Bezmála od první chvíle věděl, že to tak dopadne. Neměl si namlouvat, že to dokáže ustát. Nezoufal si, nestěžoval a k čemu to bylo? K ničemu, doslova na pytel. Kolikrát se snažil dělat věcí správně, dobře, ale to mělo skončit.

Jeho vnímání světa, i lidí v něm, bylo všem ostatním ukradené. Nikdo jeho vnímání nezohledňoval. Budiž. Možná to měl skončit už dávno, za války, ale potřeboval čas, aby došel ke správnému názoru. Trvalo to.

Upřel pohled do zrcadla. Už nehodlal být ten poslušný voják. Všechny prožité události ho měnily, utvářely... až k bodu odkud nebylo návratu.

Zvedl štít.

„Hail Hydra!"