„Ahoj,“ usmála se Hermiona na Draca, který byl na místě jako vždy před ní.

„Ahoj, beruško,“ pozdravil ji Draco a lehce ji políbil na rty.

„Takže jsem to pochopila správně, že se koná výlet do Prasinek?“

„Pochopila jsi to na výbornou,“ přikývl Draco a Hermiona se usmála.

„Kam hodláš jít?“

„To bude překvapení,“ řekl Draco a otevřel průchod ve zdi.

„Jako tenkrát,“ řekla Hermiona potichu.

„Jako tenkrát,“ přikývl Draco a vzal Hermionu za ruku.

„Ale teď už je to lepší, než tenkrát,“ zašeptala Hermiona.

„Protože teď už vím, že tě miluju, koťátko,“ zašeptal Draco a políbil ji do vlasů. „Zas ty proklatý jabka.“

„Cože?“ zasmála se Hermiona.

„Vždycky strašně hezky voníš,“ řekl blonďák. „A mně to strašně štve, protože si na tebe vždycky udělám chutě.“

„Chutě?“ řekla Hermiona překvapeně.

„To nech být.“

„Chutě v jakém smyslu?“

„Ve všech smyslech, ve kterých to jde,“ řekl Draco a pak rychle dodal: „Ale ne, že bych tě chtěl jíst.“

„Já bych se nechala.“

„Co?“ zeptal se Draco a Hermiona ho zastavila.

„Já tě miluju, Draco a...chci s tebou prožít své poprvé,“ řekla Hermiona a Draco na chvíli úplně znehybněl.

Samozřejmě, že si všiml toho, že Hermiona už kolikrát chtěla zajít dál, ale nečekal, že by to někdy vyslovila jako fakt řekla...

„No...ehm...Hermi, já si nejsem jistý, jestli -“

„Jestli?“

Jak říct holce, kterou budete muset odkopnout, že jí nechcete připravit o panenství, protože ji skutečně moc milujete?

„No...poprvé prožiješ jen jednou a...jsi si jistá, že chceš dát svoji panenství zrovna mně?“ zeptal se Draco a Hermiona přikývla.

„Ale jestli si mnou nejsi jistý, tak -“

„Hermionko, to vůbec není tak, že bych si nebyl jistý tebou. Proč to vůbec říkáš?“ řekl Draco a položil jí ruce na ramena. „Já si nejsem jistý sebou.“

„Proč?“

„Znám se. Znám sebe a znám tebe a já prostě nemůžu. Důvod ti sice neřeknu, ale prostě ne.“

„Čeho se bojíš?“

„Cože? Já se nebojím ničeho,“ řekl Draco.

„Čeho?“

„Bojím se, že nám to nevyjde a ty pak budeš litovat toho, že jsi to udělala,“ řekl Draco a Hermiona se na něj podívala s přimhouřenýma očima.

„Chceš mi říct, že ty se bojíš rozchodu?“

„Ne tolik jako toho, že ti ublížím.“

„Draco,“ usmála se Hermiona a objala ho.

„Víš, že stojíme na stejným místě jako -“

„Já vím,“ přikývla nebelvírka a stoupla si na špičky, aby Draca políbila.

„Ty seš bezvadná.“

„Ty taky.“

***

„Proč sis nic nedala? Přece musíš mít hlad.“

„Mám, ale voda mi zatím postačí. Navíc mám úplně jiný plán, čím se najíst,“ řekla Hermiona.

„A to je?“

„Nic originálního,“ přikývla Hermiona a ukradla Dracovi bramboru.

„Ne,“ řekl Draco.

„Ano,“ přikývla Hermiona.

„To mi jdeš jako sníst brambory jako minule?“

„Ano,“ řekla Hermiona a vzala další bramboru.

„Poslouchej, mám pro tebe nabídku,“ řekl Draco.

„Hm?“ řekla Hermiona a žvýkala další bramboru.

„Co kdybych ti já přenechal svoje brambory a ty bys mi za to dala trochu svojí perlivé vody?“

„Dobrá,“ přikývla Hermiona a nalila do Dracovy skleničky trochu vody.

„Super obchod,“ přikývl Draco.

„Nádherný,“ zasmála se Hermiona a přitiskla se k Dracovi víc, aby měla lepší přístup ke svým bramborkám.

„Ale kdybych ti objednal samotné brambory, to bys nejedla, co?“

„Ne,“ zavrtěla Hermiona hlavou a Draco protočil oči.

„Ty seš malá příšera, víš o tom?“

„Ne.“

„Tak už to víš, bramborožroute,“ řekl Draco a Hermiona se k němu přitulila ještě více.

„Tak mi teď budeš tak říkat?“

„Ne, budu ti říkat mandelinka bramborová,“ řekl Draco.

„Jméno toho hmyzu mi vždycky přišlo jak mandarinka,“ zasmála se Hermiona.

„Takže teď budeš můj hmyz?“

„Tvůj hmyz? Jo, budu. Budu tvoje beruška, mandelinka bramborová a klíště,“ řekla Hermiona a objala Draca kolem pasu tak pevně, až zalapal po dechu.

„Ale klíště neškrtí, klíště kouše,“ řekl Draco chraplavě.

„Kouše, jo?“ řekla Hermiona a políbila Draca, který jakoby zapomněl na to, že ho Hermiona škrtí.

Ta ho pro změnu místo polibku lehce kousla do spodního rtu a Draco zesílil stisk.

„Klíště kouše,“ zašeptala mu Hermiona do rtů.

„V tom případě budeš jediné klíště, kterému dovolím mě kousat,“ řekl Draco a znovu ji políbil a Hermiona ho znovu jemně kousla.

„Už mě můžeš pustit, potřebuju sníst ještě pár brambor,“ řekla Hermiona a Draco se usmál.

„Nepotřebuješ.“

„Ale potřebuju, čím jiným bych se jako mandelinka živila?“

„A nechceš být ještě komářice?“

„Že bych si pochutnala na tobě?“

„Hm.“

„Na chvíli budu i komářice,“ přikývla Hermiona a znovu Draca dlouze políbila.

„Ty seš fakt ten nejúžasnější člověk, jakého jsem mohl potkat.“

„Jsem ten nejúžasnější hmyz, jaký jsi mohl potkat,“ opravila ho Hermiona.

„Jsi moje nejúžasnější všechno,“ řekl Draco a objal ji.

„Já si nemyslím.“

„Jak to?“

„Proč?“

„Co?“

„Víš co.“

„Nemůžu,“ řekl Draco.

„Můžeš.“

Draco si povzdechl.

„Každý byl někdy nezkušený,“ řekla Hermiona.

„To není o zkušenostech. Hermiono, sex s tebou by byl perfektní i kdyby byl nejhorší v historii lidstva. Ale mám k tomu jiné důvody.“

„Jaké důvody?“

„Jiné. Naprosto jinačí než by sis myslela, ale teď tě do toho prostě nebudu zatahovat, dobře?“

„Je nějaká šance, že bychom...jednou...?“

„Myslím, že ano,“ přikývl Draco po delším uvažování. „Ale na to máme ještě moře času, ne?“

„S některýma holkama ses pomalu ani neznal a už sis je tahal do postele,“ řekla Hermiona. Nechtěla zahrát na notu s jeho minulostí, ale udělala to...

„Ano, máš pravdu, tahal. Ale na žádné z nich mi nezáleželo a o panenství jsem připravil jednu, Hermiono. Jen jednu. A to byla jediná, ke které jsem možná něco málo cítil, jenže to byla blbá sázka a já jí odkopnul. Ani nevíš, jak jsem si to pak vyčítal.“

„Ale mě neodkopneš.“

„Co ty víš? I když tě Hermi strašně moc miluju, i přes to všechno, co spolu máme, se nám do života může připlést něco, co nás rozdělí. A já nechci, abys pak litovala toho, že jsi přišla o panenství s někým, s kým ti to vydrželo jen chvilku.“

„I kdyby nám to vydrželo byť jen chvíli, tak bych toho nelitovala. Copak to nevidíš? Konečně jsem šťastná na sto procent. Díky tobě.“

„A já jsem za to nesmírně šťastný. Ale o tomhle už nebudu diskutovat, dobře?“ řekl Draco.

„Dneska.“

„Bylo mi to jasné,“ přikývl Draco a pohladil ji po zádech.

„Vím, že mě miluješ,“ usmála se Hermiona.

„To jsem rád, že to víš, klíšťáku“ řekl blonďák a Hermiona ho políbila do vlasů.

„Taky tě miluju, ať už to mezi námi dopadne jakkoliv,“ přikývla Hermiona a vzala si z Dracova talíře poslední do zlatova upečenou bramboru.

Ahoj. 😊
Tak jsem se rozhodla, že vám sem teda tu jednu kapitolu hodím dneska. ❤️
Doufám, že se na mě za to nebudete zlobit. 😂
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛