Harry s úsměvem přikývl a zahleděl se do dáli. Dostal strašnou chuť Draca obejmout, ale nebyl si jistý, jestli by mu to nevyneslo nějaké nepěkné prokletí. Položil ruku na zábradlí a sledoval vysoký buk stojící na okraji Zapovězeného lesa, který se kymácel ve větru, když vtom ucítil, jak těsně vedle jeho ruky přistála druhá.

Zhluboka se nadechl a jakoby mimochodem posouval ruku tak dlouho, dokud se Draca nedotkl. Zadržel dech a čekal, co bude dál.

Vydechl úlevou, když Draco, stále s pohledem upřeným do dáli, otočil ruku tak, aby mohli proplést své prsty.

Mlčeli a sledovali, jak slunce pomalu zapadá.