„Víš co, pojď,“ řekl Draco, vzal Hermionu do náručí a přenesl jí na kuchyňskou linku.

„Draco, je to jen škrábanec,“ usmála se Hermiona.

„Ale huš,“ řekl Draco a dál vymýšlel způsob, jak by se na Hermionu podíval a nevypadalo to blbě.

„Je to úplně v pořádku,“ uklidňovala ho Hermiona. 

„Nelekej se,“ povzdechl si Draco, když mu došlo, že žádný způsob, který by vypadal normálně není.

„Dobře,“ přikývla Hermiona.

Draco jí svléknul svetřík a položil ho vedle. Potom jí vyhrnul tílko a přetáhl jí ho přes hlavu.

„Vypadá to drobet divně,“ poznamenala Hermiona tiše. Nahlas mluvit nemohla, na to byla trochu nervní.

„Já vím,“ přikývl Draco, ale pořád nemohl odlepit pohled od její podprsenky. No kdo by to byl do ní řekl. Černá krajková podprsenka a Grangerová...

„Tak co?“ zeptala se Hermiona.

„Počkej chvíli,“ řekl a natočil si jí bokem k sobě. Tam byl škrábanec, který se táhl skoro po celém boku. Kdo by to byl řekl, že tohle udělá rám obrazu...

„Jau,“ zasyčela Hermiona, když se Draco opatrně dotknul rány.

„Promiň, ale je to zajímavé,“ řekl a dál zkoumal její krev. Nebyla jinačí, než ta jeho. Byla vlastně úplně stejná. Ale vážně úplně.

„Co je na tom zajímavého?“ divila se Hermiona.

„Máš úplně stejnou krev,“ řekl Draco a dál se koukal na Hermioninu krev.

„Já vím. Ale když ty pořád, že máš krev čistou,“ pokrčila Hermiona rameny. „Ráda bych to viděla.“

„Beze všeho,“ řekl Draco, vzal nůž a zaryl si ho do ruky, při čemž Hermiona zavřela oči. „Tak prosím, Grangerová.“

Hermiona otevřela oči a koukala se na Dracovu ruku, ze které tekly potůčky krve. Úplně stejné, jako ty její, samozřejmě.

„No vážně,“ přikývla Hermiona s úsměvem.

„Co s tím bokem?“ zeptal se Draco.

„Nic, nebolí to,“ řekla Hermiona.

„Podržíš mi to?“ zeptal se Draco a Hermiona přikývla a převzala si od něj nůž. Naneštěstí si nůž vzala za špičku a rozřízla si ruku.

„Sakra,“ povzdechla si Hermiona.

„Víš o tom, že seš nemehlo?“ zasmál se Draco.

„To mi povídej,“ povzdechla si Hermiona.

„Na ošetřovnu s tím nepůjdeme,“ řekl Draco a Hermiona přikývla.

„Draco, ta ruka...tvoje, proč jsi to udělal? To jsem totiž nechtěla.“

„Ale já chtěl, abys to viděla,“ řekl Draco a Hermiona se pousmála. „Podej mi ruku.“

„Fajn,“ řekla Hermiona a váhavě ruku natáhla.

To už Draco vzal její pořezanou ruku do té své pořezané a propletl si s ní prsty.

„Co to děláš?“ zeptala se Hermiona a koukala se na jejich spojené ruce.

„Teď v sobě budeme mít stejnou krev. Jak tu mudlovskou, tak tu čistou, chápeš?“ řekl Draco a Hermiona se zachichotala.

„Chápu,“ přikývla a stiskla jeho ruku pevněji.

A ještě pevněji ji stiskla, když cítila, že se jí chce vymanit. Jeho ruka jí byla prostě příjemná.

„Hermiono, nerad ti to říkám, ale za chvíli se sem nahrnou skřítkové, jelikož jim skončí pauza a co si chudáčkové pomyslí, když uvidí...tohle všechno?“ řekl Draco a Hermiona se podívala nejprve na Draca, který měl na košili drobet krve.
Potom na nůž vedle sebe, rovněž krvavý a nakonec na sebe v podprsence s krvavým bokem a rukou taky.

„Tak mi nějak oprav ty rány, prosím tě, ať můžeme vyrazit do těch Prasinek a ušetříme skřítky toho pohledu,“ řekla Hermiona a ukázala na sebe.

„A co je na tobě špatného?“

„Ta hříva, tělo, obličej-“

„Grangerová, Grangerová, Grangerová, kdo by do tebe řekl, že se budeš takhle podceňovat,“ povzdechl si Draco.

„Prosím?“

„Víš o tom, že podle mě jsi jedna z nejhezčích holek na škole? Možná i nejhezčí,“ řekl a zase se divil, kde se to v něm bere. A vlastně říká pravdu! To je na tom to nejhorší.

„Vážně?“ zeptala se Hermiona.

„Ano, vážně. A teď jsi popravdě ještě hezčí,“ řekl a chtěl si vrazit facku.

„Fajn, dobře,“ přikývla Hermiona a neubránila se potěšenému úsměvu. „Tak můžeš?“

„Jo, dobře,“ přikývl a chtěl si vzít hůlku. „Ale budeš mě muset pustit,“ řekl a podíval se na jejich stále spojené ruce.

„Hmmm...“ zamručela Hermiona a neochotně mu ruku pustila.

„Hotovo,“ řekl po pár minutách.

„Super,“ usmála se Hermiona.

„Takže teď mám v sobě mudlovskou krev,“ řekl Draco pobaveně.

„To by mě zajímalo, co by ti na tohle řekl tvůj otec,“ řekla Hermiona a oblékala se do tílka.

„Nemám ponětí. Ale to je jedno, vyrazíme, ať jsme do jedenácti zpátky,“ řekl Draco a Hermiona přikývla a oblékla si svetřík.

„Dobrý plán, kam půjdeme?“ zeptala se Hermiona zvědavě.

„Nech se překvapit, Grangerová,“ řekl Draco a Hermiona se usmála. „Není ti zima?“ zeptal se po chvilce.

„Ne,je mi fajn,“ přikývla Hermiona.

„To je dobře, ještě se tě párkrát zeptám,“ řekl Draco a Hermiona se usmála a přikývla.

„Tak kudy?“ zeptala se.

„Pojď,“ řekl s úsměvem a vedl Hermionu někam do neznáma.

„Myslíš si, že nás někdo uvidí?“ zeptala se Hermiona.

„Ne, chodím tady od vždycky a nikdo mě ještě nechytil,“ řekl Draco a Hermiona si povzdechla.

„Ale já jsem magnet na smůlu,“ řekla.

„To uvidíme,“ řekl Draco.

„Uvidíme,“ přikývla nebelvírka a otřásla se zimou.

„Co se couráš?“ zeptal se Draco.

„Jdu v tomhle, musíš počkat,“ řekla Hermiona a kývla na své boty, tedy boty na nízkém podpatku.

„Tak proč si to bereš, když na tom neumíš?“ zeptal se Draco a na tváři mu hrál pobavený úšklebek.

„Já nechtěla, to Ginny mě přemluvila k tomuhle,“ postěžovala si Hermiona a ukázala na své oblečení.

„Ale zlé oblečení ti nevybrala,“ řekl Draco.

„He. he. he,“ řekla Hermiona s úšklebkem.

„Fakt že ne. Ale mnohem zajímavější je volba toho spodního prádla,“ řekl Draco a Hermiona zakoulela očima. „Ne ale vážně, proč nosíš zrovna takovéhle?“

Hermiona zase zakoulela očima a dělala, že neslyšela jeho otázku.

„Čekám. Proč?“ zeptal se.

„A mimochodem co nosím za spodní prádlo?“ zeptala se Hermiona, jakoby nic.

„Tohle,“ řekl, přešel k ní a zatahal za ramínko podprsenky, které Hermionino tílko bohužel nezakrylo.

„Ahá, tohle,“ přikývla Hermiona.

„Proč?“ zeptal se.

„Co ti je do toho, Draco?“ řekla a přidala do kroku.

„Vlastně nic, jen jsem tak trochu zvědavý,“ řekl zmijozelák.

Hermiona se jen usmála, ale nekomentovala to.

„A taky,“ začal a dohnal hnědovlásku.
„Ti dost sekne.“

„Draco,“ povzdechla si Hermiona a šla dál.

„Ne, myslím to vážně, skutečně je dobrý,“ řekl Draco a Hermiona se potichu zachichotala.

„Dobře, děkuji za zhodnocení,“ řekla Hermiona a zase se otřásla zimou.

„Jsi ten největší blázen na světě,“ řekl Draco a objal ji kolem ramen.

„Co zas děláš?“ zašeptala Hermiona.

„Zastav,“ řekl Draco a Hermiona s hlubokým povzdechem zastavila.

„Co je?“ zeptala se.

Draco jen pokrčil rameny, zapnul jí knoflíčky u svetříku a rozpustil jí sepnuté vlasy.

„Tak by to mělo být lepší,“ řekl, dal jí pramínek vlasů za ucho a znovu jí přehodil ruku přes ramena.

„Díky,“ usmála se nebelvírka a víc se k němu přitiskla.

„Příště si vezmi něco teplejšího,“ pošeptal jí Draco a Hermiona přikývla a znovu se otřásla. „Stát,“ řekl Draco.

„Co zase?“ zasmála se Hermiona.

„Accio Hermionin kabát,“ řekl Draco a po pár okamžicích mu do ruky přiletěl Hermionin kabát v celé své kráse.

„Děkuju,“ řekla Hermiona, když jí Draco pomáhal kabát obléknout.

„Za to všechno co se mnou děláš, Grangerová, skončím v pekle,“ řekl Draco a Hermiona se usmála.

„Víš, že bych mohla říct to samé? Míšení krve je přece hřích,“ řekla Hermiona se smíchem.

„To je pravda. A sahat na mudlovské šmejdky taky,“ řekl Draco, ale přitisknul si k sobě Hermionu ještě blíž. „A moc hezky voníš, to je taky hřích, ale tentokrát tvůj,“ řekl Draco a Hermiona se zachichotala.

„Vidíš, až takový jsme hříšníci,“ řekla. „Ale když už hřešíme,“ pokrčila rameny a chytila Draca za ruku..

„Tak ať,“ řekl a políbil ji do vlasů.

„Pořádně,“ pošeptala s úsměvem nebelvírka a ve stejném okamžiku se její rty setkaly s těmi Dracovými.

Byl to dlouhý, něžný polibek. Oba dva si tajně přáli, aby nikdy neskončil, ale jednou ano.

„O tomhle nikomu ani muk,“ pošeptala Hermiona Dracovi do rtů.

„Nehodlám se s tím chlubit, ty snad ano?“ pošeptal jí Draco nazpět.

Pravda byla ve skutečnosti trochu jiná. Nejradši by to vykřičel přes celou galaxii, ale nechtěl. Nechtěl udělat ani tohle. Ve své podstatě, plán mu vychází, ale ona bude smutná...
Možná...

„Taky ne,“ zašeptala nebelvírka a znovu spojila jejich rty v jedny.

„Tak proč to opakuješ?“ pošeptal Draco.

„Řekla jsem, že když hřešíme, tak ať pořádně, tohle je moje prozatímní hranice,“ řekla a Draco se křivě usmál.

„Takže to chceš opakovat?“ zeptal se šeptem.

„Nevadilo by mi to,“ řekla Hermiona s lehkým úsměvem.

„Taky bych neměl problém,“ řekl Draco a tentokrát to byl on, kdo začal vášnivý polibek.

„To jsi asi první,“ vydechla Hermiona.

„No, nejsem si jistý,“ pokrčil Draco rameny a znovu Hermionu políbil.

Ahoj! ❤️
Tak co myslíte, jak to bude dále? 😏❤️
Pevně doufáme, že to bude mít hezký konec. 😅
A že je to drobet uspěchané?
Moje knížky, moje pravidla, má fantazie. 😅😊❤️
Třetí kapitola týdne vychází proto, že dnes má má milovaná Hermionka narozeniny! 😊❤️👑
Snad se vám líbila. 😊
Mám vás moc ráda! ❤️
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛