„Ták povídej!“ vypískla Ginny, jen se otevřeli dveře.

„O čem?“ zeptala se Hermiona. „A proč nespíš?“

„Nespím proto, abys mi povídala o tom, jak to šlo!“ usmála se Ginny.

A do háje.

„Všechno šlo...fajn,“ řekla Hermiona a posadila se na postel, aby ze sebe mohla skopnout boty.

„No u všech svatejch!“ vykřikla Ginny a objala Hermionu. „Milujete se?“

„Cože?“ vydechla Hermiona.

„Miluješ ho?“ zeptala se Ginny, aby to Hermiona pochopila.

„Ne, nemiluju ho,“ řekla Hermiona.

„Ale červenáš se, kočko,“ řekla Ginny.

„Líbali jsme se,“ pošeptala Hermiona a Ginny se zakousla do polštáře, aby nevzbudila ostatní spolubydlící.

„To je paráda!“ řekla Ginny se zářivým úsměvem.

„Asi je,“ řekla Hermiona a culila se tak, jak se zamilovaní nezamilovaní culí, když se mluví o jimi milovaném nemilovaném. Asi každý z nás zná, ne? (Pozn. au. Nebo mi chcete říct, že taková jsem zase jen já?! 🙈😂)

„No ty kokos! Ty ho musíš milovat!“ řekla nadšená Ginny.

„Ginn, bylo to...pár polibků,“ řekla Hermiona.

„Ale tvých PRVNÍCH polibků!“ zamračila se Ginny.

„No jo, prvních,“ pousmála se Hermiona.

„Takže ho miluješ?“ zeptala se Ginny znovu.

„Ne, nemiluju."

„Miluješ, jen o tom ještě nevíš,“ usmála se Ginny šťastně.

„Tak díky za věštbu, mami,“ řekla Hermiona.

„Ráda pomůžu, dcero,“ usmála se Ginny a lehla si do Hermioniny postele. „Jsem z tebe tak nadšená.“

„Ginny, nemáš proč,“ řekla Hermiona a Ginny si povzdechla.

„Nechala ses od něj políbit, to jsi nenechala ani o Kruma. Musíš ho mít ráda,“ řekla Ginny.

„Máš pravdu, mám ho ráda,“ usmála se Hermiona.

„No prosím,“ řekla s úsměvem Ginny a zavřela oči.

„Dobrou noc, zlato,“ usmála se Hermiona a přikryla Ginny, která pro dnešní ráno konečně zmlkla.

Sama se mezitím vydala do sprchy.

Když se vrátila do ložnice, otevřela okno, protože v místnosti bylo nedýchatelno.

A jaké překvapení bylo, když do pokoje vlétla sova.

Dobrou noc a kouzelné sny, krásko. ♡
                                                                 D.♡

Hermiona se usmála a podívala se z okna. Na nádvoří stál Draco a podobně jako Hermiona se usmíval.

Teď jí to došlo, však by musela sova vyletět jezerem, kdyby jí psal ze Zmijozelu.

Věnovala Dracovi široký úsměv, poslala mu vzdušný polibek a zavřela okno.

„Jak v nějakým trapným románu,“ zamumlal si Draco pod vousy a vlezl do hradu.

„No konečně jsi tu,“ zamumlal Blaise, který vyčkával jako pokaždé na houpačce, kterou si zavěsil ve čtvrtém ročníku na strop.

„Proč nespíš, Blaisi?“ povzdechl si Draco a zaplul do postele.

„Čekám tu na tebe,“ vysvětlil Blaise a skočil za Dracem do postele.

„Vypadni z mojí postele, Blaisi,“ zamumlal Draco.

„Nevypadnu, nejdřív mi musíš říct, jestli ses nějak posunul,“ řekl Blaise a Draco se pousmál.

„No jo, posunul,“ řekl a ještě víc se pousmál nad vzpomínkou na nebelvírčiny dokonalé rty.

„Kam až?“ vyzvídal Blaise.

„Nikam daleko, vlastně jen k líbání,“ řekl Draco.

„Jak líbá?“ zeptal se Blaise a Draco ho skopnul z postele.

„Báječně, líp jak Pansy,“ řekl zmijozelský princ.

„Téééééda, to musím někdy zkusit,“ vydechl Blaise a Draco po něm hodil polštář.

„Nesahat, je moje,“ řekl, aniž by si uvědomil, co řekl.

Uvědomil si to až tehdy, kdy se Blaise rozesmál na celé kolo a s ním i Crabbe a Goyle.

I oni věděli, že má teď zálusk na Grangerovou, jen neznali pravý důvod. No a taky věděli, že s nebelvírkou měl Draco dnešní večer rande, takže si i tihle dva domysleli, o kom je řeč.

„A proč nespíte vy?“ zamračil se Draco.

„Grangerová, opravdu?“ řehtal se Crabbe.

„Zavři hubu,“ zavrčel Draco, ale všichni tři se rozesmáli ještě více.

„Počkej, počkej, počkej, chceš mi říct, že ses do ní zabouchnul?“ zeptal se Goyle.

„Teda Draco, já jsem si myslel, že mě u tebe nic nepřekvapí,“ řehtal se Theodor.

„Držte huby, vy kokoti a radši mi řekněte, proč ještě nespíte. To jste čekali, abyste se mi mohli vysmát za to, že randím s mudlovkou?“

„Přesně na to jsme čekali,“ ujistil Draca Blaise a rozesmál se nanovo.

„Jděte do háje,“ řekl Draco a odešel do koupelny.

Chvilku na sebe koukal do zrcadla. Už chápal, čemu se jeho spolubydlící tak smáli.

Na jeho bledých tvářích byl lehce růžový odstín. A k tomu ta poznámka, že je Grangerová jeho. Musel se na sebe do zrcadla zamračit.

Je Malfoy, je Smrtijed, je pravý zmijozel a řekne, že jemu patří mudlovská šmejdka Grangerová.

Hnus.

Začal přemýšlet o tom, jestli radši neumře s kapkou důstojnosti, než že bude žít s takovou potupou.

Ale ne, smrt není tak dobrý nápad. Stále je tu jeho matka, která ho miluje.

Prostě bude tajně chodit s Grangerovou, bude z ní tahat informace o Potterovi a bude to.

S hlubokým povzdechem si sundal sako, rozvázal si kravatu a rozepnul si prvních pár knoflíčků košile, když tu si do koupelny nakráčel Blaise.

„Co tu děláš, Blaisi, vypadni,“ řekl Draco, ale Blaise zavrtěl hlavou a zavřel dveře.

„Chci si s tebou promluvit,“ řekl Blaise.

„To sis vybral chvilku,“ odfrknul si Draco, ale posadil se na koberec, stejně jako Blaise.

„Skutečně se ti Grangerová tak líbí?“ zeptal se Blaise a snažil se zakrýt svůj úsměv.

„Ošklivá není,“ řekl Draco.

„A jaká je?“

„Tomu bys nevěřil. Ona je úplně jiná, než ve škole. Umí bejt i vtipná,“ začal Draco a Blaise přikyvoval.

„Zvládnul by ses do ní zamilovat?“ zeptal se Blaise, když Draco dokončil své vypravování o Hermioně.

„Nevím,“ pokrčil Draco rameny.

„Za pár týdnů ti připomenu, jak strašně nevíš,“ řekl Blaise a věnoval Dracovi významný pohled.

„Moc tomu nevěř, pořád je to ta samá Grangerová, která mi zlomila nos,“ řekl Draco a Blaise se začal smát.

„Jo no, měl jsi vidět tvůj výraz, když jsi tenkrát musel Pomfreyové vysvětlovat, jak se ti to stalo,“ chechtal se Blaise a Draco opět zalitoval toho, že si k sobě tenkrát Blaise zavolal.

„Bezva,“ povzdechl si Draco.

„No nic, jsi propuštěn z naší malé porady, můžeš se jít sprchovat,“ řekl Blaise a vstal.

„No konečně,“ řekl Draco a vstal taky.

„Dobrou,“ řekl Blaise.

„Dobrou,“ řekl Draco a zavřel za Blaisem dveře.

Teď už se mohl v klidu a nerušeně osprchovat.

Po příjemné sprše se odebral do postele a s myšlenkami na jednu krásnou hnědookou a kudrnatou nebelvírku odešel do říše snů.

Ahoj! ❤️
Tak jsem neporušila ten svůj slib, že budu vydávat dvě kapitoly za týden. 😅
Chvilku to tak vypadalo...
Měla jsem teď nějak blok, pokaždé jsem otevřela kapitolku, že budu psát, ale najednou jsem nevěděla, co bych měla psát...🙈
Dneska se to nějak zlepšilo, tak jsem napsala druhou půlku kapitoly. 😊
Doufám, že se vám tahle kapitolka, u které jsem se vážně nadřela líbila. 😅😂
Mám vás moc ráda! ❤️
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛