, rozzuřeně zařval. Bezzubkovi draci bojovali se zbývajícími a díky tomu, že oni okřídlení plazi byli ještě vyděšení z toho, jak Bewilderbeast bezohledně zmrazil jejich druhy, měli výhodu.

Bezzubka sám několikrát obkroužil Bewilderbeastovu hlavu a snažil se mířit hlavně na jeho obličej. Jenže ani on neměl nekonečno plazem. Jakmile všechny vypálil, musel chvilku počkat, než zase bude moct střílet. Obří drak se po něm zlostně ohnal zbývajícím klem, ale Noční Běs se mu za pomoci dvojitých ostnů vyhnul a zaplul do davu bojujících draků. Tam narazil na Laxe.

Velký šedý drak se vítězně ušklíbl a bez žádného varování zaútočil. Bezzubka, který k němu byl otočený čelem, si útoku všiml a na poslední chvíli udělal vývrtku, protože Lax se v době, kdy ho neviděl, stal rychlejším. Pravděpodobně za to mohlo cvičení, které pod vedením Dragova Bewilderbeasta absolvoval. Noční Běs se obrátil a do draka vrazil ramenem. Lax se trochu propadl, ale ihned se vzchopil a namířil si to střemhlav vzhůru. Bezzubka se vrhl ke straně, protože jinak by se mu Laxovy ostré zuby zakously do břicha, a to by byl jeho konec.

Zároveň vykopl silnýma zadníma nohama a potěšilo ho, když ucítil odpor – znamenalo to, že zasáhl cíl. Lax vyheknul a na moment ztratil rovnováhu. Než se vzpamatoval, zasáhl ho plamen. Bezzubka se překvapeně podíval nahoru. Cloudjumper se na něj rychle usmál, než se drápy zasekl do jiného draka.

„Na ně!" ozvalo se najednou a do armády draků narazili Leslie a stádo Žíravců. Byli s nimi dokonce i dva Typhoomerangové. Dragova armáda byla zmatena. Žádný z draků nečekal takový odpor. Naneštěstí pro blpské draky jich Bewilderbeast měl stále minimálně tolik, s kolika Blp začínal bitvu.

Noční Běs kývl hlavou a s potěšením zjistil, že už může znovu využívat plazmy, takže se bleskově otočil a vypálil jich několik za sebou na Bewilderbeastovu hlavu. Obletěl ho a ještě jednou vypálil. Přistál na tom samém místě, odkud předtím vzlétl.

Bewilderbeast se na ně zuřivě podíval. Změřil si pohledem i ležící Rask. Bezzubka, který se na začátku bitvy ocitl ve své noční můře, pomalu zjišťoval, že z ní zase vystupuje. Ovšem celá věc měla stále jeden háček. Bewilderbeasta, který právě teď zdvihl hlavu a zařval: „PROHRÁVÁTE!"

„I kdepak," zavrtěl hlavou Cloudjumper a na Bezzubku dopadly kapky cizí krve. Pochopil.

Dragův Bewilderbeast stačil jen bolestně zařvat, když ho Ice nabral na své kly. Útočil ze strany, kde bylo méně místa. Nikdo by neočekával, že sem přijde další Bewilderbeast. Ta strana byla nechráněná. Bezzubka k tomu přidal ještě jednu plazmu do obličeje Bewilderbeasta.

„Ano!" zajásali draci, kteří se ještě stále drželi ve vzduchu. Ti, kteří patřili do armády, zavrtěli hlavami a vyprostili se z hypnózy. Valčin Bewilderbeast se trefil přesně. Na jeden úder zabil toho Dragova. Byl to sice podlý útok ze strany, ale Bewilderbeast měl taky zákeřné plány. Nemohli ho nechat vyjít živého.

Ice zvedl hlavu a lehkou úklonou naznačil podřízenost vůči Bezzubkovi. Ten na oplátku zařval.

Bylo po boji.

No, sice se dobojovalo a draci pomalu přistávali, ale Bezzubka si vzpomněl na Stormfly, Hoookfanga a ostatní zmrzlé draky.

„Ici, můžeš vylovit zmrzlé draky z vody?" zeptal se Bewilderbeasta. Sněhobílý obr se jen sklonil. Noční Běs pokynul Cloudjumperovi, aby ho následoval, a oba se rozletěli do doků.

Gejzírníci a Hromohlasové už některé draky stačili vytáhnout, takže se zbývající draci pustili do jejich rozmrazování. Nejdřív samozřejmě šli ti úplně uvěznění v ledu. Když se spojil led s dračím ohněm, nešlo to dohromady. Molo bylo brzy naprosto mokré od roztátého ledu, a draci, které vysvobodili, se pouštěli do zachraňování ostatních.

„Fuj, to bylo podlé," zavrtěla se Stormfly, když ji vyprostili. Bezzubkovy obavy, že by to draci nemuseli přežít, se nenaplnily. Všichni, kteří byli uvěznění v ledu, vyšli jen s menšími zraněními. Draci přece byli schopní zůstat bez kyslíku klidně i hodinu.

Horší to bylo s vesnicí. Byla naprosto zdemolovaná. Všude se váleli draci a kusy ledu. Z domů zbyly jen trosky. Podobně jako minule. Naštěstí teď už mohli být rádi, že Bewilderbeast se nikdy nevrátí. Ice odtáhl jeho tělo daleko od ostrova a do jakési podmořské jeskyně, která byla tak velká, aby ho skryla. Tak se nemuseli, že draci, kteří by přišli na Blp, by byli vyděšení, že viděli mrtvolu. Bezzubka byl za to Bewilderbeastovi vděčný. Blpští draci by se tyrana nikdy nedotkli.

„Cloudjumpere, mohl bys přivést Gothi a říct Škyťákovi, že už je po všem?" zeptal se Bezzubka Stormcuttera a meruňkově zbarvený drak přikývl a odlétl. Bezzubka se vydal nahoru vesnicí. Potřeboval najít Sunrise. Když viděl, jak ho Bewilderbeast odhodil, nevypadalo to hezky. Doufal, že stále žije. A musel se podívat na ty nejhůř zraněné draky. Ti měli přednost.

U zraněného Scuttleclawa se seskupili ostatní jeho rasy. Nakonec zapomněli na svoji úlohu ve válce. Sunrise byl v bezvědomí, když se Bezzubka probil mezi Nyasi a Firefly (která se už trochu vzpamatovala a se zraněnou nohou poskakovala jen na té druhé). Obě samice neustupovaly, možná ho ani neslyšely, takže je nemohl pokárat za to, že ho tam nepustily. Věděl, jaké mají obavy. Žluté šupiny Glatta byly pokryté krví. Mistrál se skláněl u Sunrise a zkoumal ho. Vzhlédl a jeho smutné oči se střetly s Bezzubkovými. Potom Nočního Běsa pustil vedle sebe.

Sunrise nebyl až tak pomlácený. Mělce dýchal a jeho tep byl slabý. Ale žil. Jedno z křídel měl zkroucené v nepřirozeném úhlu a posazené výš, než to druhé. Bezzubka si to prohlédl a uvědomil si, že tohle žádný lékař nevyléčí. Sunrise byl zmrzačený. Ale stejně tak byl on a dokázal se přes to přenést. Hrozilo, že Scuttleclaw už nikdy nebude schopen létat.

„Byl jsi statečný," pošeptal mladému drakovi do ucha a čumákem odklidil pár trosek, které byly v jeho blízkosti.

„Máme ho přenést?" zeptal se Reid, na jehož šupinách se také leskla krev. Nebyla ovšem tak výrazná jako u Glattových žlutých šupin. Bezzubka se na ně podíval, tak jak byli. Tohle byla jediná Scuttleclawí populace na Blpu, ale tihle draci byli čilí a rádi pomáhali. Pokud to ovšem nebyla mláďata. V tom případě si jeden musel dávat sakra pozor.

„Ne," rozhodl. „Je to pro něj moc riskantní. Udělejte kolem něj místo." Bora s Firefly si vyměnily pohled plný radosti. Byly rády, že jejich kamarád je naživu.

Během toho, jak tam stáli, přistál kus od nich Cloudjumper s Valkou a Gothi na zádech. Ženy z něj seskočily a Valka hned běžela podívat se na Scuttleclawa. Klekla si u něj a jemně položila ruku na jeho křídelní kloub. Bezzubka odvrátil hlavu a pokynul Gothi, aby ho následovala. Starší žena ho přetáhla po hlavě svou holí a následně jí ukázala na vesnici. Noční Běs se rozpačitě usmál.

„Trochu se to zvrtlo," řekl omluvně, ale Gothi nevypadala nespokojeně. Její dům byl naštěstí stále celý, takže Bezzubka moc nevěděl, co to vlastně řešila. A tak jen sklonil hlavu a přivedl ji ke zraněným drakům, kteří byli na kraji lesa.

Stará žena se hned pustila do jejich ošetřování. Bezzubka nechtěl riskovat další ránu tím jejím klackem, takže se potichu vypařil. Však Gothi je uzdraví. Sice dřív zastávala názor, že léčí jen a pouze lidi, na draky že je tu Tlamoun, ale v tomhle případě to asi bylo něco jiného. Možná se to změnilo, když si ochočila své vlastní dráčky. Její Terroři byli alespoň nezranění, soudě podle toho, jak se k ní přiřítili a přitiskli se k ní. Žena je nechala, aby si hráli s jejími vlasy, zatímco se věnovala drakům.

Bezzubku potěšilo, že z blpského stáda nebylo tolik mrtvých draků. Přišli asi o čtyři draky, zbytek byl zraněný nebo jen s lehkými škrábanci. Bewilderbeast přišel o mnohem víc draků a Bezzubku z toho bolelo srdce. Ti draci byli stejní jako oni, jen s tím rozdílem, že je ovládal zákeřný maniak. Jenže lítost jim život nevrátí. Většina z nich byla na dně oceánu. Nezasloužili si zemřít. Noční Běs vyslal k nebesům tichou prosbu, aby je již mrtví draci přijali mezi sebe a nezazlívali jim to, co provedli pod kontrolou Bewilderbeasta.

Draci se shromáždili ve vesnici. Gejzírníci zůstali ve vodě, Bezzubka tudíž sešel na molo a poděkoval jim, že jim pomohli.

„Bylo nám ctí," zasyčel Scauldy a ponořil se do vody. Potom na Bezzubku vypustil proud studené vody. Smyl z něj zaschlou krev a ještě se smál, že vypadá jako zmoklá slepice. Věděl, že ho za to Bezzubka nepotrestá.

Další Gejzírníci jen přijali jeho díky a zmizeli ve vodě. Scauldy se rozhodl zůstat a přivítat se s Rafanou. Bezzubka mu vyprávěl, že to se Snoplivcem asi myslí vážně. Prý slyšel zvěsti o tom, že plánují svatbu.

„Tak to mě vyhledej, až budou mít děti," smál se zelený drak a párkrát plácl ocasem do vody. Ta vystříkla na všechny strany. Bezzubka se smál spolu s ním. Scauldy se asi chtěl stát jejich kmotrem.

Potom se s Gejzírníkem rozloučil a šel dál. Poděkoval taky Vrubavcům, páru Typhoomerangů a Snaptrapperovi, kteří jim přišli pomoct. Ti díky přijali pokývnutím hlavy a odletěli. Vrubavci do lesů, Snaptrapper je následoval. Bezzubka se ještě podíval do výšky na Typhoomerangy. Jeden, ten červený, k němu hlavu sklonil, aby mu viděl do očí.

„Díky, Torchi," dotkl se ho čenichem Bezzubka. Věděl, že Typhoomerang teď má mláďata, a byl moc rád, že se jim rozhodl pomoct. Že ho Leslie přivedla.

„Rádo se stalo, příteli," odpověděl Torch. Z něj a Bezzubky se nakonec stali celkem dobří přátelé a on jednou za čas Blp navštívil. Vždy se těšil na Ťafana, ale v Bezzubkově nebo Škyťákově přítomnosti byl rád.

„Už musíme jít, doma na nás čeká mládež," zkřivil Torch tlamu do úsměvu a Noční Běs od nich odstoupil.

„Šťastnou cestu," popřál jim a dvojice Typhoomerangů majestátně zakroužila nad rozmlácenou vesnicí. Draci zvedali hlavy a dívali se na ně. Tesák taky vykřikl své pozdravy, Stormfly se po něm hned opičila. Už jí evidentně bylo dobře. Po vytáhnutí z ledu byla trochu ztuhlá, ale teď už hopsala po vesnici a snažila se pomáhat, kde mohla. Flákota se připojila k léčitelce a nosila jí vše, co se dalo.

Všichni draci, kteří byli divocí nebo z jiných ostrovů, už byli pryč. Všichni kromě Ice. Bewilderbeast byl stále na moři a zbavoval se těla Dragova Bewilderbeasta. Už tam byl dlouho a Bezzubka věděl, že by se měl brzy vrátit.

To bylo v tu chvíli, co přišli Vikingové. V čele se Škyťákem a Astrid s Karin v náruči. Dítě bylo ukolébáno matčiným krokem, takže teď pokojně spalo, a to i když se Škyťák chytil za hlavu při pohledu na zničenou vesnici.

„Už zase!" vykřikl a Astrid mu dala pohlavek. Náčelník se omluvně podíval na jejich dceru a nechal Vikingy, aby se rozběhli ke svým drakům. Někteří byli zakrvácení. To určitě byli ti, kteří se prali s Bewilderbeastovou skupinou. Obří drak měl v plánu pomstít se jak jemu, tak Škyťákovi. Byl vděčný Cloudjumperovi, že to s Gruffem a Vikingy zvládli.

Astrid se vzápětí uklidnila a sama vykřikla: „Stormfly!" Karin v její náruči se probudila, očividně nepotěšena matčiným křikem, protože se rozbrečela. Nodří samice všeho nechala a hnala se k ní. Láskyplně se s ní začala mazlit.

„Bezzubko!" objal Alfu Škyťák. Noční Běs si nebyl jistý, jestli stále je Alfa, kdyby nebyl, nevadilo by mu to. Přece Bewilderbeasta neporazil on, ale Ice. Ale draci nic nekomentovali, byli jen rádi, že nebezpečí je pryč.

Bezzubka Škyťáka pořádně olízl. A nejen to. Za minutu už byl náčelník celý oslintaný.

„Tak jak se to vlastně odehrálo u vás?" zeptal se ho Noční Běs. Škyťák se posadil na trávu.

„Najednou se objevili draci. Bylo jich asi dvacet, ale všem to dalo příležitost dát do nosu jim. Ne mně. Bojovali jsme a Gruff mě vynesl tak, že jsem mohl použít ten letecký oblek a udělat pořádnou ránu." Škyťák se zasmál.

„Dost jsme jich skolili, a pak se najednou objevil Cloudjumper. Pomohl nám porazit zbytek draků a hnal se na pomoc vám."

Bezzubka si uvědomil, že Cloudjumpera nikde nevidí. Podebral Škyťáka a ten se usadil na jeho hřbetě.

„Jsi celý mokrý!" vyjekl. Noční Běs se zasmál pod vousy. To byla Scauldyho vina. Ať to vyřídí Rafana. Ale musel dát dvojčatům nějaký čas s jejich drakem. Ještě víc, když byli Brk s Hrkem zranění. Scauldy rád počká. Chtěl to přece sám.

Bezzubka ignoroval Škyťákovy poznámky o tom, že většina normálních lidí a draků chodí suchá, a přeletěl tu vzdálenost k místu, kde on sám bojoval s Rask. Teď už Cloudjumpera uviděl. Nesl Sunrise, který měl ovázané křídlo.

Noční Běs přistál u Rasčina těla. Dračice se ještě stále neprobrala, ale bylo vidět, jak se její hruď zdvihá a klesá s každým nádechem a výdechem. Škyťákovi nebylo třeba nic říkat.

„Rask?" zeptal se a Bezzubka beze slova kývl. Šťouchnul do samice čumákem, ale nic se nestalo.

„Pomůžeš mi?" zeptal se kamaráda a ten s úsměvem přikývl. Společnými silami naložili Rask na Bezzubkův hřbet.

„Jako staré dobré časy," zazubil se Škyťák a doprovázel svého draka celou cestu až ke kraji lesa, kde Rask opatrně položili mezi ostatní draky.

Během dalších tří hodin, kdy se den přehoupl v noc, postavili Vikingové přístřešek, pod kterým byli zranění draci, a sami se odebrali do Velké síně. Nespokojeně brblali, že kvůli nějakému pitomému drakovi budou muset celou vesnici postavit znovu. Draci, co dokázali sami chodit, se vrátili do stájí. Bylo velkým plusem, že byly postavené pod vesnicí, takže je zkáza z tlamy Bewilderbeasta nezasáhla. Nodři, Děsovci, Zipáci a Garvani se uložili ku spánku ve svých stáních, ostatní si lehli na zem. Vešli se tam skoro všichni.

Ještě té noci, když byl Bezzubka vzhůru, k němu přišla většina draků, co byla v armádě. Žádali, aby je pustil a oni mohli začít nový život – samozřejmě bez zabíjení a násilí. Utvořili velkou smečku, většina z nich se chtěla vrátit domů nebo do míst, odkud je sebrali. Blp by zůstal jen bolestnou vzpomínkou. Bezzubka se ujistil, že ve skupině není nikdo takový, jako byl Lax nebo Eldur s Tigrastou. Dračici našli bezvládnou ve vodě, Eldur byl ve stájích. U něj se ukázalo, že jen poslouchal Laxovy rozkazy. A co se týče šedého draka... Ten zmizel. Prostě nebyl nikde k nalezení. Bezzubka proto draky z armády propustil. Nejdřív jim však nabídl, aby si na Blpu odpočinuli, než se vydají na cestu. Odmítli.

Většina jich odlétla, když k Bezzubkovi přišel ještě jeden Razorwhip. Ukázal ocasem na spící Rask.

„Omlouvám se. To já jsem ji před dvěma roky odnesl odsud," řekl zahanbeně. Bezzubka, který si před těmi dvěma roky slíbil, že bez milosti zabije toho, kdo Rask unesl, svůj slib teď porušil. To, že byl pod kontrolou, neznamenalo, že si zaslouží zemřít. Jen přimhouřil oči.

„Dejte na ni pozor, Alfo. Bewilderbeast ji nutil udělat hodně ošklivých věcí," řekl ještě a odletěl do tmy. Bezzubka starostlivě olízl Rasčino čelo. Raději ani nechtěl vědět, co to bylo. Omotal ocas kolem jejího těla. Už ji nikdy nenechá napospas takových grázlům.

Dalších několik dnů začaly probíhat opravy. Podíleli se na nich všichni – až na ty, kteří ještě spali. To byla hlavně Rask se Sunrisem. Scuttleclaw se probudil, ale byl moc slabý, takže zase usnul. Bezzubka je tam přes noc hlídal. Snažil být se trpělivý, ale fakt, že se ještě stále neprobouzeli, ho doháněl k šílenství. Co chvíli se obrátil, aby zkontroloval, jestli už nejsou vzhůru.

Tentokrát jako první opravili Škyťákův dům. Astrid měla miminko, takže se jí snažili zajistit vše, aby se o ně mohla starat, jak nejlíp dovedla. Valka jí přitom pomáhala. Škyťák s Bezzubkou a Cloudjumperem nosili silné dřevěné trámy, které jim nasekali Vrubavci. Když využívali dovedností všech draků, opravy šly mnohem rychleji. Jen se trochu báli, aby moře brzy nebylo plné kusů ledu.

Ten večer se probral Sunrise. Bezzubka byl unavený a už se chystal ke spánku (a chtěl spát pokud možno nepřerušovaně), ale Scuttleclawův pohyb ho probral. Noc byla jasná a měsíc krásně svítil, ačkoliv to byl jen srpek. Byla trochu ironie, že Sunrisovo jméno znamenalo východ slunce, ale místo slunce teď vycházel měsíc.

Mladý drak se snažil postavit, ale vzápětí se zase sesunul k zemi a měl zatnuté zuby. Bezzubka neochotně vstal.

„Ještě se moc nehýbej," doporučil mu. Křídlo měl ovázané, ale i tak Valka prohlásila, že se mu to nezahojí. Sunrise se na něj ohlédl a prostudoval ze svého omezeného úhlu křídlo.

„Zahojí se to?" zeptal se a bylo slyšet, že má starosti. Noční Běs si lehl k němu a omluvně sklopil hlavu.

„Valka říká, že rána se zahojí, ale křídlo už nepůjde vrátit zpátky. Neví, jestli budeš moct ještě někdy létat," odpověděl smutně. Málem mu pukalo srdce, když se Sunrisovi nahrnuly slzy do očí. Věděl, jak moc létání miluje.

„Ale... Ale... To ne! Takže jsem zmrzačený?" zeptal se smutně a už potůčky slané vody, co se mu koulely po tvářích, neudržel. Bezzubka se podíval na jeho zlatohnědé šupiny.

„Ano," přikývl a honem dodal: „Ale to jsem i já." Očekával, že Sunrise ztropí nějakou scénku, že se rozzlobí – měl na to plné právo. Ale mladý drak jen zavřel oči.

„Už nebudu moct létat," řekl tiše a díval se přitom do země. Bezzubka ho donutil se na něj podívat.

„Pamatuješ, jak jsme se spolu před dvěma lety bavili ve stájích o poutech?" Sunrise přikývl. To byl ještě mládě. Bezzubka pokračoval: „A jak jsi mi nevěřil, že jsem byl někdy zraněný?" Další kývnutí.

Bezzubka mu znovu ukázal svůj ocas a zkušebně zamával ploutví. Protéza to opakovala po té zdravé. Sunrise přestal plakat a smutek v jeho očích vystřídala zvědavost.

„Říkal jsem ti, že jsem neměl jednu polovinu. Nemohl jsem létat. Nikdy bych se už nedostal do vzduchu. Umřel bych, kdyby se Škyťák nerozhodl udělat tohle. Dnes už znovu létám. Pokud s tím křídlem půjde něco udělat, dostaneme tě zpátky do vzduchu. To ti slibuju."

Sunrise se na něj podíval s očima znovu plnýma slz.

„Díky," řekl jen a rozbrečel se nanovo. Bezzubka si vzpomněl na své chvíle, které byl nucený strávit na zemi. Jemu neschopnost létat vadila proto, že bez ní nepřežil. V tu dobu nelétal tak rád jako teď. Tenkrát by se musel vrátit jedině k Rudé Smrti, a zpátky k ní se mu taky nechtělo. To by raději umřel. A potom mu Škyťák dal nový život. Bez Rudé Smrti, bez lidí, co chtějí draky zabít. Létání si oblíbil s ním na hřbetě, ale i když ho dále nemohl nosit tak často, čistá radost z pohybu přetrvávala.

Překryl Scuttleclawovo zraněné křídlo svým vlastním. Dnes se ani neprospí tak, jak měl v plánu. Ještě pár minut nešťastného draka utěšoval a začínal vymýšlet, jak mu pomůže. Ráno se poradí s Valkou.

Jenže ráno nebylo moudřejší večera, jak pravilo staré přísloví. Ráno se totiž probrala i Rask. Bezzubka ještě spal, asi metr od Sunrise, který se taky nacházel v říši snů. Dračici se zamlžily oči slzami, když si vzpomněla, co všechno ji nutil Bewilderbeast dělat. Na všechny, které bez milosti zabila. Připlazila se k Bezzubkovi, jako kdyby byla mládě a měla zlý sen. Přikrčená k zemi vlezla pod jeho křídlo a přitulila se k němu. Noční Běs ospale zamrkal.

„Rask?" zvedl hlavu. Ona neodpověděla, ale Bezzubka si byl jistý, že to je ona. Přikryl ji křídlem a překulil se. Dračice se na něj uslzenýma očima podívala a hlavu přitiskla k jeho plecím. Bezzubka byl ještě moc ospalý, ale její pláč ho rychle probudil.

„Co se stalo?" zeptal se tiše, aby neprobudil i Sunrise. To se ale stejně nedalo odložit. Scuttleclaw se zavrtěl a když dolehl na zraněné křídlo, vyjekl a probral se.

„Já..." zajíkla se Rask. „Já provedla... hrozné věci." Bezzubka jí olízl slzy z tváře.

„Pšššt, už je to pryč. Už je klid," zašeptal jí do ucha. Rask zavřela oči a po tváři se jí opět skutálela slza.

„Ale já je zabila," naříkala. Bezzubka přehodil levou tlapu přes její krk a vypadalo to jako přátelské objetí. Dračice se trochu zklidnila.

„To se stane každému, kdo tam byl," uklidňoval ji slovy, kterými kdysi uklidňovala ona jeho. Zdálo se, že to alespoň trochu zabírá. Sunrise sledoval jejich konverzaci a už jen ze slušnosti je nepřerušoval. Rask ale – jak se zdálo – měla plný výčet všech svých chyb a špatných rozhodnutí.

„A tenkrát v lese jsem tě neposlechla," řekla a uvědomila si, s kým to vlastně mluví. S Bezzubkou, to ano, ale taky s Alfou Blpu. Sklonila hlavu v podřízeném gestu a trochu se odtáhla. Už to začíná, pomyslel si Noční Běs trpce. „A teď jsem tě napadla," pokračovala Rask. „A..."

„A víš, proč jsem ti neřekl, kdo vlastně jsem?" přerušil ji Bezzubka a Rask zvedla oči. Pomalu zavrtěla hlavou.

„Ne," odpověděla pokorně.

„Protože jsem chtěl, aby mě alespoň jeden drak viděl takového, jaký opravdu jsem, ne jen jako Alfu," vzdychl Bezzubka. Dračice vzhlédla.

„Takže žádné Alfo, ano?" usmál se větší drak. Rask kývla. Pochopila všechno. I to, proč se někdy draci chovali divně. Byla stále otřesená z pobytu u Bewilderbeasta, ale byla jedna věc, na kterou se chtěla zeptat.

„A myslel jsi vážně to, čím jsi mě probral?" zeptala se zvědavě a její modré oči plné smutku se potkaly s Bezzubkovými. Drak trochu zaváhal.

„Ano. Ano, myslel," řekl nakonec. „Miluju tě." Scuttleclaw ležící kus od nich se sám pro sebe usmál.

Rask se na něj podívala. „Já tebe taky," přiznala s pokrčením rameny.

Oba Noční Běsi se dotkli nosy právě ve chvíli, kdy je ozářilo vycházející slunce.

4