„Dobré ráno,“ řekl zadýchaný Draco, když Hermiona vyšla z nebelvírské společenky.

„Dobré ráno,“ zasmála se Hermiona. „Kolikrát potřebuješ slyšet, že sem chodit nemusíš a stačí počkat dole?“

„Můžeš mi to říkat nahoru dolů, ale já se nepoučím,“ řekl Draco a Hermiona se usmála.

„Ale jsem ráda, že sem chodíš tolik schodů, abys je se mnou mohl sejít,“ řekla Hermiona, chytla Draca za ruku a šla s ním to, co před chvílí vyšel.

„Tobě se to hopsá, když jsi zvyklá takhle chodit šest let, každý den v roce,“ zamumlal Draco.

„No jo, Draco, my nebelvírští nejsme tak rozmazlení, jako vy tam dole ve sklepení,“ řekla Hermiona a se smíchem a scházela schody pozadu.

„Otoč se, nebo spadneš,“ řekl Draco.

„Ty bys mě nenechal,“ řekla Hermiona s úsměvem.

„Jsi si jistá?“ zeptal se Draco.

„Jsem si jistá, koukej,“ řekla Hermiona a začala padat.

Draco jí honem chytil za ruce a přitáhl ji na sebe.

„Říkala jsem to,“ řekla nebelvírka a políbila Draca. „Já vím, že se jednou zamilujeme."

„Opravdu?“ zeptal se Draco a hodil si Hermionu na záda.

„Skutečně,“ přikývla Hermiona.

„Ahoj všichni!“ zakřičel Draco přes Hodovní síň a posadil Hermionu na lavici.

„Ahoj,“ zasmála se Astorie.

„Ahoj Asťo,“ řekla Hermiona s úsměvem.

„Kdo myslíte, že bude DJ?“ zeptala se Astorie.

„Doufám, že letos bude jako minule, hrál bezvadné písničky,“ řekla Hermiona a začala si broukat nějakou písničku.

„Já doufám, že letos to nebude Dylan, mám v plánu ho svést,“ řekla Daphné. „No co je mně to fakt chybí.“

Když to říkala, dívala se na Draca. Ten pohled samozřejmě Hermiona zachytila a dala si dva a dva dohromady a došlo jí, co tím Daphné myslela a co se dělo někdy předtím.

Ona byla jednou z těch dvanácti...

Dalo se to čekat, ale nechtěla vědět, kdo přesně ty holky byly.

„Nechceš si sednout jinam?“ zeptal se Draco.

„Asi bych...nemám hlad,“ řekla Hermiona a začala se zvedat od stolu.

„Počkej, kam jdeš?“ divil se Draco.

„Já...jsem si zapomněla něco v Nebelvíru,“ řekla Hermiona.

„Mám jít s tebou?“ zeptal se Draco.

„Ne, to už bys nedýchal,“ zasmála se Hermiona a políbila Draca do vlasů.
„Dobrou chuť."

Jen co Hermiona odešla se Draco otočil na Daphné.

„Proč jsi to říkala?“ vyjel na ní.

„Sakra a jak jsem měla vědět, že jsi jí o tom neřekl?“

„Ona to ví. Hlavně nechtěla vědět kdo všechno,“ řekl Draco a zajel si rukama do vlasů.

„Třeba neví, že jsem to byla já,“ řekla potichu Daphné.

„Samozřejmě,“ řekl Draco a zavrtěl hlavou.

„Omlouvám se,“ řekla Daphné.

„Když na mě nebude naštvaná, řeknu ti, že je to dobrý,“ řekl Draco a Daphné se usmála. „Jenže ona bude sto procentně naštvaná.“

„Mrzí mě to," povzdechla si Daphné. 

„Jaká je teď asi šance, že se zamiluje?“ zamumlal si Draco pro sebe a vyběhl ze Síně.

Teď už tak nějak ignoroval to množství schodů, které vedly do nebelvírské věže.

„Hermi!“ vykřikl Draco rychle, když viděl Hermionu, jak jde po schodech.

„Ano, Draco?“ otočila se na něj Hermiona.

„Já jsem ne -“

„V pořádku, Draco,“ řekla Hermiona.

„Nezlob se, prosím,“ řekl Draco.

„Draco,“ oslovila ho Hermiona a nadzvedla mu hlavu. „Je mi jedno, kolik jich bylo a kdo to byl, ty jsi teď se mnou. Já ti věřím.“

„Nechtěl jsem, abys věděla, kdo všechno to byl,“ řekl Draco potichu.

„To nevadí,“ usmála se Hermiona. „Jen tak pro zajímavost, kolikátá byla Daphné?“

„Ona... totiž, ona...ona byla...ona byla první,“ řekl Draco.

„Jako Daphné Greengrassová?“

Draco přikývl.

„Panenko skákavá,“ řekla Hermiona pobaveně. „Tak to je teda něco.“

„To se směješ?“ divil se Draco.

„Draco, pořád tě mám ráda, i když to vím,“ řekla Hermiona a políbila Draca na tvář.

„Jsi úžasná,“ řekl Draco a políbil Hermionu.

***

„Klid, Hermiono, je to jenom večírek,“ uklidňovala se Hermiona v zrcadle.

„Ale není to tak, že je to tvůj první večírek, na který jdeš s Dracem?“ šeptal jí hlásek v hlavě. „Musíš být pro něj co nejhezčí.“

„Ale já si myslím, že mi to docela sluší,“ řekla Hermiona.

„Vezmi si ty druhé šaty. Ty krátké,“ radil jí hlásek.

„Ale já je nechci,“ řekla Hermiona a podívala se na šaty, které měla pověšené na dveřích skříně.

Byly světloučce růžové, které byly asi tak krátké, že když by byť jen povyskočila, byly by ji vidět kalhotky.

„Ty si nemůžu vzít,“ povzdechla si Hermiona. Šaty to byly prostě kouzelné, ale jen ta sukně.

„Od čeho jsi čarodějka, Hermiono?“ zeptal se jí hlásek v hlavě.

„To je...to je dobrý nápad,“ řekla Hermiona a pustila se do jakéhosi mávání hůlkou.

„Výborně, Hermiono, výborně,“ pochválil Hermionu hlásek.

Hermiona se podívala na své dílo.

Šatům zkrátila rukávy, takže byly jako tílkové a sukni jim prodloužila alespoň do půlky stehen.

„Bude to báječné,“ přikývla Hermiona pro sebe, svlékla si modré šaty a oblékla se do oných krásných růžových šatů.

Se spokojeným výdechem sešla do prázdné společenky.

Když vylézala z otvoru, málem praštila obrazem Buclaté dámy Draca.

„Co ty tady?“ usmála se Hermiona.

Draco jí ale nebyl schopný odpovědět.

Vždycky mu Hermiona připadala hezká, ale jak ji viděl teď...

Dneska, teď, teď byla krásná. Nejhezčí holka, jakou kdy viděl.

„V pořádku?“ zeptala se Hermiona vyděšeně.

Nevěděla, jestli si přecejen neměla vzít ty modré šaty.

„Ne, vlastně...ano, v pořádku, já jen, že ti to moc sluší,“ řekl Draco a Hermiona se začervenala.

„Děkuju,“ řekla potichu.

„Ani se mi nechce tam jít. Ještě by mi tě mohli sbalit,“ řekl Draco a Hermiona se zasmála.

„Jsi blázen,“ řekla a objala ho.

„Ale ne tak velkej,“ řekl Draco a políbil nebelvírku.

„Maxi velkej,“ zasmála se Hermiona a propletla si s Dracem prsty.

„Blázen do tebe,“ řekl Draco a Hermiona se usmála a políbila Draca.

„Mám tě ráda,“ řekla.

„A já tebe,“ usmál se Draco.

***

„Já už se lekla, že nedorazíte,“ přiřítila se k Hermioně a Dracovi havraspárka ze čtvrtého ročníku, Maddie.

„Ahoj Maddie,“ usmála se Hermiona.

„Moc ti to sluší, Hermi,“ řekla Maddie a Draco přimhouřil oči.

„Draco, nemusíš -“

„Vlastně by měl,“ řekla Maddie. „Právě se bavíš s holkou, která je na holky a kouká na tebe skoro každý kluk, který tady je.“

„S holkou, která je na holky?“ divil se Draco.

„To je o Maddie známé,“ řekla Hermiona se smíchem.

„Nechceš si jít zatančit?“ zeptal se Draco.

„Půjdu ráda,“ usmála se Hermiona a nechala se odvést na parket.

Draco si ji k sobě přitáhl co nejblíže to šlo, položil jí ruku kolem pasu a druhou rukou vzal jemně její ruku.

Hermiona pak Dracovi položila ruku na rameno a natiskla se na něj jak nejvíce mohla.

„Jsi roztomilá,“ zašeptal Draco Hermioně a ta se usmála. „Jsem rád, že jsi se mnou.“

„I já jsem ráda, že jsem s tebou,“ zašeptala Hermiona a podívala se Dracovi do očí.

Celá zářila, v očích se jí plály jiskřičky.

Hermiona mu znovu položila hlavu na hrudník, ruce mu omotala kolem krku a pomalu se pohupovala do rytmu hudby.

Draco byl rád, že je šťastná. Vypadala šťastně. Nechtěl ji vidět jinak. Nikdy ne. Byla pro něj tou nejdůležitější osobou na světě.

A tehdy si to uvědomil...

Šíleně se mu zrychlilo srdce.

Hermiona, která měla do teď hlavu položenou na jeho hrudi a poslouchala Dracovo pomalu bije srdce se zamračila. To se něčeho lekl? Nepřijde teď zástava?

„Miluju tě, Hermiono,“ řekl Draco.

Šokovaná Hermiona na něj pohlédla a když viděla ten Dracův úsměv, málem se rozplakala. 

Hned Draca objala pevněji a Draco ji nadzvedl.

Nebylo potřeba slov, aby věděli, že tahle Dracova slova jim oběma změnila život...

A je to tu!!! ❤️
Draco se nám konečně zamiloval...❤️
Tak teď už jen ta Hermuška. 😊❤️
Doufám, že se vám kapitolka líbila. 😊
Mám vás ráda! ❤️
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛