„Dormammu..."

„Dormammu..."

„Přišel jsem vyjednávat."

Otevřel oči. Chvilku mu trvalo, než se vzpamatoval. Usnul v křesle, na klíně měl rozevřenou knihu. Nemusel si ani dávat záložku, na stránce byla skvrna od kečupu. Otřásl se, sen se mu vracel opakovaně, ale žádnou pomoc vyhledat nemohl. Byl na následky sám.

„Stephene..."

Zaposlouchal se. Ženský hlas?

„Kdo je tu? Ukaž se!"

Zhmotnila se. Byl to duch, projekce, a přece ne. Oblečená v rudé, šarlatové. V jejích očích se zračilo počínající šílenství. Neklidně jimi těkala, neschopna zaostřit. Byla mimo sebe.

„Už žádní mutanti! Nikdy víc!" Zmizela.

Zamrkal. Byl sám, otřesený.

„Tohle nesmíš udělat! Wando!"