V Bradavicích se pěkně zajelo do starých kolejí.

Psaly se testy, studenti se nudili na hodinách, po vyučování se potloukali venku a nebo ve svých společenských místnostech, kde se učili.

Až tedy na pár výjimek, mezi které patřili Draco Malfoy a Hermiona Grangerová.

Ti dva se totiž scházeli jak nejčastěji to šlo. Každý den, když neměla Hermiona hlídku. No a když ano, Draco chodil s ní.

Ginny říkala , že kdyby o těch dvou někdo věděl, byli by zvolení za nejlepší a nejhezší pár na škole.

Jenže o nich nikdo krom Blaise, Thea a Ginny nevěděl.

„Láska je láska,“ prozpěvovala si Ginny ráno.

„Ginny, prosím tě, prosím, přestaň to už zpívat, Valentýn je jen ‚svátek,‘ který má vytáhnout z lidí prachy,“ zamračila se Hermiona.

„Ale notak, kdy jindy si dokazovat lásku než o Valentýnu?“

„Třeba každý den?“ řekla Hermiona a pokusila se rozčesat si vlasy, které jí zase trčely na všechny strany.

„Ano, ale o Valentýnu je to takové milé, romantičtější než obvykle,“ řekla Ginny. „Copak ani Draco tenhle svátek neslaví?“

„Ginny, Draco holku neměl. A já jsem mu řekla, co si o Valentýnu myslím,“ řekla Hermiona.

„Děláš si legraci?“

„Ne, myslím to naprosto vážně,“ řekla Hermiona.

„To je tak divný. Ty snad ani nejsi holka,“ zakroutila Ginny hlavou.

„Prostě nemám tyhle podivné svátky ráda,“ řekla Hermiona.

„Blázne,“ zasmála se Ginny a dál česala Hermioniny vlasy z druhé strany. 

„Au, to bolí,“ zamračila se Hermiona.

„Tvoje vlasy, tvůj problém,“ pokrčila Ginny rameny.

„Tak to nějak dočeš,“ řekla Hermiona. „Já si to pak stáhnu.“

„Nemusíš, budeš mít vlasy jako z hedvábí,“ řekla Ginny a naposledy jí pročísla pramen vlasů.

„Děkuju,“ zasmála se Hermiona.

„Za málo. Tak pošupajdi na snídani,“ řekla Ginny.

„No ty jdeš snad se mnou, ne?“

„No to je jasné,“ přikývla zrzka, a tak se sebraly, vzaly si tašky a vyrazily na snídani.

„Hermiono, podívej se,“ ukázala Ginny vidličkou s vajíčkem na jednoho studenta, který nesl pět růžových růžiček.

„Myslíš, že ti je posílá Harry?“ zeptala se Hermiona.

„Mně? Ne,“ usmála se Ginny.

„Tak proč jde sem k nám?“

„No, víš, jistá holka má tajného kluka, který jí ty kytky nemůže dát přede všemi, takže jí je posílá tím nejnovějším výmyslem, tedy posílání přes mladší žáky,“ řekla Ginny a Hermiona se usmála.

„Hermiono,“ řekl student a Hermiona se usmála.

„Ano?“

„Ty jsou pro tebe,“ řekl a předal Hermioně květiny. „Je v nich vzkaz,“ pošeptal poté student a odešel.

Hermiona s úsměvem vzala kartičku, která byla v květinách a rozložila ji.

Přeji nejkrásnějšího Valentýna, té nejúžasnější holce na planetě.♡
Miluju tě, krásko.♡
D.♡

Hermiona se rozzářila ještě víc a přičichla k růžičkám. Voněly báječně.

„No?“ usmála se Ginny.

„Je to úžasný,“ zašeptala Hermiona a pohledem vyhledala svého zmijozela, na kterého se široce usmála.

Ten jí úsměv nenápadně opětoval.

„Od koho jsi je dostala?“ zeptal se Ron, který právě přišel.

„Nemám tušení,“ řekla Hermiona.

„Není v nich kartička?“ zeptala se Ginny a pro jistotu, aby se její bratr nepodíval a kartičku neviděl, se podívala do růžiček a zavrtěla hlavou. „Nic.“

„To by mě zajímalo, kdo ti je poslal", řekl Ron.

„Jo, to mě taky,“ řekla Hermiona.

„Proč jsi z nich tak nadšená?“ zamračil se Ron.

„No...nikdy jsem od nikoho kytku nedostala,“ řekla Hermiona jednoduše.

„Ale nevíš, kdo ti poslal tyhle,“ řekl Ron.

„Ale vím, kdo ne,“ usmála se Hermiona.

„Kdo ne?“

„Ty,“ odsekla Hermiona a spolu s růžemi a Ginny se začala zvedat.

„Ty chceš ode mě kytku?“ divil se Ron.

„Já? Ne, vůbec od tebe nechci kytku, já chci, aby ses konečně přestal zajímat o to, kdo se o mě zajímá, kdo mi co posílá, kdo mi jak říká a aby sis hleděl svého. Cožpak je to tak těžké?" povzdechla si Hermiona.

Ron jí na to nic neřekl.

„Pojď, to nemá smysl,“ řekla Ginny, vzala Hermionu za ruku a vedla jí pryč.

***

„Hermiono?“ ozvalo se za Hermionou, tohoto dne už popáté.

„Ano?“ zasmála se nebelvírka.

„Je v nich vzkaz,“ řekla tentokrát studentka.

„Děkuju,“ přikývla Hermiona a převzala si dalších pět růží.

Ahoj Hermionko.
Dneska se sejdeme ještě před večeří v kuchyni.
Moc se těším na lektvary, až tě zase uvidím.
Mrzí mě, že nemůžeme být dneska spolu.
Večer ti to vynahradím.
Užívej si den, srdíčko.
Miluju tě.
D.

Hermiona se usmála.

Vždycky jí přišlo, že Valentýn je kravina. Dneska jí to přišlo... milé. Ale věděla, že to, že jí posílá tolik květin má i jiný důvod, jen nevěděla jaký.

„Však já na to přijdu,“ zašeptala si pro sebe.

***

„Počkejte, ale já už si je vzít nemůžu, vždyť je nemám ani jak zmenšit,“ povzdechla si Hermiona, která přes kytici růží už skoro ani nebyla vidět.

„Ale notak, tyhle už jsou poslední, tak si je vem, prosím,“ zaprosila studentka.

„Už jen tyhle?“ ujistila se Hermiona a dívka přikývla. „Sem s nimi.“

„Děkuju,“ usmála se dívka a dala Hermioně další růžičky.

„No, docela je za co,“ povzdechla si Hermiona.

„Panenko skákavá, proč si je nezmenšíš?“ zachechtala se příchozí Ginny.

„Jak bych to podle tebe měla udělat?“

„Kouzlit na chodbě se nesmí...No, to nevadí, půjč mi jich pár,“ mávla Ginny rukou a vzala si od Hermiony pár květin.

„Děkuju,“ vydechla Hermiona s úlevou.

„No ten se musel zbláznit,“ řekla Ginny.

„Já si taky myslím. Dostala jsem devatenáctkrát pět růží a tyhle byly čtyři. Opravdu se zbláznil,“ řekla Hermiona.

„Takže Valentýn se slavit nebude?“ pozvedla Ginny obočí.

„Nechtěla jsem ho slavit. Ale bojím se, že jsem na něco zapomněla, protože tolika by mi jich neposlal jen tak,“ řekla Hermiona.

„Uvidíme,“ zasmála se Ginny.

„Už teď se bojím, co mě čeká,“ povzdechla si Hermiona.

„Ale noták, nemáš se čeho bát, je to přece hezký,“ smála se Ginny.

„Merlin dík, že už jen lektvary,“ řekla Hermiona.

„Já ti to pomůžu do učebny donést, dobře?“

„To budeš hodná,“ řekla Hermiona a věnovala Ginny úsměv.

„Hermiono,“ ozvalo se za Hermionou.

„Co zas?“ vyjela na onu osobu Hermiona.

„Co jsem provedl?“ zeptal se Draco.

„Promiň, já jsem myslela, že jsi další, kdo nese kytku,“ řekla Hermiona.

„Vlastně jsi to trefila, nesu ti naprosto poslední,“ řekl Draco a zpoza zad vytáhnul bílou růži.

„Zmizte vy dva,“ sykla Ginny rychle, dala Hermioně nálož květin a spěchala za roh, odkud se ozývaly hlasy.

„Všechno nejlepší k výročí,“ řekl Draco potichu a růži jí předal.

„Výročí?“

„Sto dní,“ řekl Draco a Hermiona se usmála.

„Ale já pro tebe nemám vůbec nic,“ řekla Hermiona.

„To nevadí, dneska budu výjimečně skromný,“ řekl Draco a Hermiona se zasmála a políbila ho.

„To je asi všechno, co ti můžu nabídnout,“ řekla Hermiona.

„A víš, že mi to bohatě stačí?“ řekl Draco.

„Asi mi nebudeš věřit, ale nevěřím,“ zasmála se Hermiona.

„Věř, že ti věřím, že si to myslíš, ale stačí to,“ řekl Draco.

„Jasné,“ přikývla Hermiona.

„Takže jdeme na lektvary?“ zeptal se Draco.

„Můžeme,“ přikývla Hermiona.

„Nebojíš se?“ zeptal se Draco.

„Čeho?“

„Že nás někdo začne spojovat,“ řekl blonďák a Hermiona pokrčila rameny.

„Spojují nás už dlouho, profesore Malfoyi,“ zasmála se Hermiona.

„A jo, to je pravda,“ řekl Draco.

„Opravdu jsi těch sto dní odpočítal?“ zeptala se Hermiona.

„Opravdu,“ přikývl zmijozel.

„Blázne,“ usmála se nebelvírka.

„Cože?“

„Říkam ti, že jsi blázen,“ řekla Hermiona se smíchem.

„Oba víme, že do tebe,“ zašeptal Draco, aby ho slyšela jen Hermiona, která se usmála.

Teď si zas poruším systém, heh...😅
Doufám, že se vám tahle kapitolka líbila, zítra čekejte další. 😊
Mám vás ráda. ❤️
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛