Autor: crazy_maris

Dlhé štíhle prsty ladne kĺzali po čierno-bielej klaviatúre a tichá príjemná melódia napĺňala miestnosť. Pohybovali sa skúsene, no zároveň ľahko, bolo očividné, že muž, naplno sústredený na hru, sa s piánom už narodil.

Fascinovane ho sledoval, akoby ho počul hrať po prvý raz. Nemohol si pomôcť, zakaždým to bol preňho umelecký zážitok a balzam na jeho ťaživé myšlienky. Kiežby aj on raz vedel tak hrať...

Zamilovane sa usmial. Miloval ho. Nie pre to, že jeho ruky dokázali vylúdiť tú najkrajšiu hudbu na svete. Len on mu mohol dať to, čo doteraz nikto iný. Lásku, nehu, spokojnosť.

Konečne bol šťastný.

Můj názor: Za mě byl toto text, který se četl téměř sám. Oči doslova klouzaly po obrazovce bez sebemenších zádrhelů a problémů. Líbí se mi, jak s každým odstavcem text přechází do jiné sféry. Nejprve popis, pak cosi mezi a pak myšlenky... Zároveň mi drabble něco jakoby připomíná. Copak to asi bude...?