„Hermiono, to jsi tady byla tak brzy?“ povzdechla si Ginny.

„Jo, byla. Vlastně jsem už dojedla,“ řekla Hermiona.

„Já dneska ani nemám hlad,“ řekla Ginny.

„To já taky ne,“ přikývla Hermiona.

„Tak víš co, půjdeme něco podniknout. A žádné odmlouvání, vstaň a pojď,“ řekla Ginny a Hermiona se zhrozila.

„Ginny, ale já nemůžu, já mám hlídku,“ namítla Hermiona. Rozhodně nechtěla lhát, ale chtěla jít do Prasinek. A nějaký podíl na tom měl jeden nejmenovaný zmijozel.

„Jedna noc se bez tebe přežije,“ řekla Ginny. „Nebo to není jen o hlídce?“

„C-Co?“ vydechla Hermiona. Někdy zapomínala, jak umí být Ginny všímavá.

„T-To,“ usmála se Ginny. „Máš rande, že?“

„Rande?“

„Správně, jinak bys rozhodně nic nenamítala a nabídla mi, že něco můžeme podniknout zítra,“ řekla Ginny s úsměvem. „Ale ty nevíš, jak dopadne rande s tvým jistě budoucím klukem, takže mi nic neslibuješ.“

„Ginny, není to rande,“ povzdechla si Hermiona.

„Tak schůzka! No výborně, tak na co čekáš, honem se obleč,“ řekla Ginny a ukázala směrem k Nebelvíru.

„Ginny, ale to nebude nic velkého,“ řekla Hermiona.

„Dost, nic takového, honem,“ řekla Ginny a už táhla Hermionu do Nebelvíru. „Kdo je ten šťastlivec?“

„Ten by tě nezajímal,“ řekla Hermiona.

„No dobrá, teď vyzvídat nebudu, ale připrav se, že se mému výslechu nevyhneš,“ varovala Ginny Hermionu.

„Dobře,“ přikývla Hermiona.

„Tahle divná černá nepřipadá v úvahu,“ řekla Ginny a pokračovala v přehrabování Hermionina šatníku.
„To vážně nemáš jediné šaty?“

„Ne, jen tyhle,“ řekla Hermiona a Ginny se zamračila.

„Jsou až moc formální. A sukni máš teda jen tuto?“

„Ano a tu školní,“ přikývla Hermiona.

„Do háje, Hermiono,“ povzdechla si Ginny a pohledem přeměnila černou sukýnku.

„Já fakt nemám ráda...šaty a sukně,“ zamračila se Hermiona.

„Dobře, tak jinak,“ řekla Ginny. „Bílé tílko máš?“

„Vzadu.“

„No vida,“ usmála se Ginny a hodila sukni a tílko k sobě. „No není to krásná kombinace?“ usmála se Ginny.

„Báječná,“ zamračila se Hermiona.

„A k tomu toto,“ řekla Ginny a hodila k oblečení ještě černý svetřík, který byl do půlky zad.

„Ginny, doufám, že si nemyslíš, že v tom půjdu. Vždyť je konec října,“ řekla Hermiona.

„Prosím tě,“ mávla Ginny rukou a dál si prohlížela onen dokonalý outfit.

„Bude to jen kamarádská schůzka.“

„Krycí jméno pro rande,“ pokrčila Ginny rameny a Hermiona si povzdechla.

„Ginny, to nemůžeš myslet vážně,“ řekla Hermiona, když Ginny vytáhla boty s jehlovými podpatky.

„Můžu a myslím,“ řekla Ginny.

„V tom se při nejlepším zabiju. A navíc, přece nejsem žádná koketa,“ povzdechla si Hermiona.

„To, že jdeš na rande upravená neznamená, že jsi koketa,“ řekla Ginny.

„Ginervo Molly Weasleyová, po několikáté ti opakuju, že to není rande.“

„Cože jsi říkala, že to je?“ zeptala se Ginny a dělala, že to oslovení neslyšela.

„Kamarádská schůzka,“ zavrčela Hermiona a Ginny luskla prsty.

„Kamarád taky rád,“ usmála se a Hermiona sebou praštila do peřin.

„Ginny!“

„Tá dam tatá, tá dam tatá,“ broukala si zrzka dál svatební hudbu.

Hermiona si povzdechla a promnula si obličej.

„Dám ti chvilku, aby ses oblékla,“ řekla Ginny a vypařila se z ložnice.

Hermiona si povzdechla znovu a vstala, aby se mohla převléknout. Když si konečně oblékala tílko, Ginny otevřela dveře a byla celá zděšená.

„To jsi neudělala,“ vydechla.

„Co myslíš?“ divila se Hermiona.

„Černou podprsenku pod bílé tílko? Vážně, vážně, vážně, vážně, VÁŽNĚ?!“

Hermiona se podívala do zrcadla a nechápala, s čím má Ginny problém. No tak si vzala černou podprsenku, no a? Vždyť nebyla vůbec vidět.

„Hermiono, neříkala jsi, že je to kamarádská schůzka?“ zeptala se Ginny.

„Však je,“ přikývla Hermiona.

„Černá podprsenka pod bílé tílko,“ zopakovala Ginny. „Víš, jak je to...no do háje. Vždyť to vypadá jako...to úplně svádí k tomu, aby tě ten někdo svléknul z té podprdy!“

„Ginny, svět se neboří, tak já si tu podprsenku převleču,“ uklidňovala Hermiona svou kamarádku.

„Ale ne, to nemůžeš. To nestihneš, kam se poděla ta tvoje dochvilnost?“

„Mám ještě...do háje,“ vydechla Hermiona. „Ginny, to jsi mi nemohla říct, že mám už jen minutu?“

„Vidíš, že ti to není jedno,“ usmála se Ginny a pročísla Hermioně vlasy. „A teď utíkej, ať se nezpozdíš ještě víc.“

„Díky,“ usmála se Hermiona a vyběhla pryč.

Ginny se za ní ještě usmívala a připadala si jako nějaká maminka.

Podívala se na budík v jejich pokoji a s hrůzou zjistila, že se rafička ani trochu nepohnula.

Podívala se na budíky u postele ostatních a vykulila oči, když si všimla, že Hermiona měla být na té její kamarádské schůzce už nějakých dvacet minut.

***

Draco čekal v kuchyni a seděl na lince. Připomínalo mu to časy, kdy byl ještě malý a čekal v kuchyni v Malfoyovic sídle na svou matku, která mu slibovala, že spolu něco uvaří.

Vždycky seděl a poslušně vyčkával, než Narcissa přijde.

Pokaždé místo ní ale přišel Dobby s tím, že jeho matce do toho něco vlezlo, tudíž nemůže přijít.

Nakonec to vždycky dopadlo tak, že spolu Draco s Dobbym něco uvařili sami.

Ale pořád tady bylo to, že Narcissa nepřišla...

Co když si to Hermiona rozmyslí a nepřijde? Je přece známá svou dochvilností a už tu měla být asi čtvrt hodiny.

Povzdechl si a zjistil, že neuběhla žádná čtvrt hodina, ale už půl hodina.

Zavřel oči a promnul si je. Tohle je mnohem těžší, než si myslel. A už mu zbývalo jen dvacet osm dní. Pokud to půjde tímhle tempem, tak může se svou smrtí počítat tak do čtyř až pěti týdnů.

Ještě chvilku seděl, ale pak to vzdal, seskočil z linky a vydal se k východu.
Otevřel obraz moc prudce, ale místo toho, aby onen obraz napálil do zdi, praštil někoho, kdo právě mířil do kuchyně.

„Promiň, omlouvám se, že jsem se zpozdila,“ omlouvala se Hermiona a držela se za bok.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se celý vyděšený Draco a podíval se na místo, kde se držela.

„Jsem, jen to trošku bolí. Ale co bolí, přebolí,“ usmála se Hermiona.

„Jsi si jistá?“ povzdechl si Draco.

„Proč, co tam vidíš?“ zeptala se Hermiona a snažila se podívat se na svůj bok.

„Máš tam trošičku krve,“ řekl Draco.

„Na tom bílém je to asi dost vidět, viď?“ povzdechla si Hermiona a Draco přikývl.

„Promiň, moc mě to mrzí,“ řekl Draco.

„V pořádku, nemohl jsi to vědět. Kdybych přišla včas, tak by se to nestalo,“ řekla Hermiona.

Ahoj. 😊
Je tady další kapitolka. 😊
Doufám, že se vám líbila. 😅
Mám vás ráda! ❤️
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛