Bylo sedm ráno a v dívčí nebelvírské ložnici panoval pořádný ruch.

Ginny Weasleyová se právě pokoušela dohnat Hermionu s drátěnkou, ozdobnou gumičkou a s hřebenem, aby jí mohla učesat účes, který tato chodící encyklopedie ze srdce nesnášela, tedy drdol.

„Parvati, šup, nadběhni jí!“ rozkázala Ginny.

„A jak asi?“ povzdechla si Parvati, když kolem ní Hermiona proklouzla.

„Fay!“ zaúpěla Ginny, když Hermiona proklouzla i kolem Fay Dunbarové.

„Papa holky,“ řekla Levandule s přiblblým úsměvem, což znamenalo, že šla opět za Ronem.

„To nás tady jako necháš samotné!“ zakřičela Ginny a pokusila se po ní hodit polštář, kterým pro její smůlu a Levandulino štěstí trefila dveře.

„Mám jí!“ vypískla Fay nadšeně a Ginny honem Hermionu spoutala kouzlem, učesala jí drdol a kouzlo zrušila.

„To byla zrada, Fay,“ zamumlala Hermiona a předstoupila před zrcadlo.

„Nedělala jsem ti vysoký, ale tenhle je taky fajn, ne?“ řekla Ginny a Hermiona se začala smát.

„Ale jo, jen to tahá,“ zamračila se Hermiona.

„Na to si zvykneš. Jen dneska musíš vypadat dobře,“ řekla Ginny s úsměvem.

„Jak to?“

„TVÁ ŽIVOTNÍ LÁSKA JE PŘECE Z BRADAVIC!“ zakřičely Ginny, Fay a Parvati najednou.

„Jaká životní láska?“ divila se Hermiona.

„Pan neznámý. Přece ho miluješ, ne?“ řekla Parvati.

„Ne, ne, ne, ne, ne, nemiluju ho.“

„Vůbec ho nemiluješ, protože nezamilovaní se červenají, když se jich někdo zeptá, jestli jsou zamilovaní,“ řekla Ginny a spolu s Parvati a Fay se začala chichotat.

„Nečervenám...“ začala Hermiona, ale znovu se podívala do zrcadla a zjistila, že nemá smysl zapírat.

„Tá dam tatá, tá dam tatá tá dam tatá tam tatá tam tadá! Tá dam tatá, ta dam tatá!“ začala si broukat Ginny.

„Né!“ zaúpěla Hermiona.

„Ale Hermiono, ty se vdáš, i kdybych tě měla k tomu oltáři za vlasy dotáhnout,“ zamračila se Ginny.

„Ne, vdávat se nebudu. Nebudu nikde šaškovat v bílých šatech před nějakým přehnaně nazdobeným obloukem,“ řekla Hermiona rozhodně.

„Jednou ti to připomenu,“ zasmála se Ginny.

„Můžeš,“ přikývla Hermiona, vzala si ze židle tašku a rychlou chůzí šla na snídani. Sice už na ní určitě meruňkové kapsy nezbudou, ale tvarohová buchta by mohla.

„Dobré ráno,“ ozvalo se vedle ní.

„Krásné ráno,“ usmála se Hermiona a podívala se na blonďatého zmijozela.

„Jak se ti spalo?“ zeptal se Draco.

„Hezky...řekla bych,“ zašeptala nebelvírka a usmála se nad vzpomínkou, která se jí vybavila.

„A o čem se ti zdálo?“ zeptal se a zatáhl jí mezi dvě kamenné sochy.

„To bys rád věděl, což?“ usmála se Hermiona a chtěla odejít, jenže Draco ji zadržel.

„Rozpusť si to,“ řekl a Hermiona se zachichotala.

„Nemůžu, kvůli Ginny to dneska přežiju,“ řekla Hermiona s úsměvem.

„A večer si to kvůli mně rozpustíš?“ zeptal se Draco.

„Večer?“ zeptala se Hermiona překvapeně.

„V půl deváté v KNP,“ řekl Draco, ukradl si od Hermiony polibek a s tím, že si to nebelvírka určitě dá dohromady se vydal pryč.

Samozřejmě, že si to dala dohromady okamžitě. Usmála se a sesunula se na zem, aby nabrala zpátky svou původní barvu.

„Je ti dobře?“ zeptala se Ginny, když šla o pět minut později kolem.

„Je dokonalý,“ vydechla Hermiona.

„Eeee...jo,“ řekla Ginny a měla co dělat, aby neprotočila očima.

„Budeme spolu v půl deváté,“ řekla hnědovláska zasněně.

„Super,“ přikyvovala Ginny.

„On je super,“ přikývla Hermiona, ale najednou se probrala.

„Zlato, kdo přesně to je?“ zeptala se Ginny.

„Jen se nechej překvapit,“ usmála se  Hermiona.

„Ale noták! Hořím nedočkavostí,“ řekla Ginny.

„Ale neboj se, neshoříš,“ zasmála se Hermiona.

„Já vím, ale stejně,“ zachichotala se Ginny.

„Jak pokračujete s Harrym?“ zeptala se Hermiona, aby odvedla Ginnyinu pozornost.

„Ale prosím tě!“ povzdechla si Ginny. „Nezajímej se o mě a Harryho, to mě teď nezajímá, mě zajímáš ty!“

„Fajn, takže co bys o mně ráda věděla?“ zeptala se Hermiona s úsměvem.

„Jak se to včera semlelo?“ zeptala se Ginny.

„Přišla jsem, šli jsme, povídali si, smáli se, políbili se, šeptali si, líbali se, jedli jsme, líbali se, šli jsme, líbali se a konec,“ shrnula to Hermiona. „Co?“

„Sladký!“ vypískla Ginny.

„U Merlina,“ povzdechla si Hermiona.

„Jednou mi nechceš říct, kdo to je, tak mě budeš informovat jinak, tím pádem si budeš zvyknout na to, že se budu takhle nadšeně vyjadřovat,“ řekla Ginny a posadila se ke stolu.

„Fajn, jak myslíš,“ usmála se Hermiona a prohlédla si mňamky, které byly na stole. Jako každé ráno se nemohla rozhodnout.

„Dej si věnečky, skřítkové, dneska udělali výborné!“ řekla Ginny s úsměvem.

„Fajn, díky,“ usmála se Hermiona a dala si věneček.

„Nemáš za co,“ zachichotala se Ginny.

„Ginny, to jsi udělala schválně, viď?“ řekla s úsměvem Hermiona.

„Proč?“

„Co jsem shodila doma, můžu zase nabrat tady,“ postěžovala si Hermiona a Ginny se ďábelsky usmála.

„Přesně toto je můj plán. Ale ne, jsi hubená a hubená jsi i byla. Já pro jistotu na váhu ani nelezu,“ zasmála se Ginny.

„Já na ní radši teď taky nepolezu, ještě by to pode mnou ruplo,“ pošeptala Hermiona a Ginny se smíchem přikyvovala.

Draco se mezitím královsky bavil. Pohled na Grangerovou, která se smála a usmívala byl perfektní.

„Dostala se ti dost pod kůži, co?“ řekl Blaise.

„Včera jsme o tom mluvili, Blaisi, ona není vůbec ošklivá,“ řekl Draco.

„Není,“ přikývl Blaise. „Zrzka taky ne.“

„Prosím?“ řekl překvapeně Draco a otočil se na Blaise.

„Stála by za hřích,“ pokrčil rameny Blaise.

„Ty ses snad úplně zbláznil.“

„Nezbláznil, naopak jsem si to v hlavě teď srovnal,“ řekl Blaise.

„Ty a srovnání? Nepřeskočilo ti zpátky do normálu?“ děsil se Draco.

„Možná,“ pokrčil Blaise rameny.

„Ty už jako nechceš Pansy?“ divil se Draco.

„Už ne,“ řekl Blaise a Draco měl co dělat, aby mu nezaskočilo jablko. Zelené, jak jinak.

„Ty nechceš Pansy. Místo Pansy chceš malou Weasleyovou?“ shrnul to Draco.

„Správně,“ přikývl Blaise a Draco se z toho ještě chvíli vzpamatovával.

„Takže teď budeš chtít sebrat krvezrádkyni zjizvenci?“ zeptal se Draco.

„Jo.“

„No, hodně štěstí přeji, já jdu ještě odchytit svůj úkol,“ řekl Draco a rychlostí blesku se vydal za nebelvírkou.

„Hodně štěstí!“ zakřičel Blaise na Draca.

„Hermio,“ zašeptal Draco a Hermiona se otočila za Dracem. Pousmála se a zalezla k jedné soše.

„Copak?“ zeptala se Hermiona, když byl Draco u ní.

„Máš teď chvíli čas?“ zeptal se Draco a Hermiona přikývla. „Běž do knihovny, za chvíli jsem u tebe,“ řekl Draco a Hermiona přikývla a vyběhla ke knihovně.

Draco chvilku počkal a pak se vydal za ní.

Ahoj!
Tak na noc vám sem dám kapitolu. 😉😊
Snad se líbí. ❤️
Mám vás moc ráda! ❤️
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛