„Můžu dál?“ zeptala se Narcissa a zaklepala na zeď k Hermionině pokoji. Nic se ale neozvalo, tak potichu nakoukla dovnitř a to, co viděla, jí vehnalo slzy do očí. Slzy štěstí, samozřejmě.

Její syn a dívka, ke které na sto procent něco cítil...

„Luciusi,“ řekla a naznačila Luciusovi, který šel po chodbě, aby přišel k ní.

„Co je?“

„Koukej,“ řekla Narcissa a pokynula hlavou k bílé posteli, na níž Draco a Hermiona spali.

Oba dva přitulení k sobě.

„To je poprvé, co spí tady a nemá noční můry,“ zašeptala Narcissa.

„Je to mudlovská šmejdka,“ řekl Lucius, který přesně věděl, kam chce jeho žena zavést hovor.

„Do které je náš syn zamilovaný,“ zamračila se Narcissa.

„Hraje to dobře,“ přikývl Lucius.

„Ale to není hra,“ řekla Narcissa. „Vážně ji miluje.“

„No zatraceně, hraje to až tak dobře, že oklamal i tebe? To se musí oslavit,“ řekl Lucius a už si chtěl jít pro ohnivou whiskey.

„Žádné oklamání, Luciusi, Draco se do ní zamiloval,“ řekla Narcissa.

„Nemůže,“ řekl Lucius.

„Ale ano, může,“ odsekla Narcissa.

„Tak se musí odmilovat,“ pokrčil Lucius rameny.

„A neodmiluje, jen ať je zamilovaný,“ řekla Narcissa a přešla k posteli, aby s mladým párem mohla jemně zatřást.

„Mami,“ obořil se na ní Draco šeptem.

„Copak?“

„Nech jí spát.“

„Bude večeře,“ zašeptala Narcissa.

„To nevadí,“ řekl Draco a neodlepil od Hermiony pohled.

„Ty nemáš hlad?“

„Ne,“ zavrtěl Draco hlavou.

„Tak si pojď promluvit,“ řekl Lucius.

„O čem?“ zeptal se Draco.

„Hned,“ řekl Lucius a mířil do jídelny.

„Radši pojď,“ přikývla Narcissa a vydala se za Luciusem.

Draco si povzdechl a opatrně nadzvedl Hermionu, aby ji neprobudil.

„Draco,“ zamumlala Hermiona.

„Spinkej, beruško, já budu hned zpátky,“ zašeptal jí Draco do ucha a políbil ji na tvář.

„Pak se ode mě nehneš?“

„Ani na krok,“ přikývl Draco.

„To je dobře,“ přikývla Hermiona a znovu se ponořila do spánku.

„Hezky spinkej, Hermionko,“ zašeptal Draco a vydal se za svými rodiči.

Když přišel do jídelny, Lucius po něm vrhl vražedný a Narcissa ustaraný pohled.

„Miluješ jí?“ začal Lucius.

„Koho?“ dělal Draco jakoby nic.

„Šmejdku.“

„Nemluv o ní takhle,“ řekl Draco ostře.

„Takže ano,“ usoudil Lucius.

„A co na tom sejde?“

„Budeš jí potom muset,“ začal Lucius a pohrával si se lžící. „Odkopnout.“

„Já vím,“ řekl Draco.

„Nemáš na to žaludek,“ řekl Lucius.

„I kdyby, je to můj život,“ řekl Draco.

„Pán zla ti to přikázal,“ řekl Lucius.

„Tak ať si mě třeba zabije, je mi to úplně u prdele!“ zakřičel Draco.

„Draco,“ řekla Narcissa vyděšeně.

„Je mi to jedno?“ opravil se Draco.

„Jen ať se nechá zabít, Narcisso, taková hanba,“ řekl Lucius znechuceně.

„Luciusi,“ zamračila se Narcissa a ukázala očima ke dveřím. 

„Myslím to vážně, Narcisso,“ řekl Lucius.

„Draco,“ sykla a ukázala očima na dveře.

„Co je, mami. Miluju jí,“ řekl Draco.

„Pán -“

„Zla ho zabije,“ přerušil Lucius Narcissu.

„Ne, on je tady,“ řekla Narcissa a všichni Malfoyové se otočili ke dveřím, ve kterých stál lord Voldemort se sušenkou a s mlékem v ruce, převlečený do dlouhé černé noční košile.

„Můj pane,“ poklonil se Lucius hezky hluboko.

Draco na něj koukal s nenávistí v očích. Už to nebyl ten Lucius Malfoy, ke kterému vzhlížel, teď pro něj byl nula.

A Voldemort? Ať ho klidně zabije, hlavně ať neublíží Hermioně. Ona teď byla jeho život, na ničem a na nikom jiném mu nezáleželo tolik, jako ní a  na tom, aby byla v co největším bezpečí.

„Takže Draco se zamiloval do mudlovské šmejdky,“ řekl Voldemort a koukal se na Draca. 

„Ano,“ přikývl Draco.

„Co s tebou udělám?“ uvažoval Voldemort nahlas.

„Mně cokoliv, hlavně neudělejte nic jí,“ řekl Draco.

„Jak statečné...jak pošetilé...a přece tak... dojemné.“

„Můj pane, navrhuji -“ začal Lucius, ale Voldemort zvedl ruku se sušenkou a on ztichnul.

Pán Zla přišel ke stolu, posadil se, na stůl položil mléko a namočil si do něj sušenku, ze které si ukousl.

„Uvědom si, Draco, že jsem tě tímhle úkolem pověřil proto že tvé opovrhování mudlovskými šmejdy z tebe přímo sršelo,“ začal Voldemort. „A dnes. Dnes by ses klidně nechal zabít, hlavně aby byla v bezpečí ta nejhorší z nejhorších -“

„Ale to ona není,“ zašeptal Draco.

„Asi jsem ti špatně rozuměl?“ řekl Voldy a napil se mléka, ale nespustil z Draca rudé oči.

„Ona není nejhorší z nejhorších. Je milionkrát lepší, než jsme my všichni dohromady,“ řekl Draco.

„Podle čeho soudíš? Nechceš mi snad tvrdit, že ti to dokázala v ložnici, že ne?“ řekl Voldemort a zasmál se svému vtipu, a tak se Lucius - jako cvičený pes - zasmál taky.

„Možná jsem zkažený, ale rozhodně ne tolik, abych jí udělal něco takového,“ řekl Draco ostře.

„Tak podle čeho soudíš?“

„Vy nevíte, jaká je,“ řekl Draco.

„Pak nás pouč.“

„Proč bych to dělal?“ zeptal se blonďák.

„Crucio,“ řekl Voldemort a Draco se začal svíjet v bolestech, ač se snažil moc nekřičet, sténal.

Narcissa začala vzlykat, zatímco Lucius souhlasně pokýval hlavou.

Voldemort ho mučil snad celou věčnost, ale i když se Draco pokoušel myslet na Hermionu co nejvíce to šlo, byla to pro něj ukrutná bolest...

Když Crucio přestalo, měla Narcissa tváře úplně od slz a Draco byl úplně zalitý potem.

Lucius se spokojeně usmíval a Voldemort vypadal také velice spokojeně, jelikož si namočil kus sušenky do mléka.

„Můžeš jít,“ řekl Voldemort a snažil se vylovit poslední kousek sušenky, která mu spadla do mléka.

„Necháte jí?“

„Nechám,“ přikývl Voldemort. „Co dělá Potter?“

„Jel k Weasleyovým,“ řekl Draco. „Bude tam s ním zřejmě celý řád.“

„Výborně, Draco,“ pochválil Voldemort Draca a uhladil si noční košili. „Ale tvůj úkol zůstává stejný.“

„Musí to jít i jinak,“ řekl Draco.

„Po vraždě Brumbála by s tebou nepromluvila. A pro nás by to představovalo později nebezpečí.“

„Máte pravdu, po Brumbálovi se na mě ani nekoukne,“ povzdechl si Draco a zamířil do své ložnice.

Voldemort měl pravdu, Hermiona by mu byla schopná odpustit snad cokoliv, ale rozhodně ne vraždu. A k tomu vraždu Brumbála. Vraždu, kterou měl spáchat proto, aby měl pán Zla větší šanci na vítězství.

Bylo mu špatně z něho samého, jak by asi bylo Hermioně?

Sundal si ponožky, kalhoty a rozepnul si košili.

Když se otočil k zrcadlu, u kterého měl pyžamo, viděl Hermionu, která stála opřená o zeď a rozespale mrkala. Nevypadalo to, že tam stojí dlouho.

„Stalo se něco, lásko?“ zeptal se Draco rychle, čímž Hermionu překvapil.

Věděla, že je do ní zamilovaný, ale nečekala, že jí bude oslovovat takhle...

„Ne, já jen, že se bez tebe...bojím,“ řekla Hermiona a nervózně se kousla do rtu.

„Mám jít k tobě?“ zeptal se Draco a Hermiona přikývla.

Draco se pousmál.

„Jestli ti to ale vadí, tak já klidně zkusím usnout sama,“ řekla Hermiona.

„Ne, půjdu k tobě,“ přikývl Draco a pomalu k ní přešel.

„Díky,“ usmála se.

„Jsi strašně roztomilá,“ řekl Draco a rozepnul Hermioně mikinu.

„Jsi první, kdo mi to řekl,“ řekla Hermiona a nechala, aby jí Draco mikinu pustil na zem.

„Ale nejsem první, kdo si toho všiml,“ řekl Draco a vysvlékl Hermionu z trička. Ta se zhluboka nadechla. „Nechci ti dělat falešné naděje.“

„Jo, je mi to jasné,“ přikývla Hermiona a urovnala si košilku, kterou nosila pod tričkem.

„Tohle je zajímavé,“ řekl Draco při pohledu na košilku.

„V čem?“ zeptala se Hermiona.

„Já nevím,“ zasmál se Draco.

„Aha,“ řekla Hermiona a zívla si.

„Pojď, půjdeme spát,“ řekl Draco a Hermiona přikývla.

„Bude ti vadit, když si svleču džíny?“ zeptala se Hermiona.

„Ne,“ přikývl Draco a Hermiona přikývla a rozepla si knoflíček a zip.

„Tak pojď.“

Jak to řekl, vzal si Draco Hermionu do náručí a hodil jí do postele. Hermioně ani posteli se nic nestalo, jelikož postel samotná byla jako trampolína.

Draco zatáhl zeď a Hermiona rozdělala peřinu, pod kterou se zavrtala.

Zmijozel se musel usmát.

Skutečně byla roztomilá, bílá košilka úplně ladila s postelí, ale Hermiona díky své opálené pleti a tmavým vlasům byla krásně vidět.

Přešel k posteli a lehl si vedle Hermiony, kterou objal.

„Draco?“

„Ano, lásko?“

„Proč mi tak říkáš?“ zašeptala Hermiona do tmy.

„Protože tě miluju,“ zašeptal jí Draco do vlasů.

„A já to vím, mám tě ráda,“ špitla Hermiona a zavřela oči.

Draco jí ještě věnoval poslední polibek na rty a potom i on zavřel oči.

S ní bylo tak snadné na nic nemyslet a být tím, kým být chtěl. S touhle myšlenkou ukončil den.

A Hermiona?

Ta se nemohla dočkat, až bude doma. Ne snad, že by se jí na Malfoy Manoru nelíbilo, ale potřebovala se svojí maminky na něco zeptat. A to, na co se potřebovala zeptat, to bylo vážně důležité.

Ahoj! 😏😂❤️
Tak jsem vás na Voldyho nechala čekat dlouho, doufám, že jste se pobavili. 😂😊
Užívejte si den. 😊❤️
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛