A už je to tu. 🥰
Poslední kapitola...🥺
Mám takový strašně divný a zároveň strašně slavnostní pocit. 😅❤️
Vzhledem k tomu, že svoje povídání píšu na začátek, nepočítejte samozřejmě s tím, že vám prozradím, jak to skončí. 😂❤️
Každopádně bych vám moc ráda poděkovala za všechny krásné komentáře, za každou hvězdičku a za každé přečtení. 💖
Jste ti nejlepší čtenáři, jaké si holka s hlavou v oblacích může přát. ⚡❤️🧦
Každopádně sledujte můj profil, protože už si začínám připravovat pokračování, které ponese název Hermionino přání. 🎶❤️
Ale teď už vás nebudu zdržovat svými proslovy. 😂❤️
Užijte si poslední kapitolu Dracova úkolu. 🌸🍫❤️🎶🧦
Vaše Déňa 💙❤️💚💛

Den „D“ byl tady.

Bylo třicátého června, sobota...

Draco nemohl spát ani na chvíli.

Pořád přemýšlel, až do poslední chvíle přemýšlel, jestli tomu nezabrání.

A nakonec došel k tomu názoru, že to nemá cenu.

Nemělo smysl riskovat život jeho matky a jeho jediné lásky jen proto, že byl sobecký.

Byl naštvaný na všechny, kteří tvrdili, že to má Potter těžké.

Jemu řekli „Udělej co chceš, stejně budeš hrdina!“ a on? On neměl na vybranou. Pro něj existovalo jen: „Neuděláš to, co je podle mě správně, budeš trpět.“

Bylo to strašně nefér...

Celý život se rozhodoval podle toho, co mu řekli, že je správné a přežil to. Ale teď si chtěl jednou jedinkrát vybrat sám za sebe a nemohl, protože by tím neublížil sobě, ale i matce a svojí pravé jediné lásce...

„Ahoj lásko,“ usmála se Hermiona, políbila Draca do vlasů, a posadila se vedle něj.

„Hezký večer, Hermiono,“ řekl Draco a Hermiona se uchechtla.

„To je fór?“

„Co?“

„Hezký. Večer. Hermiono? Co jsem udělala?“ zeptala se Hermiona a postavila se.

„Posaď se,“ řekl Draco a Hermiona se posadila vedle něj.

Ať už to má za sebou... čím dřív jí to řekne, tím dřív se s tím Hermiona vypořádá.

Draco si povzdechl a pomalu ji pohladil po tváři. Naposledy...

Zhluboka se nadechl, spustil ruku z její tváře a začal: „Hermionko, pamatuješ na to, jak jsem ti kdysi řekl, že jsem Smrtijed a dostal jsem ten úkol?“ zeptal se Draco opatrně.

„Samozřejmě, víš, jak jsem se tenkrát bavila? Bylo to první den, kdy jsme se bavili, ten si pamatuju celý,“ usmála se Hermiona a bylo vidět, že vzpomíná.

„Hermiono...“

„Draco,“ povzdechla si.

„Co?“

„Kdykoliv mě oslovíš takhle, děje se něco špatného, takže co se děje? S čím ti můžu pomoct?“ usmála se nebelvírka a chytla Draca za ruku.

„Hermiono, musíme se rozejít,“ řekl Draco a vytrhl ruku z té její.

„Jak to myslíš?“ divila se Hermiona, která se zjevně ještě dopídila k tomu, jak je to myšleno, jelikož se stále usmívala.

„Tak jak to říkám,“ řekl Draco.

„Draco, já vím, že jsem poslední dny otravná a já se polepším, ale dneska by se mi to nepovedlo, takže ti přeju dobrou noc a sladké sny a pro dnešek se rozejdeme, dobře?“ usmála se Hermiona a Draco zapochyboval nad tím, jestli je nejchytřejší čarodějka jejich doby právem.

„Hermio, já myslel, že se jako...úplně rozejít,“ řekl zmijozel a Hermiona se na něj nevěřícně podívala.

„Jako...že...konec?“ dostala ze sebe.

„Konec,“ přikývl Draco.

„Ale... já tě miluju,“ vydechla Hermiona a Draco odolal nutkání utřít jí slzu z tváře.
Místo toho sevřel ruce v pěsti a nasadil ledovou masku, kterou nosil všude, kde se dalo.

„A co si myslíš?“ začal Draco a radši zavřel oči, aby se mu to říkalo lépe. „Co si myslíš, že ti řeknu? Že tě miluju taky?“

„Říkal jsi to! Říkal jsi, že mě miluješ, Draco!“ zakřičela na něj Hermiona přes slzy, které jí pomaličku stékaly po tvářích.

„Řekl jsem spoustu věcí,“ řekl Draco a otevřel oči, ze kterých se teď dala vyčíst zloba. Opovržení...

Ale někde v hloubi i bolest, kterou teď hlavně cítil.

„Ukaž to,“ zašeptala Hermiona bezmocně.

„Chceš to vidět?“ zeptal se Draco.

„A hned,“ řekla Hermiona tiše.

Draco tedy přikývl a vyhrnul rukáv své černé košile. Znamení zla Hermioně vmetlo do očí pravdu.

Pravdu, které nechtěla věřit.

„Ne,“ zavrtěla Hermiona hlavou.

„Nechala jsi se tak snadno vodit za nos,“ řekl Draco. Ta slova bolela oba, ale víc tu, která si myslela, že jsou opravdu vážně myšlena...

„Ty...jak jsi mohl? Jak jsi...tys věděl, že pro mě je to všechno poprvé...a... tobě to bylo jedno?“

„Tos uhádla,“ řekl Draco a zarýval si nehty do dlaní, aby Hermionu neobjal, nesetřel jí slzy a neřekl, že to všechno říká jen proto, že musí a že doufá, že se to jednou zase napraví...

„Draco, já-“

„Ne, žádný ty, prostě to skončilo, smiř se s tím,“ řekl Draco.

„Ty seš takovej hajzl, Malfoyi,“ zašeptala Hermiona.

„Myslela sis, že spolu budem až do konce života jako v nějaké směšné pohádce? Dospěj. Grangerová,“ dodal pak Draco.

Hermioně se z očí řinuly potoky slz, jeho slova jí bolela jako tisíce nožů, které se jí zaryly do celého těla a hlavně do oblasti srdce.

„Víš ty co, Malfoyi? Běž za svým pánem a pověz mu, jak bravůrně jsi zvládnul svůj úkol. O čem byl? Zlomit srdce mudlovský šmejdky, hm?!“

Draco se ošil, když slyšel tu nadávku.

„Ne, o tom to nebylo.“

„Tak o čem?“

„Říkalas, že si pamatuješ celý náš první den,“ řekl blonďák.

„To snad není pravda! Takže tys mě fakt jen využil!“

„Jo, vlastně jsem udělal přesně tohle,“ přikývl Draco.

„A tobě je to naprosto jedno?!“

„Jo. I ty jsi mi jedno,“ pokrčil Draco rameny a Hermioně ruply nervy a začala po něm házet vším, co jí přišlo pod ruku, kopala do něj a mlátila ho rukama.

„Tohle - děláš - normálně? Tak - to - bylo s - Demelzou - a těmi - OSTATNÍMI?! Spal jsi - s nima - kurva au,“ sykla Hermiona, která si mezi svými odsekávánými slovy a útoky zlomila nehet. „Spal jsi s nima - a pak jim řekl - řekl - že jsou ti - JEDNO?!!“ zařvala na něj Hermiona a přestala ho kopat, mlátit a škrábat.

„Není můj problém, že jsi tak důvěřivá,“ řekl Draco.

„Není to tvůj problém?!“ vyjekla Hermiona a znovu začala se svými útoky, kterým se Draco jako předtím moc nebránil. „Zmetku - imbecile - kreténe - parchante, ty si děláš srandu, že to do prdele není tvůj problém!!!“

„Ne, myslím to zcela vážně,“ řekl Draco a stále si udržoval ledovou masku. Jestliže jí měl udržet v bezpečí, musel ji takhle zranit.

„Byla to jen hra, jo?“

„Ne hra, to byl můj úkol,“ vysvětlil Draco. Copak to nikdo nedokáže pochopit, že mezi hrou a úkolem je rozdíl?

„Tak dobře,“ přikyvovala Hermiona, „dobře, doufám, že jste se všichni pobavili a že vám to pobavení ještě nějaký čas vydrží, já jdu,“ řekla Hermiona. „Ale doufám, že jsem poslední, která se nechala pobláznit Dracem Malfoyem natolik, že byla úplně slepá."

„Můžeš si za to sama. Ty jedna mudlovská šmejdko,“ řekl Draco a tím Hermioně probodnul srdce skrz na skrz.

„Jsi bestie, Malfoyi, nesnáším tě!“ zakřičela Hermiona a vyběhla z Komnaty Nejvyšší potřeby, která jí celý školní rok sloužila jako útočiště.

Běžela rovnou do Nebelvíru, kde se svalila do postele, objala polštář a plakala. Strašně moc plakala.

Jak to mohla vůbec dopustit? Jak mohla dopustit, že se jí tenhle jedovatý, zatraceně krásný zmetek dostal až tak pod kůži?

„Co se děje, Hermi?“ zeptala se Fay a posadila se k Hermioně na postel.

„Rozešel...“ dál nemohla pokračovat, hlas se jí zlomil. „Využil mě.“

„Pojď sem, zlatíčko, to bude dobrý, jsem tu pro tebe,“ pošeptala jí Fay a hladila Hermionu po zádech.

„Jsem jen Hermiona,“ zavzlykala Hermiona.

„Dobře, Hermiono,“ přikývla Fay. „Ty to zvládneš, jsi silná, dobře?“

„Ne,“ zavzlykala Hermiona.

„Hermi,“ povzdechla si Fay a objala Hermionu. „Klid.“

„Nemůžu,“ zašeptala Hermiona a Fay ji objala pevněji.

„Ahoj holky,“ řekla Ginny, když přišla do ložnice a jak viděla Hermionu, nadšení zmizelo. „Co se stalo?“

„S panem N se rozešli,“ řekla Fay a Hermiona se rozplakala víc než předtím.

„Počkej, cože?“ divila se Ginny. Myslela, že jí to Malfoy vysvětlí... že budou spolu. Vždyť jí slíbil, že něco vymyslí!

„Hodně jí to vzalo,“ řekla Fay a Ginny se posadila vedle nich.

„Hermi, pojď sem, prosím tě,“ řekla Ginny a Hermiona ji objala tak pevně jak jen dovedla.

„Měla jsem tě poslechnout,“ zašeptala Hermiona a Ginny jí hladila po zádech a po vlasech.

„Ano, ale tohle nemohl nikdo z nás tušit,“ řekla Ginny.

„Já ho tak nesnáším,“ řekla Hermiona a Ginny jí stírala slzy.

„Já vím, já ho taky nenávidím,“ přikývla Ginny.

„A taky ho miluju,“ zašeptala Hermiona zoufale.

„Hermi,“ povzdechla si Ginny a Hermiona ji objala pevněji a začala zase plakat.

***

„Počkej, takže cos jí řekl?“

„Blaisi, já to nebudu opakovat,“ řekl Draco a dál se koukal do hlubin Černého jezera.

„Budeš to opakovat, protože jsem tomu moc nerozuměl,“ řekl Blaise.

„Prostě jsem vůl,“ řekl Draco.

„Jo, seš. Fakt jsi jí řekl, že to pro tebe byl celou dobu jen úkol, že jsi ji vůbec nemiloval a že ti je jedno?“

„No,“ přikývl Draco.

„Ty kreténe, vždyť kdybys jí to vysvětlil, mohli byste se k sobě po tom všem vrátit,“ řekl Blaise.

„Nechci, aby se mnou byla,“ řekl Draco.

„Prosim?“ vyvalil oči Blaise.

„Nechci, aby se mnou byla, protože...celé jsem to na lži založil, tak nechci, aby to...prostě v tom pokračovat nemůžeme.“

„Víš, Draco, ty jsi strašnej idiot. Jednu chvíli si tu stěžuješ, jak strašně bys s ní chtěl být a vzápětí řekneš, že s ní být nemůžeš. Tak se rozhodni,“ řekl Blaise.

„Já vím, ale já ji fakt...fakt ji moc miluju,“ řekl Draco.

„Tak na to jsi měl asi myslet předtím, než jsi jí řekl, že ji nemiluješ, co si teď asi chudina myslí? Že jsi ji celou dobu vodil za nos.“

„A ne snad?“

„Ne, celou dobu jsi na ní koukal tak, jak to popisují v těch zamilovaných knížkách. A pořád jsi ze spaní šeptal její jméno. Miloval jsi jí, to nebyla lež,“ řekl Theo.

„Kde ty se tady bereš?“ vyvalil Draco oči.

„Jsem tu celou dobu,“ řekl Theodor. „Celou dobu jsem tady tomu přihlížel, víš?“

„Co si o tom myslíš, Theodore?“ zeptal se Blaise a přilezl si k Theovi na postel.

„Myslím si, Draco, že ses zachoval jak idiot. Blaise měl pravdu, žes jí to měl vysvětlit.“

„Ale teď je pozdě,“ řekl Draco.

„Jo, holky nerady odpouští,“ zamračil se Theo.

„A zvlášť pak, když už ti odpustila jednou,“ řekl Blaise.

„Přesně.“

„Já ji nikdy nepřestanu milovat,“ řekl Draco.

„To je sice moc hezký, ale nejsem si jistý, jestli se mi ti chce to věřit,“ řekl Theo.

„Co tím chceš naznačit?“ zamračil se Draco.

„Vím, že je to první holka, kterou jsi kdy miloval, ale jednou ty city vymizí,“ řekl.

„Nerad ti to říkám, milý Theodore, ale tohle jen tak nezmizí. Ani kdyby se objevila jiná, vždycky jen ji,“ zašeptal Draco zoufale.

„Ale noták, přece je to mudlovsk-"

„Opovaž se to dokončit a je s tebou ámen, Theodore Notte,“ zavrčel blonďák.

„Ty jí fakt miluješ, co?“ řekl Theo.

„Ani nevíš jak moc. Já jen že...já nevím, ona je pro mě sluníčko a tím sluníčkem vždycky bude a teď...“

Draco si povzdechl, zalovil v kapse a vytáhl srdíčko od Hermiony.

Podíval se na Hermionin obrázek a píchlo ho u srdce. Neexistovalo snad nic horšího než obličej uplakané Hermiony se zlomeným srdcem.

Hermiona Jean Grangerová - Zlomená

Neudržel se a rozplakal se taky.

To, co jí provedl bylo neodpustitelné.

Dal jí její první polibek, byl její první láska, byl její první milenec a pak jí řekl, že to celou dobu dělal jen kvůli úkolu, který dostal...

Nemohl se na sebe ani podívat do zrcadla.

Už ani do odrazu skla, které dělilo jeho ložnici a Černé jezero.

Ublížil své první opravdové lásce a to neunesl...

***

„Hermi, zlato, poslouchej, tohle už je kvůli tomu parchantovi moc, musíš jít na večeři, tahle je poslední,“ řekla Ginny a pohladila Hermionu po vlasech.

„Ale bude tam on a já se...nechci ho už ani vidět,“ řekla Hermiona.

„Neuvidíš,“ řekla Ginny.

„Ginny, já...už tě budu poslouchat,“ řekla Hermiona.

„Člověk se učí chybami, Hermi, příště už to poznáš,“ usmála se Ginny lehce. „Tak se pojď najíst.“

„Jdi napřed, doženu tě,“ řekla Hermiona.

„Tak jo,“ přikývla Ginny a vyšla z ložnice.

Hermiona chvilku koukala z okna na školní pozemky a stírala si slzy.

Když Niki umírala, chtěla, aby jí přísahala jednu věc. A Hermiona to udělala.

„Ať už mi srdce zlomí kdokoliv, jednou stejně budu šťastná,“ zašeptala Hermiona s lehkým úsměvem a po tváři se jí kulily slzy, které setřela. „Slibuju.“

Vyndala z kapsy mikiny svoje srdíčko. To, které měl i on. To, které by jí ho akorát připomínalo.

Jestliže měla být šťastná, musela zapomenout.

Alespoň se o to pokusit...

„Sbohem lásko,“ zašeptala Hermiona, pomalu šlápla na srdíčko, které zapraskalo, zbyly z něj jen maličké kousíčky.

Lehla si do postele se slzami v očích.

Věděla, že jí bude ještě chvíli trvat, než dá Dracovi - své první a pravé lásce - opravdu sbohem, ale časem to určitě dokáže.

Draco jí dokázal, že musíte být silní, abyste se poprali se svým životem, ať už vám osud nachystá jakýkoliv.

Ale i v jeho srdci bude mít Hermiona Grangerová stejně čestné místo, jako má on v tom jejím. Už navždycky...

Konec