Začínal si myslet, že se stává paranoidním. Nebylo to poprvé, co měl v Bradavicích pocit, že se na něj někdo dívá, ale nikoho neviděl. Promnul si prsty kořen nosu a rozhodl se vrátit na své místo a pokračovat v práci.

Snažil se zbavit pocitu, že v knihovně není sám. Už se mu skoro povedlo přesvědčit sám sebe, že je to jen v jeho hlavě, ale celá jeho snaha vzala za své, když zatočil ke stolu, kde dříve seděl, a jen vteřinu předtím, než spatřil malý talířek s vánočními koláčky, ležící vedle jeho pergamenu s poznámkami, ucítil vůni skořice a vanilky.