Chvílemi si říkal, co na tomhle místě vůbec dělá. Ze všech stran ho obklopoval halas hovořících čarodějů. Nevšímal si jich, jeho oči patřily jedinému. Co na tom, že byl v ošuntělém hábitu, oproti jeho róbě? Bylo mu to ukradené.

„Rád tě tu vidím, Remusi," usmál se. Myslel to upřímně.

„Moc se mi sem nechtělo," zatvářil se rozpačitě. Působil strhaně, unaveně.

„Ale jdi. Na rozlučkovém večírku bys chybět neměl," dotkl se jeho ruky. Bylo to víc než výmluvné gesto.

„To, o čem jsme mluvili..."

„Pořád platí," zněl jistě, objal ho.

„Siriusi..."

Koupí si byt. Budou spolu a nic je nerozdělí. Nikdy.