Vpotáceli se do první kajuty, která byla při ruce. Nerozhlíželi se nalevo, napravo, zajímali se jen o sebe navzájem.

Kolikrát jsou dny, kdy tomu nevěřím. Nevěřím, že se to skutečně děje. Nevěřím v nás a přitom mně z té propasti pokaždé vytáhne, aniž by se ptal, pozoroval Lasata, zatímco se snažil popadnout dech.

„Zebe?"

Garazeb se rozhlížel po kajutě. V zápalu vášně mu bylo jedno, kde skončí. Teď si ovšem prohlížel vzory na zdech.

„Netušil jsem, že tu má graffiti."

„Miluje umění, ne?" byli v Sabinině kajutě.

„No jo..." upřel zelené oči na Alexsandra. „Vím o lepším umění," políbil ho.