Nebyl to sen, ze kterého by se měla probudit. Město, které se rozkládalo, pod balkónem bylo skutečné. Jedním slovem nádherné. Cítila divokou krásu africké krajiny, té samé, která kolovala i v jejích žilách.

Natáhla ruku. V odpověď kdesi v dálce zahřmělo. Na špičkách prstů jí zatančily jiskry. Výboj. Z oblohy sjel blesk.

Našla tu domov. V této zemi, která málokdy přijímala lidi zvenčí. Právě sem, do Wakandy, patřila celou svou bytostí.

„Nad čím přemýšlíš?"

„Nad touhle zemí, naší zemí, T'Challo."

„Je tu krásně, Ororo. Tady nemusíš už víc bojovat."

„Ano," souhlasila.

Objal ji.

Patřili sem oba. Král a královna Wakandy.