Ztracený v myšlenkách prošel kolem šaten a zarazil se, když koutkem oka zahlédl pohyb na vzdálenějším konci hřiště. Jako krab zacouval zpět za roh a opatrně vyhlédl. Někdo tam byl.

Dech se mu zasekl v hrdle, když mu došlo, kdo to musí být. Na hradě byl jen jeden člověk, který nikdy nerespektoval pravidla a který byl dost šílený, aby si šel za tmy a ve sněhu zalétat. Harry Potter.

Sledoval,  jak druhý mladík vystřelil do výšky a na úrovni obručí prudce zastavil. Tlumené kouzelné světlo, které neustále obklopovalo hřiště, se odráželo od sněhové pokrývky a umožňovalo Dracovi Potterovo počínání sledovat.