„We wish you a merry Chrismas,
We wish you a merry Chrismas,
We wish you a merry Chrismas And a happy new year.

Good tidings we bring to you and your kin.

We wish you a merry Christmas and a happy new year.

Oh, bring us some figgy pudding
Oh, bring us some figgy pudding
Oh, bring us some figgy pudding
And bring it right here
Good tidings we bring to you and your kin.

We wish you a merry Christmas and a happy new year," zpívala Ginny a hůlkou zdobila ložnici.

„Vánoce jsou až za devět dní," řekla Hermiona a otevřela oči do světla.

„Vstávej, ospalko, dneska odjíždím a ty si se mnou musíš popovídat," řekla Ginny a odtrhla z Hermioniny postele závěsy.

„Páni," řekla Hermiona s otevřenou pusou, když viděla, jak Ginny jejich ložnici.

„Taky je mi líto, že z takovéhle nádhery budu muset odjíždět," přikývla Ginny a hrdě si prohlédla své dílo.

Jejich ložnice vypadala opravdu královsky. Na stropech poletovaly vločky, které se však nesnášely na zem, ale zůstávaly ve vzduchu, v rohu byl vánoční stromeček, který byl sladěný do nebeských barev, po stěnách byly zlaté a červené girlandy, na dveřích byl pověšený vánoční věnec a závěsy byly začarované tak, aby se třpytily.

„Je škoda, že se mi sem nevešel ten sob," řekla Ginny a Hermiona na ní vyvalila oči. „Hele, živého tvora budeš potřebovat."

„Budu s Dracem," řekla Hermiona a usmála se.

„Jasně, já vím, ale já jen...že za ty dva měsíce -"

„Třicet devět dní," opravila ji Hermiona.

„Dobře, tak tedy že za těch devětatřicet dní jste spolu ani nespali -"

„Tak se rozmysli, jednou je to Malfoy, od kterého bych se měla držet dál, nebo je to Draco, se kterým bych měla šu- vlastně...spát," řekla Hermiona a Ginny se začala smát jako blázen.

„Má milá, toto obvinění je zcela..." začala Ginny, ale potom jí opět přepadl smích a ona se schoulila na zem.

„Ginny," zamračila se Hermiona.

„Tohle obvinění je zcela nepřijatelné," řekla Ginny. „O tom, abyste se spolu vyspali jsem nikdy nemluvila a nikdy mluvit nebudu, ale myslela jsem, že jste nikdy nespali v jedné posteli."

„Ale spali. Jen to bylo v Komnatě Nejvyšší potřeby," řekla Hermiona.

„Jo," přikývla Ginny. „A ty ho potáhneš do Nebelvíru? Nebo on tebe do Zmijozelu? Hermi, pochop, že jsem ti sem chtěla toho soba dát, abys měla společnost."

„Fajn, tak ti děkuju, ale sobí společnost nepotřebuju," řekla Hermiona a Ginny se usmála.

„Není za co," řekla a zaklapla si kufr.

„Bude se mi po tobě stýskat, víš to, že?" řekla Hermiona.

„Ty budeš hlavně ráda, že se mě zbavíš," zachichotala se Ginny.

„Pár dní možná," připustila Hermiona.

„Týden s Malfoyem a vzpomeneš si na mě jen tehdy, až ti dojde dárek k Vánocům," řekla Ginny se smíchem.

„Hele, ale tohle je možná přijatelnější varianta," zasmála se Hermiona.

„Tss," smála se Ginny. „Nechceš si radši ještě jednou zkusit to tancování?"

„Klidně," přikývla Hermiona a postavila se.

„Tu košilku si nech, alespoň to bude vypadat jako šaty," řekla Ginny a Hermiona se podívala na svůj spací úbor.

Bílá košile, nebo-li košilka, jak tomu říkala Ginny, byla dlouhá jen po kolena, na rozdíl od šatů, které si Hermiona plánovala vzít na ples. Ty byly dlouhé až na zem.

„Botičky, botičky, kdepak já mám vás," zpívala si Ginny, když hledala svoje a Hermioniny boty. „Chytej," řekla a hodila po hnědovlásce její boty.

„Děkuju pěkně," řekla Hermiona a obula si černé boty na jehlovém podpatku. Vůbec nechápala, jak si mohla takové boty koupit.

„Tak vstávej," řekla zrzka a vytáhla Hermionu za ruce na nohy.

„Ginny," zamračila se Hermiona.

„No tak co je, ty by jsi se zvedala půl hodiny," pokrčila zrzečka rukama a dala Hermioně ruku kolem pasu. „Budu pevně doufat, že takhle kluci skutečně holky drží při tanci, protože já si to z Turnaje tří kouzelníků nepamatuju nepamatuju."

„A ty si myslíš, že já jo? Já jsem nevnímala, kam všude na mě Viktor sahá, mě zajímal ten obličej," řekla Hermiona a Ginny chytla další záchvat smíchu.

„U Merlina zlatýho, cože jsi to řekla?" smála se Ginny a zabořila obličej do Hermionina ramena.

„Ginny," povzdechla si Hermiona, ale nevydržela se dlouho nesmát.

„Tak jo, tak jo, klid, pokračujeme," řekla Ginny, dala Hermioně ruku kolem pasu a druhou ruku na rameno. „Myslíš, že je to takhle?" zeptala se Ginny jako vždy, když si s Hermionou zkoušely tancovat.

„Já nevím, počkej," řekla Hermiona a vzala Ginny ruku do své. „Asi takhle," řekla a Ginny přikývla.

„Já tě vědu, že jo?"

„Jsi kluk, samozřejmě," zasmála se Hermiona.

„Jsem holka," řekla Ginny, ale začala spolu s Hermionou tančit.

***

„Mějte se krásně!" volala ještě Hermiona na Harryho, Rona, Ginny a Nevilla, a mávala jim.

„I ty, Hermi!" křičela Ginny nazpátek. „A nedělej blbosti!"

„Jsi pitomá!" zavolala na ní Hermiona se smíchem.

„Stejně tě miluju!" volala na ní Ginny se smíchem.

„I já tebe," zakřičela Hermiona a potom se s úsměvem vydala zpátky do hradu.

Potřebovala ještě dodělat esej na Přeměňování, tak ať to má co nejdřív za sebou. I když byl termín odevzdání v únoru...

Draco mezitím celý tenhle...rozhovor slyšel.

Něčemu uvnitř něj vadilo, že tohle neříká Hermiona jemu.

Pak ale rychle zatřásl hlavou. Přece po ní nemohl chtít, aby se do něj zamilovala, když on udělá tu nejohavnější věc na světě tak jako tak.

Před měsícem říkal, že by se do ní dokázal zamilovat. Byl přesvědčený, že se do ní co nevidět zamiluje...

Dneska byl pořád přesvědčený, že se mu to podaří, ale už si tím nebyl tak jistý.

S Hermionou prožíval krásné chvíle. Dovolila mu nahlédnout za tu masku šprtky a poznat ji samotnou.

Měl jí rád, záleželo mu na ní, ale pořád se nějak nemohl přinutit k té lásce.

To ho užíralo.

Ne, ne, že užíralo, ono ho to přímo ničilo, trápilo ho to víc než to, že je smrtijed.

„Láska někdy udeří nečekaně, zlato," ozvalo se u Draca, který hned poznal, že ten, nebo spíše ta, kdo u něj stojí a drží ho za ruku je Hermiona.

„Ale proč nemůže přijít tehdy, když jí chci já?" zamračil se Draco a propletl si s Hermionou prsty.

„Protože tomu neporučíš," řekla Hermiona a políbila ho na tvář.

„A ty? Ty mě miluješ?" zeptal se Draco.

„Já?"

Draco přikývl.

„Já pořád nic," povzdechla si Hermiona.

„Třeba je to znamení, že spolu nemáme být," řekl Draco a Hermiona se zasmála.

„Ne, to ne, ale holt to chvíli potrvá," pokrčila rameny. „Ale až se zamilujeme... zvládneme to."

„Co když ne?"

„Tak prostě...konec," řekla Hermiona a sklopila oči.

„Hermi, já se zamiluju," řekl Draco a Hermiona se na něj podívala a pousmála se.

„Myslíš?"

„Když to nedokážu tenhle rok, tak si to dám jako předsevzetí na rok 1997," řekl Draco a Hermiona se usmála.

„Dám si to samé," řekla Hermiona.

„Ani nevíš, jak moc se těším na ten ples," usmál se Draco, aby odvedl alespoň její myšlenky jinam.

„Taky se těším, ale je tu takový problém," řekla Hermiona.

„A to je?" zeptal se Draco.

„Nemůžu tancovat," řekla Hermiona potichu.

„Cože?"

„Neumím na podpatcích chodit, natož v nich tančit. Sice jsem cvičila s Ginny, ale -"

„Počkej, počkej, ty jsi tančila se zrzkou?" řekl Draco pobaveně.

„Já...jsem tě s tím nechtěla zatěžovat, ale pořád mi to nejde," zašeptala Hermiona.

„Beruško?" zasmál se Draco.

„Ano?"

„Budeme se učit," řekl. „Ale tentokrát budu já tvůj učitel."

„Cože?" zasmála se.

„Slyšíš dobře, jdeme na to," řekl Draco a vedl Hermionu do Komnaty Nejvyšší potřeby.

„Ale zlato, já -"

„Accio Hermiony boty na podpatku," řekl Draco cestou a Hermiona se zasmála.

„Ahoj Clare," zamávala Hermiona studentce z druhého ročníku.

„Ahoj Hermi," řekla studentka a pokračovala dál v cestě, jakoby vůbec nebrala na vědomí, že potkala mudlorozenou Grangerovou a čistokrevného Malfoye, kteří se normálně nesnáší a teď se drží za ruce a smějí se spolu.

„Už chápu, co jsi tím myslela," řekl Draco a Hermiona se usmála.

„Je to boží, co?" usmála se Hermiona.

„To je," přikývl Draco. „Takže už se nemusíme schovávat?"

„Po dobu Vánoc ne."

„Ale...to je dokonalý," řekl Draco a jen tak tak chytil boty, které na něj přiletěly.

„To bylo dobrý," přikývla Hermiona.

„Myslíš?"

„Vidím, takže vím" zasmála se a s hlubokým povzdechem si od něj vzala boty.

„Já tě nenechám spadnout," řekl Draco a Hermiona se usmála a jemně jej políbila na rty.

„Mám tě ráda, Draco," řekla a posadila se na zem, aby si mohla obout boty.

„I já tebe," usmál se Draco a getlemansky pomohl Hermioně vstát.

„Tak prosím," řekla Hermiona. „Kroky znám."

Draco tedy přikývl a dal Hermioně ruku kolem pasu.

Hermiona mu nejistě položila ruku na rameno a druhou ruku mu položila do nastavované dlaně.

Pak už jen čekala, co Draco udělá.

Ten začal jako profi tanečník a Hermiona, se s ním pokoušela držet krok.

A kupodivu jí to šlo lépe, než když šly s Ginny pomalu.

„V pořádku?" zeptal se Draco a nechal Hermionu, aby se otočila.

„Je to víc než jen v pořádku," usmála se Hermiona. „Proč?"

„Já jsem dokonalý tanečník," řekl Draco a Hermiona se zasmála a položila Dracovi hlavu na hruď, při čemž zpomalili a Hermiona slyšela jeho tlukoucí srdce. (Pozn. au. Samozřejmě, že tlouklo, bylo by blbé, kdyby ne, že? 😂)

Draco zabořil obličej do Hermioniných jablkově vonícím vlasům.

Když ji měl takhle u sebe, když se nemusili schovávat, když mohli být sami, nemusili se strachovat, že je někdo uvidí, byl si opět na sto procent jistý, že se do ní zamiluje a byl si jistý, že to nebude trvat dlouho.

Ahojky. 😊
Vítejte u nové kapitoly. 😏
Nějak mám teď už připravenou vánoční náladu, takže se těšte na takové zimní kapitolky. 🎄❄️
Doufám, že vám nevadí, že jsem přeskočila jeden měsíc, ale přišlo mi to pořád takové stejné, tak jsem se přenesla k Vánocům. 😊😂
Mám vás ráda! ❤️
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛