Draco s Hermionou už byli zase zpátky v Bradavicích a už mířili do Komnaty Nejvyšší potřeby. 

Přece by svou každonoční tradici nemohli porušit.

Každonoční...spíš každovečerní.

„Co budem dělat dneska?“

„Dneska můžeme třeba...třeba...něco?“

„Co by to něco mělo být?“ zeptala se Hermiona.

„Já nevím, třeba bychom mohli -“

„Hermiono?“

„Harry?“

„Hermiono...“

„Ginny.“

„Malfoyi?“

„Pottere?“

„Co se tu děje?“ zeptal se Harry.

„Cože? Co by se dělo, nic se neděje.“

„Co tu spolu děláte?“

„My dva nic.“

„Co mezi vámi je?“

„Nic.“

„Tak nic?“ řekl Harry. „Co mezi vámi sakra je?!“ zakřičel Harry.

„Už nic!“ zaječela Hermiona nazpátek. Zazmatkovala. Nechtěla, aby to Harry věděl. Tedy chtěla, jistěže chtěla, ale nechtěla, aby se to dověděl takhle.

„A co mezi vámi bylo?!“

„Šmarjá, pár polibků,“ řekla Hermiona a Harry se podíval na Draca, který stál vedle Hermiony.

„Jak jsi mohla?“ vydechl Harry.

„Jak já jsem mohla? To nemyslíš vážně, Harry. A vůbec, nemáš mi do toho co mluvit,“ řekla Hermiona. 

„Je to jen obyčejný smrtijed, nezáleží mu na tobě!“ zakřičel Harry.

„Odvolej to!“ vykřikla Hermiona a skočila po Harrym, prsty zkroucené jako dravčí spáry mu chtěla zarýt do obličeje.

Jak kdyby měl těch jizev málo...

„Takhle ne, Hermionko," řekla Draco rychle, popadl Hermionu kolem pasu a přitáhl ji na sebe, při čemž Hermiona narazila do jeho pevného těla a zhluboka oddechovala.

„Takže takhle to je? Bila by ses za Malfoye?“

„Neříkej, že je Smrtijed,“ řekla Hermiona tiše.

„Takže Ron měl pravdu? Od začátku měl pravdu a ty jsi to věděla?“ řekl Harry a otočil se na Ginny.

„Harry, ale já nemohla,“ řekla Ginny.

„Jak jako nemohla?!“ vyštěkl Harry.

„Slíbila jsem, že to bude tajemství,“ řekla Ginny.

„Ale my dva si máme říkat všechno!“ zakřičel Harry.

„Odpusť mi to, Harry,“ zaprosila Ginny tiše.

„Jen když si od teď budeme říkat opravdu všechno,“ řekl Harry.

„Budeme,“ přikývla Ginny a skočila Harrymu kolem krku.

„Hermiono,“ začal Harry, ale Hermiona zavrtěla hlavou.

„Nedávej mi na výběr žádné buď a nebo, Harry,“ řekla. „Buďto se se mnou dokážeš i po tom všem bavit, to zahrnuje i to, že jsem ti chtěla vyškrábat oči, nebo se se mnou bavit nedokážeš, tak budeme muset naše cesty rozdělit, nic jiného.“

Harry se na ní chvilku díval jako na vraha, ale potom se mu v očích zaleskly slzy a objal Hermionu, při čemž měl Draco pocit, že by ho uškrtil.

Hermiona si to ale velice brzy uvědomila, tak se od Harryho odtáhla.

„Děkuju ti, Harry,“ usmála se Hermiona.

„Co jiného mám dělat,“ povzdechl si Harry.

„Neříkej to prosím Ronovi, on...by to nevzal jako ty,“ řekla Hermiona a Harry přikývl.

„Nechám vás o samotě, asi si potřebujete něco vyříkat,“ řekl Harry a Hermiona pokývala hlavou.

Jak odešel spolu s Ginny, otočila se Hermiona na Draca.

„Promiň mi to,“ řekla Hermiona.

„Není co promíjet,“ řekl Draco a objal Hermionu.

„Miluju tě,“ řekla Hermiona.

„Taky tě miluju,“ řekl Draco a lehce Hermionu políbil. „Takže teď o nás ví Potter.“

„Zvláštní,“ přikývla Hermiona.

„Myslíš, že to fakt lasičce neřekne?“

„Ne, Draco, neřekne. Pravděpodobnost, že by mě Harry zradil je asi taková, jako to, že bys mě za měsíc poslal k vodě,“ řekla Hermiona.

Draco se na ní zděšeně podíval. Ne, nerozjede se s ní za měsíc, ale za...

Až teď mu došlo, jak málo času mu zbývá, aby byl s Hermionou. Jemu by nestačilo ani to hloupé navždy s ní. I navždy by mu bylo málo, tak jak mu pak měly stačit čtyři měsíce?

Čtyři měsíce je sakra krátký čas.

„Draco, vnímáš?“

„Co?“

„Ptala jsem se tě, na co myslíš?“

„Na tebe. Spíš na nás,“ řekl Draco.

„A?“

„No, asi bych ti -“

„Vlastně jsem taky přemýšlela nad námi. Když už o nás ví Harry, tak se to ještě musí dovědět Ron. A pak se nebudeme muset schovávat.“

„Myslíš...teda, chci říct, myslíš si, že se budeme moct jen tak v klidu procházet po hradě?“

„Jo, bude to fajn,“ usmála se Hermiona.

„Víš, Hermio, já bych s tím moc ven nešel. A to vůbec ne proto, že bych se za tebe styděl,“ řekl Draco rychle. „Ale veřejné vztahy jsou takové, že když se mezi lidma něco stane, tak to všichni vědí prakticky hned. Když se ti dva pohádají, nebo se spolu vyspí, nebo rozejdou. A po tom rozchodu prostě musí být nepříjemné, když se po tobě soucitně koukají. Já bych to nechal tak, jak to je. Alespoň zatím.“

„Takže tady v Bradavicích bychom spolu třeba chodili tajně a po škole bychom s tím šli na veřejnost?“

„Třeba. Hermi, my dva to spolu nějak vyřešíme, dobře? Ale teď to nechme tak, že o nás ví jen kluci z ložnice a zrzka s Potterem, fajn?“

„Fajn. Takže co budeme dělat?“

„Máš s sebou prší?“

„To nemám, ale můžeme si ho sem přivolat,“ řekla Hermiona a vytáhla hůlku.

„Poslouchej, to je ale chytrý řešení,“ řekl Draco a Hermiona přikývla a otevřela balíček karet.

„Já vím, že je. Takže rozdávej,“ řekla Hermiona.

„Hele,“ zamračil se Draco.

„Bez diskuzí,“ řekla Hermiona a pohodlně se usadila proti svému příteli.

„Fajn, tak jo,“ povzdechl si a rozdal karty.

„Ty umíš tak krásně rozdávat, lásko,“ řekla Hermiona.

„Já vím, že ano, kočičko,“ usmál se Draco na své karty.

„Vyhraju,“ řekla Hermiona.

„Nech si zdát,“ řekl Draco a sledoval, jak Hermiona pokládá na žaludového spodka žaludovou sedmu.

„O čem krásném si nechám zdát?“ zeptala se Hermiona a Draco přimhouřil oči a vzal si dvě karty.

„Třeba o mně,“ řekl Draco.

„No to klidně,“ zasmála se Hermiona a dala na karty další sedmu.

„Hej,“ povzdechl si Draco.

„Ty jsi mi to dal,“ usmála se Hermiona a dala eso.

„Ale noták!“

„A poslední, vyhrávám! Jsem lepší!“ řekla Hermiona a hodila poslední kartu.

„No tak takto ne,“ řekl Draco a začal Hermionu nemilosrdně lechtat.

„Ne! Ne!“

„Ano, ano,“ přikývl Draco.

„Ne!“ zapískala Hermiona a začala kolem sebe házet rukama i nohama, jenže proti němu neměla šanci.

Draco si na ni totiž sednul obkročmo a ruce jí držel.

„D-raco neeeee!“ smála se Hermiona, ale Draco nebral její protesty na vědomí a dál a dál ji lechtal.

„Nenechám, dokud nepřiznáš, že jsem lepší já,“ usmíval se Draco.

„Nikdy!“ řekla Hermiona a Draco jí začal lechtat ještě usilovněji než předtím.

„Vzdej se.“

„Ííííí,“ zapískala Hermiona a začala sebou házet ze strany na stranu.

„Přiznej to!“

„Ne!“

„Draco!“

„Hermiono?“ zasmál se Draco a bylo vidět, že se perfektně baví, zatímco Hermiona umírala smíchy.

„Ne-ch!“

„A nenechám,“ řekl Draco a protřepal si ruce, což byla chyba, protože Hermiona od smíchu rudá se osvobodila, vyprostila se zpod něj a začala ho lechtat taky.

„Hermiono,“ povzdechl si Draco.

„Já najdu místo, kde budeš lechtivý.“

„A jsi si tím jistá?“ zeptal se Draco a zvednul se s ní, takže teď nesl Hermionu na zádech.

„Jsem. Jednou.“

„Tak si dáme další hru, ta rozhodne, kdo je lepší,“ řekl Draco.

„Dobře,“ přikývla Hermiona a posadila se proti Dracovi jako předtím.

Ahojky 😊
Je tady středeční kapitola. 😊
Doufám, že se vám líbila. ❤️
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛