Autor: ClarieSpirit

Tolik bych ti toho chtěla ještě povědět
S tolika věcmi se svěřit
Avšak můžu říct jen pár vět
Co nadělám- musím ti věřit

Že mě pozorně vyslechneš
A podržíš malou chvíly
Doufám, že poté neprchneš
Vždyť sotva jsme zastavili

Podívej se mi do očí
A řekni- co tam vidíš?
Ve chvíly se svět roztočí
Ty lidem nezávidíš

Spatřil jsi černou temnotu?
Ta dřímá v hloubi mé duše
Zvykla jsem si na samotu
Tvá přítomnost- je ránou z kuše

Celou tu dobu věřils mi
Že tě mám stále ráda
Tohle už dávno nejsme my
Teď snad nevěříš?
Já jsem ta zrádná.

Můj názor: Jedna věc na začátek - chvíli místo chvíly a měla bys to nejspíš bezchybné. Rozhodně oceňuji odvahu napsat drabble formou básně, to se jen tak nevidí a jsi první, kdo to v této výzvě udělal. Ač na tento styl básní zrovna nejsem, četla se mi dobře a v podstatě není moc co vytýkat. Na mě to svůj dojem udělalo, dávám tedy imaginární palec nahoru.