Kráčel neslyšně po schodech opuštěného domu.

„Kdysi to býval sirotčinec. Vyrůstal jsem tu," prohodil k muži, který šel za ním.

„Něco málo jsi zmiňoval," prsty svíral hůlku. „Jak dlouho nefunguje?"

„Asi tak deset let, přesně si nejsem jistý," vstoupil do pokoje, který kdysi dávno obýval.

Všechno začalo tady. V tomhle pokoji mi Brumbál řekl, že jsem čaroděj. Dneska to uzavřeme.

„V pořádku?" snědá ruka sevřela tu jeho. Souhlasil, bez váhání, že Toma doprovodí. Neviděl v něm obávaného černokněžníka, pro něj byl daleko víc.

„Děkuju."

„Za co?"

„Za doprovod k pramenům. Teď spolu můžeme, konečně, odjet. Co bys řekl na Paříž?" 

téma: K pramenům

Psáno na zadaná témata v rámci Duben: měsíc drabble 2022.