Nedíval se po nikom, zatímco se kuchyň po poradě vyprazdňovala. Nechával si většinu svých myšlenek pro sebe.

„Ty nejdeš? Hodláš tu zapustit kořeny, Severusi?"

„To zrovna," sykl. Jeho hlas neprozradil nic z emocí, které v něm vřely. Byl chladný, nezaujatý. Předstíral, jako vždy.

„Nezůstaneš přes noc?" Přešel blíž, chtěl se ho dotknout.

„Víš, že to nejde." Ustoupil. „Oba máme svoje povinnosti."

„To ty máš povinnosti. Já tu tvrdnu zavřený. Nesmím ani na ulici," zněl rozladěně.

„Siriusi..."

„No tak si běž." Mávl lhostejně rukou. „Srabusi," zvedl hlas, pro efekt.

Má pravdu. Udělal jsem čáru za minulostí a teď... nemůžu být jeho.