Autor: womiska

Stál bez pohnutí a zadržoval dech. Schovaný za knihovnou vyhlížel škvírkou mezi dvěma svazky alespoň záblesk platinových vlasů.  Možná by se mu konečně mohlo podařit vidět i něco víc – ostře řezanou čelist, část stříbřitě šedé duhovky, pootevřené rty... 

Zavřel oči a zavrtěl hlavou. Čekal už dlouho. Mělo to vůbec smysl, takto se trápit den co den? S povzdechem se otočil a žaludek mu udělal kotrmelec. Zatraceně, jak se dostal tak blízko, aniž by si všiml? 

„Já...“ 

„Co kdybys mi radši místo toho sledování pomohl?“ zazněl sametový hlas a prořízl vyděšené ticho.

Nedokázal ani promluvit. Sklopil oči, polkl. A překotně utekl.

Můj názor: Těžko říct, jestli je to tím, že jsem si od tebe poměrně nedávno přečetla příběh, ale už při začátku čtení jsem tak nějak cítila, že je drabble od tebe a nejspíš bych to poznala i bez jména. Líbí se mi, že si každý může situaci v textu víceméně domyslet, přesto jsou zde však body, kterých se musí držet. Ten konec s útěkem byl podle mě rovněž dobrá volba, která drabble skvěle uzavřela (alespoň pro tento moment).