„A pak jsem se prostě rozhodla, že to s láskou už zkoušet nebudu, chápeš. Nejprve Harry, pak ty, Ron, tak jsem se na to vykašlala."

„Vážně jsi byla zabouchlá do Pottera i Weasleyho?" divil se Draco.

„Divný, co?" zasmála se Hermiona.

„Až moc," přikývl Draco.

„Nebyla jsem do nich zabouchlá úplně, jen...se mi líbili," řekla Hermiona a Draco se neudržel a začal se smát. Pro jeho štěstí se smála i Hermiona.

„Tak to moment, tohle je trošku k neuvěření," řekl Draco.

„Hej, já byla ošklivá. A oni mě měli rádi, tak se mi nemůžeš divit," řekla Hermiona. „A mně neskáčou lidi do postele, jak si ukážu, jako někomu, že?"

„No co já vím, třeba jo," řekl Draco a Hermiona vyprskla smíchy.

„Jsi pako," řekla Hermiona se smíchem.

„A něco nového s Potterem?" zeptal se Draco.

„Hahaha, ty jsi ale vtipný," řekla Hermiona a protočila oči. „Harry nedělá totiž nic zajímavého, víš? Jenom kouká do té jeho milované učebnice lektvarů."

„Co ho na tom baví?" divil se Draco a Hermiona pokrčila rameny a zadívala se Dracovi do očí.

Draco jí chvíli pohled opětoval, ale pak se k ní naklonil a políbil ji. Jemně, jakoby byla porcelánová panenka. Jak ale začala nebelvírka spolupracovat, byly polibky dravější.

Když pootevřela ústa, Draco toho využil a vnikl do jejích úst jazykem.

Hermiona zareagovala téměř okamžitě a jazyk do hry zapojila taky.

Nemohla se od Draca odtáhnout, ale když si uvědomila, že jí začíná pomaličku rozepínat růžovou mikinu se kousíček odtáhla.

Ještě se necítila připravená, to za prvé, ale byli spolu s Dracem teprve pár hodin a ona nechtěla nic uspěchat.

„Neboj, nechci nic dělat," řekl Draco.

„Není kam spěchat," řekla Hermiona a Draco přikývl.

„Není, času je dost," řekl a Hermiona se usmála, mikinu si sundala a znovu Draca políbila.

Draco jí polibek s chutí opětoval, ale po chvíli ho ukončil a objal nebelvírku, čemuž nemohl uvěřit. V jeho případě musela polibek vždycky skončit holka, nikdy tomu nebylo naopak. A teď? Teď polibek nejen že ukončí on, ale ještě k tomu ji obejme? Bylo to docela...zvláštní.

„Draco, už jsem ti říkala, že mě překvapuješ?" zasmála se Hermiona a přitulila se k němu víc.

„Myslím, že ses zmínila," řekl Draco a Hermiona se usmála.

„Co si myslíš o tom, že bude válka?" zeptala se Hermiona.

„Já vlastně ani nevím. Je to zajímavá domněnka, ale...uvidíme," řekl Draco.

„A myslíš, že když válka bude, tak někdo ze školy...přejde?"

„Myslím...že... někdo ano," řekl a doufal, že se mu nezrychlilo srdce.

„To by bylo hustý," řekla Hermiona.

„No to bylo," přikývl Draco a vyvalil oči.

Stalo se totiž něco, s čím na sto procent nepočítal. Začalo ho pálit znamení zla. Volal si ho Pán Zla.

„Stalo se něco, Draco?" zeptala se Hermiona starostlivě.

„Cože? Ne, nic se neděje," řekl Draco.

„Jsi unavený?" zeptala se Hermiona.

„Trochu," řekl Draco a snažil se ignorovat to příšerné pálení.

„Tak co kdybychom to pro dnešek rozpustili? Chci říct, taky jsem unavená," zasmála se.

„Jo takhle," řekl Draco.

„Co sis myslel? Neodcházela bych, kdybych nebyla unavená," usmála se nebelvírka.

„Uvidíme se zítra?" zeptal se Draco.

„Jo, to asi nevyjde," řekla Hermiona.

„Jak to?"

„Protože slečna Grangerová má jako prefektka své povinnosti, které musí dodržovat," řekla Hermiona a důvěrně napodobila profesorku McGonagallovou. 

„A po hlídce?“ zeptal se Draco. Chtěl s ní být i zítra, chtěl s ní být každý den.

„Končím s ní většinou v jednu hodinu a potom jsem unavená,“ řekla Hermiona.

„Ach jo, Hermio,“ povzdechl si Draco.

„Můžeme se vidět pozítří,“ usmála se nebelvírka.

„Ale to je skoro osmačtyřicet hodin bez tebe,“ zamumlal Draco.

„Promiň,“ povzdechla si Hermiona.

„Ale to nevadí,“ řekl zmijozel. „Lektvary jsou přece i zítra.“

„Máš pravdu,“ usmála se Hermiona.

„Tak pojď,“ řekl Draco a zatnul zuby, aby nesyknul, protože to znamení...

„Mám tě ráda, Draco,“ usmála se Hermiona.

„Já tebe taky, beruško,“ pošeptal jí Draco a jemně ji políbil. „Co myslíš, že teď dělají tvoji kamarádi?“

„Ron je beztak s Levandulí, Ginny už napjatě čeká na novinky a Harry buďto kouká do jeho učebnice lektvarů, nebo už spí,“ zasmála se Hermiona.

„Že se po tobě neshání,“ zavrtěl Draco hlavou.

„Svoboda,“ zasmála se Hermiona.

„Kéž bych mohl mít to samé,“ povzdechl si Draco.

„Můžeš, Draco, nechceš,“ řekla Hermiona. „Ale co já vím, přece tomu nerozumím.“

„Dobrou noc, krásko,“ zašeptal Draco a políbil ji.

„Hezké sny,“ usmála se nebelvírka a vyrazila do ložnice. Jak zmizela za rohem, rozběhl se Draco na druhou stranu, tedy je Zmijozelu.

Od profesora Snapea se mohl odletaxovat.

Zašeptal heslo, vešel do profesorova kabinetu, stoupnul si do krbu, nabral si letax a už byl na Malfoy Manoru.

„Draco. Ach broučku, vítej doma,“ pozdravila Draca Narcissa a políbila ho na čelo.

„Matko,“ přikývl Draco.

„Pán Zla na tebe čeká v jídelně,“ řekla Narcissa.

„Děkuji,“ řekl Draco a rozešel se směrem k jídelně.

Před dveřmi se Draco zhluboka nadechl a potom vstoupil dovnitř.

„Vítej, Draco, vítej,“ pozdravil Pán Zla Draca.

„Můj pane,“ poklonil se Draco.

„Pojď sem, pojď sem,“ řekl Voldemort a Draco přišel a posadil se vedle něho.
„Jak jsi pokročil se svým úkolem?“

„Vlastně, můj pane, jsem už začal. Grangerová je docela sdílná. Potter nechystá nic, co by vás mohlo ohrozit. Prý pořád kouká do učebnice lektvarů,“ řekl Draco.

„Dobrá tedy. Jak jsi na tom s Grangerovou?“

„S Grangerovou?“ podivil se Draco. „Jo s Hermionou. Tak s tou to jde hodně dobře. Mohla by se do mě zamilovat.“

„Výborně, Draco, výborně, přijmout tě do mých řad nebyla chyba,“ řekl Voldemort.

„Děkuji, pane, je to pro mě pocta,“ řekl Draco a poklonil se.

„Můžeš se vrátit do Bradavic,“ řekl Voldemort.

„Děkuji, můj pane,“ řekl Draco a co nejrychleji opustil jídelnu a celý Malfoy Manor.

Když ulehl do postele ve Zmijozelu, byly dvě hodiny ráno.

Musel přemýšlet nad tím, co mu řekla Hermiona.

„Svoboda.“

„Kéž bych mohl mít to samé.“

„Můžeš, Draco, nechceš.“

Co když měla pravdu?

Co když on nechtěl?

Co když byl se svým životem někde v duši spokojený?

Co když byl vlastně spokojený sám se sebou?

Ne. Ne, to nemůže být pravda.

Chtěl být svobodný, nechtěl být Malfoy.

Nebyl spokojený se svým životem, chtěl mít normální život.

Nemohl být spokojený, nenáviděl se za to, jak moc ubližoval lidem.

Mudlorozeným kouzelníkům.

Hermioně.

Sladké nebelvírce, kterou měl neskutečně moc rád. Za tři dny o ní zjistil tolik věcí...

Co všechno by o ní mohl zjistit třeba za rok?

A právě proto chtěl mít normální život. Chtěl být s Hermionou a neřešit problémy smrtijedů a Malfoyů...

Chtěl být s Hermionou.

Chtěl být s Hermionou...

Ale proč tomu tak bylo?

To nevěděl.

Ahoj! 😊
Draco neví, my víme, že? 😊😂
Máme tady onu narozeninovou kapitolku. 😊
Doufám, že se líbila. ❤️
Mám vás ráda. ❤️
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛