Ruce se mu třásly. Schoval je do hábitu, než ovládl chvění. Bylo drobné, lepšilo se. Kráčel po schodišti k Astronomické věži. Potlačoval chuť nahlas klít. Musel udělat to, co mu Albus nařídil. Odehrát svoji roli. Nesměl ani vystřelit záchranné jiskry.

Slyšel hlasy z vrcholu věže. Očekával je. Všechno bylo předem připravené. Útok na Bradavice i Brumbálova výprava za Viteálem.

Scénu, kterou viděl, očekával. Nevěděl ovšem, v jakém stavu bude ředitel. Dokonce i s kletbou v ruce mohl žít alespoň půl roku. Nedal najevo žádnou emoci. Poznal, že je oslabený.

Jed? Zaváhal.

„Severusi... prosím."

Poslechl. „Avada kedavra."

Kletba vyrazila, zasáhla cíl.