„Mám hotovo,“ řekla Hermiona a hodila brk na stůl.

„Super. Lekvary jsou hotové?“ zasmál se blonďák.

„Hele, já nemůžu za to, že líbáš jak bůh,“ zamračila se Hermiona.

„Za to ale nemůžu ani já,“ řekl Draco.

„Já vím, taky ti to nevyčítám, víš?“

„Už vím,“ přikývl Draco.

„Ale tos měl vědět odjakživa,“ řekla Hermiona se smíchem.

„Tys taky měla počítat s tím, že když něco chci, tak to prostě dostanu,“ pokrčil Draco rameny.

„Já s tím počítala. Částečně,“ přiznala Hermiona.

„Tak částečně?“

„Jo,“ přikývla nebelvírka.

„Mandelinko, já ti teď něco prozradím, dobře?“

„Dobře.“

„I když jsi s mým egem počítala pouště částečně, což byla velká chyba mimochodem, jsi jedna ze čtyř lidí, kteří mě znají úplně nejlépe.“

„A kdo jsou další čtyři?“ zeptala se Hermiona a Draco si jí lehnul do klína.

„Moje matka, Blaise a...a...“ odmlčel se Draco.

„Je v tom jedna z nich? Z těch dvanácti?“ zeptala se Hermiona. „Tak to řekni. Když už vím, že mezi nima byla Pansy a...a Daphné, které byly ty další? Už chci vědět, kdo všechno byl přede mnou, kvůli komu nejsem první. A až to zjistím, budu chtít vědět, ke kterým jsi začínal cítit něco víc. Až budu vědět i to, budu zjišťovat co dělaly dobře a co špatně, co ti vadilo, co jsi nesnášel, co se ti líbilo a tak. Já chci o tobě vědět naprosto všechno, chápeš? I o těch holkách.“

„Proč to chceš tak moc vědět?“ povzdechl si Draco.

„Protože si zasloužím to vědět, ne?“

„Měla bys to vědět, máš pravdu.“

„Vím, že je ti nepříjemné o tom mluvit. Ale já to prostě potřebuju vědět,“ řekla Hermiona.

„Já to chápu,“ přikývl Draco.

„Pověz mi to, lásko, prosím,“ zaprosila Hermiona a hladila Draca v platinových vlasech.

„Nikam mi neodejdeš, když zjistíš něco, co se ti nebude líbit?“ zeptal se Draco.

„Tak přísahám,“ zasmála se Hermiona.

„Dobře,“ řekl Draco a zhluboka se nadechl. „Tak jo, takže...co jsi chtěla vědět to první? Které to byly?“

„Ne. Bavili jsme se o tom, kdo tě zná nejlíp a ten někdo, kdo tě zná nejlíp je jedna z nich, takže která?“

„Pansy.“

„No přesně to jsem si myslela, že Parkinsonová,“ protočila Hermiona oči.

„Ano, chápu. Tak co dál?“

„Ses do toho nějak pustil, ne?“ zasmála se Hermiona.

„Chci to mít co nejdřív za sebou."

„Teď chci vědět, které to byly,“ řekla Hermiona.

„Daphné, Pansy, Marietta Edgecombeová, Hannah Abottová, nediv se. Millicent Bullstrodeová, Astorie Greengrassová, nepřerušuj mě, Hermiono, Cho Changová, Eloise Midgeonová, Orla Quirkeová, Demelza Robinsonová, ticho, já vím, že to je hnus, Patricia Stimpsonová a pozor, velké finále, Romilda Vaneová,“ dokončil Draco a Hermiona, která se během jeho povídání několikrát nadechla, aby něco řekla, najednou nebyla schopná slova.

Rozhodně se jí nezhnusil, jak si myslel. Překvapila ji ale jména těch holek. Čekala samé zmijozelky, rozhodně nepočítala s Hannah Abottovou, Cho Changová, docela mladičkou Demelzou Robinsonovou...

„Vždyť Demelze třináct let,“ zašeptala Hermiona.

„Já vím,“ přikývl Draco.

„Draco, ona je ještě dítě. Sice velké dítě, ale stejně.“

„Zopakuj to, prosím,“ řekl Draco.

„Je jí třináct, ještě je dítě,“ řekla Hermiona.

„Dítě,“ přikývl Draco a povzdechl si.

„Vždyť je ve třeťáku,“ řekla Hermiona.

„Je ve třeťáku,“ zopakoval Draco.

„Přesně, rozuměl jsi správně.“

„Vím,“ přikývl zmijozel a Hermionu to konečně trklo.

„Promiň,“ zašeptala.

„Nikdo se nezlobí, zlatíčko,“ řekl Draco.

„Já ano. Na sebe.“

„Proč?“

„Protože prostě proto. Demelza měla možnost výběru a vybrala si to a tys tu možnost výběru neměl, to je tak nefér,“ řekla Hermiona a zabořila obličej do polštáře.

„Ale to nevadí, tím se netrap,“ řekl Draco a pohladil Hermionu po vlasech.

„Proč je tak snadný zapomenout na to, že nejsem první?“ zeptala se Hermiona smutně.

„To se zeptej někoho jiného, protože já na to taky často zapomínám,“ řekl Draco.

„Vážně?“

„Opravdu.“

„Která byla ta, na které ti záleželo?“ zeptala se Hermiona.

„Astorie,“ řekl Draco.

„A proč jsi s ní nezůstal?“

„Byla to sázka, Hermio, chápeš? Byli jsme ve čtvrťáku, nudil jsem se, vsadil jsem se s Blaisem a bylo rozhodnuto, že s ní nemůžu zůstat.“

„Byla to jen hloupá sázka,“ zamračila se Hermiona.

„Byl v tom zapletený i Neporušitelný slib.“

„Proč jsi se sázel a uzavřel -“

„Protože jsem nepřemýšlel. Tenkrát mi šlo jen o to, jak se které podívat do kalhotek.“

Hermiona se zasmála.

„Co?“ divil se Draco.

„Pamatuješ, jak jsi mi ve čtvrťáku řekl na tom mistrovství, jestli chci předvést svoje kalhotky.“

„Ano?“

„No tak bys měl přece jedinečnou příležitost, ne?“

„Hermi, upřímně řečeno, když jsem ti říkal, že se tvým kalhotkám zasmějeme, rozhodně jsem nepočítal s tím, co doopravdy nosíš,“ řekl Draco a Hermiona se zasmála.

„Čekal jsi růžové kalhotky s kočičkama?“ zeptala se pobaveně.

„Něco takového,“ přikývl Draco.

„Blbečku,“ řekla Hermiona se smíchem.

„Já za to ale fakt nemůžu,“ řekl Draco.

„Růžový s kočičkama jsem nosila, když mi bylo pět. Koupila mi je babička Grangerová,“ řekla Hermiona a Draco přikývl.

„To je ta, která umřela?“

„Jo, to je ona,“ přikývla Hermiona. „Jak víš, že umřela?“

„Jednou ses zmínila,“ zalhal Draco.

„Opravdu? Nepamatuju se. Moc o ní nemluvím. Sice se to dalo čekat. Myslím ta smrt, ale vzalo mě to. No to nevadí, minulost se nezmění,“ pokrčila Hermiona rameny.

„Můžu se zeptat?“

„Jistě,“ přikývla Hermiona.

„Není to vlastně otázka. Povídej mi o své rodině,“ řekl Draco.

„Mluvil jsi s Ginny, že?“ řekla Hermiona.

„Proč bych s ní mluvil?“

„Nevím, ale ona a Harry...
Myslí, že se se mnou rozejdeš. Proto ti řekli, co všechno jsem ztratila, viď? Abys měl kdyžtak výčitky svědomí.“

„Jak to -“

„Protože je znám, proto to vím. Jo, přišla jsem o celou rodinu, ano mám už jen rodiče a babičku a dědu, ale jinak už nikoho. Jinak mám jen je.“

„A mě,“ namítl Draco.

„Kdyby ses se mnou rozešel?“

„A co kdyby ses rozešla ty se mnou, nad tím jsi nepřemýšlela? Přemýšlíš nad tím, že se rozejdu já s tebou, ale vůbec ti nedochází, že to může být úplně naopak?“

„A proč bych se s tebou měla rozcházet?“ nechápala Hermiona.

„Tak je spousta možností. Proč bych se měl já rozejít s tebou?“

„Je spousta možností,“ pokrčila Hermiona rameny.

„Například?“ nedal se Draco.

„Chceš příklady? Fajn. Potkáš někoho lepšího a mě už nebudeš chtít, nebo -“

„Stop. Vždycky mě budeš zajímat jenom ty. Jenom ty, nikdo jiný. Přísahám, Hermionko,“ řekl Draco a stiskl jí ruku.

„Teď slibuješ, ale co když se objeví nějaká, která tě zaujme a bude konec,“ řekla Hermiona sklesle.

„Víš, co znamená můj slib? Nepotvrzený Neporušitelný. Takže ty mě budeš navždycky zajímat a  nikdy žádná víc,“ řekl Draco.

„Opravdu?“

„Přísahám.“

„Dobře,“ přikývla Hermiona a přitulila se k Dracovi.

„Dobře,“ usmál se Draco a pohladil Hermionu po vlasech, z vlasů na záda a zase zpět.

„Miluju tě,“ pošeptala mu Hermiona.

„I já tebe. A stejně víc,“ řekl Draco.

„Možná,“ usmála se Hermiona.

„Slibuju, sluníčko, že pro mě budeš navždycky ta jediná a nikdo ti neublíží,“ zašeptal Draco Hermioně do ouška.

Ahoj. 😊
Tak dneska úplně poslední středeční kapitola. ❤️
Teď už nás čekají jenom dvě víkendové. 🥰
Doufám, že se vám líbila tahle kapitola. ❤️
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛