"Jdu se projít." řekla Ermanora svojí sestře.

"Hmmm." zamumlala Astti.

Seděla na zemi a hrála si s pořád nepojmenováným dráčetem.

Erma si jen povzdechla a vyšla ven. Vydala se do lesa který rozděloval jejich domov od horského pásma.

Šla po lesní pěšině pořád hlouběji. Všude bylo až na cvrlikání ptáků úplně ticho. Ale pak...

"Prej běž hlídkovat. Potřebujeme vědět co se děje po ukradení ohně. To nemohl poslat Asträella? Já tady teď běhám po celé Inambě zatímco oni dva se válí na ostrově."

Kdo to je? A o čem mluví?

Prolétlo Ermě hlavou. Pomalu se plížila dřív a schovala se za keř.

Po mýtine chodila žena v obtáhlém obleku s šatkem a maskou přes hlavu.

Erma se začala plížit blíž. Dostoupla ale na několik klacků a ty zapraskaly. (*klack* *klack*😂😁)

Žena se otočila za zvukem a spatřila Ermu schovávající se ve křoví. Vydala se přímo k ní, ruce v pěst.

Erma se napřímila a pokusila se vycouvat. Když byla žena jen pármetrů od ní, otočila se a rozběhla.

Žena jí začala pronásledovat. Ermanoře se povedlo utíkát několik desítek metrů kým jí do zad netrefil paprsek a ona se nezřítila tváří k zemi.

Žena k ní přišla a přiložila jí dva prsty ke krku. Žádný tep.

"Promiň holčičko." řekla směrem k mrtvé dívce. "Ale bylo to nutné. Teď už  nikomu nepovíš že jsi mě tu vyděla."

Dotáhla tělo do nedalekého křoví a utekla.

Tou dobou už se doma Astti divila kde je její sestra. Byla pryč moc dlouho.

"Pojď." řekla k dráčeti a posadila si ho na rameno. "Půjdem najít Ermu."

Vydali se po pěšině kterou chodívala její sestra. Dráče jí po chvíli slezlo z ramene a začalo čichat u země.

Společně došli až k mýtině.

"Kde je?" zaskučela Astti.

Bála se o sestru. Nikdy nebyla pryč tak dlouho.

Dráče zaskříkalo. S čumákem u země se rozběhlo hlouběji do lesa.

"Našla jsi něco?!"

Zastavila se u keře a zakňučela.

"Co pak?"

Astti přišla ke keři a zalapala po dechu. Její sestra ležela na zádech mezi větvičkama, oči v sloup.

"Ne,ne,ne,ne,ne." klekla si k ní a jemně ji poplácala po tváři. Nereagovala. Skusila puls. Taky nic. "Ermo nemůžeš mě nechat samotnou! Už jsem přišla o rodiče, nemůžu přijít i o tebe." po tváři se jí kutáleli slzy. "Prosím..."

Nahla se ke sestře a objala ji. Dráče vyskočilo k ní a přitulilo se. K tomu smutně mrčelo.

Ani nevěděla jak dlouho ležela při své mrtvé sestře, probrali jí až vločky co jí začalo dopadat na ruku. Vzhlédla vzhůru.

Z nebe se vznášel svitek pokrytý ledem. Natáhla ruku a chytla ho do dlaně.

Rozbalila ho začala číst.

~~~~
Před několika týdny byl z královské pokladnice odcizen oheň jenž dával moc všem magickým bytostem.

Prastarý drak se z toho důvodu rozhodl vybrat novou generaci dračích jezdců aby ho vrátili spět.

Vy Asttiro, jste přišla o rodinu vynou zloděje, Krále Smrti.
Prastarý vám nabízí možnost pomstit jejich smrt.

Byla jsi vybrána jako jezdkyně živlu vzduchu. Prosíme vás aby jste se dostavili do týdne na výcvikové středisko v horách, cestu máte vyznačenou v mapě z druhé strany svitku, i s drakem vám přiděleným.

S pozdravem, pomocnice Prastarého
Iquaelle

~~~~

Měla šanci pomstít své rodiče. A vypátrat kdo zabil její sestru...

"Ermanoro." oslovila dráče jejim novým jménem. "Myslím že se vydáme na cestu."

Tohle je na nějakou dobu poslední kapitola. Musím ještě tenhle týden napsat kapitolu z Lovce a Wakandy ale pokud budu stíhat,někdy v pátek vydám i kapitolu z tohto příběhu.

Anabeth