Všichni kromě Agathoklese a Gry odešli.

Prastarý vyfoukl plamínek ohně, který dopadl kousek od trůnu. Na jeho místě se objevili dvě pohodlně vyhlížející křesla.

"Posaď se." Vybídl Aklese. Sám si do jednoho sednul.

Akles teda klesl do druhého, Gra se mu usadila na klíně.

"Tak Agathokle, nejdříve ti chci poděkovat. Jen málo kdo mi takhle projeví úctu."

"Nemusíte děkovat."

Prastarý se na něj usmál.

"Slyšel jsem od Iquelle, že Gře jde velmi dobře mluvení."

"To ano. Že Gro?"

"Ano. Prej se rychle učím." Odpověděla Gra.

"Úžasné. Teď mám na tebe otázku Aklesi. Co myslíš, že by jsi mohl ostatní jezdce naučit?"

"No. Ani nevím. Možná střílet z luku. A udržet kamennou tvář. V tom taky nejsem nejhorší."

"Dobře. Děkuji ti. Můžeš jít."

"To je vše?"

"Ano. Pošli sem prosím, Marcuse."

"Jistě."

Akles vstal, poklonil se Prastarému a odešel.

"To to bylo tak krátký?" Zeptala se Azi.

"Položil mi jednu otázku, pochválil Gru jak umí hezky mluvit a poslal mě pryč. Teď tam má jít Marcus." Oznámil klidně a posadil se.

Marcus teda vstal a i s Fluctem se vydal do trůnního sálu.

"Zdravím Marcusy. Posaď se." Kývl na něj Prastarý.

"D-dobře." Usadil se do křesla a Fluctus na opěrku vedle jeho hlavy.

"Zeptám se tě na dvě otázky. Stejné jako Aklese."

"Eeeee, fajn."

"První otázka. Jak to jde Fluctovy s jeho schopnostmi?"

"Zatím nic nezkoušel. Možná tak plavání. Někteří draci už mluví, že?"

"Ano. Dva malý a samozřejmě Iquelle. Ale teď k druhé otázce. Co myslíš, že by jsi mohl ostatní naučit?"

"Fuuuuu. No, od mala jsem vyrůstal s rodiči na samotě. Neučil jsem se bojovat s mečem ani střílet z luku. Maximálně tak rybařit a plavat."

"To může být taky užitečné. Děkuji za tvůj čas. Prosím, nech sem přijde Azira."

Stejně jako před chvílí Akles, tak teď Marcus zmateně vyšel ze dveří.

"Azi. Jsi na řadě." Řekl směrem k ohnivé jezdkyni.

"Cože? Já? Ach bože bože bože."

Ani by do sálu nevešla, kdyby jí Střela nepopadla za dlouhý vysící cíp jednoho ze šátků,  které měla uvázané kolem pasu jako předěl tuniky a legín a neodtáhla jí tam. Těsně za dveřmi jí pustila a dala se do šmejdění.

"Zdravím Aziro." Pozdravil jí Prastarý.

"Ehm, zdravím."

"Posaď se."

Azi se nervózně posadila a podívala se na Prastarého.

"Dvě otázky. Jako u ostatních. Co Střela? Zkoušela svoje schopnosti?"

"Nó, jo. Doma propálila díru do stolu."

"To chápu." Prastarý zvedl ze stolku šálek a napil se kouřícího čaje. "Ohniví draci mají nejsilnější plamen. A co ty? Co by jsi mohla ostatní jezdce naučit?"

"Po pravdě? Nic. Nikdy jsem nebojovala, nikdy jsem nedržela v ruce zbraň. Jsem v podstatě neschopná. Když mě babička učila vařit, podpálila jsem kuchyň! Vždyť já jsem se přidala jen proto že jsem doufala že tu budou nějací hezcí kluci."

"Nejsi neschopná." Řekl Prastarý pobaveně. "Jen nepředvídatelná a neklidná. Stejně jako oheň. Můžeš jít. A pošli prosím Asttiru."

Taky máte tak nudné hodiny fyziky? A počítáte oproti svým spolužákům tak rychle, že máte moře času než oni dopočítaj? Já teda jo. Při dnešní hodině jsem stihla napsat půlku kapitoly.

Anabeth 🌖