Autor: Finakonik

S uslzenýma očima jsem si odložila batoh, jeden by řekl že si na to člověk zvykne, ale bohužel nadávky a urážky bolí víc než cokoliv.

Uslyšela jsem klepání, zvláštní dnes nikoho nečekám. Za dveřmi stála dívka, která se představila jako Deprese. Nepokoušela jsem se ji zastavit.

Deprese se čím dál víc zabydlovala a po chvíli přišla na „návštěvu“ i její kamarádka Sebepoškozování.

„Těší mě“

Ostrá čepel žiletky klouzala mou kůží, Sebepoškozování se nechystalo odejít a tak jsem ho přijala za součást života.

„Klep Klep“

Ozvalo se z chodby a já se pomalu zvedala, za dveřmi byl mladý kluk.

„Sebevražda těší mě“

Můj názor: Za mě je toto rozhodně zajímavý námět, který by se dal rozepsat na delší povídku, zároveň však dává smysl i v limitu sta slov. Při čtení pro mě byla trochu rušivá absence několika čárek, kromě toho jsem však začne chyby nenašla. Tento text hodnotím jako dobré drabble s nezvyklým nápadem.