40. avaconan
Autor: avaconan
Vybavoval si jenom střípky obrazů a ozvěny hlasů, ale pořád to bylo dost na to, aby chápal, jak to všechno skončí. Vždycky si myslel, že až tahle chvíle nadejde, bude bojovat se vším co v něm zbylo, ale teď si nepřál nic jiného, než aby už bylo po všem i kdyby to znamenalo, že teď a tady zemře.
Svět před jeho očima vůbec nedával smysl. Byla to jen patlanice barev a směsice zvuků na tmavém pozadí, co mu připomínalo rozlitý inkoust.
Nechal život kolem sebe plynout, protože na něm nezáleželo. Poslední nádech, poslední zatřepotání víček, poslední myšlenka a pak nic.
Můj názor: Slovní spojení jako například patlanice barev anebo střípky obrazů či ozvěny hlasů se mi vážně líbily. Je jich víc, ale nechci celé hodnocení zahltit tím, že je budu vypisovat... Toto drabble na mě působí, jako kdyby sis každou větu, každé slovo několikrát promýšlela, než ho napíšeš. Cítím, že sis na textu skutečně dala záležet a o to víc se mi líbí.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro