„Dobře, ty příšerná přemlouvačko, ale nic víc,“ řekl Draco a Hermiona nadšeně přikývla.

Měla od Draca zákaz dávání dárků. Nevěděla od kdy, ale bylo to takové nepsané pravidlo.

Avšak Dracovy narozeniny se blížili každým dnem víc a víc.

„Sedmnáct let je Draco podle mě nejlepší věk. Nikdo tě k ničemu nenutí, protože tě prakticky berou jako dospělého svéprávného člověka, ale ne tak dospělého, že by po tobě chtěli samá velká životní rozhodnutí. Je to prostě super,“ řekla Hermiona.

„Jo, to asi jo,“ přikývl Draco.

„Usměj se, už jen dva dny,“ řekla Hermiona.

„Čeho?“ zděsil se Draco.

„Do tvých narozenin,“ řekla Hermiona a Draco si oddychl.

Ale začínalo mu to docházet. Věděl, že nemůže nic udělat, věděl, že to je krutá realita, kterou prostě nezmění.

Věděl, že čím víc se jeho narozeniny blíží, tím méně má času.

„Poslední dobou jsi strašně zamýšlený, lásko a mě to štve,“ řekla Hermiona a pohladila Draca po tváři. „No tak mi konečně řekneš, co se děje?“

„Nic se neděje, všechno je v naprostém pořádku, beruško,“ řekl Draco a Hermiona se usmála.

„Možná si to jen tak namlouvám,“ řekla Hermiona.

„Je to dost možné, protože se naprosto nic neděje,“ řekl Draco. Lhal jí nerad. Ale jejich vztah...vlastně na lži vzniknul.

Když si o Valentýnu uvědomil, jak málo jsou čtyři měsíce a jak jsou ty čtyři měsíce vzácné, nechtěl si představit, jaké to bude, až do rozchodu s Hermionou bude zbývat jen pár týdnů.

Jenže teď to nebyly snad ani týdny, teď to byly jen dny.

Začínal si všechno, co se týkalo Hermiony pečlivě zapisovat do paměti.

Jak se usmívá, když je nadšená, jak okouzlující má výraz, když si čte a tím uniká z reality, jak uvolněná je, když se baví s přáteli, jak se po něm vždycky po očku dívá, když k němu přijde Pansy, jak krčí rameny, když nemá co říct, jak se co nejzářivěji usměje, když je zklamaná, nebo smutná...

Ten úsměv na začátku neznal, ale teď věděl, že kdykoliv se takhle usmála, byla smutná. Zklamaná.

Tenhle úsměv teď totiž znal velmi dobře. Několikrát byl totiž ten, kdo za tenhle úsměv mohl.

On věděl, že Hermiona by se s ním chtěla vyspat, a rozhodně to netajila, ale on stejně tak netajil, že s ní spát nemůže.

Už tolikrát jí chtěl říct pravý důvod, pokaždé, když ho pokoušela. Jenže nemohl, nešlo to.

Ani nevěděl jak, však co by jí taky řekl?

„Miluju tě, ale nemůžu tě připravit o panenství, protože jsem Smrtijed a budu tě muset odkopnout.“

Ne, to ani zdaleka ne.

Už přestal vymýšlet plány, jak být s Hermionou, začal se smiřovat s tím, co ho čeká.

Protože věděl, že ať by vymyslel cokoliv, nic by mu nevyšlo.

„-nec v KNP, co na to říkáš?“

„Co se děje s KNP?“ zeptal se Draco.

„Chceš mi říct, že jsi mě vůbec neposlouchal?“ řekla Hermiona a dala si za ucho pramínek vlasů. To dělávala, když byla rozzlobená.

„Nezlob se, prosím, jen toho mám teď hodně,“ řekl Draco a Hermiona si odfrkla.

„Ty že toho máš hodně?“

„Já vím, že toho máš teď daleko víc než já, kočičko, proto nechápu, proč vymýšlíš nějaký plán mých narozenin,“ řekl Draco.

„Protože chci, aby tvoje první narozeniny se mnou byly nezapomenutelný,“ řekla Hermiona a Draco ji objal kolem ramen.

„Budou nezapomenutelný, vždyť to budou naše první,“ řekl Draco a Hermiona zavrtěla hlavou.

„Tvoje první narozeniny se mnou, jako s přítelkyní.“

„Jo, přesně. Na to nejde zapomenout. Stejně tak na ty Vánoce. Byly výjimečné jen díky tomu, že jsi tam byla se mnou a popřála jsi mi šťastné a veselé,“ řekl Draco a Hermiona se usmála. „Chápeš? Nepotřebuju žádný restaurace, nepotřebuju žádný svíčky, prostě nic, když budeš vedle mě a popřeješ mi všechno nejlepší.“

„Jo, ale je to poprvé -“

„A právě proto bychom to neměli přehnat, ne?“ řekl Draco a Hermiona přikývla. „Tak to vidíš. Mně bude stačit, když si na mě za tři dny uděláš večer čas.“

„A ten si samo sebou udělám, neměj strach," zasmála se Hermiona.

„A je to, ani žádný dárek,“ řekl Draco a Hermiona nesouhlasně našpulila rty.

„To nepřipadá v úvahu. Ty ode mě dostaneš dárek i kdyby ses na hlavu stavěl.“

„No tak fajn, dobře,“ přikývl Draco.

„Vidíš, že to není tak hrozný odsouhlasit,“ zasmála se Hermiona.

„Ne, odsouhlasit něco není těžký, je těžký to něco přijmout a je těžký něco udělat,“ řekl Draco.

Prostě to musel říct, protože to tak bylo, on to tak měl.

Nebylo těžké odsouhlasit úkol od Voldemorta, bylo těžké ho přijmout, protože měl Hermionu za otravnou hnusnou malou šprtku, které se štítil.

Teď pro něj ale bylo těžké ten úkol splnit, protože zjistil, že ve skutečnosti taková není.

Otravná být uměla, malá byla, šprtka byla, ale rozhodně nebyla hnusná.

„Co Potter?“ zeptal se. Tahle věta ho neskutečně štvala.

„Ten nás respektuje pořád stejně, jestli narážíš na tohle,“ řekla Hermiona. „Ale teď hodně chodí za Brumbálem.“

„A co se dělá?“

„Koukají se na vzpomínky z dob Toma Raddlea.“

„Proč?“

„Copak já vím? Asi něco hledají. Prý se chystají na nějakou cestu na konci školy, ale víc nevím.“

„Aha.“

„Ale to není naše věc, ráda si s Harrym popovídám, ale nebudu se v ničem ňimrat.“

„Jo, to je rozumné,“ přikývl Draco. Byl rád, že Hermiona to brala takhle.

„Takže pozítřek naplánujeme jak?“

„Prostě půjdeme do KNP, já uloupím z kuchyně nějaké brambory pro sebe a pro tebe vodu, pak si třeba zahrajem karty, nebo tak,“ řekl Draco a Hermiona se usmála.

„Klasický večer. A víš co, na tom bych nic neměnila," řekla Hermiona a Draco přikývl.

Taky by nic neměnil, kdyby nemusel.

„Mandelinko?“

„Lásko?“

„Chceš něco říct?“

„Co by to mělo být?“

„Miluju tě nejvíc na celém světě,“ řekl Draco a lehce Hermionu políbil.

„I já tebe miluju nejvíc na světě. A nezmění se to nikdy,“ řekla Hermiona a Draco se usmál.

Měl z toho radost, i když by neměl mít.

„Takže pozítří v KNP?“

„Zítra se neuvidíme?“

„Musím dodělat esej na Runy,“ povzdechla si Hermiona.

„S tím ti asi moc nepomůžu.“

„A právě proto strávím zítřejší odpoledne u sebe v ložnici.“

„Ale na moje narozeniny nemáme žádnou společnou hodinu,“ namítnul Draco.

„To nevadí, my to nějak zvládnem. Bude to taková příprava na prázdniny,“ řekla Hermiona a Draco přikývl.

Příprava na prázdniny. Tak se asi taky může říkat tomu, že už ji nikdy potom nebude moct obejmout a pošeptat jí, že ji miluje.

„Už půjdu, ať Ginny dlouho nečeká,“ usmála se Hermiona a stoupla si na špičky, aby Draca políbila. „Moc tě miluju.“

„Já tebe ještě víc,“ řekl Draco a políbil Hermionu znovu.

„Stejně, Draco,“ řekla Hermiona a Draco přikývl. „Dobrou noc.“

„Sladké sny,“ řekl Draco a pak už se každý rozešel na jinou stranu.

Nová kapitola je zde. 😊
A do Vánoc už zbývají jen tři dny. ✨
Jak se těšíte? 🥰
Doufám, že se vám kapitolka líbila. ❤️
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛