Běžel. Jeho nohy se sotva dotýkaly trávy.

Konečně. Dneska chytí jednu z lothalských koček. Zkoušel to pokaždé, když přiletěli za tetou Sabine, ale tušil, že dnes uspěje. Chytí si kočku.

Nedbal na to, že se vzdaluje od Přízraku, soustředil se jen na kočičí ocas před sebou. Nevšiml si nebezpečí, dokud nebylo pozdě.

Vlk, který se před mladíkem vztyčil, byl obří. Uši tiskl varovně k hlavě, zuby vyceněné.

Lovec zprudka zastavil.

Stříbrný vlk pozoroval vetřelce se zaujetím. Bylo to už dlouho, co dovolil nějakému člověku, aby se tolik přiblížil.

„Jsem... Jacen Syndulla," představil se.

Jacen...

„Dume," promluvil vlk.

Kočka byla zapomenuta.