Pomalu nevěděl, co dělat, co říct. Potřeboval si urvat alespoň pár hodin spánku. Uložil dítě do vajíčka. Ramena mu poklesla únavou. Byl vyčerpaný a všechno jen pro tenhle živý náklad.

Dopravím ho na místo. Je to zásilka, i když... živá. Tahle se alespoň nepokouší utéct, ještě nemá rozum. Na co ho chtějí? Ne, proč? Malý dítě... a takového povyku.

Pod přilbou se zamračil. Byl Mandalorian a tyhle myšlenky mu nepříslušely. Šlo mu jen o peníze za zakázku. Nic víc.

Dítě zakňouralo.

Povzdechl si. „Doufám, že nepotřebuješ přebalit, prcku." Odhadnout jeho věk si netroufal. „Zpáteční cesta bude utrpení."

Dítě se zamlelo.