Autor: RaSoKim

Mihotavý plamen svíčky nedokázal obsáhnout celou místnost - stěží se dotýkal ostrých črt smutkem sinalé tváře. Ani jeho teplé oranžové světlo nemohlo přemoci chlad a zoufalou prosbu vepsanou v semknutých víčkách a sevřených rtech.
Beznaděj, již nikdo nezahlédl. Stesk, kteréhož nikdo nesměl být svědkem. Vzpomínky, s nimiž se nedokázala rozloučit - byly tím jediným, co zůstalo. Pokaždé, když vykročila ze dveří, tvář se vyhladila a v očích zůstala jen inteligentní jiskra, pročež působila klidně a nezlomně, ač duši měla rozbitou.
Pohlédla z okna, jen aby si připomněla třeskutou zimu, jež vládla venku, a dokázala z myšlenek vyhnat poslední společnou noc na pláži.

Můj názor: Stejně jako u předchozího drabble, i zde mě oslovilo těch mnoho použitých slovních spojení, která utváří osobitou atmosféru. U textu se mi rovněž líbí, že si každý z nás může domýšlet - není tam přesně specifikované k čemu došlo. Mě drabble rozhodně oslovilo a jsem ráda, že jsem si ho mohla přečíst.