„Je hotový?"

„Ano, pane ministře. Vaše žádost byla zvláštní, ale obraz jsme vyrobili."

Ministr kouzel převzal zabalené plátno.

„Rozbalte ho až doma, je to mluvící portrét."

„To udělám," zaplatil. Zabalený obraz nesl pod paží. Dost se mu ulevilo, když dorazil domů. Byl rád, že nikoho nepotkal a nemusel vysvětlovat, co si pořídil. Nesetkalo by se to s pochopením. V podobných chvílích hořce litoval, že je veřejně známou osobností.

Pln očekávání vybalil obraz, pověsil ho na místo.

Popředí dominoval stůl s čajovým servisem z růžového porcelánu.

„Korneliusi, zlatíčko," zapředla, usadila se, celá v růžové.

„Dolores."

Měl svou drahou zprostředkovaně u sebe.