„A ty sis to u rodičů užila?“

„Jo, bylo super se s nimi vidět. Celé Vánoce...až do Nového roku,“ přikývla Hermiona. „A co vy v Doupěti?“

„Nebýt těch Vánoc, bylo by to fajn,“ řekl Harry a Hermiona se usmála.

„Pořád mi nejde do hlavy, jak se o tom Smrtijedi dověděli. Vždyť by museli mít nějakého špeha, Harry zůstával oficiálně ve škole,“ řekla po chvilce.

„Přesně. Ale nikdo by nás přece nezradil.“

„Jenže to si mysleli i o Červíčkovi,“ řekl Ron.

„Představte si, že by to byl někdo, na kom nám nejvíc záleží,“ řekl Harry.

„To si nejde představit...“ řekla Hermiona tiše a zadívala se z okýnka. Draco by nic takového neudělal. Kdyby ano, už dávno by jí to řekl, ne?

„Jak sis užil prázdniny? Celou zimu jen na Manoru, bez nikoho, bez holek. Jen s mámou a tátou.“

„Bylo to fajn, Pansy,“ odbyl jí Draco.

„Nechce se mi věřit, že jsi už tak dlouho bez toho a -“

„A vyhovuje mi to, Pansy.“

„No dobře. Ale je to divný, no ne, Blaisi?“

„Na Draca moc divné, Pansyčko,“ přikývl Blaise.

„Projdu se po vlaku. Nechce se mi poslouchat vaše blbý kecy.“

„Jen si běž,“ řekl Blaise.

Draco měl plné zuby těch dvou a to s nimi seděl jen dvě hodiny.

Nejenže ho štvali s hovory o holkách, ale nějakým záhadným způsobem mu připomněli, že k zabití Brumbála má tak nízké šance, jako k tomu, že s Hermionou zestárne.

„Počkej, co tě tak rozčílilo?“

„Pansy. Pochopitelně. Sakra, Blaisi, ona mi k Vánocům poslala bonboniéru s nápojem lásky a teď se mi tak okatě vnucuje,“ zamračil se Draco.

„A Grangerová to viděla?“ zeptal se Blaise a Draco přikývl. „Co ti na to řekla?“

„Omluvila se mi,“ řekl Draco a Blaise vyvalil oči. „Teda vlastně, omylem to zapálila a pak se omluvila.“

„Máš jí naprosto omotanou kolem prstu.“

„To bych zase neřekl.“

„Ale jak to?“

„Ona je jiná,“ řekl Draco.

„Drakoušku, nezamiloval ses drobet?“ zasmál se Blaise.

„Ne drobet, Blaisi, strašně moc,“ řekl Draco tak tiše, že ho mohl opravdu slyšet jen Blaise.

„Co?“

„Ale je to jen mezi námi, dobře?“

„A ona se do tebe taky to...?“

„Tvrdí, že ano.“

„Pak máš vyhráno. To bylo cílem naší sázky. Co se ale týče tvého LV úkolu ti to dost komplikuje život,“ řekl Blaise.

„A no právě. Ale já nevím, co budu dělat. Nechci jí odkopnout.“

„Prosim tebe, přece nebudeš smrtijedovat se vztahama, ne?“

„Se vztahem,“ opravil ho Draco.

„Prosím?“

„Vztahem. Mám jen Hermionku,“ řekl Draco a Blaise si promnul kořen nosu.

„Zabijte mě,“ povzdechl si.

„Milerád. Ale než to udělám, proč to udělám?“ zeptal se Draco.

„Chceš připomenout, co všechno jsi řekl? Nejdřív ‚Agggh, je to mudlovská šmejdka, dala mi pěstí, za to zaplatí! Teď jsem nasranej na toho, jehož jméno se neříká, protože kvůli němu musím sbalit Grangerovou. Ne, nikdy se do ní nezamiluju,‘“ imitoval Blaise Draca. „A pak ‚ouha, asi určitě jsem se do ní zamiloval tak moc, že bych s ní chtěl být a přitom smrtijedit.‘ To teď s tebou bude těžký.“

„Blaisi, ale tomu se asi nezabrání. Ty sám to víš nejlíp, že?“

„Už Pansy nemiluju,“ řekl Blaise.

„Kecal,“ pokrčil Draco rameny.

„Nekecám.“

„Takže už můžu poslat Grangerovou k vodě a jít za Pansy, jo?“

„No to si zkusíš. Je moje.“

„Kecal,“ přikývl Draco.

„Taky seš kecal, abys věděl,“ řekl Blaise.

„Vážně, Blaisi, a v čem jsem kecal?“

„Přísahal jsi, že se do Grangerové nezamiluješ, i kdyby to byla poslední ženská na světě,“ řekl Blaise.

„Opravdu? Nepamatuju se, že bych něco takového řekl.“

„Ale já ano,“ zamračil se Blaise.

„Pak jsem to asi řekl,“ přikývl Draco.

„Určitě jsi to řekl,“ přikývl Blaise.

„No to je bezvadné, Blaisi.“

„Teď mi spíš řekni, jak ses do ní zamiloval?“

„Strašně hodně,“ řekl Draco.

„Ale prosím tě, tohle vím, ale jak? A kdy? Kde? Při čem?“

„Bylo to 23. prosince, na plese při tanci,“ řekl Draco. „A kdo ví jestli. Podle mě jsem byl do ní zakoukanej už dřív, ale až tehdy jsem si to uvědomil.“

„Hele, moment, moment, moment, to je na jednoho člověka moc informací najednou,“ zabrzdil ho Blaise. „Takže ty si myslíš, že jsi ji miloval už dýl, ale uvědomil sis to až tak pozdě. Kdy ses do ní tak asi zabouch?“

„No, to já nevím,“ řekl Draco nervózně.

„Tak to projedem pěkně od začátku, ano? Kdy se ti tak asi přestala protivit?“

„No...to je ale hodně dlouho zpátky,“ řekl Draco.

„Správně. Kdy?“

„Když jsem si s ní smíchal krev,“ zamyslel se Draco a Blaise se svalil na sedadle. „Co?“

„Ty sis s ní smíchal krev?“ vydechl Blaise udiveně.

„Řízla se omylem a já se taky říznul, stisknul jsem jí ruku a bylo to,“ vysvětlil Draco.

„Jo. Takže tehdy jsi ji přestal nesnášet, dobře?“

„Ano.“

„A kdy jsi jí začal mít rád?“

„Ještě ten večer. Zřejmě. Jak mě dopálilo, když jsi řekl, že jí taky budeš muset zkusit líbat,“ řekl Draco.

„No na to si pamatuju, hodil jsi po mně péřový polštář, v uších mi hučí ještě teď,“ zamračil se Blaise. (Pozn. au. Zkuste si tenhle odstavec přečíst znovu a nahlas. 😂 Já to mám jak jazykolam. 🙈😂)

„Neměl jsi říkat, že bys zkusil líbat mojí Hermionku,“ pokrčil Draco rameny.

„A dál?“

„Co dál?“

„Jak dál? Vzpomínej, kdy ti na ní začlo záležet?“

„No...“ Draco se zamyslel. Kdy mu vlastně začalo na Hermioně záležet?

Bylo to snad hned druhý den, díky se bavili, kdy jí řekl, kolik holek doopravdy zahřálo jeho postel? Nebo to bylo, když spolu hráli v knihovně karty? Nebo když si povídali v Komnatě Nejvyšší potřeby?

„Když jsem se s ní sešel v knihovně,“ řekl Draco a Blaise vyvalil oči.

„To je ale pěkně dlouho,“ řekl Blaise.

„Jo. Až teď si uvědomuju, že jsem do ní asi byl zamilovaný tehdy, když jsem jí odpřísáhnul, že se do ní zamiluju.“

„Panenko svatá,“ povzdechl si Blaise. 

„Dneska mi ty časy, kdy jsem jí nesnášel přijdou divný,“ řekl Draco.

„Vidíš, a to je to jen čtyři měsíce zpátky,“ řekl Blaise.

„Tři.“

„No tak tři.“

„Blaisi, já ji neodkopnu.“

„Ale odkopneš. Ať je to jak je to, Draco, i když ji miluješ, máš rád svůj život, nenecháš se zabít.“

„On to ví, že ji miluju. A nezabil mě,“ řekl Draco.

„Ale proč? Protože jsi mu ještě užitečný. Ale jak vykonáš ty úkoly, budeš na sebe muset dávat bacha.“

„Já vím, Blaisi, můžeš jít,“ řekl Draco.

„Jak myslíš,“ řekl Blaise a zvednul se.

„A Blaisi, díky za pomoc,“ řekl Draco a Blaise na něj vyvalil oči a přikývl, načež odešel.

Draco si povzdechl. Měl Blaise pravdu? Byl mu jeho vlastní život skutečně dražší, než jeho Hermiona?

Ne, nemohl. Kdyby ano, neříkal by přece, že by se nechal zabít, než aby se jí něco stalo, ne?

Jistě, miloval jí a byla pro něj víc, než jeho život, který bez Hermiony za nic nestál.

Ahoj. 😊
Tak tu je další kapitola. ❤️
Vlastně k tomu není moc co napsat. 😅
Doufám, že se vám líbila. 😅
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛