Autor: Sterrhinae

Přivřela jsi víčka a azurové oči uvěznila ve stínu. Z tvého hrdla vyšel stén zrcadlící všechny těžkosti posledních dnů. Chtěl jsem tě obejmout, ale nemohl jsem. Jen co by se okolo tebe ovinuly mé silné paže, opět bys zmizela.
Na tvé tváři se odehrávala oslňující hra světel a barev. Sluneční paprsky tě hřály na tvářích a zbarvovaly je v šarlat. Jemný vánek pějící v korunách stromů melodii smutku snoubícího se s nadějí si pohrával s tvými medovými kadeřemi. Každý záhyb tvého roucha, utkaného v barvě chrp, se vlnil mezi stébly trávy.
Usmívala ses. A má duše se smála s tebou.

Můj názor: Ty popisy jsou něco neskutečného. Atmosféra byla vystihnuta vážně dobře, skoro jsem to až viděla před očima. Tropy, figury a slovní spojení, které byly v textu použity akorát dokazují, že byl psán už celkem vypsaným autorem. Za mě je toto skutečně kvalitní kus textu, klobouk dolů.