Autor: SpaceMeg

Pravda.
Znělo mi to v hlavě jako nějaké zaříkadlo, ale tohle nebyl dopis pro čarodějku z dětských pohádek, ba dokonce cosi obsahující magii. Byl to dopis, který jsem nikdy neměla držet v ruce.
„Už to otevři." Ozvalo se z druhé strany staré půdy domu, kde jsem jako malá bydlela, to tam mělo být napsáno... Mé dětství, na které jsem si nemohla vzpomenout.
„Bojím se." Zašeptala jsem a z obálky se zvedl obláček prachu.
„Nemáme čas." Byla to pravda. Jakoby jeho slova předpověděla následujících pár sekund. Ozval se výstřel, okénko nademnou se roztříštilo a on pevně stiskl mou ruku. „Je konec."

Můj názor: Ze začátku jsem skoro neměla tušení, o co v textu jde, ale s přibývajícími větami se vše začalo pomalu vyjasňovat. Líbí se mi ten adrenalin na konci, který ač situaci přiblíží, stále dává čtenáři možnost si spoustu věcí domyslet. Námět drabble si dokážu představit i jako delší text, mohl by z toho vzniknout zajímavý příběh.