Trhl sebou, když ucítil dotek na tváři, jak studené prsty něžně setřely slanou kapku razící si cestu přes bledé líčko směrem k vysokému límci zimního kabátu. Prudce otevřel oči a nevěřícně sledoval Pottera, jak s omluvným úsměvem stahuje ruku zpět k tělu.

„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat,“ zašeptal Potter a zkoumavě si druhého chlapce prohlížel.

„To je v pořádku,“ zamumlal Draco a snažil se uklidnit. Srdce mu tlouklo jako na poplach. Nebyl si jistý, jestli z leknutí, nebo z Harryho blízkosti.

Sledoval ho a snažil se vymyslet, co by mu mohl říct, když Potter najednou vyhrkl: „Nechceš se projít, Draco?“