„Je tak těžké připustit, že mám prostě dobrou náladu?“ zeptal se Harry a málem se přerazil, jak se snažil znovu vesele poskočit a pokrčit při tom rameny.

„Samozřejmě, že ne,“ zavrčel Draco a protočil oči v sloup. „Právě se procházíš po večerce opuštěnými chodbami s bývalým Smrtijedem, to je rozhodně důvod, aby se jeden choval jako dítě z mateřské školky místo všemi uctívaného zachránce kouzelnického světa.“

Harry se zamračil.

„To mě nenapadlo,“ přiznal neochotně a srovnal s Dracem krok. „Vadí ti to?“ zeptal se po chvíli mlčení a nejistě se na svého společníka zadíval. Vážně nerad by Draca nějak otravoval.