„Dobrý den, profesore,“ pozdravila Hermiona profesora Křiklana, který jí přes květiny nemohl vidět.

„Dobrej,“ přikývl Draco.

„Do-dobré odpoledne,“ řekl profesor překvapeně. „U Merlinových vousů, chcete na ty květiny vázu?“ zeptal se Křiklan vyjukaně.

„To byste byl hodný, pane,“ řekla Hermiona a položila si růže na lavici.

„Dejte mi chvilku,“ řekl Křiklan a zmizel u sebe v kabinetu.

„Chudák profesor,“ zasmála se Hermiona.

„Proč chudák?“ divil se Draco.

„No, přišla nejošklivější holka ročníku s kyticí růží, za kterou není ani vidět, spolu s klukem, se kterým se podle všeho nesnáší, mohl dostat infarkt,“ pokrčila Hermiona rameny.

„Grangerová, odvolej to,“ řekl Draco přísně.

„A co přesně?“

„Nejsi nejošklivější holka ročníku, jsi nádherná,“ řekl Draco. „Řekni to.“

„Nejsem nejošklivější holka ročníku, jsem nádherná,“ zasmála se Hermiona.

„Slečno Grangerová, bude vám tohle stačit?“ zeptal se Křiklan a ukázal Hermioně eimeru.

„Mohlo by, děkuji, pane profesore,“ usmála se nebelvírka a dala růže do onoho kyble.

„Kdo vám je u všech všudy dal?“

„To já netuším,“ řekla Hermiona a Draco se otočil, aby zamaskoval smích.

„Někdo vás musí mít opravdu rád,“ pokýval hlavou Křiklan.

„Jo, to asi jo,“ přikývla Hermiona a nenápadně se podívala na Draca, který kýval hlavou.

Nebelvírka se usmála a šla si sednout na své místo.

„Jsi výborná lhářka,“ pošeptal Draco Hermioně do ucha.

„Děkuji, Draco,“ zasmála se Hermiona.

„Budu si na tebe dávat pozor, zlatíčko.“

„Já na tebe taky, brouku,“ řekla nebelvírka.

„Kdybychom nebyli tady, tak bych tě obejmul. Takže mi pak připomeň, že tě chci obejmout víc než normálně,“ řekl Draco.

„Ou...umačkáš mě?“

„Nevylučuju to,“ řekl Draco a Hermiona přikývla.

„Ehm, promiň, asi zapomenu,“ řekla Hermiona.

„To nevadí, já si vzpomenu,“ pokrčil Draco rameny.

„Já ještě nechci umřít,“ řekla Hermiona a sepjala ruce.

„Náhodou, Hermionko, to bude ta nejkrásnější smrt, kterou jsi kdy zažila,“ řekl Draco.

„Což to je pravda. No, rozhodně lepší než jsem viděla posledně,“ povzdechla si Hermiona.

„Co?“

„No to neřeš.“

„Budu to řešit. A ty mi to řekneš, jinak si seženu peří a budu tě s ním strašit,“ řekl Draco a Hermiona se usmála. „A já vím, že se peří bojíš, ďáblíku.“

„A víš, proč se čerti bojí peří?“

„Nemám ponětí,“ řekl Draco.

„Protože čeří jsou padlí andělé a připomíná jim to pobyt v nebi.“

„Vážně? Ty toho ale víš. Proč asi?“

„Hele, kdybych byla padlý anděl, rozhodně bych nebyla tady s tebou, ale už bych tam dole střádala plány, jak tě dostat do pekla.“

„Opravdu?“

„Opravdu.“

„Náhodou, Hermionko, já jsem přesně ten typ člověka, který se hodí do nebe,“ řekl Draco.

„Ty? Nebe?“ smála se Hermiona potichu.

„Andělová barva by mi slušela, ne?“ řekl Draco. 

„Když tobě taky sluší všechno,“ zabrblala Hermiona.

„Pravda, jsem jak vystřižený z časopisu,“ usmál se Draco křivě.

„Hele, já vím, nemusíš mi to taky pořád připomínat,“ řekla Hermiona a strčila ho.

„Musím ti to připomínat, abys nezapomněla,“ řekl blonďák.

„Spíš aby ses cítil líp, ne?“

„Fajn, to taky sedí,“ přikývl.

***

„A prý mám přijít do kuchyně. Ještě před večeří,“ usmívala se Hermiona a Ginny jen kývala hlavou.

„Zní to dobře,“ řekla zrzka.

„Zajímalo by mě, kam půjdem,“ řekla Hermiona a dala si vlasy na druhou stranu.

„Třeba tě vezme do čajovny -“

„Ne. Ne, ne, ne a ne. Ginny, sakra uvažuj, čajovna je tak veřejné místo, že bychom si to spíš mohli napsat na čelo.“

„To mi nedošlo. No neva, beztak bys byla nadšená i kdyby tě vzal na rande do starý rozpadající se kadibudky,“ řekla Ginny.

„A toto kde jsi vzala?“

„Protože jsi do něj tak zabouchlá,“ řekla Ginny.

„Ale vždyť do kadibudky?“

„Can you feel the love tonight?
The peace the evening brings.
The world, for once, in perfect harmony.

With all its living things
So many things to tell her
But how to make her see
The truth about my past? Impossible
She'd turn away from me

He's holding back, he's hiding
But what, I can't decide
Why won't he be the king I know he is
The king I see inside?

Can you feel the love tonight?
The peace the evening brings
The world, for once, in perfect harmony
With all its living things
Can you feel the love tonight?“

„Ginny,“ povzdechla si Hermiona.

„Can you feel the love tonight?“

„Jo, každou noc. A každý den, každé ráno, vždycky,“ řekla Hermiona. „Stačí?“

„To víš, že mi to stačí,“ řekla Ginny se spokojeným úsměvem a zavrtala se do deky. „Stejně nepochopím, co na tom Malfoyovi můžeš vidět.“

„Před rokem bych se taky nechápala,“ přiznala Hermiona. „Ale třeba před třemi roky...to bych se možná pochopila.“

„And she felt love that night!“ zazpívala Ginny.

„Co máš pořád s tou nocí?“ zasmála se Hermiona. 

„Noc je romantická doba,“ poučila Ginny Hermionu.

„No to máš pravdu. Každopádně já jsem vypravená a za deset minut můžu v klidu vyrazit. Do té doby si hodlám číst,“ řekla a ignorovala Ginnyin úsměv.

„Zas něco z červený knihovny?“ Hermiona přikývla a Ginny protočila oči. „Úchyle.“

„Já tě slyšela,“ zareagovala Hermiona na Ginnyino zamumlání. „Navíc...není to tak hrozně úchylné. Je to od mudlovské autorky Jude Devaraux a jmenuje se to Přemožená.“

„A už se bojím, co by tam na mě vybaflo. Šup, hleď si svého Draca, nestíháš do kuchyně,“ řekla Ginny.

„Mám ještě -“

„Ratatata, cítíš lásku tuhle noc? Cítíš, tak padej za svou láskou a nech svou úchylnou knihu pěkně zavřenou,“ řekla Ginny, vytrhla Hermioně knihu z ruky.

„Ty jsi tak strašně zlá,“ zamračila se Hermiona.

„Nejsem zlá, jen nechci, aby sis o svém poprvé udělala kouzelné romantické představy a ten blbec by tě zatáhl třeba k... Prasečí hlavě, tam by si s tebou dal pět minut rychlýho sexu a tím by to haslo.“

„To jsou starosti,“ zasmála se Hermiona.

„Hermi, já ti to říkala už předtím, on je ten, kdo rozhoduje o tom, jak se budeš dívat na kluky. Zatím si vede dobře, to mu nikdo nemůže vzít, ale co když to bude on, kdo tě přípraví o panenství? A co když tě pár dní potom opustí? Co když mu jde prostě jen o jedno?“

„Zbytečně to hrotíš, vsadím se, že kdyby to byl Ron -“

„Netahej do toho Rona, i kdybys chodila s Ronem, měla bych stejné obavy. Prostě jen nechci, aby mojí nejlepší kámošce někdo zlomil srdce,“ řekla Ginny a Hermiona ji objala. „Protože pak to budu já, kdo jí bude muset utěšovat a to se mi nechce.“

„Jsi příšera, víš o tom?“

„Jen když vylezu ráno z postele, teď si přijdu hezká,“ namítla Ginny.

„Fajn, v tomhle s tebou souhlasím,“ přikývla Hermiona a Ginny se usmála.

„Tak běž, užij si rande.“

„Děkuju, užiju,“ usmála se Hermiona a vyběhla ze dveří rovnou do kuchyně, tedy na místo srazu.

Ahoj. 😊
Tak je tu další slibovaná kapitola. 😉
Další čekejte ve středu. 😊
Sice mi není úplně nejlíp, ale já to zvládnu. ❤️ A kdyby ne, dám vám vědět.
Mám vás ráda. ❤️
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛