Čtyři dny na Malfoy Manoru uběhly jako voda. Lucius se odmítl s Hermionou seznámit, a tak se to celé nahrálo tak, že má důležitou práci v zahraničí.

Hermioně to ani nějak nevadilo. A Dracovi také ne. S Narcissou si vystačili.

„A nezapomeňte se mi oba dva ozvat co nejdříve to půjde,“ řekla Narcissa přísně.

„Jo, jo, jo, jo,“ odkýval to Draco rychle.

„Určitě se ozveme. A rádi, že ano, Draco,“ řekla Hermiona a zadívala se na Draca.

„Samozřejmě,“ přikývl Draco a Narcissa se usmála.

„Jsme tady vůbec správně?“ zeptala se Narcissa a dívala se na dům Hermioniných rodičů.

„Ano, jsme,“ přikývla Hermiona.

„Proč nejdou ven?“ zeptala se Narcissa a Hermiona se zasmála.

„Ještě nejsou doma. O Vánocích mi psali, že jim autobus přijede dneska odpoledne,“ řekla Hermiona.

„To jste mohli zůstat ještě chvíli,“ řekla Narcissa.

„Vlastně potřebuju Dracovi vysvětlit nějaké věci v tomhle světě, takže by to tak úplně nešlo,“ zasmála se Hermiona.

„Jakou další mudlovinu mi představíš?“ zeptal se Draco vyděšeně.

„Mixér, kávovar, varnou konvici a televizi,“ řekla Hermiona a rádoby děsivě zatřepala prsty.

„Cože to?“ divil se Draco.

„Uvidíš,“ řekla Hermiona. „A připrav se na kino.“

„Na ki- co?“ nechápal Draco.

„Neboj, všechno pochopíš,“ zasmála se Hermiona.

„Mami, pomoc,“ zakňuhral Draco a Hermiona s Narcissou se začaly smát.

„Pá broučku,“ zasmála se Narcissa a přemístila se.

„Sakra,“ povzdechl si Draco.

„Neboj, nebude to tak hrozný,“ řekla Hermiona.

„Co je to kimo?“ zeptal se Draco.

„Je to jedna veliká místnost, vpředu máš plátno...víš co, jinak, víš, co je divadlo?“

„Ano,“ přikývl Draco.

„Je to divadlo, ale místo jeviště máš plátno, na kterém se vlastně pohybují lidé,“ řekla Hermiona.

„A ti lidé jsou živí?“ zeptal se Draco.

„Ne,“ zavrtěla Hermiona hlavou.

„Jakože jsou tam mrtvoly?“ vyvalil Draco oči.

„Ne, je to jakoby to byla dlouhá kouzelnická fotka,“ vysvětlila Hermiona.

„Aha, chápu,“ přikývl Draco.

„Funguje to podobně jako televize, kterou ti radši ukážu jako první,“ usmála se Hermiona, vzala Draca za ruku a vedla ho ke dveřím. „Vydrž momentek, musím najít klíče.“

Jak to řekla, začala se hrabat v kabelce, ze které vyštrachala svazek klíčů.

„Tak pojď,“ řekla hnědovláska, když odemkla dveře a nastrkala kufr dovnitř.

„Tohle je tedy mudlovský dům?“ divil se Draco.

„Stoprocentně mudlovský, stoprocentně bezkouzelnický,“ přikývla Hermiona a nadechla se jablečné vůně domova.

„Jíte tady hodně jabka?“ zeptal se Draco, když zjistil, že dům Hermioniných rodičů voní tak, jako voní Hermiona sama.

„Docela ano. Spíše štrůdl,“ usmála se Hermiona a přešla do obývacího pokoje.

„Je to tu maličké,“ řekl Draco a Hermiona se zasmála.

„Ve srovnání s Malfoy Manorem je tohle kůlnička, máš pravdu,“ zasmála se Hermiona. „Ale bydlení obyčejných mudlů vypadá takhle.“

„Obyčejní mudlové.“

„Promiň, asi jsem tě měla líp připravit na to, že tě čeká stoprocentní mudlovské bydlení...“ zauvažovala nahlas Hermiona.

„Lásko, já počítal s tím, že pojedu do mudlovské rodiny, jen se tady s tím musím trošku seznámit,“ řekl Draco a schoval Hermionu u sebe v objetí.

„Opravdu mě miluješ, co?“ usmála se Hermiona.

„Samozřejmě, že tě miluju,“ přikývl Draco a políbil Hermionu do vlasů.

„Tak si půjdeme vybalit a pak koukneme, co budou dávat v kině?“ zeptala se Hermiona.

„Tak fajn,“ přikývl Draco a nechal se zavést do druhého patra.

Když přišli do jednoho menšího pokoje, Hermiona strnula.

„Draco, já jsem úplně zapomněla,“ řekla Hermiona potichu.

„Na co?“ vyděsil se Draco.

„Vadí ti, že nebudeš mít svou vlastní ložnici?“ zeptala se Hermiona vyděšeně a Draco se začal smát.

„Tohle tě trápí?“ smál se blonďák.

„Viděla jsem, na co jsi zvyklý,“ řekla Hermiona.

„Ale mně to nevadí, já jsem naopak docela rád, že to je takhle.“

„Takže nevadí?“

„Vůbec,“ usmál se Draco a Hermiona vydechla úlevou.

„Jsem ráda, že ti to nevadí,“ přikývla.

„Hermi, nemůžeme nechat věci v kufru?“

„Ani by to nevadilo, takže můžeme,“ zasmála se Hermiona a nasunula kufr ke straně, aby se v jejím malém pokoji dalo hnout.

„Provedu tě tady, ať alespoň něco málo víš,“ řekla Hermiona a Draco přikývl.

Kupodivu Draco porozuměl všem věcem, které si Hermiona myslela, že nepochopí.

Naopak s televizí, přesněji s Mr. Beanem vedl vážnou debatu o tom, kdo z nich by zaparkoval auto lépe.

Zrovna když se chystal Draco spustit, že to on by lépe upekl krocana, přišli do dveří dva lidé. Muž s vlnitými tmavými vlasy, s čokoládovýma očima a s přesně stejným nosem, jako měla Hermiona a žena se stejně hnědými vlasy a se stejně milým širokým úsměvem, jaký měla Hermiona. Její rodiče...

„Mami! Tati!“ vykřikla nadšeně Hermiona a rozběhla se obejmout svoje rodiče.

„Hermiono, ahoj zlatíčko, tak ráda tě vidím,“ usmála se paní Grangerová Hermioniným úsměvem. 

„To my oba,“ řekl pan Granger a pohladil Hermionu po hustých vlasech.

„Tak kde ho máš?“ zeptala se paní Grangerová s úsměvem.

„Támhle...má jaksi... důležitý hovor,“ zaváhala Hermiona. „Totiž, on nikdy neslyšel o televizi, takže je to pro něj novinka.“

„Nepovídá si s tou televizí, že?“ zasmála se paní Grangerová a koukala se na blonďáka. 

„S televizí ne, hádá se s mistrem Beanem...“ řekla Hermiona a její rodiče se začali smát.

„Jen ho sem přiveď,“ zasmál se pan Granger a Hermiona přikývla a zamířila k Dracovi.

„Draco, nevylekej se, prosím,“ řekla Hermiona.

„Proč bych se lekal?“ divil se Draco.

„Co já vím,“ pokrčila Hermiona rameny.

„Dobrý den, jsem Malfoy,“ řekl Draco a potřásl si rukou s manžely Grangerovými.

„Draco,“ zasmála se Hermiona.

„Malfoy,“ přikývl Draco a Hermiona i její rodiče se zasmáli.

„Malfoyi, musím tě zklamat, naši jsou seznámeni s tím, že jsi Draco,“ řekla Hermiona.

„A taky jsi Hermionin miláček, čumáček, medvídek, zlatíčko -“

„Mami, ne,“ zaúpěla Hermiona.

„Proč vědí tvoji rodiče víc jak já?“ zeptal se Draco pobaveně.

„No...jak jen to říct...“

„Rodiče vědí všechno, Draco,“ řekl pan Granger.

„A vám nevadí, že jsem Hermionu -“

„Bože, takové podrobnosti si nechte pro sebe,“ přerušil ho pan Granger.

„Drahý, co kdyby ses zatím seznámil s Dracem, já si půjdu promluvit se svou dcerou,“ řekla paní Grangerová.

„Je to i moje dcera,“ řekl pan Granger.

„Podle mamky jenom tehdy, když něco vyvedu,“ pokrčila Hermiona rameny a zaplula spolu se svou maminkou do kuchyně.

„Tak povídej, broučku, s čím se potřebuješ svěřit?“ zeptala se paní Grangerová starostlivě.

„Mami, jak mám zjistit, jestli jsem zamilovaná?“ zeptala se Hermiona.

„Ó, tohle je...když vy jste spolu, ty musíš -“

„Ne, mami, Draco chtěl říct něco jiného, ale to neřeš, jak to mám poznat?“

„No... jak moc ho máš ráda?“ zeptala se paní Grangerová.

„Hodně.“

„To nestačí k lásce,“ zamračila se Hermionina maminka.

„Aha.“

„Jak ho máš ráda?“

„Hrozně, hrozně, hrozně moc.“

„Dokázala by sis s ním představit budoucnost?“ zeptala se.

„Ano,“ přikývla Hermiona. „Dvě blonďaté děti s mýma očima.“

„Jaká by byla svatba?“

„To by mi vlastně bylo jedno, jde mi spíš o to, že bychom si řekli ano.“

„A dokázala by sis představit, že bys žila bez něj?“ zeptala se paní Grangerová.

„To by nebyl život, mami. Nedokážu si to představit a ani nechci,“ přiznala Hermiona potichu.

„A nad čím pořád tak váháš?“ řekla paní Grangerová a Hermiona se usmála.

„Mami, co když to není láska? Co když se to všechno jenom tak zdá?“

„Nezdá, zlatíčko, miluješ ho?“

„Hrozně moc,“ přikývla Hermiona a usmála se.

„Pojď ke mně, holčičko“ usmála se paní Grangerová a měla skleněné oči.

„Mami...“ usmála se Hermiona a objala paní Grangerovou.

„Nechceš mu to jít říct?“ zeptala se paní Grangerová a Hermiona přikývla.

„Ale jak mu to mám říct?“

„Ono to přijde samo,“ usmála se paní Grangerová.

Vyběhla z kuchyně a přiběhla do obýváku.

„Kde je taťka?“ zeptala se Hermiona Draca, který seděl na pohovce.

„Šel odnést kufry a musel si odskočit,“ řekl Draco.

„Draco,“ začala Hermiona a posadila se k Dracovi.

„Co se stalo?“

„Draco,“ řekla Hermiona a usmála se.

„Co chystáš?“ zeptal se Draco a usmál se.

„Draco,“ řekla Hermiona znovu.

„Nepřeskočilo ti?“ zeptal se Draco, jakoby před chvílí vůbec nemluvil s animovanou postavičkou.

„Draco já...“ to bylo nejdál, kam se Hermiona dostala, pak už jenom Draca uvěznila v objetí, přestěhovala se mu na klín a dlouze se mu zadívala do očí.

„Ty?“

„Draco, já tě miluju,“ řekla Hermiona konečně a Draco ji něžně políbil.

„Taky tě miluju, Hermiono,“ zašeptal jí Draco těsně u rtů, než je zase spojil v jedny.

Dvě slova stačí na to, aby se váš život změnil. Jestli k lepšímu, nebo třeba k horšímu, to se vždycky zjistí později, ale dnes, dnes je podstatné jediné.

Hermiona Grangerová a Draco Malfoy jsou nyní oficiálně zamilovaný pár...

K tomuhle nejsou třeba slova, docela mě to dojalo, abych pravdu řekla. 🙈😂
Já vím, jsem strašná cíťa...😅❤️
Doufám, že máte alespoň poloviční radost z této kapitoly, jako mám já. 😊❤️😂
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛